Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 14. kapitola

26.03.2011 (11:30) • Kejty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1868×

Otevřela jsem oči. I přesto, že jsem ležela nahá v Damonově posteli, jsem byla celá zpocená a mé srdce snad běželo maraton.

„Jsi v pořádku, Bells?" uslyšela jsem Damonův hlas. A začala vzlykat, když jsem v hrudi ucítila známou bolest. Mé srdce bylo zase pryč a bolest čím dál tím víc nesnesitelnější.

14. kapitola

„Bello, co je ti?" skláněl se nade mnou Damon. Byl pořád nahý a já pocítila vůči němu touhu. A navíc jsem chtěla bolest zahnat. Přestala jsem vzlykat a přiblížila se k jeho rtům. Koukal na mě a to pořád zmateně, ale nechal mě být.
Podívala jsem se na jeho bezkrevné rty a dostala chuť je olíznout. Ne, Bello! Máš Edwarda! To už by stačilo! Podvedla si ho dost! Neudělej stejnou chybu dvakrát, šeptal mi hlásek v hlavě.

„Sakra, co to vyvádím?"zamumlala jsem a měla chuť si jednu vrazit. Edward mě sice ponížil, ale to neznamená, že se musím vyspat s jeho bratrem hned dvakrát! Natož, že jsem se vyspala jednou!

Damon se zachichotal. „To nevím."

„Kolik je hodin?" chtěla jsem vědět. Už se mi nechtělo spát. Kdoví, jestli by se velice známý sen znovu neopakoval.

„Je půl osmé," odpověděl mi. Rychle jsem vstala a oblékla si na sebe oblečení. Pak jsem si uvědomila, že s Damonem musím něco vyřešit.

„Co se týče dnešní noci…" mumlala jsem potichu.

„Na to hodlám zapomenout, když se to s Edwardem vyřeší," dokončil moji větu Damon a usmál se na mě. Pousmála jsem se a došla až k němu. Objala jsem ho a políbila ho na tvář.

„Díky," vydechla jsem, „neměla jsem… nevím, co to do mě vjelo. Ta bolest… to se nedalo vydržet. A když… když jsem tě měla u sebe, přešlo to," vykoktala jsem ze sebe.

Náhle se jeho dokonalé obočí svraštilo. „Jaká bolest?" podivil se.

„Je tady," řekla jsem a sáhla si na místo, kde se mělo nacházet mé srdce.

Damon se ušklíbl. „Ty ho vážně miluješ, co?"

Přikývla jsem a nechala skápnout zbloudilou slzičku po mém obličeji. Damon byl v tu chvíli u mě a utřel mi ji.

„Neplač, nějak to dopadne. Určitě si to vyříkáte."

Sklopila jsem oči a nadechla se pro nějakou negativní odpověď, ale spatřila jsem jeho mužství a tělem mi znovu projel blesk.

„Mohl by ses obléct?" šeptla jsem a podívala se mu do očí.

Úsměv se mu zkroutil do uličnického úšklebku. „Copak, Bells?"

„Nemiluji tě, to ale neznamená, že po tobě nemusím toužit," špitla jsem rychle a doufala, že to neslyšel. Jenže byl to upír.

„Och," vydechl a otočil se pro deku, která byla přehozená přes postel. „To jsem rád, že v tobě vzbuzuji touhu. To by se ale Edward neměl dozvědět, pokud to s ním znovu začneš."

Zamračila jsem se. „Ublížil mi. Pokud bude prosit o odpuštění, pořádně si to vyberu." Ano, má hlava na něj byla naštvaná, ale tělo a srdce pod tíhou lásky snadno roztálo a toužilo po jeho objetí, jeho dotycích.

„Jak myslíš," zamumlal si pod vousy a odběhl pryč. Ve vteřině se vrátil oblečený, učesaný a navoněný. Musela jsem se hodně přemáhat, abych se k němu zase nerozběhla a nepolíbila ho. Pořád to byl můj první.

„Ty tu zůstaň a já pojedu ke Cullenovým obhlídnout situaci. Pošlu za tebou Stefana, když jsem pro tebe takové pokušení," zachichotal se. Já cítila, jak rudnu.

„Neboj, snad Alice nic neviděla, a jestli jo, objasním jí to. Nějak."

„Díky," vydechla jsem.

„Stefan tu bude do pěti minut, do té doby je tento dům i tvým. Dělej si tu, co chceš. Buď si, kde chceš."

„Díky," poděkovala jsem mu znovu a pousmála se na něj.

„Tak pá, Bells," zachichotal se a odsvištěl pryč. Pak bylo ticho. Až nepříjemné ticho. Musela jsem se pohnout, něco udělat. Odešla jsem z Damonova pokoje a zavřela za sebou dveře. Sem už pro jistotu nikdy nechci vkročit.

Šla jsem tichou chodbou a nahlížela za dveře. Věděla jsem, který pokoj je Edwardův, neměla jsem však odvahu teď tam vlézt. Takže mi zbývaly už jen jediné dveře a to byly bezpochybně od Stefanova pokoje. Pootevřela jsem je a nakoukla dovnitř. Když jsem na pohovce uviděla přehozený jeho svetr, usoudila jsem, že jsem se nemýlila a odvážila se vejít dovnitř.

Ucítila jsem, jak se dům i pokoj naplnil příjemnou vůni a znovu mě popadla ta ukrutná bolest v hrudi. Zaskuhrala jsem a stočila se do klubíčka na jeho velké posteli.

„Je ti špatně, Bello?" ozval se Stefanův hlas těsně u mého ucha. Nadskočila jsem leknutím.

„Tohle mi už nedělej!" vysypala jsem polekaně a posadila se na posteli. Kolena jsem si přitáhla k hrudi, abych zakryla svoji obrovskou díru, která nebyla viditelná. Mně ale přišla skutečná víc než dost.

„Je ti dobře?" zeptal se znovu a položil mi dlaň na čelo.

„Bylo by mi lépe, kdybys mi pověděl, že to s Aliciným viděním byl omyl," špitla jsem a bedlivě mu naslouchala.

Jeho výraz se ale nezměnil. „Je mi to líto, Bello. Alice svá vidění opravdu přísně kontroluje," řekl a já se polekala. Když je tak soustředěná, mohla vidět i dnešní noc s Damonem?

„Sleduje Edwardova rozhodnutí, ale také Tanyy."

„Tanyy?" zopakovala jsem neznámé jméno. „To je ta?" řekla jsem přiškrceným hlasem.

Smutně přikývl. „Zatím nic nového."

Pohasla jsem. Má díra na sebe znovu upozornila a já zpozorovala Stefanovy dlaně. Vzpomněla jsem si, co tenkrát říkal o svém daru.

„Jak to funguje?" zeptala jsem se a pohladila jeho teplé dlaně.

„Myslíš můj dar?" Přikývla jsem na odpověď a zahleděla se do jeho dlaní. Hledala jsem nějakou známku ohně, pulzujícího v žilách, ale nic tam nebylo. Alespoň jsem to neviděla.

Pokrčil rameny. „Nevím, když se soustředím, jde to ze mě samo," odpověděl jakoby nic.

„Bello, jsi opravdu v pořádku? Vypadáš nějak sešle," řekl neklidně a položil mi svoji dokonalou, teplou a hebkou dlaň na tvář.

Nejsem v pořádku, mám v hrudi díru, která mi nesnesitelně působí bolest, chtěla jsem mu říct. Zapomněla jsem onu větu ve chvíli, kdy mi mé ruce spadly na jeho hruď a já ucítila jeho vypracované tělo. Vzpomněla jsem si na své poprvé a přemýšlela, jestli by to bylo jiné, kdyby mě laskaly teplejší ruce.

Podívala jsem se mu do očí, ale pak je ihned sklopila. Nemůžu! Nemůžu to přeci udělat!

„Bello?" zašeptal Stefan a zmateně se koukal na mé ruce, které ho teď zvolna hladily. Nesmím to udělat! Opakovala jsem si. Byl ale první Stefan, který mě políbil, a pak už jsem tomu naprosto propadla.

Nikdy jsem si nemyslela, že bych se mohla líbit Edwardovi, natož Damonovi. A teď se dozvídám, že všichni bratři Salvatorovi na mě nějak měli zálusk. Ach, jak nemožné. Ach, jak příjemné. Že by mi stouplo sebevědomí?

„Bello," zašeptal mi Stefan do kůže a líbal mě na krku. Přitiskla jsem se k němu blíž a vychutnávala si jeho teplé doteky. Jeho rty na svém krku a zjistila, že bolest je pryč. Odletěla pryč a já doufala, že už se nevrátí.

Přitáhla jsem si Stefana zpátky ke svým rtům a vášnivě ho políbila. Když mi do úst vklouzl jeho jazyk, projelo mnou chvění. To největší se objevilo v podbřišku.
Tentokrát jsem měla oblečení dole rychleji a začala se věnovat svému milenci. Svlékla jsem mu pomalu svetr a pak tričko. Položila jsem se - jen ve spodním prádle - na něj a rty se věnovala jeho svalnaté hrudi. Bohužel mi nebylo dovoleno, poznávat jeho tělo příliš dlouho, protože jsem se zase ocitla dole a ucítila Stefanovy rty, sunoucí se pořád níž a níž.

Cvak - a podprsenka byla dole. Prohnula jsem se, když jeho teplé ruce začaly laskat mé poprsí a oddávala se tomu pocitu. On tu byl přede mnou ale pořád v kalhotách - to není fér!

Mé ruce se přesunuly k jeho bokům a hbitě vyhledaly pásek. Poradila jsem si s ním kupodivu velice rychle. Když jsem mu stáhla kalhoty, spatřila jsem jeho vzrušení a zavzdychala.

„Udělej to," zašeptala jsem mu do ucha a sama si sundala kalhotky. Na nic nečekal, sundal si své boxerky a už už do mě vnikal. Bolelo to jen poprvé, pak jsem ale cítila velkou slast a plně se tomu oddala, než jsme oba dosáhli vrcholu.

Další kapitola

Autor: Kejty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 14. kapitola: