Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 12. kapitola

25.03.2011 (09:00) • Kejty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1572×

„Bello mysli na Renesmé! Na Edwarda!" křičel zoufalým hlasem Stefan. Oba mě měli tak rádi a já jim tak ublížila. Můj manžel mě opustil a zbylo mi po něm jen jeho dítě. Dítě, pro které mě opustil.

12. kapitola

„Bello? Bello, miláčku?" slyšela jsem z veliké dálky Edwardův hlas. Otevřela jsem oči a spatřila jeho znepokojenou tvář.

„Co se stalo?" Chtěla jsem vědět.

„To bych se měl spíše ptát já tebe. Ošklivě jsi sebou házela, div že sis neublížila. Pak si na malou chvilku přestala dýchat a já se strašně polekal. Můžeš mi říct, co se ti zdálo?"

No, jistě! Divný sen. Už několikátý v řadě. Bylo to tak skutečné a zvláštní bylo, že jsem netušila, že sním. Ve snu jsem věděla všechno, že mám dítě, že mě Edward opustil. Bylo to normální, abyste se do snu tak nehorázně vžili?

„Nic," zamumlala jsem. Nechtěla jsem mu o tom říkat, protože jsem sama nevěděla, co to znamená. Asi to mělo co do činění s mojí touhou po Edwardovi. Tento sen mi ukázal, co by se mi mohlo přihodit, ale ne! To je blbost! Edward mi o tom říkal. Jakmile se změníš v upíra, tvé funkce se prostě zastaví. Nemůžeš otěhotnět, ani zplodit dítě. Takže je to naprostá blbost. Ale nebudu Edwarda znepokojovat ještě více. Vsadím se, že kdybych mu o snu řekla, zazmatkoval by a nikdy se se mnou nepomiloval.

„Bello? Chci to vědět. Bylo to děsivé, ty tvé reakce," zamračil se na mě.

Krátce jsem ho políbila na tvář a usmála se. „Byla to pitomost."

„Fajn, tak se alespoň zasměju."

„Edwarde!" napomenula jsem ho.

„Ani nevíš, jak je strašně frustrující nečíst ti myšlenky. Pak bych tě nikdy nežádal o to, abys mi to pověděla," skuhral.

„Já jsem ráda, že mi nemůžeš číst myšlenky," ušklíbla jsem se. Edward zakroutil očima.

„Kolik je hodin?" zeptala jsem se ho. Chtěla jsem vědět, jestli má cenu, ještě usnout anebo se na to vykašlat. Stejně jsem si připadala vyspaná až až.

„Půl šesté," odpověděl mi. Tak to už nemá cenu zkusit usnout.

Vstala jsem z postele a došla si na pohovku pro oblečení, které mi tam nachystala Alice. Edward mě se zájmem pozoroval.

„Co je?" optala jsem se ho a rozhodla se, že ho trošku potrápím. Sedla jsem si na pohovku a svlékla si kalhoty. Samozřejmě, že jsem si zakryla své intimní partie, ale i tak jsem zpozorovala, jak Edwardovy oči nabraly černou barvu touhy. V duchu jsem se pousmála a navlékla si spodní prádlo.

Odkašlal si, aby asi zakryl touhu v hlase. „Ty už nepůjdeš spát?"

„Ne, už se mi nechce," zamumlala jsem a nasadila si na sebe úzké džíny. Pak jsem se k Edwardovi otočila zády a pomalu si svlékla tričko. Vzala jsem si podprsenku a snažila se ji zapnout. Edwardovy studené ruce mě ale předběhly a s háčky podprsenky si poradily velice snadno.

„Díky," vydechla jsem vzrušeně, a když se Edwardovy rty přilepily na moje rameno, rychle jsem si navlékla i modré tričko s velikým výstřihem.

Edward zavrčel a já se pousmála. Má smůlu chlapeček. Když on chce trápit mě, pak i já ho budu trápit.

„Víš, jak svůdně vypadáš?" řekl mi pochvalně a přitáhl si mě do náruče.

„Hm," zamumlala jsem jen a nechala Edwarda, aby mě líbal.

„Co chceš dneska podniknout?" zeptal se mě.

„Měla bych vyhledat Jakea," povzdechla jsem si.

„V tom případě pojedeme s tebou," řekl odhodlaně a odběhl pryč. Do dvou vteřin se vrátil, už oblečený.

„Pojedeme?" zeptala jsem se. Nešlo si nevšimnout toho množného čísla.

„Ano. Já, Damon a Stefan. Víš, lásko, oni s námi musí jet," řekl zklamaně.

„Proč ten zklamaný tón?" vyzvídala jsem.

„Už jsem dlouho nebyl na lovu. Damon se Stefanem byli nedávno, ale já s nimi nešel, protože jsem chtěl být s tebou."

„A to je katastrofa?" vyptávala jsem se dál. No, tak si půjde zalovit, no.

„Budu pryč dva dny. Pojedu společně s Carlislem a Esmé a oni se chtějí zastavit ještě za našimi příteli v Denali," oznámil mi. Trochu jsem posmutněla. Představa, že se vrátí až za dva dny...

„Kdy přesně přijedeš?" Chtěla jsem vědět. Pohladil mě po tváři a řekl: „Pojedu dnes odpoledne a vrátím se také odpoledne, ale až druhého dne."

„Hm," zamumlala jsem, „co se dá dělat."

„Neboj," pousmál se, „Damon se Stefanem se o tebe postarají."

♥

„Asi není doma," ušklíbl se Damon, když jsme dojeli před náš dům. Dům byl očividně prázdný, ale v tom případě, kde Jacob je?

„Zavolám mu," řekla jsem nervózně a rychle vytočila na svém mobilu bratrovo číslo. Zvedl to po druhém zazvonění.

„Jakeu?" začala jsem mluvit do telefonu, aniž bych čekala na jeho pozdrav.

„Co je?" ozval se Jacobův ospalý hlas.

„Kde jsi?"

Zívl si a pak promluvil: „V La Push."

„Proč nejsi doma?" kárala jsem ho.

„Protože patřím mezi ně, Bello. Asi tu zůstanu, než se Charlie s René vrátí. Musím se toho hodně učit, víš?"

„C-cože?" křičela jsem do telefonu. „Ale co já? To mě v našem domě necháš úplně samotnou?"

„Jestli chceš, můžeš přijet, ale stejně se na tebe pořád zlobím," říkal rozespale, „ale vsadím se, že stejně zůstaneš u těch pijavic. No co, ti tě alespoň ochrání, ale ať si mě nepřejí, kdyby ti zkřivili jediný vlásek!" vyhrožoval, protože určitě věděl, že to slyší.

„Jacobe! Přestaň je takhle nazývat! Jsou to moji přátelé!" pokárala jsem ho naštvaným tónem.

„Jasně, jasně. Tak se měj." A položil telefon.

„Drzoun jeden!" postěžovala jsem si, když jsem vypnula mobilní telefon.

„Chceš jet za ním?" zeptal se Edward a objal mě.

„Ne," zamumlala jsem naštvaně a vytáhla se na špičky pro polibek.

„Přespíš tedy ty dva dny u nás s Damonem a Stefanem?"

Damon na mě mrkl a Stefan se pousmál. To bude něco. „Co mi jiného zbývá?" pokrčila jsem rameny.

„Ale nejdřív se stejně musím vrátit pro své auto ke Cullenům," oznámila jsem.

„Dobře, Bello. Já už pojedu. Slyším Carlislea s Esmé. Rozhodli se jet dřív, protože nás Denaliští pozvali na večeři," řekl a naposled mě políbil. Měl pravdu. Do minuty se objevilo luxusní auto, do kterého Edward nastoupil a odjel kdoví kam.

„Tak pojď, Bells," zachichotal se Damon, „vrátíme se pro auto a pojedeme k nám."

Takže jsme se vrátili zpátky ke Cullenům, kde jsem si chtěla vzít auto, ale Alice mě zastavila.

„Ale, ale," kroutila hlavou, „snad byste mi, bratránci, s Bellou neujeli? Budete hezky až do večera u nás."

Damon se Stefan pokrčili rameny a vydali jsme se tak do domu.

U Cullenů jsme byli do deseti večer, a když jsme se chystali odcházet, všimla jsem si, jak zvláštně Alice vypadá. Její oči se koukaly neznámo kam a ona byla celá ztuhlá. Přiběhl k ní Jasper, který se už dávno vrátil z pánské jízdy u Salvatorů a zatřepal s ní. Já se pro jistotu schovala za Damona a v tichosti to pozorovala.

„Co vidíš, Alice?" ptal se jí Jasper.

„Ne, Edwarde!" zakřičela zničehonic a mnou projelo mrazivé chvění. Edward?! Co je s ním?!

Pak se Alice vrátila do přítomnosti a její oči se upřímně dívaly do těch mých.

„Co se mu stalo?" špitla jsem se zatajeným dechem. Alice se na mě soucitně podívala a tiše odpověděla: „Nic."

„Alice!" zakřičela jsem na ni a jedna slza mi ukápla na rozpálenou tvář.

„Nechceš to vědět," šeptala Alice.

„Chci! Já to musím vědět!" křičela jsem a utírala ty bláznivé slzy, které tekly a vlastně ani nevěděly proč.

„Bello, on... Ona ho svedla," šeptla Alice. Měla jsem co dělat, abych to slyšela, ale rozuměla jsem jí moc dobře. Vyspal se s nějakou upírkou. Dal jí přednost přede mnou...

„Musím," vzlykala jsem, „musím pryč. Chci pryč, Stefane!" prosila jsem ho a táhla ho pryč. Chtěla jsem být sama, ale ne tady. Kdo ví, co bych se ještě dozvěděla.

„Chci pryč!" zakřičela jsem.

Další kapitola

Autor: Kejty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 12. kapitola: