Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 10. kapitola

20.03.2011 (21:45) • Kejty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1391×

„Musíme pryč!" řekl po chvilce Edward a podíval se na své bratry. Cože? Pryč? To mě tady chcou nechat s mým bratrem? S vlkem? S monstrem? Už jsem ani nerozeznávala, kdo byl a nebyl můj bratr.

„Dělejte!" zakřičel Edward a pak se místnost vyklidila. Byli pryč. Zmateně jsem se rozhlížela kolem. Oni tu už opravdu nebyli. Oni zmizeli. Oni mě tu nechali samotnou. Co se to děje?

10. kapitola

Vzápětí jsem uslyšela dusot těžkých tlap a vyděsila se ještě víc. A pak když jsem uslyšela vlčí zavytí, jsem strachy zaječela. Jacob v těle vlka se na mě otočil a já se přikrčila. Slzy mi neustále tekly proudem a bylo to ještě horší, protože jsem věděla, že mě tu nechali samotnou. Samotnou na pospas tomu divnému světu, který kolem nás ve skutečnosti je.

„Jacobe," vzlykala jsem. Poté jsem uslyšela hlasy a dupot na našem dvorku. Strachy jsem přestala dýchat.

„Tady je!" uslyšela jsem neznámý hlas. A vzápětí se v našem obýváku objevila tlupa polonahých kluků a chlap.

„Kdo jste?" zaječela jsem a v ruce svírala lampu - v případě obrany. Jacob zavyl a najednou přede mnou stál. Nahý. Rychle si zakryl své partie dekou, která ležela na pohovce, a prohlížel si zmateně své tělo.

„Jacobe," promluvil ten nejstarší, „omlouvám se, že jsme ti nic nestačili vysvětlit."

„Kdo jste?" zaječela jsem znovu, už ale bez lampy. Poznala jsem, že musí Jakea znát.

„Bydlíme v La Push, Bello," odpověděl mi konečně ten nejstarší z nich.

„Co se to se mnou stalo, Same?" zeptal se udiveně a vystrašeně Jake toho nejstaršího, který mluvil.

„Jsi vlkodlak, Jacobe. Tvůj otec jím byl, tvůj dědeček taktéž. Můžeš se kdykoliv přeměnit ve vlkodlaka. Vlastně my se nazýváme vlky."

„C-cože?" vykoktali jsme ze sebe s Jacobem zároveň.

„Je to tak a myslím, že ty, Bello," otočil se ke mně, „bys to mohla pochopit nejlíp, když víš o utajeném světě upírů a vlkodlaků."

Sklopila jsem oči přesně v tu chvíli, co se na mě s hrůzou v očích otočil Jacob.

„C-cože?" vykoktal ze sebe znovu.

„Bello? Co to Sam řekl o upírech?" vyptával se mě šokovaně Jacob. Já propalovala podlahu a odmítala cokoliv říct. Zároveň se ale ve mně dmula zlost na Sama, který musel Jacobovi všechno vyžvanit. Co mu řekne ještě? Že můj kluk je upír, který prahne po mé krvi? No to snad ne...

„Už je to tak," zachichotal se jeden z mladších, polonahých kluků, „tvá nevlastní sestřička se bratříčkuje s pijavicemi."

Teď jsem ale zvedla oči z podlahy a celá rozzuřená si měřila toho sprosťáka. Nebude urážet mého anděla a ani jeho rodinu!

„Jak jsi je to nazval?" vyjekla jsem.

„Koho? Myslíš ty odporné pijavice? Salvatorovi a Cullenovi?" ušklíbl se. Tohle už na mě bylo moc, přes slzy se drala zlost a rozzuřenost.

„Už toho bylo dost, Paule!" okřikl ho Sam. „Nevidíš, že je vyděšená?"

Moc jsem si přála, aby tu byl Edward a dal tomu puberťákovi co proto.

„Cože?" vyjekl mezitím Jacob. „Tvůj kluk a i ti ostatní, že jsou upíři?"

„Jo," zabručela jsem nakvašeně.

„Proč jsi mi to neřekla?" mračil se na mě.

„Proč asi! Věřil bys tomu, kdyby jsi nevěděl o tom, že jsi vlkodlak?!" zakřičela jsem na něj. Vůbec nic nechápal!

„Mohla jsi mi to alespoň zkusit říct!" rozkřičel se na mě.

„Ne, to teda nemohla!" zařvala jsem z plných plic a utekla pryč. Sedla jsem si za volant a prudce sešlápla plyn. Chtěla jsem jet za Edwardem a jeho bratry, ale na ty jsem byla taky naštvaná, protože tam nebyli, když jsem je doopravdy potřebovala. Tak ke komu mám jenom jet?

Napadla mě Jessica, ale vzpomněla jsem si, že je dneska s Angelou v Port Angles. Zničehonic mi ale zazvonil mobil.

„Haló?" řekla jsem do telefonu podrážděně a pro jistotu zastavila na krajnici.

„Ahoj, Bello," ozval se v telefonu vysoký zvonivý hlásek, „tady Alice Cullenová. Jsem sestřenka Edwarda a jeho brášků. Vím, že máš přijet až zítra, ale nechceš přijet už dnes? Hned teď?"

„Ach, Alice," vydechla jsem, „ani nevíš, jak moc ráda."

„Super!" zapištěla do telefonu. „A můžeš tu rovnou přespat! No nic, hlavně přijeď."

„A kde bydlíte?" optala jsem se.

„Jeď stejně jako k Salvatorům, jen zahni doprava místo doleva, a jeď po zpevněné vozovce. Už se těším!"

„Já taky," zamumlala jsem do telefonu o poznání šťastněji a nastartovala auto. To rychlé štěstí mě ale přešlo v okamžiku, když jsem si vzpomněla, s kým se budu muset potkat. S mým skoro vrahem Jasperem. Ale zase tam bude Carlisle, tak snad mě ochrání.

Když jsem dojela na rozcestí, zahnula jsem doprava a jela po asfaltové cestě, dokud jsem nenarazila na obrovskou vilu, která se velice podobala vile Salvatorových. Jakmile jsem vystoupila z auta a došla ke dveřím, dveře se otevřely a v nich stála rozzářená Alice. Poznala jsem ji z vyprávění o ní.

„Ahoj!" vypískla a objala mě. Byla jsem zvyklá na větší sílu a studené obětí, takže jsem byla v pohodě.

„Ahoj," zamumlala jsem vystrašeně a nakvašeně. Zničehonic mě ale oba pocity přešly a já se cítila svěží.

„Pojď dál," usmála se a pak se otočila dozadu a houkla: „Díky, Jaspere!"

Jaspere?! pomyslela jsem si a nechápavě se na ni podívala.

„Jasper má také dar jako Edward nebo Damon se Stefanem. Dokáže vycítit pocity ostatních a dokáže s nimi i manipulovat," vysvětlila a pak jí zjihl pohled. „A také se ti moc omlouvá za to nedorozumění ve škole. A chápe, že mu jen tak neodpustíš, a že se ho asi budeš bát, tak jede k našim bratránkům."

Na sucho jsem polkla. Byla jsem ráda, že odjede, ale na druhou stranu jsem se cítila provinile. Nechtěla jsem být nikde na obtíž a to, i když se jedná o skoro mého vraha. Už jsem docela chápala jeho příčinu. A to, jak se zachoval teď, mě skoro přesvědčilo.

„Takže, aby to bylo oficiální, já jsem Alice," usmála se mile a podala mi ruku. Krátce jsem ji stiskla a také se představila. Takhle jsem to zopakovala u mohutného Emmetta, krásné Rosalie a přívětivé Esmé.

„Vítej u nás, Bello," zdravil mě Carlisle ze schodů.

„Ahoj," špitla jsem.

„Doslechli jsme se o Jacobově přeměně."

„Nejste zmatení nebo vystrašení?" zašeptala jsem nechápavě. Měli by být vystrašení. Vždyť i malé dítě ví, že vlkodlaci jsou nepřátelé upírů.

„Ne. S vlky jsme uzavřeli příměří, ale o Jacobovi jsme neměli ani tušení, jinak bychom tě samozřejmě varovali," řekl mi a posadil se na bílý gauč.

„Aha," zamumlala jsem, „mluvili o vás jako o pijavicích."

Carlisle pokrčil rameny. „Jim se nelíbí náš styl života - to, že dokážeme zabíjet, nám se zase nelíbí to, jak voní a tak dále. Nikdy nevyhovíš všem, ale s vůdcem smečky jsme jen a jen za dobré."

„Tak to je dobře," řekla jsem nakonec a otočila se na Alici.

„Tak co budeme dělat?" zeptala se mě Alice.

„Cokoliv," vzdychla jsem. O dnešním večeru jsem měla trochu jiné mínění. Chtěla jsem zažít se sváděním svého anděla. Nebylo mi jedno, že spolu ještě nespíme nebo tak něco. Přece jenom jsme spolu už byli na pořádný vztah dlouho.

„Dobře," usmála se Alice a táhla mě nahoru do nějakého pokoje.

„Počkej přeci!" zastavila ji Esmé. „Bello, drahoušku," usmála se na mě, „nemáš hlad?"

Na jídlo jsem úplně zapomněla, a když se mi ozvalo dost hlasité zakručení v břiše, přikývla jsem a řekla po pravdě: „Mám."

„Co si dáš?" zeptala se mě a odběhla do kuchyně.

„To je jedno!" zavolala jsem ze zvyku, ale bylo mi jasné, že by slyšela i zašeptání.

Další kapitola

Autor: Kejty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 10. kapitola: