Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 15. kapitola

27.03.2011 (19:45) • Kejty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1944×

„Udělej to," zašeptala jsem mu do ucha a sama si sundala kalhotky. Na nic nečekal, sundal si své boxerky a už už do mě vnikal. Bolelo to jen poprvé, pak jsem ale cítila velkou slast a plně se tomu oddala, než jsem oba dosáhli vrcholu.

15. kapitola

Buch, buch. Buch, buch.
Uslyšela jsem naposled své zpomalené srdce. A pak... Mé tělo bylo jako v ohni. Jako by mě někdo zevnitř upaloval. Byl to strašně bolestivý pocit a já si přála jediné. Zemřít.

„Bello?" uslyšela jsem z veliké dálky známý hlas. Patřil Damonovi. Tenhle hlas jsem ale nechtěla slyšet. Moc jsem chtěla slyšet Edwardův, on tu ale nebyl. Odešel a už se nikdy nevrátí.

„Zabij mě, Damone!" zakřičela jsem a snažila sebou škubat, abych si nějakým způsobem ublížila a rychle zemřela. On mi to ale nedovolil a chytil mě. I přes ten spalující oheň jsem cítila chladnost jeho kůže a na malou chvilinku, opravdu malou chvilinku, mi  to ulevilo od bolesti. Když se ale oheň rozšířil do mého srdce, zaječela jsem a začala sebou prudce zmítat.

„Stefane!" usylšela jsem Damonův zoufalý hlas. „Dej Renesmé Rosalii a pojď ihned sem!"

„Zabij mě, prosím!" plakala jsem a pořád sebou zmítala. Nemohla jsem si pomoci. Chtěla jsem se toho utrpení zbavit.

„Bello, mysli na Renesmé! Na Edwarda!" křičel zoufalým hlasem Stefan. Oba mě měli tak rádi a já jim tak ublížila. Můj manžel mě opustil a zbylo mi po něm jen jeho dítě. Dítě, pro které mě opustil.

Otevřela jsem oči a naštvaně rozhodila rukama. To už fakt přestává všechno! Odmítám si dál nechat zdát tento sen!

„Bells, já... strašně se omlouvám. Nevím, co to do mě vjelo. Odpustíš mi to?" uslyšela jsem splašený hlas Stefana. Na posteli jsem ležela sama, převlečená do normálního oblečení. I Stefan byl převlečený a krčil se utrápeně u jeho postele, kde jsem ležela.

„Ne," zamumlala jsem, „to já se omlouvám." Bože, jsem strašná! Nejdřív se vyspím s Damonem a pak se Stefanem! Co to se mnou je?!

„Nikdo se to nesmí dozvědět," šeptal, „ještě ke všemu když Edward nezhřešil."

„Cože?!" vyjekla jsem. „Jak to myslíš?" Chtěla jsem to vědět. Co to znamenala Stefanova slova, že nezhřešil?

„Na poslední chvíli z toho vycouval. Nemohl se s ní vyspat, protože tě strašně moc miluje a já mu udělám toto!" dobíral se nešťastně. Jsem fakt strašná. Můj anděl mě nepodvedl, ale já ho ano. A dvakrát. A s jeho bratry. Teď je ke všemu jeden z bratrů díky tomu nešťastný. Bože...

„Pšt, Stefane," chlácholila jsem ho, „nikomu o tom neřekneme."

„Ale Edward čte myšlenky!" připomněl mi.

„A sakra. Damon mi řekl, že to před ním umíte dobře krýt," řekla jsem a doufala v pravdivosti jeho věty.

Stefan se na mě podíval. „To jo, ale nemůžu mu tuto věc tajit do nekonečna! Navíc on pozná, že se před ním snažíme něco utajit," vysvětloval mi. Usilovně jsem přemýšlela, protože jsem ani ve snu nechtěla přijít o svého milovaného.

„Něco si vymyslíme!" Jo a to stejné musím říct i Damonovi. Musíme si něco vymyslet.

Stefan hořečně přemýšlel. „Co třeba, že jsem tě nachytal nahou ve sprše? Ale že jsem rychle utekl, ale bál jsem se to Edwardovi říct, protože jsem se za to styděl," vybalil na mě.

„To není vůbec špatné, a je to věrohodné!" zatleskala jsem rukama. Tak a teď ještě zavolat Damonovi. Ale aby to neslyšel Stefan...

„Stefe," začala jsem, „mohl bys doběhnout ke Cullenovým a zjistit, kdy přijede Edward? Já tu uklidím a vyhladím stopy a přijedu autem. Co ty na to?"

„Fajn" pokrčil rameny a do rukou mi hodil klíčky od auta. „Pospěš si."

Počkala jsem, až zmizel a dům se zase naplnil tichem, a pak jsem začala uklízet. V prvé řadě jsem si ale vzala mobil a vytočila Damonovo číslo. Doufám, že najde dostatek soukromí, aby náš rozhovor po telefonu nikdo neslyšel.

„Bells?" ozval se neklidný tón Damonova hlasu.

„Damone," vydechla jsem do telefonu, „jsi sám?"

„Na míle daleko. Jsem na lovu, povídej," říkal velice rychle.

„Musíme si něco vymyslet! Ukazálo se, že..." Nechala jsem větu vyznít do éteru. Věděl, jak to dopadlo. Musel to vědět a já se strašně moc styděla za to, že jsem ho svedla a teď ho chci odkopnout.

„Jasně, už jsem si to promyslel. Prostě řeknu, že jsi omylem ze spaní zakřičela mé jméno a že jsem to Edwardovi nechtěl říct, aby si nemyslel kdovíco."

„Super," odpověděla jsem. Ještěže kluci něco tak rychle vymysleli. „Jedu ke Cullenovým. Uvidíme se za chvíli. A viděla něco Alice?"

„Nemohla. Sledovala Edwarda. Je to v cajku," odpověděl a zavěsil. Tak alespoň že tak. Rychle jsem douklízela a vzala si klíčky od auta a už chtěla jít dolů, když vtom jsem zaslechla auto na příjezdové cestě. Kdo to je?

Zůstala jsem tiše stát v Edwardově pokoji, kam jsem se konečně odvážila jít a pustit si k úklidu nějakou příjemnou hudbu. Čekala jsem, až někoho zaslechnu. Nejspíše Alice nebo Stefana. Ale bylo hrobové ticho, až jsem se vyděsila. Pak jsem uslyšela tiché, melodické kroky. Poté zasvištěl vzduch.

„Edwarde!" vyjekla jsem a skočila mu do náruče.

„Bello, Bellinko," šeptal a pevně mě stiskl ve své kamenné náruči. „Omlouvám se, ale Tanya je prostě mrcha, ale nic se nestalo. Nic."

„Já vím," zašeptala jsem a nedočkavě přitiskla své rty k těm jeho. Díra v mé hrudi se naprosto zacelila a srdce bylo zase zpátky. Teď radostí poskočilo.

Edwardovy rty drtily má ústa, a když do nich vklouzl i jeho jazyk, projelo mnou velké vzrušení. Přišlo mi, že Edward je dneska více svolný.

„Bello," zavzdychal mé jméno do mých úst. Začal mě líbat na krku a pak mi zašeptal do kůže větu, kterou jsem ani ve snu nečekala: „Chci tě."

Zalapala jsem po dechu, když mi jeho ledová ruka zajela pod tričko a pohladila mě po bříšku. Zachvěla jsem se a zasténala. Nemohla jsem uvěřit, že přesně ta slova vyšla z Edwardových úst.

Ozvalo se trhnutí a mé krásné tičko bylo vejpůl.

„Koupím ti nové," zašeptal mi Edward do ucha a zkousl můj ušní lalůček. Prohnula jsem se v zádech a co nejvíc se na něj namačkala. Hladila jsem ho po hrudi a poslouchala jeho tiché steny. Sám si strhl tričko a zalehl mě. Rozepl mi podprsenku a pak se zase přitiskl na mé rty. Po minutě, když jsem se potřebovala nadechnout, své rty přesunul na můj krk a pokračval níž a níž. Zasténala jsem, když mě jeho rty políbily na holý pupík a sjížděly pořád níž a níž.
Vyhledala jsem Edwardovy kalhoty a nečekaně mu rozepla zip. Nepodivil se, ani neztuhl, jako to dělával vždy, když jsem se dotkla jen jeho kalhot. Tak jsem pokračovala dále a zajela mu rukou do kalhot. Zavzdychal, když se má malá ručka dotkla jeho přirození.

Pak se všechno seběhlo moc rychle a já byla najednou bez kalhot i kalhotek a on také. Než jsem se stačila vzpamatovat, už byl ve mně a působil mi silné vlny rozkoše. Bylo to mnohem lepší než s Damonem nebo Stefanem. A asi proto, že Edwarda jsem opravdu milovala.

Edward přirážel čím dál tím víc, než jsme dosáhli vrcholku. Bylo to mnohem intezivnější a já mohutně zakřičela.

Edward se vyčerpaně svalil vedle mě a přehodil přes naše nahá těla saténovou deku.

„Miluju tě," zašeptala jsem a stulila se mu u hrudi.

„Bello?" zeptal se na místo podobné věty, co jsem mu řekla já.

„Ano?"

„Já nebyl tvůj první?"

Další kapitola

Autor: Kejty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 15. kapitola :