Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dance is my life! 3. kapitola

10.01.2010 (10:30) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2948×

Těšila jsem se, jak to všem ukážu až jim spadne brada a musela jsem přemýšlet nad těmi Cullenovými. Zajímalo by, co jsou zač. Určitě budou dost dobří, ale to mi nedělalo největší starosti. Měla jsem takový pocit, že ten sen s tím má něco společného, ale pak jsem to zavrhla.

Byl to jen sen. Co na tom bylo pravdy? Ani kousek! Upíři? To je asi tak pravděpodobný, jako že já jsem anglická královna, což je absurdní. Kapitán oznámil, že za několik okamžiků přistáváme a já jen řekla.

Nová kapitola mého života přichází. To jsem však ještě nevěděla, jak mi ovlivní život. Připoutala jsem se a čekala na přistávání. Byl to lehký a ladný dopad, který by cítili jen velmi vnímaví lidé. Vyšla jsem spolu s Ericem, bez jediného slova do letištní haly, bez jediného slova. Šla jsem si pro svoje zavazadla a Eric mě pořád doprovázel. Vzali jsme si svoje kufry a ve dveřích se objevil pravděpodobně ericův táta.

„Tak ahoj Bello. Uvidíme se zítra ve škole." řekl a já mu jen zamávala. sedla jsem si na lavičku a čekala na Charlieho. Uběhlo asi půl hodiny a už mě to začalo pěkně srát, ale snažila jsem se být trpělivá. Do dveří vešlo několik dost pohlednejch mladej holek a já se k nim otočila. Byly velice lehce oblečené.

Minisukýnka, krátké tričko, tuna make-upu, boty na podpatku a chlap. Můj otec? Ne to není možný. Můj otec se zahazuje s partou šlapek? Tak to ne. Zavěsily se do něj dvě a dvě šly za nima. Ježiši, kde on to bere.

Vždyt mu je tak čtyřicet a on se chová jako dvacetiletý. |došli až ke mně a hlasitě se smáli na celou halu. každý se na ně otáčel, ale oni si jich nevšímali. měla jsem pocit, že se hanbou propadnu, ale musela jsem to nějak překousnout.

Je to přece můj otec, nemůžu ho zapřít. Táta se zastavil a ty šlapky se o něj svůdně opřely. Žvejkaly na celou halu a jejich mlaskání mě dohánělo k šílenstí. „Ahoj Bells, miláčku. Jaký byl let, zlatíčko?" zeptal se otec a mně se udělalo mdlo.

Mluvil jako nějaký pasák. Musela jsem se zhluboka nadechnout, abych se uklidnila a vydala ze sebe nějakou smyslu plnou větu. „Ahoj. Jo let ušel." vysoukala jsem ze sebe jen a on se otočil a do ruky vzal jeden můj kufr. Měla jsem jich celkem tři, ale jedna z těch "lehkých holek" mi jeden vzala a usmála se na mě. Napřáhla ke mně ruku a bylo by neslušností ji nepřijmout.

Stiskla jsem její ruku a byla jsem překvapená. Měla pevný stisk a její dotek byl velice příjemný. její ruka vůbec nebyla hrubá a neopečovávaná, jak by se mohlo zdát, spíše naopak. Překvapeně jsem se na ní podívala, ale ona se jen usmála. Usměv jsem jí oplatila a ona se představila. „Jsem Tina. Moc mě těší, že poznávám konečně Charlieho dceru." řekla a já se usmála.

Nevím jak, ale byla mi něčím povědomá. „Bella. Taky mě moc těší." řekla jsem, ale dál jsem nevěděla co. Vydaly jsme se tedy na cestu. Charlie se svým rozptýlením byly nějaký kousek před námi, ale mi je s Tinou lehce dohnaly. Na parkovišti stálo několik aut a z nich se ozývala hlasitá hudba. Strašná. Starý hip hopový dechovky. Vůbec se mi to nelíbilo.

Stály tam tři auta a v nich sedělo několik týpků. No tak z jednim z nich budu muset sedět v jednom autě. To mě poser. Radši skočit z mostu než tohle. Došli jsme k těm autům a ty Charlieho šlapky začaly nastupovat do červenýho mercedesu. Charlie už chtěl nastoupit taky, když si asi uvědomil, že jsem tu ještě já a v autě už není místo.

„Bells pojedeš s Dennym a Tinou, jo?" řekl a zalezl do auta. Podívala jsem se na Tinu a ta se na mě jen usmála. Vydala se k zelenému BMW a moje zavazadlo dala do kufr. Udělala jsem přesně to co ona a nastoupila jsem na sedadlo spolujezdce. Seděl tam už ten kluk a usmíval se. ani jsem se s ním nechtěla bavit, protože jsem si myslela, že to bude další nagelovaný frajírek, ale on šokoval.

„Ahoj, já jsem Denny. Velice mě těší." řekl a nevinně ke mně napřáhl ruku. Opatrně a s rozvážností jsem mu jí stiskla a on se usmál. Musela jsem se taky usmát, protože jinak to nešlo. „Tak co? Těšíš se do svého nového domova?" zeptal se a mě se zamotala hlava. Nový domov. Forks. Zapadákov. Kdo by se tam těšil?

„Kdo by se těšil do takového zapadákova?" řekla jsem s podrážděním v hlase a oba se hlasitě zasmáli. Až ted jsem si uvědomila, že jsou si velice podobní. Pořád jsem koukala ze zpětného zrcátka Na Dennyho.

Tina měla zelené oči a svétle hnědé vlasy. Byla celkem dost hubená, ale to jí neubíralo na kráse, spíš naopak. Denny měl modré oči a stejné vlasy jako Tina. Postavu měl dost hubenou, ale rýsovaly se na ní viditelné svaly. Byli si dost podobní. Denny jako by mi četl myšlenky mi odpověděl na všechno nad čím jsem ted přemýšlela.

„Jsem dvojčata. Oběma je nám 18." řekl a já vyvalila oči. Cože? To snad ne? Oni jsou skoro stejně staří jako já. A další rána. „Pokud vím, tak budeš chodit o ročník mín než mi. Chodíme taky na střední do Forks." řekl Denny a já mysela, že se z toho poseru. Tak kolik potkám ještě spolužáků, kteří se mnou budou mít něco společného?

Doufám, že už žádného protože bych to asi nepřežila. Cesta proběhla skoro bez jediného slova, za což jsem byla celkem vděčná. Dojeli jsme před náš dům a já vystoupila. Denny se mnou, ale Tina zůstala sedět. Z červeného mercedesu vystoupil řidič a vyndal z kufru můj kufr. Vzala jsem si všechny tři zavazadla a otočila jsem se k mercedesu.

„Belli, zlatíčko, Budu doma asi kolem jedný tak na mě nečekej. Pá zlato." řekl a auto se s prudkých trhnutím rozjelo. No super. Mám otce pubertáka, který si myslí, že je "king". Panebože dej at to přežiju. Nějak jsem to všechno posbírala a vydala se ke dveřím. Už jsem před nimi stála, když jsem si uvědomila, že nemám klíč.

Zkusila jsem otevřít, ale samozřejmě bylo zamčeno. Pak mě napadlo podívat se pod rohožku s nápisem "Vítejte". Musela jsem se usmát. Kam jinam by ho dal? Určitě tam bude. nemýlila jsem se ležel uprostřed a já se s námahou sehla. Strčila jsem klíč do zámku a otočila jím. otevřela jsem dveře a moje tělo se napjalo...

Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dance is my life! 3. kapitola: