Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Další (ne)obyčejný den - 10. kapitola - U stolu

26.11.2009 (08:00) • AliceBrandon • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3237×

10. kapitola - U stolu

Atmosféra, která vládla u stolu se čtyřmi sedícími osobami, již dostoupila takového stupně hustoty, že by se dala míchat vařečkou. A všichni v té hustotě plavali. Holky si švihly prsa a Jacob čubičku. Edward, ten neplaval, ten šel okamžitě ke dnu jako šutr.

Seděl tam s kamenným výrazem na tváři, náladu u již výše zmíněného dna a dumal nad Jacobovou poznámkou, jestli nechce poradit, jak se to dělá. Líbal snad špatně? Při vzpomínce na Jadin znechucený výraz, kdy vypadala, že mu ukáže, co měla k obědu, ho napadlo, že asi ano. Zachytil od ní nesouvislou myšlenku, která se týkala jeho dechu a shnilých rajčat. Opravdu to bylo tak hrozné?

Ale Bella si nikdy nestěžovala. Dokonce párkrát omdlela. Teprve dnes ho napadlo, jestli to nebylo kvůli tomu, že mu smrdělo z pusy. Nenápadně si dal ruku před ústa a dýchl do ní. Necítil nic, protože vše přebíjel pach vlhkého kožichu. Tak líbilo se to Belle, anebo mu to jen nechtěla říct? Omdlela z omámení způsobeného vášní nebo páchnoucím dechem?

Zítra si pro jistotu koupí ústní vodu. A asi se Carlisla zeptá, jestli nemá ve své knihovně i nějakou knihu o líbání. Něco jako Umění polibku aneb Prolíbejte se až k orgasmu. Možná by mu to Carlisle mohl i předvést.

I když, to už by bylo na Carlisla asi trochu moc.

Anebo poprosí Emmetta. Ten, jak je slyšet v nočních hodinách, a vlastně i v těch denních, nemá s líbáním vůbec žádné problémy. Možná by ho mohl naučit pár triků. Pak si ale vzpomněl, co Emmettovi spískal u Rose, a že se teď z jejich pokoje nebude dlouho ozývat nic jiného než ´vypadni!´, a myšlenka na radu od něj už se nejevila jako dobrý nápad. Ještě by mu poradil něco, po čem by Bella nejen omdlela, ale i umřela.

Pak už zbýval jenom Jasper, ale jeho triky s líbáním byly Edwardovi na nic. Jednou se mu totiž Jasper svěřil, že když je s Alicí, ovlivňuje její pocity a ona je pak celá nažhavená, sotva se jí dotkne. A líbat se s Bellou pouze v přítomnosti Jaspera bylo naprosto vyloučeno. A to ze dvou důvodů. Jasper by se totiž na Bellu ihned vrhl, aby jí... No dobře, ze tří. ...za prvé vypil nebo za druhé znásilnil. A za třetí, a to byl ten nejdůležitější důvod, Edward by se před Jasperem hrozně styděl. Takže Jaspera se nezeptá ani omylem. Ramena mu poklesla.

Byl v loji.

Když zvedl oči, setkal se s pohledem toho smradlavce. Zřejmě si všimnul Edwardova nenápadného gesta, protože se mu přímo vysmíval do tváře. Edward měl sto chutí mu znovu jednu fláknout. Ale když se kouknul na Jade, která střídavě hleděla na Jacoba se zbožňujícím výrazem a na Edwarda s výrazem vražedným, tato myšlenka ho okamžitě přešla. V duchu děkoval bohu, že si Jade  s sebou dovnitř nepřinesla lopatu. Ještě teď cítil v na jazyku příchuť bláta před vchodovými dveřmi.

Jacob při pohledu na Edwarda zkoušejícího lahodnost jeho dechu, myslel, že bouchne smíchy. Ramena se mu třásla úsilím zůstat vážný. Copak, copak? Že by frajírek nosící v kalhotách šišku poličanu nebyl až takový suverén?

Pak si ale vzpomněl, jak Jade poklesla ústa a v jejich koutku se objevila zrádná vlhkost, když zahlédla Edwarda, jak si tam jen tak postává. Jakova nálada prudce poklesla. S lítostí sklopil oči do klína. Jeho kalhoty totiž stan pro čtyři osoby nepřipomínaly.

Spíše takovou psí boudu.

Pro čivavu.

Ale účel by splnit měly. Zvedl pohled a zkřížil ho s tím machýrkem. Teď se pro změnu otřásala ramena Edwardovi. Edward si s úsměškem trochu poposedl a začal demonstrativně upravovat svoje kalhoty. V Jakovi se vzedmul vztek. Ten hajzl, si koleduje o pořádnou nakládačku!

Už už se zvedal, ale zastavila ho Jadina ruka, kterou položila jen kousek od té diskutované psí boudičky. Zahleděl se jí do očí a uviděl v nich jen a jen obdiv.

Jade cítila pod rukou vypracované svalstvo, ztvrdlé na kámen. Jacobova psí boudička by teď stačila i vlčákovi a bylo by v ní dost místa i na předsíňku pro otření tlapek. Jade ztěžka polkla. Byl to prostě muž jejích snů.

Bella proplouvala touto atmosférou jen s velkými potížemi. Ve svém úsilí se i několikrát nalokala a tak si musela odkašlat, než začala mluvit.

„Ehm, takže...“ chtěla nějak zaplnit to ticho, které až bodalo do uší. Edward před chvílí vypadal, že se na Jacoba vrhne. Teď ale vypadalo, že se na Jacoba vrhne spíš Jade.

„Jak se má Rachel, Jacobe?“ zeptala se Bella.

Ruka na Jacobově stehně se bleskurychle posunula a sevřela v pěst. Jacobovi uniklo slabé zasténání.

„Rachel je moje sestra,“ vypotil rychle ze sebe rychlé vysvětlení. Ruka ihned povolila své sevření a jemně ho pohladila. Jake si oddechl. „Jo, má se dobře,“ zafuněl pak.

Bella při pohledu na pot tryskající z jeho čela a Jadinu ruku zmizelou někde pod ubrusem raději rychle obrátila pozornost jinam.

„Ehm, a nedáte si něco k pití?“ na nic lepšího prostě nepřišla.

„Já bych si dala čaj, horký,“ vzdychla Jade aniž by odtrhla oči od těch Jakových.

„Hmpf, já... hmpf, taky,“ vypotil ze sebe Jake.

Bella celá zhrozená z těch dvou obrátila tázavý pohled k Edwardovi.

„Já?“ pozvedl obočí, pak se upřeně zahleděl na Jacoba a zatvářil se váhavě.

Bella vytřeštila oči. „Já asi raději nic, děkuji,“ odpověděl nakonec a Belliny oči se s výdechem vrátily na místo.

Bella chystala čaj a byla ráda, že může nějak zaměstnat ruce. Ten spolek nespolečenských buranů u stolu už jí vážně pil krev.

Ozvalo se zaklepání na dveře a Bella pohlédla na hodiny. Čtyři přesně. To bude Jed.

„Pojď dál,“ zavolala na něj, protože právě zalévala čaj.

Bylo slyšet otvírání dveří a nejisté kroky směrem ke kuchyni. Konečně se ve dveřích objevil fialový nos. Bella, tak strašně šťastná, že vidí spřízněnou duši, se na něj na uvítanou usmála jak sluníčko. Jed, celý pryč z tak srdečného úsměvu, nakročil a zakopl o práh. Doplachtil až k Belliným nohám, kde se rozplácl s rukou podivně zkroucenou pod tělem. Pomalu se sebral ze země a Belle podával teď již mírně pošramocenou kytici.

„Ahoj, Jede, chyběl jsi nám tu. Ta je pro mě?“ Bella s dojetím koukala na pobité hlavičky kopretin.

„Ahoj, jo. Já myslel, no, jako když jsi ta hostitelka, tak že by se to hodilo,“ řekl Jed nejistě. Cítil se teď tak trapně, že by ty zatrolené kytky nejraději schoval za záda. „Ale jak tak na ně koukám, tak se teď hodí tak akorát do koše,“ povzdechl si a svěsil ruku. Na zem se sneslo pár okvětních plátků.

„Ne, ne, ne,“ řekla Bella okamžitě a kytku mu div nevytrhla z ruky. Rychle našla vázu a natočila do ní vodu. Něžně do ní upravila květiny. Mrkáním zaháněla slzy. Byla tak ráda, že Jeda našla. Přitáhla z obýváku další židli a pokynula Jedovi, aby si sedl. Doprostřed stolu umístila květiny tak, aby na sebe Jake s Edwardem neviděli.

Bellu konečně napadlo téma hovoru. „Jak vlastně bylo první den ve škole, Jade?“

„Ve škole? Super! Akorát na záchodech ve třetím patře asi straší. Ozývalo se tam odtud hrozné kvílení.“ Jade přerušil podivný zvuk.

Všichni vytřeštili oči, protože Edward, který se nejdříve snažil ovládnout a tlumil smích do podivného chrochtání, pod jejich upřeným pohledem vybuchnul smíchy. Zapřel se rukama o stůl, zaklonil hlavu a doslova se otřásal smíchem. Před jejich vytřeštěnými zraky se nakonec zaklonil natolik, že se převrátil dozadu a se zvukem padajícího kamení a skřípáním drcené židle jim zmizel ze zorného pole.

Smích ustal.

Edward byl ve vteřině na nohou a s rozladěním koukal dolů na zbytky židle. Bella s povzdechem vstala a došla do obýváku pro další. Když se konečně Edward usadil, Bella se tázavě podívala na Jade.

„A jinak?“

„Jinak? Přijde mi, že jsou ve vaší škole samí pošahanci. Po vyučování jsem na chodbě narazila na úplně nahou holku, co bezradně pobíhala kolem a to nejdůležitější si zakrývala jen letáčkem z nástěnky.“

Edward se znovu rozesmál a zaklonil se na židli. Když se na něj Bella varovně podívala, zmlknul a do ticha zaznělo jen klapnutí židle, jak se vrátila nohama na zem. Bella se zatvářila zmateně. Ještě nikdy nezažila Edwarda v tak dobré náladě. A to byl u stolu Jacob!

„Ještě něco?“ zeptala se Bella s pohledem upřeným na Edwarda.

„Hm, na parkovišti jsem viděla kluka, jeho auto stálo na cihlách. Zběsile pobíhal kolem a na těch pár chudáků, co šlo kolem pokřikoval: „Kde jsou moje kola? Neviděli jste moje kola?“

Edward jenom tiše seděl. Bella po chvíli odvrátila pohled. A pak se strašně lekla, protože Edward praštil rukou do stolu, až hrnky s čajem nadskočily. Vykulila na něj oči. Pořád tiše seděl, ruku položenou na stole. Nakonec se mu rozškubala ramena a on se zkroutil na židli do svíjejícího se uzlíčku, až se z ní nakonec sesunul až pod stůl.

Bella se vytřeštěně podívala na ostatní. Nevěřícně koukali na ubrus stolu, zpod něhož vycházelo neuvěřitelné kvílení prokládané údery do podlahy.

Jacob se tázavě podíval na Bellu. „Vy jste si venku něco šlehli?“

Bouchání zpod stolu zdvojnásobilo svou intenzitu.

Bella zamyšleně zakroutila hlavou. „Já ne, ale Edward zřejmě jede na houbičkách.“

Jacob se zakuckal.

Po nekonečných minutách zvuky konečně ustaly a Edward se vyhrabal do své židle, na obličeji kamenný výraz.

Jade očividně polichocená odezvou nad svým vyprávěním dala k dobru ještě jeden zážitek.

„A jednou když jsem vycházela ze třídy, potkala jsem se ve dveřích s takovým pěkným blonďákem. Nejdřív se na mě usmál, ale v zápětí dostal nějaký záchvat a museli ho ode mě odtáhnout. Hm... Teď mi teprve došlo, že ho odtáhnul ten samý kluk, co sháněl ty kola.“ Jade se zasmála. „Ten blonďák vypadal, že mě chce samou láskou sežrat nebo co.“ Zvonivě se rozesmála.

Všichni se vyčkávavě podívali na Edwarda. Každý však z jiného důvodu.

Edward seděl jako zařezaný a rukama pevně svíral stůl.

„Že by tvoje famílie, chcípáku?“ zeptal se ledově Jacob. Jadin smích se rozplynul.

Edward neřekl ani slovo. Bella na něj jen s obavou hleděla. Nakonec vstal a z kapsy vytáhl mobil. „Omluvte mě,“ pronesl ztuhle a zmizel za dveřmi.

Po jeho odchodu zůstalo u stolu jen zaražené ticho. Jade se tázavě zahleděla na Jacoba, ale ten jen zakroutil hlavou.

„Jade, jeho rodina je úžasná. Počkej až je poznáš.“ Zlatíčko Jed. Bella se na něj děkovně usmála, ale dělal jí starosti Edward. Komu volá? Jasperovi? Alici?

„Jen přes mou mrtvolu,“ prohlásil výhružně Jacob.

„To se dá zařídit,“ ozvalo se tiše od dveří. Bella jen polekaně vzhlédla. Vůbec Edwarda neslyšela přicházet. Beze slova vklouznul opět na svou židli.

Atmosféra u stolu znovu zhoustla. Teď byla hustá natolik, že by se dala krájet žiletkami v Edwardových očích. A pokud by na to nestačily, hravě by je nahradily dvě břitvy v očích Jacoba. Jejich vražedné zírání bylo přerušeno šramotem od vchodových dveří. Bylo slyšet nejisté kroky a podivné hekání.

Ve dveřích do kuchyně se objevil Charlie. Trochu se kymácel mezi futrama a v ruce třímal dvě ryby.

„Ahojhyk,“ vypáčil ze sebe a nakročil. Ale nohy se mu zapletly, takže sebou plácnul doprostřed kuchyně. Na stole před pěti vykulenými pohledy přistála jedna ryba. Jade sklopila pohled na Charlieho.

„Už vím, po kom je ten náš Jed takový tele,“ prohlásila do ticha.

Charlie se sbíral z podlahy a mžoural ke stolu. Nakonec se usmál.

„To je nááá... nádhera. Všechykny moje děti pod jed... jednou střechykou.“

Jade se s hrůzou obrátila na Jacoba a rychle ucukla rukou z jeho kolena. „Nééé,“ zavřískla a s pláčem vyběhla ven. Všichni nejdříve nechápavě zírali za Jade a pak se, po krátké zastávce na Jacobovi, s očima rozšířenýma děsem obrátili na Charlieho.

Charlie se podrbal rybou za uchem.

„Řekrk... hihi... ehm, řekl jsem snad něco... cooo jsem... neměl?“

Shrnutí

Autor: AliceBrandon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Další (ne)obyčejný den - 10. kapitola - U stolu: