Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dance is my life! 5. kapitola

18.01.2010 (12:30) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2944×

Nemohla jsem uvěřit svým očím. Na okraji fotky stál ten kluk z mého snu. Ten upír. Ale to je blbost. „Bello, probud se, upíři neexistují!" říkala jsem si pořád dokola. Je to jen shoda náhod. Nemůže to být pravda, tohle přece není možný. „Bello! Tak dost. Seber se a jdi chrápat!" řekla jsem si a vypnula počítač. Ikdyž jsem se snažila sebevíc, nešlo mi ho z hlavy vyhnat. Nakonec jsem vyčerpáním z toho přemýšlení usnula. Nic se mi naštestí nezdálo.

Ráno jsem se probudila a byla jsem nervozní z nadcházejícího odchodu do školy. Nevím proč, ale začala jsem se těšim na ten battle. (Ta zkouška do Ericovi crew) Vylítla jsem z postele a letěla do koupelny. Těšila jsem se až jim ukážu co je pravý tanec. Vlezla jsem rychle do sprchy a vysprchovala jsem se.

Za pět minut jsem byla hotová a tak jsem se začala sušit. Vylezla jsem a běžela do pokoje. Vybrala jsem si pěkné červené spodní prádýlko.  Volné rifle, které měli rozkrok dole. Bylo to schválně. Uplé tričko samozřejmě v modré barvě. mělo krátké rukávy, takže jsem si vzala mikinu. Modrou, Represent.

Moje nejoblíbenější značka. Byla jsem oblíklá hned a musela jsem uznat, že mi to celkem slušelo. Udělala jsem si drdol, ze kterého trčely pramínky vlasů do všech stran. Ještě kšiltovku. Tu jsem si vzala černou, aby mi ladila s botama. Nazula jsem si černé tenisky hodila tašku přes rameno a šla dolů.

Otec seděl v obklopení dvou "dam" na gauči a koukali na nějaký zápas. "Dámy" se dožadovali pozornosti, ale táta byl zaujat jen baseballovým zápasem.  „Jdu do školy," řeknu a všichni tři se na mě otočí.

„Hodně štěstí Bellinko. A uč se," řekne a usměje se jak na pětiletou holčičku, která si nedovede ani dojít na záchod. „Jo jasný. Hodíš mě do školy?" řekla jsem a on vstal.

„Zapomněl jsem ti ukázat tvůj dárek na přivítanou," řekl vzal klíčky od nějakého auta a otevřel mi dveře. Zase jsem se musela koukat na ty nahý ženský a udělalo se mi špatně. Rychle jsem radši vypadla ven a tam stál můj sen. Mazda RX 8.

Začala jsem skákat do vzduchu jako blázen a sočila jsem tátovi kolem krku. „Díky, díky, díky!" řekla jsem on mi rád to obětí opětoval. vlepila jsem mu pusu na tvář a on mi podal klíčky. Rozeběhla jsem se k autu a zdálky už jsem odemykala. Opatrně jsem otvřela dveře, jako by se měly rozbít. „Belli nejsou z cukru," zakřičel za mnou táta a začal se smát.

Chytla jsem je normálně a hodila jsem tašku na vedlejší sedadlo. Nastoupila jsem. Sedla jsem si a zabouchla dveře.  Pořádně jsem se uvelebila a ohmatalo jsem volat. Strčila jsem klíček do zapalování a lehce jsem otočila. autíčko se rozvrčelo a bylo neuvěřitelně tiché. Táta mi mával a já zacouvala. Mělo velmi citlivý plyn a tak jsem si musela dávat pozor.

Zařadila jsem jedničku, sešlápla spojku a vyjela jsem. První jsem jela dost pomalu, ale pak mě to omrzelo a tak jsem sešlápla plyn o hodně dolů. Řítila jsem se asi 160 a najednou se vedle mě objevilo auto. Bylo stříbrné a odhaduju na Volvo. Nějak jsem nevnímala, kdo ho řídí, jen jsem ještě víc přidala a Volvo zůstalo za mnou. Dojela jsem ke škole a to bylo plné. Všechny pohledy se upřely k mému autíčku a já si povzdechla.

„Zase středem pozornosti," vzdechla jsem si a zaparkovala jsem vedle Erica. Bylo vedle něj volné místo a už z dálky na mě mával. Vystoupila jsem a blížil se ke mně Eric se svojí partou. „Ahoj Bello," řekl a usmál se.

„Čus jak je?" zeptala jsem se jen tak ze slušnosti. „Dobrý... Hustá kára," řekl a ostatní. „Díky." řekla jsem a vzala si tašku ze sedadla. „tohle je Damian, ale všichni mu říkaj Dimi," řekl a ukázal na kluka po jeho pravé straně.

Měl volné kalhoty a žluté tričko. Zelená kšiltovka, ale upoutala nejvíc pozornosti. Nebyl zrovna nejošklivější, ale blondák s modrýma očima není nic pro mě. „Tohle Joey, ale my mu říkám Jo(Džo)." řekl a ten kluk na mě zamával.

Opět volné kalhoty, ale uplé modré tričko. Měl černé kudrnaté vlasy a černé oči. Nebyl ošklivý. „Ahoj, tak kdy začneme?" zeptala jsem se a oni se na sebe významně koukli. „Místo oběda půjdeme sem. Většina crew sem chodí místo oběda, aby si zatancovali," řekl a já jen přikývla.

Vydali se do školy a všichni ostatní studenti si se zájmem prohlíželi moje autíčko. Následovala jsem je. Musela jsem však do přijímací kancěláře vyzvednout si plánek školy a rozvrh. Eric šel se mnou. Zase něco žvatlal a já to vypouštěla jedním uchem ven. První dvě hodiny jsme měli společně. Matika a Anglina. Ostatní jsme měla bud Jo nebo s Dimim.

Byli fakt v pohodě. Zdáli se mi trochu namyšlení, ale to byl pravý opak. Pořád jsme se něčemu smáli a tak mi den utekl rychle. Ani jsem se nenadála a už byl čas oběda. těšila jsem se jak jim to ukážu. Poslední hodinu jsme měla s Dimim. „Tak co Izzi?" řekl, nevím kde vzal tu přezdívku, ale neměla jsem námitky. „Těšíš se?" zeptal se a v podtonu hlasu byl slyšet výsměch.

„Moc a ty? Seš zvědavej?" zeptala jsem se a oba jsme se zasmáli. Došli jsme společně na parkoviště a u nějaké dodávky stáli už Jo s Ericem. „Tak co připravená?" zeptal se Eric a já se rozhlídla po parkovišti. Nebylo tu moc lidí. Jen trochu větší skupinka lidí. Všimla jsem si, že to jsou ti krásní z té fotky, ale nechtěla jsem je vnímat.

„Samozřejmě," řekla jsem a on otevřel dodávku. Naskytl se mi pohled na velké repro bedny.  Kluci se opřeli o dodávku a se zájmem mě pozorovali. Všechny pohledy se otočili na nás, když začla hrát hudba. Čekala jsem něco rychlýho a divokýho, ale přitom to byl pravý opak. Je těžké tancovat na pomalé písničky hip hop, ale pro mě to bude hračka.

Byla to zremixovaná stará písnička. Několikrát jsem na ní tancovala, ale nebylo to nejjednoduší. Rozezněla se hudba já začala tancovat. První jsme na to šla opatrně, abych se do hudby pořádně vžila, ale jakmile se to trochu rozjelo dala jsem doto všechno.

Tělo se vlnilo do rytmu hudby a já nevnímala nic jiného. Byla jsem ve svym světě. Hudba pomalu doznívala a já klečela na zemi. Hudba dozněla a kolem mě byla snad celá škola. Tleskali a křičeli. Eric a kluci koukali jako volové na nová vrata a já se začala smát.

„Co jste čekali? Jsem jedna z nejlepších v Londýně...," řekla jsem a začala se smát ještě víc. Rozhlédla jsem se kolem a jako pravý showman jsem se uklonila na každou stranu. Z povzdálí mě sledovali ti Cullenovi s tou svojí crew a já se jim uklonila.

Jejich naštvané pohledy mě probodávali a já se tomu jen usmála. Nikde jsem ale neviděla toho ze snu. Nechala jsem to radši plavat a užívala jsem si pochval.

Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dance is my life! 5. kapitola: