Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 13. kapitola

25.03.2011 (22:00) • Kejty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1998×

„Bello, on... Ona ho svedla," šeptla Alice. Měla jsem co dělat, abych to slyšela, ale rozuměla jsem jí moc dobře. Vyspal se s nějakou upírkou. Dal jí přednost přede mnou...

„Musím," vzlykala jsem, „musím pryč. Chci pryč Stefane!" prosila jsem ho a táhla ho pryč. Chtěla jsem být sama, ale ne tady. Kdo ví, co bych se ještě dozvěděla.

„Chci pryč!" zakřičela jsem.

13. kapitola

Co se to stalo? On mě podvedl? Hajzl! Žádnej anděl! Spíš ďábel! Ne! Vždyť mě tolik miluje! Nebo miloval? Nebo nemiloval? Kdo je ona? Proč to udělal? Proč mě nechtěl, ale ji ano? Protože nejsem upírka? Nechce, abych byla upírka!

V mé hlavě se najednou objevilo tolik zoufalých myšlenek, které vůbec nedávaly smysl. Cítila jsem se zlomená, vyčerpaná, zklamaná, a v hrudi se mi objevila obrovská díra, která na povrchu sice nebyla vidět, ale vevnitř jsem ji cítila až dost.

Neustále jsem plakala, a když mi Stefan setřel dávku slz, objevily se další a tekly pořád dál a dál proudem.

„Ššš," chlácholil mě Stefan a stíral mi slzy. Damon řídil jako ďas. Já mu za to v tuto chvíli byla vděčná, protože jsem potřebovala být sama. Jo, kluci byli hodní, že mi pomáhali a chlácholili mě, ale já prostě potřebovala klid a potřebovala jsem si zakřičet. Nejradši bych Edwarda rozcupovala na malé kousíčky, ale na to jsem ho až příliš milovala.

„Jsme tu," oznámil Damon a vystoupil z auta. Chtěla jsem se pohnout, ale mé tělo nebylo schopno žádné další reakce kromě pláče. Seděla jsem tam a ani se nehnula, jen prudce vzlykala.

Damonovy chladné paže mě nakonec z auta vysvobodily a já se ho pevně chytla. Byl stejně studený jako Edward, ten, který mě podvedl.

„Vrať se za Alicí a zůstaň tam přes noc, kdyby uviděla ještě něco dalšího. Pak se vystřídáme, okej?" hukl Damon na Stefana.

„Jo!" zavolal a sedl za volant.

„Bello, všechno bude dobré. Zapomeň na toho bídáka Edwarda," uklidňoval mě. Ale jak jsem mohla zapomenout? Má jediná láska!

Damon mě upíří rychlostí vynesl do svého pokoje a položil mě na postel. Tam jsem se schoulila do klubíčka, abych zahnala tu nesnesitelnou bolest v hrudi. Bylo to, jako by mi někdo vyrval srdce. Jako by mi on vyrval srdce!

„Bello, mám jít za tebou? Nebo chceš být sama?" špitl Damon. Chtěla jsem být sama, ale také jsem potřebovala zahnat tu bolest v hrudi. Třeba mi ledová pokožka pomůže, i když jsem moc dobře věděla, že moje díra v hrudi je vnitřní, ne vnější.

„Obejmi mě," zaprosila jsem a vzlykala dál. Než jsem to dořekla, už mě objímal a pevně si mě tiskl k sobě.

„Bello, Bellinko," hladil mě po vlasech, „všechno bude dobré." Oslovil mě Bellinko. Jako v mém snu...

„Ach, Damone," vzlykala jsem. Pak jsem se zarazila. Něco ve mně se vzbouřilo a přinutilo mě políbit Damona. První se kupodivu odtrhl on a koukal na mě jako z jara. Byl to jen malý okamžik, ale když jsem ho líbala, ta bolest v hrudi byla pryč.

„Bello -" začal, ale já ho přerušila dalším polibkem. Čekala jsem až sám pootevře rty a když tak udělal, prožila jsem velice vášnivý polibek. Damon byl mnohem zkušenější než Edward.

Bylo mi jedno, že chodím s Edwardem. Za to stejně může on. Kdyby mě nepodvedl, neobjevila by se mi hrudi ta bolest a já bych ji pak nemusela zahánět touhou po Damonovi.

Jakmile jsem se potřebovala nadechnout, Damon to vycítil a své rty přesunul na můj slzami smáčený krk. Zmítala jsem se v obrovské vlně rozkoši, a tak moc si přála, aby nepřestal. Zapomněla jsem na bolest a ta rázem zmizela. Najednou se mé srdce vrátilo a rozběhlo se šílenou rychlostí. Damon se zase vrátil zpět k mým rtům a náležitě se jim věnoval. Vzdychala jsem mu do úst a vůbec se za to nestyděla.
Pak se Damon odtáhl a já se zamračila. Chtěla jsem si zase přitáhnout jeho rty k těm mým, ale on mě zarazil a kompletně mě sjel pohledem od hlavy až k patě.

„Jsi tak krásná," vydechl a jeho ruce mi vklouzly pod tričko. Zalapala jsem po dechu a přivřela oči. Ani mě nepotřeboval svlíkat, i přes oblečení mě viděl v Evině rouše. Hbitě mi rozepnul podprsenku a laskal mě rukama. Létala jsem na vlně rozkoši a přála si, aby tento okamžik nikdy neskončil.
Chtěla jsem zažít mnohem více, tak jsem mu také vklouzla pod tričko a hladilo ho po hrudi. Když jsem se dotkla jeho rozkroku, zasténal mi do kůže.

„Chci tě," zašeptala jsem. Mé oči se střetly s těmi jeho. Zřejmě v nich hledal pochybnost, strach, ale nic takového by tam nenašel. Poznal to a strhnul ze mě džíny. Nezůstala jsem pozadu a svlékla mu tričko a odhodila ho pryč. Lehl si na mě a já pocítila chlad jeho kůže. V tu chvíli mi to bylo ale velice příjemné, protože jsem byla celá rozpálená.
Zůstala jsem pod ním ležet jen v kalhotkách, kdežto on měl na sobě ještě kalhoty a spodní prádlo. To nebylo fér. Proto jsem vyhledala na jeho kalhotách zip a rozepla ho. Snažila jsem se mu stáhnout kalhoty, ale na to jsem byla až moc nešikovná. Pousmál se a strhl si je sám. Využila jsem této situace a rychle se překulila nad něj. Slíbala jsem mu každičkou část jeho hrudi a ruka mi zabloudila do jeho rozkroku.
V tu chvíli už jsem byla zase dole, bez spodního prádla. Podívala jsem se na jeho mužství a i on byl nahý a připravený.
Přikývla jsem na souhlas, že to chci a zavřela oči. Čekala jsem, až do mě vnikne. Když se tak stalo, zabolelo to a mně vyhrkly slzy do očí. Po chvilce už jsem cítila pouze rozkoš a neuvěřitelnou slast a oddala se tomu pocitu.

„Miluju tě, Edwarde" vydechla jsem nepřítomně a ucítila, jak ztuhl. Nevnímala jsem to a byla ve vesmíru a čekala na velký třesk, který se dostavil o pár minut později. I Damon dosáhl vrcholu těsně v závěsu a vyčerpaně se svalil vedle mě.

Byla jsem moc unavená z mého prvního milování, a tak jsem zavřela oči, a to poslední, co jsem cítila, byla jemná deka, která zakryla mé tělo, a Damonovy chladné rty, které mě naposledy políbily.

Buch, buch. Buch, buch.
Uslyšela jsem naposled své zpomalené srdce. A pak... Mé tělo bylo jako v ohni. Jako by mě někdo zevnitř upaloval. Byl to strašně bolestivý pocit a já si přála jediné. Zemřít.

„Bello?" uslyšela jsem z veliké dálky známý hlas. Patřil Damonovi. Tenhle hlas jsem ale nechtěla slyšet. Moc jsem chtěla slyšet Edwardův, on tu ale nebyl. Odešel a už se nikdy nevrátí.

„Zabij mě, Damone!" zakřičela jsem a snažila sebou škubat, abych si nějakým způsobem ublížila a rychle zemřela. On mi to ale nedovolil a chytl mě. I přes ten spalující oheň jsem cítila chladnost jeho kůže a na malou chvilinku, opravdu malou chvilinku, mi  to ulevilo od bolesti. Když se ale oheň rozšířil do mého srdce, zaječela jsem a začala sebou prudce zmítat.

„Stefane!" usylšela jsem Damonův zoufalý hlas. „Dej Renesmé Rosalii a pojď ihned sem!"

„Zabij mě, prosím!" plakala jsem a pořád sebou zmítala. Nemohla jsem si pomoci. Chtěla jsem se toho utrpení zbavit.

„Bello mysli na Renesmé! Na Edwarda!" křičel zoufalým hlasem Stefan. Oba mě měli tak rádi a já jim tak ublížila. Můj manžel mě opustil a zbylo mi po něm jen jeho dítě. Dítě, pro které mě opustil.

Otevřela jsem oči. I přesto, že jsem ležela nahá v Damonově posteli, jsem byla celá zpocená a mé srdce snad běželo maraton.

„Jsi v pořádku, Bells?" uslyšela jsem Damonův hlas. A začala vzlykat, když jsem v hrudi ucítila známou bolest. Mé srdce bylo zase pryč a bolest čím dál tím víc nesnesitelnější.

Další kapitola

Autor: Kejty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 13. kapitola: