Já vím dlouho nic nebylo, nějak mi nešel internet, ale máte to tu takže čtěte já připravuju další xD Tentokráte zjistíte, jak je to s tou záhadnou září, a taky se konečně dostávám k tomu co sem chtěla. A jestli, až tuto povídku skončím, budete chtít pokračování tak už ho mám rozmyšlené xD
15.04.2010 (08:30) • Wool • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2342×
Dost mě překvapilo, jak dlouho trvalo, než celá ta oslnivá záře zmizela.
„Co to bylo?“ řekl Jacob, který se z toho vzbudil.
Bylo jasné, že ta záře vycházela z knížky.
„To ta knížka,“ řekla jsem a podívala se na knížku. Zdálo se, že trošku září, ale číst se v ní dalo.
„Páni,“ řekla jsem. Bylo to jako recepty a všechno anglicky.
„Áha, je to tu anglicky,“ řekla jsem na vysvětlenou, zvedla hlavu od knížky a podívala se na reakci ostatních. Všichni na to samozřejmě byli zvědaví, takže se hrnuli směrem ke mně, aby zjistili co se tam píše.
„Nedá se to přečíst, to ájina není,“ řekl Emmett, protože mu vypadl signál a televize začla zrnět, z té záře.
„Emmett má pravdu, není, proč to vidíš jenom ty?“ řekl Edward.
„Co se tam píše?“ řekl Carlisle. Podívala jsem se zpátky na knížku.
„Vypadá to jako nějaké recepty na zabíjení. Je tu jak zabít upíra, vlkodlaka, jak na všemocného, jak přeměnit vlkodlaka zpátky na člověka, jak najít upíra,“ dořekla jsem, všichni na mě zase divně koukali.
„No co, fakt to tam je,“ řekla jsem.
„To ty jsi ta vyvolená!“ zvolal Carlisle.
„Co?“ Na víc jsem se nezmohla.
„Jo zapadalo by to do sebe, máš tolik darů, a máš tak dobré sebeovládání,“ dodal Edward.
„Stalo se něco nebo jsem viděl útok mimozemšťanů?“ řekl Jasper, který se tu objevil zčistajasna.
„Jaspere už máš hotovo?“ řekl Emmett a smál se jak sluníčko.
Koukala jsem do knížky a začetla se, všichni okolo mě se bavili, nevnímala jsem o čem. To, do čeho jsem se začetla, bylo asi o vyvoleném.
„Sam? Sam!“ zakřičela Alice.
„Co?“ vykulila jsem na ní oči.
„Co to čteš?“ řekl Carlisle a otočil se od Esme a čekal mojí reakci.
„Něco o vyvoleném,“ řekla jsem a nakoukla zpátky do knížky.
„Tak nám to přečti, my neumíme tohle číst,“ řekl Edward zvědavě.
„Píše se tu: Není pochyb o tom, že jsi vyvolená Sam Wolfová, dokážeš to přečíst? Je to jasné, byl ti svěřen úkol, který není jen tak lehký, tato kniha ti pomůže objasnit nejasnosti našeho tajného světa. Pokus se najít Deana, určitě jsi ho už potkala, vždycky se najdete, bez ohledu na to, kde jste. On je druhý vyvolený, když budete spolu, jen tak něco vás nepřemůže. Trénuj své schopnosti, tvůj první úkol se blíží, ten velký, je jen v nejasné budoucnosti. Myslím že jsi našla i přátele, kteří ti pomůžou. Podepsán Prorok, list napsán 1.7. 1717.“ Kdyby to šlo, tak by mi došel dech.
"Vypadá to, že máme na práci trénink, jdete? Já už to mám připravené," řekl Jasper, rozběhl se, až z něj byla vidět šmouha, a my letěli za ním.
Neznámo kde, pohled vyprávěče:
Moře se rozvlnilo tak, že vlny dosahovaly až k pevnosti zasazené vysoko, na strmém útesu. Začala bouře, pršelo a blesky lítaly všude okolo pevnosti, ale jenom okolo, pevnost zůstala netknutá. Bylo to způsobeno tím, že jeden obyvatel pevnosti měl takový dar, aby tohle dokázal. Ostatní v pevnosti věděli, co je ten moudrý muž, který si říká Cedric, zač. Zuřil, proto taková bouřka.
„Jak jsi to mohl dopustit, Aramore?“ řekl Cedric.
„Už jsem říkal, že nevím, kde se tu ten duch vzal, ale vyšel z vaší pracovny, vy víte, že vidím více než ostatní,“ odvětil Aramor.
„Nechápu, jak se mohla dostat přes naše brány, a nechápu, kdo jí sem poslal. Jestli je to skutečně ona, tak musíme podstoupit pár kroků, jenom nechápu proč jsi po té holce střílel kuší,“ řekl Cedric.
„Šíp z té kuše jsem namočil v jedu, který působí na všechny bytosti, které nejsou lidé a šíp byl z rohu jednorožce,“ řekl na vysvětlenou Aramor.
„To se nám bude hodit, schovej ten jed na horší časy, budeme muset udělat pár změn v našem zabezpečení,“ řekl Cedric, zhluboka se nadechl, moře se uklidnilo a na obloze už nebyl ani mráček.
„Co řekneme Mistrovi?“ zeptal se Aramor.
„Nic se nestalo, takže nic, když tu holku chytíme, bude víc spokojený, než když mu řekneme, že zmizela ta knížka.“
„Dobře,“ řekl Aramor.
Dole v podzemí, v zamčených celách s provlhlými kamennými zdmi, naříkaly děti, napůl lidé, napůl upíři. Jedna z nich usilovně přemýšlela nad svojí rodinou. Záhadná dívka jí slíbila pomoc. Myslela na to, jak dlouho tu ještě bude, pokusy se zase blížily každným dnem. Nechtěla umřít jako už stovky dětí tady, některé i znala.
„PÍP PÍP.“ Ozval se hlasitý poplach.
Otevřely se dveře a stráž jí vyvedla ven, vedli jí jinam, do jiné cely. Ostatní se taky přesouvali, každý tam, kde by neměl být. Bylo to proto, aby náhlou návštěvu zaměstnali v hledání správného dítěte. Tušili totiž, že už brzo někdo příjde.
Zpátky ve Forks
Dean
Běžel jsem svojí upíří rychlostí, věděl jsem, koho hledám a taky jsem tušil, kde přesně je, jenom nevím proč, neměl jsem žádný důvod jí hledat. A navíc to tu divně smrdí, jako kdyby tu byla smečka zmoklých psů. Běžel jsem dál a z dálky jsem viděl ceduli města, takže jsem teď ve Forks?
Běžel jsem dál přes nějakou pláž a lesy a lesy. Všude stromy, zeleň, křoví, kameny, pár zvířat, vrčicí křoví. Počkat vrčící křoví? To není normální. Tak jsem zrychlil. Něco za mnou běželo, slyšel jsem dusot tlap, nechtěl jsem se otáčet.
Za chvíli se přidal další dusot, takže jich za mnou běželo víc. Zrovna jsem míjel nějakou louku a zrovna taky svítilo sluníčko. Třeba je to oslepí a poběží po svém. Zahlédl jsem stíny, obří stíny. Otočil jsem se a překvapeně koukal. 4 velcí, ale opravdu velcí vlci? Otočil jsem svou hlavu zpět ale bylo pozdě, napálil jsem hlavou přímo do stromu. Motala se mi hlava. Cože, 8 vlků? Aha vidím dvojtě, obraz se mi srovnal. Vlci na mě vrčeli a jeden se na mě vrhnul. Tak jsem zkusil to, co se mi jednou povedlo, pozastavil jsem čas. Mávl jsem rukou a vlk se uprostřed skoku, ve vzduchu, zastavil.
Vyběhl jsem co nejrychleji to šlo a běžel co nejdál, vím totiž, že se to zastaví tak na minutu. Běžel jsem už asi minutu. Bylo až moc velké ticho a pak někerý z nich zavyl. Koukal jsem před sebe a uviděl jsem jí, jak s někým bojuje. Vlk se za mnou z ničeho nic zase vynořil. Běžel jsem k nim a všichni na mě zírali.
Pokračování Příště!
(( Předchozí Kapitola X Další Kapitola ))
Autor: Wool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dar 12. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!