Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Daleko od Života 8. kapitola - Daleko od Života

21.03.2011 (07:15) • SmoulaXX • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1015×

Píseň - Stand in the rain (Superchick)

***

You stand through the pain
You won't drown

V uších mi zněly vzdálené výkřiky, nezřetelné vrčení a obklopovalo mě silné chvění přeměny. Cítila jsem žár, který mě spaloval zevnitř a ostrou bolest projíždějící mým tělem. Ale především; viděla jsem Philipovo bezvládné tělo a jeho nepřítomný výraz v obličeji, měl zavřené oči, ale jeho ústa byla zkroucená do bolestivé křivky. Jeho tělo, jeho tvář, on… byl bez života.

Přestala jsem vnímat Jacoba a Renesmé, kteří stále stáli vedle mě. Nezmohla jsem se na nic, jen jsem se dívala, jak k Philipovi běží Seth a postupně i celé smečka a pokoušejí se ho znovu marně přivést k životu. Sledovala jsem, jak se mu bezvýsledně snaží vdechnout život. Život, který jsem mu vzala.

Mému Philipovi.

Z žhnoucích očí mi začaly téct slzy a pořád to bylo stejné, i když jsem byla ve vlčím těle, pláč byl pořád stejně hořký a leptal moje oči jako kyselina. Bože, už jsem zase někomu ublížila. Tolik ublížila.

Znovu jsem vraždila. Zabíjela. Brala život. Utišila něčí srdce.

Jsem zrůda, netvor, který dokáže jen ničit a rozséval bolest kolem sebe. K tomu jsem byla stvořena, proměněna. Nejsem člověk, nejsem ani ochránce. Jsem anomálie, naprostá odchylka. Jsem chyba, kterou měl někdo zničit dřív, než kolem ní začal svět krvácet. Před rokem, v jeden proklatý den, se svět zbarvil doruda. To já jsem ho tak poskvrnila krví jiného.

Doma, moje matka i všichni ostatní, měli pravdu v jednom. Když mi vyprávěli o studených; o mně.

Doma mi o upírech bylo vyprávěno jako o zabijáckých stvůrách. Srdce prý mají tvrdé a touží jen po krvi. Jsou taky studení jako led. A oči barvi krve. Nepřekonatelná krása, na kterou lákají své oběti. Nic netušící lidi. *

Nejsem nic jiného, jsem stejně vražedná a krutá Lorrena, ale méně ušlechtilá než Renesmé. Nedokážu přestat ubližovat, nedokážu s tím bojovat, každou chvíli někoho raním. A teď… znovu jsem připravila o život nevinného člověka, byl ještě kluk. A já ho chladnokrevně zabila jen proto, že jsem se nedokázala ovládnout.

Jacob vykřikl a rychle utíkal k ostatním. A mě nenapadalo nic jiného, než „teď mám možnost ji zabít, je nechráněná a křehká“. Jsem odporná stvůra, krvelačný démon. Působím jen bolest a přináším smrt.

Jenže se ozval nový zvuk, rozzuřený řev. Seth vstal ze země a začal na Jacoba šíleně řvát.

„Ani se k němu nepřiblížíš! Jacobe, tohle je tvoje vina, kdybys,“ prudce se nadechl, „sem nepřijel… Ne! Kdybys jí neublížil, nestalo by se to! Nestalo!“ Úplně zbavený smyslů se začal třást a pak padl k zemi a začal plakat. Ten zvuk mě trhal na kousky. Nebyla to jeho chyba! To já, zabila jsem ho!

Zaryla jsem drápy do země a z hrdla se mi vydralo vytí, zoufalé a žalostné vytí. Tohle už nesnesu, je určitá míra, kterou dokáže člověk, ale i stvůra jako já, snést, a ta moje právě přetekla přes okraj. Už takhle dál nemůžu, to prostě nejde. Ničí mě to.

Najednou jsem uslyšela Sama. „Jacobe, odejdi. Vezmi s sebou Renesmé a opusťte La Push, už tu,“ na chvíli se zarazil a pak ucedil skrz zaťaté zuby, „nejste vítáni.“ Ostatní mu věnovali stejně nenávistný a nepřístupný pohled a postavili se před Philipa a Setha. Byli jako stěna, která na něj odmítavě civěla a zlověstně vrčela.

„To nemůžete,“ vydechl Jacob.

„Ale ano,“ opáčil neúprosně Sam. „Odešel jsi z mojí smečky, ublížil jsi mé rodině a taháš se s…“ Pevně sevřel rty a podíval na Renesmé, která se pod jeho pohledem přikrčila. „Jdi,“ řekl chladně a výhružně zavrčel, ostatní ho napodobili.

V tu chvíli se na mě Jacob otočil, jeho pohled planul nenávistí. Chápala jsem to, odnáší mnou vinu. Akorát jsem to nedokázala unést. Začala jsem se vzpínat a štěkat, projevila jsem jasný nesouhlas, ale ani na okamžik jsem nepřestala brečet, ani na vteřinku mě neopustila muka zžírájící mé ledově chladné srdce.

