Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 17. kapitola

30.03.2011 (09:30) • Kejty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1691×

„Mám si myslet, kdo ví co?" zeptal jsem se s pozvednutým obočím.

„Jasně, že ne!" odpověděl a zatvářil se při tom, jako že jsem se úplně zbláznil a odběhnul nahoru do pokoje. Když se z jeho pokoje začaly ozývat steny, sednul jsem do auta a odjel za Bellou.

17. kapitola

POHLED BELLY

„Díky, že jsi mě vzal s sebou," poděkovala jsem Jakeovi, když jsme vystoupili z auta a mířili si to k našemu domu. „Vlkodlačí večírek byl úžasný," zasmála jsem se.

„Jsem rád, že se ti to líbilo," usmál se na mě a vzal mě kolem ramen. „Díky ti, Bello. Jsi úžasná sestra."

„A ty bratr," zasmála jsem se a odemčela dům.

„Kdy se má vrátit Renée s Charliem?" zeptal se.

„Pozítří," odpověděla jsem mu a vešla do domu. Koukla jsem na hodiny, už bylo půl jedenácté. Čas jít spát. Ach, jak moc ráda bych tu měla Edwarda.

„Bells, nebude ti vadit, když pojedu ještě do klubu?" zeptal se Jake.

„Proč? Byl jsi tam včera." A pořádně ses opil. Chtěla jsem mu říct, ale nechci se s ním hádat.

„Jo, to jo, ale potkal jsem tam jednu holku," řekl a podíval se na mě.

„Aha, no tak běž," řekla jsem mu s úsměvem. Budu ráda, až i Jacob bude mít k sobě polovičku jako já.

„Díky," poděkoval mi a krátce mě políbil na tvář. „Nevím, kdy přijedu domů, takže na mě nečekej. Dobrou, sestřičko!" zavolal a pak už jsem jenom slyšela, jak startuje motor a poté ujíždí pryč. Jen ať se baví. Snad se neopije.

Rozhodla jsem se, že se půjdu osprchovat, tak jsem vyšla - velice pomalu - naše schody a zapadla do koupelny. Svlékla jsem se a zalezla si do sprchového koutu. Nastavila jsem si příjemnou teplotu vody a pak si ji nechala skapat na své tělo. Namočila jsem si i vlasy a zavřela oči. Vnímala jsem jen horkost vody a to, jak moc mi bylo příjemně.

Najednou se na mě přitisklo něčí ledové tělo a já leknutím zaječela. Konec mého jekotu ovšem zanikl v naléhavém polibku a já uviděla svého zloděje, který se mi vloupal do bytu.

„Edwarde," vydechla jsem rozrušeně, když se jeho rty přesunuly na můj krk, „polekal jsi mě."

Edward na to nic neodpověděl, jen se mi do pokožky velice tiše a melodicky zasmál a přitiskl mě do rohu sprchového koutu. Teplá voda tekla na naše nahá těla a mě začalo lechtat v podbřišku. Létalo mi tam tisíce motýlků.
Konečně začal Edward putovat po mém těle a to jak rukama, tak ústy. Když mě dráždil na horní části těla, jeho levá ruka mě hladila po vnitřní straně stehna a sunula se čím dál tím výš. Když se dotkl mého citlivého místečka, zasténala jsem a zapletla mu ruce do vlasů. Přitáhla jsem si ho ještě blíž a pak ho hladila po zádech, hrudi a vlastně kamkoli, kam mě to - vzhledem k naší poloze - umožnilo.
Když už jsem byla skoro hotová, přestal mě dráždit a otočil mě. Natiskl mě ke zdi a natlačil se svým mužstvím do mého klína. Rozkročila jsem se, abych mu umožnila snadné proniknutí do mě a pak zavřela oči. Když do mě vnikl, vůbec mě to nebolelo. Díky předehře a vodě, to pro něj muselo být snadné.
Edward začal pozvolna přirážet a sténal společně se mnou. Tentokrát jsme vyvrcholili hned několikrát a mohla jsem říct, že to zatím byl nejsilnější prožitek.

Po našem milování ve sprše mě otočil k sobě a vzal mě do náruče. Vynesl mě ze sprchy a osušil mě. Poté mě zabalil do ručníku, sám si jeden obmotal kolem pasu a odnášel mě do pokoje.

„Miluju tě," říkala jsem mu, když mě nesl chodbou.

„Taky tě miluju, ty můj blázínku," zašeptal a položil mě do postele. Sundal mi ručník a podíval se na mě. Rozpačitě jsem se koukla jinam a zrudla.

„Jsi tak krásná," řekl a lehl si vedle mě. Přikryl nás a já se mu stočila do klubíčka u jeho těla. Zavřela jsem oči, a jakmile mi začal broukat známou ukolébavku, byla jsem ve chvilce v limbu.

Buch, buch. Buch, buch.
Uslyšela jsem naposled své zpomalené srdce. A pak... Mé tělo bylo jako v ohni. Jako by mě někdo zevnitř upaloval. Byl to strašně bolestivý pocit a já si přála jediné. Zemřít.

„Bello?" uslyšela jsem z veliké dálky známý hlas. Patřil Damonovi. Tenhle hlas jsem ale nechtěla slyšet. Moc jsem chtěla slyšet Edwardův, on tu ale nebyl. Odešel a už se nikdy nevrátí.

„Zabij mě, Damone!" zakřičela jsem a snažila sebou škubat, abych si nějakým způsobem ublížila a rychle zemřela. On mi to ale nedovolil a chytl mě. I přes ten spalující oheň jsem cítila chladnost jeho kůže a na malou chvilinku, opravdu malou chvilinku, mi  to ulevilo od bolesti. Když se ale oheň rozšířil do mého srdce, zaječela jsem a začala sebou prudce zmítat.

„Stefane!" uslyšela jsem Damonův zoufalý hlas. „Dej Renesmé Rosalii a pojď ihned sem!"

„Zabij mě, prosím!" plakala jsem a pořád sebou zmítala. Nemohla jsem si pomoci. Chtěla jsem se toho utrpení zbavit.

„Bello, mysli na Renesmé! Na Edwarda!" křičel zoufalým hlasem Stefan. Oba mě měli tak rádi a já jim tak ublížila. Můj budoucí manžel mě opustil a zbylo mi po něm jen jeho dítě. Dítě, pro které mě opustil.

Otevřela jsem oči a celá zpocená se rozhlédla okolo sebe.

„Děje se něco, lásko?" uslyšela jsem vedle sebe Edwarda. Chtěla jsem mu odpovědět, ale když jsem se nadechla, udělalo se mi zle a rychle jsem utekla do koupelny. Nahá si klekla k záchodu a vyzvracela se.

„Bello?" uslyšela jsem za sebou znepokojený Edwardův hlas. „Jsi v pořádku?"

„Podáš mi, prosím, župan?" poprosila jsem ho. Do natažené ruky mi podal župan a já si ho na sebe oblékla. Spláchla jsem a vypláchla si pusu. Vzpomněla jsem si na známý sen, který byl na jeden detail jiný. Edward nebyl v mém snu mým manželem, nýbrž budoucím manželem. Proč se toto změnilo? Ostatně, proč se mi tento sen pořád zdá?

„Bello, co je ti?" ptal se Edward a přitiskl mně ruku na čelo. „Jsi celá rozpálená. Vezmu tě ke Carlisleovi."

„Ne, Edwarde," protestovala jsem, „ už je to dobré. Asi jsem jen něco špatného snědla."

„Bello, udělej mi to k vůli a pojeď teď se mnou za strýčkem. Prosím," koukal na mě zoufale.

„Dobře," souhlasila jsem nesouhlasně a šla se převléct do pokoje.

♥

„Tak se na tebe podíváme, Bello," řekl Carlisle a já se posadila na lehátko. Carlisle byl zrovna v nemocnici, měl službu. Takže jsme alespoň nemuseli ke Cullenům a já si tak uštědřila poznámky ze strany Emmetta.

„Tak povídej, copak tě trápí," usmál se na mě Carlisle.

„Zdál se mi zase ten stejný sen a pak, když jsem se probudila, se mi zničehonic udělalo strašně zle a pozvracela jsem se," řekla jsem Carlisleovi.

Carlisle přimhouřil oči. „Edwarde," promluvil k mému andělovi, „můžeš skočit, prosím tě, pro teploměr? Je dole v přízemí."

„Jistě, strýčku."

„Tak, Bello. Kdy jsi měla naposledy menstruaci?" zeptal se mě Carlisle.

Vykulila jsem oči, protože jsem na to úplně zapomněla. „Už sakra dlouho ne!"

Carlisle vydechl. „Pojď se mnou," řekl a vzal mě do jiné ordinace. Zavřel za námi dveře.

„Vyhrň si, prosím, tričko a polož se sem."

„To je ultrazvuk?" vyjekla jsem, když Carlisle zapnul přístroj, který vypadal jako ultrazvuk.

„Ano," vydechl. Nesouhlasně jsem se uvelebila na lehátku a vyhrnula si triko. Carlisle mi namazal bříško a pak k němu něco přiložil.

Zatajil se mi dech a po chvilce si Carlisle oddechl.

Další kapitola

Autor: Kejty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 17. kapitola: