Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 7. kapitola

16.03.2011 (20:45) • Kejty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2596×

„Mluvíš o své smrti a jsi v pohodě," zamumlal nespokojeně a podíval se na mě. Mračil se. Vadilo mu snad, že se tak v klidu bavím o své smrti? Protože já se ji nebála. Věřila jsem na osud.

Na odpověď jsem pokrčila rameny. Edward nesouhlasně zafuněl.

„Já bych tě rozhodně umřít nenechal a to za jakoukoliv cenu," zašeptal tak tiše, že jsem musela napínat uši. Ale slyšela jsem to a jeho věta mě moc potěšila. Zahřála mě u srdíčka. Řekl to tak pěkně a odhodlaně.

7. kapitola

„Jsme tu," zašeptal uklidňujícím hlasem a vystoupil z auta. Otevřela jsem dveře od Volva, ale ještě než se mi podařilo se dostat ven z auta "po svých", mě vytáhl Edward a nesl mě v náruči směrem k vchodu do školy. Všichni na parkovišti se na nás dívali. Jenom Jacob ne. Ten byl rád, že mě nemusí nosit on.

„Zvládla bych to," šeptla jsem k Edwardovi. Nechtěla jsem mluvit příliš nahlas, aby nevzbuzovala ještě větší pozornost.

„Zvládla, ale bez zranění?" usmál se na mě. Urazila bych se, kdyby to řekl kdokoliv jiný než Edward.

„Ahoj, bráško," poplácal Edwarda po rameni Damon. Edward se zastavil, povzdechl si a postavil mě na nohy. Chtěla jsem vzít roha, najít někde Jessicu a dozvědět se něco o jejím včerejším rande s Damonem. Edward mě ale chytl za boky a přitáhl si mě pevně k sobě. Přivřela jsem oči. Jeho ruce - i přes oblečení - mi vyvolávaly chvění v podbřišku.

„Ahoj, Bells," zakřenil se Damon a sjel mě pohledem, „jak se vede?"

„Fajn," vydechla jsem vzrušeně. Edwardovy ruce mi moc nepomáhaly uklidnit se. Damon se nahlas zasmál a přitáhl tak na naši trojčlennou skupinku ještě větší pozornost.

„Nazdárek," pozdravil nás všechny Stefan. Kývla jsem hlavou. Nechtěla jsem zbytečně mluvit, kdo ví, co by ze mě vypadlo.

„Tak co noha, Bello?" zeptal se starostlivě Stefan. Najednou ze mě opadl všechen stud, cítila jsem se příjemně mezi všemi bratry. Ano, pořád jsem byla vzrušená díky Edwardovi, ale cítila jsem se v naprostém bezpečí. Teď, když tu byli všichni tři moji ochránci. Takhle bych to brala napořád. Edwardovy ruce, aby mě už nikdy nepustily, a Damon se Stefanem, aby byli moji nejlepší kamarádi. Moji tři ochránci. Sen každé holky.

„Jo, dobrý," usmála jsem se.

„Najednou celá záříš," podivil se Damon. Široce jsem se na něj usmála.

„No, kluci," říkala jsem jim rozzářeně, „už to tak bude. Je mi s vámi dobře." Tohle jsem opravdu řekla já? Vyjádřila jsem své city k nim?

Všichni tři se na mě dívali skrz pozvednuté a velice husté obočí.

„Jaké bylo rande s Jessicou, Damone?" zeptala jsem se ho.

„Super," zamumlal nepřítomně.

„Damone, Stefe," otočil se na své bratry Edward, „můžete Bellu dopravit v pořádku na první hodinu?" poprosil je. Podívala jsem se na něj. On mě už nechce hlídat? Zamračila jsem se na něj, ale on se na mě ani nepodíval.

„Musím si promluvit s Alicí," zašeptal směrem k bratrům a sundal své ruce z mých boků. Najednou všechen ten pocit byl pryč. Odešel, jeho ruce zmizely a s ním i ten úžasný pocit...

„Tak pojď, Bells," zvedl mě do své náruče Damon. Nevnímala jsem to, koukala jsem se za Edwardem, který se mi vzdaloval a ztrácel někde mezi autama.

Nevnímala jsem ani to, když si mě kluci přendali z náruče. Takže jsem samovolně přešla z Edwardovy náruče do Damonovy a z Damonovy do Stefanovy náruče.

Stefan mě posadil do poslední lavice a sám si sedl vedle mě. Nevnímala jsem hodinu, myslela jsem už na tu další, kterou jsem měla mít s Edwardem.

„Bello." Otočil se ke mně Stefan, když skončila hodina, „nechci tě poponášet mezi třídami, můžeš tu, prosím, počkat a já půjdu najít Edwarda. Pak se tady pro tebe zastaví a odnese tě na další hodinu, souhlasíš?"

„Jasně," přikývla jsem a koukala se na Stefanovo sexy tělo, které právě odcházelo ze třídy. Po minutě se ve dveřích objevil blonďatý kluk s medovýma očima. Byl to jeden z Cullenů?

„Ty jsi Bella, že?" řekl a pousmál se.

„Jo," pípla jsem.

„Ani nevíš, co děláš s mými bratranci. Cítím přes ně vůni tvé krve. Je tak vábivá," řekl uličnicky. Má krev? Co to mele?

„Co prosím?" řekla jsem zmateně. Kluk vešel do třídy a posadil se na mé lavici. Jeho ruka mě pohladila po vlasech, pak si k oné ruce přičichl. Je to normální?

„Mám na tebe chuť. I oni na tebe mají chuť, ale milují tě, nechtějí ti ublížit," šeptal a hladil mě po tváři. Cože? Milují mě? Mají na mě chuť? Nechtějí mi ublížit? Mé myšlenky byly zmatené. Neměla jsem ani ponětí, o čem ten kluk mluví.

„Ale já tě přece nemiluji, můžu ti ublížit? Jen maličko," řekl uklidňujícím hlasem.

„U-ublížit mi?" vykoktala jsem ze sebe už vystrašeně. Kde ten Edward je?

Pootevřela jsem pusu a chtěla zakřičet jeho jméno, ale ten kluk mi pohotově zacpal pusu a zašeptal: „Neboj se, jednou mi poděkuješ." Jeho rty se mi přilepily na krk. Chce mě znásilnit? Ale pak se pootevřely a já ucítila jeho ledový dech. Najednou mi probleskl v hlavě jeden sen. Sen, kdy se takhle stejně ke mně nakláněl Damon a pak mě... kousl. To je to správné slovo. Ta bodavá bolest v mém snu bylo kousnutí.

Bože! Ten kluk mě chtěl kousnout! Mluvil o krvi! Ne... to není možné.

Ucítila jsem jeho špičáky přitisknuté na mém krku. Teď přijde ta bodavá bolest...

„Ne!" uslyšela jsem moc dobře povědomý hlas. Uslyšela jsem zasvištění vzduchu a otevřela oči. Toho kluka držel Edward ve svých pažích a vpíjel se mu do očí.

„Jaspere, musíš se uklidnit! Hned!" křičel na něj Edward. Jasper - ten kluk, co mě chtěl kousnout - zuřivě vrčel a snažil se vymanit ze sevření. Jeho medové oči se hladově koukaly na můj krk.

„Odnes ji, Stefane!" rozkřičel se Edward. Mé oči střelily ke vchodu do třídy. Byla jsem vyděšená a jenom šokovaně pozorovala, co za hrůzu se kolem mě děje.

„Damone, potřebuji tvoji pomoc!" zakřičel Edward, když se Damon objevil u vchodu. Damonovy zmatené oči rychle zkontrolovaly místnost a pak se mi rozmazal. Stala se z něj jedna rozmazaná šmouha, která byla v půl sekundě u Edwarda. Cože?!

Než jsem si to mohla srovnat v hlavě, už mě objímaly Stefanovy paže a odnášely mě ze třídy. Chodba byla vyklizená, musela už začít hodina. Pak kolem mě proletěly další šmouhy, jedna se zastavila u nás. Byla to roztěkaná holka s rozevlátými, krátkými, tmavými vlasy. Vypadala jako elfka.

„Vem ji k vám," dala Stefanovi instrukce a pak se mi zase rozmazala. Co se to, sakra, děje?

„Už jsi v bezpečí, Bello," šeptal mi do ucha Stefanův hlas. Zničehonic jsme stáli na parkovišti a on mě posazoval do svého auta.

Když mě posadil a upásal, zničehonic mi z očí vyhrkly slzy.

„Bello, pšt," chlácholil mě Stefan, „všechno bude dobré. Zavři oči a prospi se, prosím," prosil a já ho prostě poslechla. Byla jsem zmatená, vyčerpaná a chtěla tomu všemu uniknout. Zavřela jsem oči a nechala si něco zdát.

Další kapitola

Autor: Kejty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 7. kapitola: