Po dlouhé době další kapitolka. Možná dneska napíšu ještě jednu, ale to byste mě museli přesvědčit komentíka. Ne dělám si srandu. Budu se snažit co nejrychleji napsat další kapču.
15.01.2010 (21:15) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2887×
Otevřela jsem dveře a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Zůstala jsem nehnutě stát, protože jsem nemohla uvěřit svým očím. Můj otec je fakticky puberták. Předsín byla laděna do zelena. Všechen nábytek byl ze dřeva. To by celkem ušlo, ale plakáty, které byly na zdech nalepeny se mi ani trochu nelíbily. Nahé dívky v různých polohách ukazovali každá jinou část těla.
Bylo mi z toho na zvracení. Fuj. Moc jsem se tam nezdržela, ale kdybych věděla co mě čeká dál, klidně bych v té předsíni i spala.Vydala jsem se do obýváku. Jestli tamto bylo pubertácké, tak tohle pro sebe nemá ani pojmenování. Růžová kožená sedačka, byla dost velká na to... No víte na co. No tak to mě poser. Zdi byly lehce růžové, ale všechno kolem bylo ošklivě až kýčovitě růžové. Bolely mě z toho oči. Nechala jsem kufry v předsíni a šla se projít po obýváku.
Měkký koberec, který ležel před televizí byl příjemný, ale opět růžový. No fuj! Tak jestli tasdy budu žít, tak se z toho asi zblázním. Napadlo mě si sednou na gauč, ale pak jsem si uvědomila, co se na něm asi dějě a hned mě to přešlo. Můj táta je puberták. Už mě z té růžové začínala bolet hlava a tak jsem se koukla do kuchyně. Jediná normální místnost.
Kuchyň. Byla uplně normální. Bílé stěny, linka, stůl, židle, prostě normální, ale to co měl ve spíži. Fuj. Smrdělo to na sto honů. Nějaká potravina byla plesnivá. No a nebyla v tom sama. Celá spíž byla plesnivá. Zabouchla jsem rychle dveře, jinak bych to asi vyklopila. Tak tady taky moc času nestrávím a to jsem si dělala takový naděje.
Vydala jsem se hledat svůj pokoj. vyšla jsem schody nahoru a nevím proč, ale vydala jsem se do leva. Asi to nebylo správně, protože když jsem otevřela dveře od nějakého pokoje nemohla jsem ZASE uvěřit svým očím.
Jak takový bejvák může mít policejní náčelník? Přede mnou stála velká vodní postel, potažená černým prostěradlem. Všechno bylo laděné do černo - červené. Okamžitě jsem zabouchla dveře, abych neviděla víc, protože jinak bych se svého táty opravdu hnusila. Což už se stalo. Vydala jsem se radši na druhou stranu.
Otevřela jsem ty nezašší dveře a voala. Byl to asi můj pokoj, protože byl normální? Dalo by se to tak říct. Uprostřed stála postel s fialovým povlečením a stěny lehce fialkové. Moc se mi líbil. Už vím, kde budu trávit čas.
Bylo tu docela dost místa, takže by se tu dalo i tancovat, za což jsem byla štastná. V rohu místnosti stál stůl a na něm počítač. S interetem? Musela jsem se ujistit. Hned jsem ho zapla a dál si prohlížela pokoj.
Na proti posteli bylo okno. Stmívalo se, takže toho nešlo moc vidět, ale i tak. Velká skřín stála vedle okna a já jí otevřela. Čekala jsem další plísen, ale nic. Zdála se být v pořádku. Zaradovala jsem se. Vydala jsem se zpátky do předsíně pro kufry, abych si vybalila. Dotáhla jsem to, sice s obtížemi ale přece, nahoru.
Hodila jsem ten největší na postel a rozepla ho. Byl narvaný k prasknutí. Začala jsem oblečení skládat do uhledných komínku do skříně. když jsem to měla hotové, chtěla jsem si dát svou kosmetiku do koupelny. Bohužel do společné koupelny. Začala jsem hledat. Byly to hned ty první dveře ode mě, takže pohoda.
Otevřela jsem dveře a zůstala stát překvapená, jak byla kouzelná. Byla laděná do blankytně modré a měla sprchový kout a vanu s výřivkou. Krásná. Bylo tu několik poliček, ale jedna byla celá volná. Usoudila, že může být moje a tak jsem na ní naskládala věci a vydala se zpátky. Měla jsem všechno hotovo a tak jsem zasedla k počítači.
Hledala jsem informace tady o tom zapadákově a našla jsem stránky města. Hned na titulní stránce bylo několik lidí. Byli to asi tanečníci, protože měli hoperské oblečení a v rukou drželi nějaký diplom a pohár. Takže vítězové.
To mě ani tak nezaujalo, jako ta jejich krása. Byli nádherní. Jako holywoodké hvězdy, ale těm nejsou dost podobní. Byli jako andělé. Bledá pokožka, krásna postava a zlaté oči. Zlaté oči? Viděla jsem dost očí na to, abych věděla, že to není obvyklé. Čočky?
Nebo co to kurva je? To není možný, a aby mělo pět lidí stejnou barvuočí. ale ne stejnou jako stejnou, ale fakt stejnou. Nebyla ani sebemenší rozdíl v jejich duhovkách. Nechala jsem to plavat, protože jinak by mi z toho určitě praskla hlava.
Bylo něco po osmé a tak jsem se šla vysprchovat. Byla jsem hotová skoro hned. Vlezla jsem si do postele, ale nemohla jsem usnout. Musela jsem pořád přemýšlet nad těmi lidmi. No jestli to vůbec lidi byli, protože nic tak krásného nemůže být přece člověk. Vzpomněla jsem si ns jednoho. Okamžitě jsem vylítla z postele a zapnula počítač.
Musela jsem se ujistit. Klepala jsem prsty o stůl, jelikož jsem byla neuvěřitelně nervozní. Konečně to naskočilo a já zajela na stránky města. Koukla jsem se pozorněji na fotku a zatmělo se mi před očima...
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dance is my life! 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!