Sam ale zavrtěl hlavou, jenže když se pohnul, zahlédla jsem, jak Seth klečí a v náručí svírá tělo svého syna a řve bolestí, z očí mu tryskají proudy slz a zalyká se jimi. Sama věděla, jaké to je. Plakat a křičet po ztraceném dítěti, až na to, že já tělo svého děťátka nemohla obejmout. Nemohla jsem mu dát poslední sbohem, prosit o odpuštění. Nemohla jsem ho vidět.

Znovu jsem pronikavě zavyla a ten zvuk prořízl vzduch jako ostrá čepel. A já neustávala, žal a strach se ve mně mísily a ta podivná symfonie, která vycházela z mých rtů, byla jejich odrazem. Bylo příšerné cítit tohle, přesně tohle, každý den a teď, když mě Phil učil znovu žít, jsem pocítila to samé. Zase, zase… a zase si za to můžu já sama!

Rychle jsem zavrtěla hlavou a začala couvat, slyšet Setha a vidět tu scénu, mě přivádělo k šílenství. Myslím, že na mě kdosi křičel. Máma? Sam? Někdo jiný? Neviděla jsem přes slzy, couvala jsem dál a dál, až jsem se najednou otočila a utíkala. Nevěděla jsem kam, ale musela jsem pryč. Už tu nemůžu déle zůstávat a ubližovat své rodině, svým přátelům. Jacobovi. Musím zmizet daleko, sama.

Musím odejít a přesně to teď dělám.

Naposledy jsem se zastavila a nechala jsem, aby mě ovládl vlk ve mně. Moje mysl se rozplynula…

◘◘◘

Píseň - Beauty from pain (Superchick)

***

And all that's left is to accept that it's over
My dreams ran like sand through the fists that I made
I try to keep warm but I just grow colder
I feel like I'm slipping away

Světle šedá vlčice se zvláštníma očima a nepřirozenou výškou stála na kraji hustého lesa, na hranicích území Quileutů. Chvíli se rozhlížela kolem sebe, jakoby hledala pomoc. Ale nakonec na zem dopadla poslední slza a ona se rozeběhla do lesů. Ladně se odrazila a běžela pryč, její oči postupně chladly, až přestaly zářit a ona se ztratila v lesích.

Byl to divoký a nebezpečný vlk. Nechtěl být hledán.

Ale díky tomu se na území La Push strhla bitva. Jeden vlk proti všem, hnědý vlk proti své smečce, která ho odmítala. Ostatní jej odvrhli a všichni, kromě dvou vlků, se rozeběhli za vlčicí, která před malou chvílí opustila jejich půdu. Hnali se za ní dlouho, ale nakonec ji ztratili úplně. Nebyla nikde k nalezení. Jakoby se po jejich holčičce slehla zem.

Každý věděl, jakou bolest prožívala, ale nikoho nenapadlo, že by mohla utéct. Navždy je opustit a nechat za sebou své rodiče, minulost a vzpomínky.

Vlci přiběhli zpátky a to, co viděli, se dá slovy jen těžko popsat. Chlapec, který ležel v kaluži krve, jemně zatřepotal řasami a pak se prudce nadechl. Vystřelil jako pružina ze země a vyděšeně se otáčel kolem sebe. Jeho srdce začalo znovu tlouct, zničehonic se mu vrátil život. Jeho otec stále klečící na kolenou ho bez dechu sledoval, byl tím tak ochromený, že se nemohl ani zvednout. Jeho syn, kterého před chvíli držel v náruči jako mrtvého, stál a vystrašeně zíral kolem sebe.

Poryv větru prosvištěl mezi mini a k chlapcovi se donesla nasládlá vůně děvčete, které stálo u hnědého vlka. Podivně ho to začalo štípat v nose, jeho svět začal hořet. Jeho nitro pohltil oheň, jeho kosti se lámaly a oči osleply. Trvalo to jen dvě vteřiny, ale jemu to přišlo jako hodiny. Ostrá bolest mu projela roztřeseným tělem a mýtinou se rozlehl křik měnící se ve vlčí řev.

Během okamžiku stál na louce světle hnědý vlk, jehož tělo připomínalo spíše kojota, než vlka. Vyděšený a nechápavý chlapec neslyšel ničí myšlenky, jeho hlava byla tichá. Hned si vzpomněl, že by spolu vlci byli schopní komunikovat skrze myšlenky, ale on volal, vrčel… a nic. Pořád to moc nechápal, ale už věděl, že mu život vrátila jeho vlčí podstata.

A pak znenadání uslyšel tenoučké vytí, zvonilo mu to v uších. Nejdříve si myslel, že to všechno souvisí s tou změnou, ale pak ten zvuk nahradilo ve vrčení a dál se měnilo v jiné zvuky. Byla to něčí mysl, hodně vzdálená a nezřetelná, ale byla tam.

Po pár vteřinách, kdy stál jako opařený, si uvědomil, že ten smutný a bolestný zvuk je hlas jeho kamarádky.

Plný nabité síly a temperamentu střelil pohledem po hnědém vlkovi a pak se na něj vrhnul.

* Odstavec z první řady (Raindrops), z 6. kapitoly. =)

Autor: SmoulaXX (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Daleko od Života 8. kapitola - Daleko od Života: