Konečně je tu další kapitolka, ve které Edward nedočkavě vyhlíží Bellu. Ta dorazí až o polední pause a nejen, že si na včerejší noc moc dobře pamatuje, ale k Edíku nadšení (a jasperově smůle) nemá nic proti pokračování tam, kde skončili.
08.12.2009 (16:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6383×
15. kapitola
(pohled Edwarda)
Nedočkavě jsem stepoval před svým volvem a vyhlížel černý teréňák. Stále však nic. Byl jsem dost zvědavý, jestli si Bella něco ze včerejška pamatuje, vzhledem k tomu, jak s ní ten alkohol zamával. Preventivně jsem do sebe každou chvíli hodil jeden hnusný tik tak a poupravil si knoflíček u košile. Jasper s Emmettem se ráno snad pět minut hádali, jestli je víc sexy mít ten knoflíček rozeplý nebo ne. Než jsem se jim vyrval ze spárů, servali ze mě tři košile.
Náhle ke mě zavála známá vůně a já se rychle otočil. Přímo od autobusové zastávky si to šinul Niky, ale Bella nikde. Co to má sakra znamenat? Ještě jednou jsem očima prozkoumal celé okolí, Nikyho baťůžek a každý křáček v okolí, než jsem se vydal zmateně k němu. Co když nepřišla schválně, nechce mě vidět?
"Hmm, čau Niky," začal jsem nervózně.
"No nazdar," zamumlal aniž by se na mě podíval.
Nevěděl jsem jak si to vysvětlit, ale to bylo teď jedno.
"Bella nepřijde?"
"Tak to nemám šajna." zahučel.
Uáááá. To mi dělá naschvál.
"Ještě spí?" to mi přece nemůže udělat!
Aniž by se na mě podíval, po tváři se mu rozlil kyslý výraz, který se mi vůbec nelíbil. "Když jsem odcházel, mířila právě s tátou do sprchy a ožužlávala mu záda."
Zasýpal jsem a vytřeštil na něj oči. Naprosto to však zaniklo, jelikož přes celé parkoviště se ozvalo hlasité břinknutí.
Se špatnou předtuchou jsem stočil pohled opět před sebe, na umělecký profil mé tváře přímo uprostřed značky dej přednost k jízdě. Niky však bez zaváhání pokračoval dál. Vztekle jsem zavrčel.
Celé dopoledne jsem měl náladu pod psa. Ze začátku jsem doufal, že by Bella mohla ještě dorazit, ale nestalo se tak a má nálada začala klesat k bodu mrazu ještě rychleji. O polední pause jsem ignoroval Jasperův a Emmettův lítostivý pohled, který na sebe navzájem vrhali, že jejich raní lekce přijde zas na zmar.
Vytahoval jsem jeden tik tak za druhým a házel je přímo do koše pár metrů ode mě. Až na ten poslední, jsem se vždy trefil. Vyrušil mě nečekaný zvuk. Otevřeným oknem k nám dolehlo kvílení pneumatik a na parkovišti zastavil teréňáček, který mě okamžitě donutil zděšeně se podívat na prázdnou krabičku od tik taků a pak na odpadkový koš, kde jich byla pěkná zásoba.
Raději jsem se ani nedíval Alici do mysli, co viděla, protože mě naštvaně práskla po hlavě.
Vystřelil jsem raději k oknu a sledoval jak moje láska vyklopýtala z auta. Ze srdce mi spadl obrovský kamen, jen jsem zahlédl pohled, jaký vrhla na Jacoba v autě. Jako by mu opravdu chtěla být co nejblíže. Přesněji, blíže svým drtivým stiskem k jeho krku. Práskla dveřmi a vykročila přímo k budově. Okamžitě jí ulpěl pohled na mě a ona se zastavila. Sledovala mě přimhouřeným očima, jakoby nevěděla, jak se ke mě má chovat.
Stála tam váhavě uprostřed parkoviště a ani jeden z nás nevěděl jak se zachovat a neschopen uhnout pohledem. Tak mi to alespoň připadalo až do okamžiku, než ji s hlasitým plesknutím šlehl batoh přímo do temene.
"Něco sis tu zapomněla," zařval škodolibě a už celkem zbytečně Jacob z auta a se zakvílením pneumatik dezertoval.
Bella zvedla batoh a vykročila k budově. Čím byla blíže, tím jsem byl nedočkavější. Pod očima se jí rýsovaly tmavé kruhy, přesto byla jako vždy okouzlující. Dokonce i s tím svým výrazem pražského krysaříka s migrénou jsem na ni jen němě zíral.
Takto jsme došli až do třídy, kde se se zaskučením svalila na židli. Užíval jsem si její přítomnost a z omámení mě probudil až něčí nakopnutí. Jasper sedící za mnou se vysoukala znovu na židli a naznačil ať konečně něco dělám. Hodina se blížila už téměř ke konci a tu další jsme měli každý zvlášť. Podíval jsem se zpět na Bellu.
Přiložila si zmučeně prsty na spánky a začala si je jimi pomalu masírovat. Přemýšlel jsem jak konečně prolomit to ticho mezi námi.
"Jak se máš?"
Její prsty se zastavily a nevěřícně se ke mě otočila. Chvíli se mě mě dívala, jako by přemýšlela, jestli jsem tuto otázku myslel vážně.
"Docela na prd."
Ještě chvíli na mě koukala, než s povzdechem spustila ruce. "Chtěla bych se omluvit za ten včerejšek."
"Ja... jak omluvit?" vykoktal jsem zděšeně.
To se mi nelíbilo. Jako by toho litovala. Nejprve mě dožene skoro k šílenství. Nechá mě doufat, že... že...
"To je ti jako líto, že jsi byla se mnou, žes mě políbila, nechala mě doufat..."
"No spíš jsem myslela to, jak jsem vytuhla," přejela si rozpačitě rukou po paži.
Zůstal jsem na ni připitomněle zírat. Nejen, že si to pamatovala, ale ona vážně chtěla...
ona važně chce být se mnou! Téměř jsem tomu nemohl uvěřit. Téměř.
"Tys mi odpustila?" zůstal jsem na ni hledět s otevřenou pusou.
"Miluju tě a s tím prostě nic nenadělám. Buď si ale jistej, že to jak jsi mě opustil ti budu připomínat až do konce života. Čili hóóódně dlouho."
Za zády se mi ozval srdceryvný povzdech, který nás oba donutil ohlédnout se přímo na Jaspera. Seděl tam s blaženým úsměvem, pohledem nad mou hlavu do blba a propiskou si do sešitu kreslil buclatá srdíčka.
Nemusel jsem ani dlouho polemizovat co se to s ním děje a rozpačitě se hned otočil a potupně sjel na židli níž. Belle to trvalo trochu déle a teprve po dvou vteřinách se podívala na zdroj Jasperových pocitů. Na mě.
Tahle nálada mě a tím i Jaspera držela zbytek dne. Po poslední hodině jsem na Bellu počkal přede dveřmi učebny. Nechtěl jsem přijít ani o vteřinu, kterou bych mohl trávit s ní. Krásně se na mě usmála a nechala se doprovodit až na parkoviště.
Niky však byl úplně její opak. Nabroušeně čekal na odvoz.
"Co se mu stalo?" sledoval jsem ho překvapeně.
"Chtěl dneska vyrazit ven, ale vzhledem k tomu včerejšku mu to Jacob zatrhl. Nejsem momentálně ten nejspolehlivější dozor."
"Hmm," vzal jsem její dlaň do své a palcem jí hladil po hřbetu ruky. "A se mnou bys dnes někam šla?"
Sledoval jsem své prsty bloudící po její hebké pokožce. Stále však nic neříkala, tak jsem se jí tázavě podíval do tváře. Usmála se na mě a kývla. Měl jsem neodolatelnou chuť ji políbit. Než jsem si ji však stihl byť jen přitáhnout. Ozvalo se mi za zády zmučené zavrčení a v následující chvíli se Jasper doslova vrhl na Alici. Ta byla sice nejprve docela v šoku, ale nevypadala na to, že by jí to vadilo.
Bella se opatrně podívala na mě a pak raději uhnula pohledem z mého rozpačitého výrazu. Jasper se konečně odtrhl od Aliciných rtů a nasupeně začal táhnout vzpouzející se Alici pryč.
"Ne, mě se tu líbí," zapírala se patami do země, ale bylo jí to prdlajs platný.
V zatáčce se blýskla kapota černého teréňáku. S povzdechem jsem tedy pustil Bellinu ruku.
"Takže večer," podíval jsem se na ni doufajícím pohledem.
"Večer."
S těmi to slovy se sebrala a vyběhla za Nikym k autu.
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dáreček z La Push 15. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!