Po dlouhé době díl z pohledu Belly. Renesmé už se probudila, ale zůstala venku. Všichni se dozví, kde se tam Nessie vzala.
Mimochodem, tohle je asi předposlední díl... ;)
30.04.2010 (10:00) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2963×
BYL TO SEN?
(Bella)
Probrala jsem se na měkké posteli, to by nebylo nic neobvyklého, kdybych tu nebyla sama. Vzpomínala jsem, kde by asi Edward mohl být a jestli mi to náhodou včera neříkal. Moje lidství i spánek si užíval a teď tu není? A pak z čista jasna, jako blesk, proťaly moji mysl vzpomínky na včerejší odpoledne. Renesmé. Ona žije! Zaposlouchala jsem se do zvuků domu, ale můj sluch byl na bodě mrazu a já nic nevyposlouchala.
Okamžitě jsem vyskočila na nohy, přehodila přes svoji noční košilku župan, nazula papuče a narychlo si vyčistila zuby. Vrabčím hnízdem na hlavě jsem se nezabývala, o to se postarám později. Narychlo jsem vypálila z pokoje zjistit, co je nového. Jestli včerejšek nebyl pouhý sen a pokud ne, zda - li se s Nessiiným stavem něco změnilo. Jako raketa jsem sbíhala schody, když se projevila moje zapomenutá lidská nešikovnost a já najednou letěla střemhlav dolů.
Než jsem se stačila seznámit s pečlivě vyleštěnou podlahou, zachytily mě pevné paže a o kousek dál se ozval hlasitý hýkavý smích. Emmett.
„Bello! Co to děláš? Nestalo se ti nic?“ ptal se starostlivě Edward a postavil mě na zem.
„Po hlavě je to rychlejší,“ pokrčila jsem rameny. Z obýváku se ozvala rána a další záchvat smíchu. Podívala jsem se, co se tam zase samo rozbilo a spatřila Emmetta v záchvatech smíchu a střepech z konferenčního stolku na zemi.
„Emmette!“ napomenul ho Carlisle. Emm se hlasitě vydýchával, i když to nepotřeboval, a pak se napřímil, vypnul hruď a prohlásil: „Toto je moje sestřička!“
Když se pak rozhlédl a spatřil výraz, kterým ho Esmé obdařila, oslnivě se usmál a se slovy: hned jsem zpět, zmizel on, i všechny střepy. Můj pohled zatím padl na prázdnou pohovku, na které ještě včera ležela naše dcera. Takže to byl sen? Smutně jsem si povzdychla a cítila, jak se mi do očí znovu derou slzy zklamamání.
„Bello?“ oslovil mě Jasper.
„Jo?“ škytla jsem.
„Co se děje?“ zeptal se tentokrát Edward.
„To nic, jen sen,“ řekla jsem a zahnala slzy. Sama jsem se o ni připravila, patří mi to. Jen Edwardovi a rodině to nesmím nikdy říct, nenáviděli by mě, že jsem je připravila o jediné dítě v rodině.
„Myslíš naši dceru?“ zeptal se potom a obličej mu prozářil šťastný úsměv.
„Takže je to pravda?“ vydechla jsem ostražitě.
„Že se ptáš! Je vážně skvělá!“ uchechtl se právě vracející Emm.
„Ulovila většího medvěda než on,“ zasmála se uvolněně Alice. Takže je to pravda? Neubránila jsem se šťastnému zavýsknutí a skočila Edwardovi do náruče. On se uvolněně zasmál a začal se i se mnou točit. Byla jsem tolik šťastná.
„Ona se už probudila? A kde je?“ zeptala jsem se, když mě postavil na zem. Ignorovala jsem motající se hlavu a chtěla jediné, vidět naši dceru.
„Probudila se v noci, byli jsme na lovu a ona se před chvílí šla projít. Ví jen, že jsme její rodiče a to je její rodina, ale jinak vůbec nic. Chce si vše utřídit a pak se vrátí,“ řekl Edward a pevněji mě objal.
„Aha,“ zamručela jsem. Bůh ví, za jak dlouho se vrátí a já s ní ještě ani nemluvila. Její vlastní matka ji vůbec nezná a ostatní ano. To není fér!
„Ehm, Bello,“ odkašlal si Carlisle a vytrhl mě z mých myšlenek. „Prý ti měla předat dopis,“ řekl a podával mi lesklou obálku.
Převzala jsem ji od něj a prohlédla si ji. Ozdobným zlatým písmem tam bylo napsáno moje jméno. Celá obálka se stříbrně třpytila a byla lehoučká jako pírko. Opatrně jsem ji otevřela a vytáhla z ní dopis. Rozevřela jsem jej a začetla se:
Drahá Isabello,
je mi líto, co se stalo. Myslím ten únos, ale všechno zlé je pro něco dobré, že? Poté, co jsi odešla z pekla, jsem celou dobu sledoval tvůj život a snažil se tě chránit před různými nástrahami, které vymýšlel můj bratr. Trpěla jsi dost a zasloužíš si štěstí. Po zničení toho prstenu jsem si značně oddychl, kdykoliv hrozilo, že se bratr pokusí pomocí upírů ovládnout celou zemi a všechny duše získat pro sebe. Díky tobě se to však nestane. Jsem ti vděčný a rozhodl jsem se pro odměnu. Pamatuji si, jak tě vzalo, že nikdy nepoznáš svoji dceru. Proto jsem požádal Gabriela, aby ji zhmotnil. Sám jsem jí vdechl život a vložil nějaké informace. Bude vědět, kdo jsou její rodiče a rodina, ale vzpomínky mít nebude, ani nemůže. Omlouvám se, ale mladší jsem ji poslat nemohl, jinak by zhmotnění nezvládla. To je asi vše, co jsem chtěl. Doufám, že jsi šťastná a nezapomeň, že i jako upíra tě budu chránit! I když myslím, že bratr je stejného názoru, že? Považuje se za otce a já tedy za strýčka.
P.S.: Pro tebe a tvoji rodinu budou brány nebes vždy otevřeny, to si pamatuj! Zachránila jsi zemi i nebe a můj vděk je nekonečný. Ale vím, jak tě nebe nudí, takže po smrti, a já doufám, že nikdy nenastane, budete mít možnost si vybrat. Sbohem a opatruj se.
Sbohem, tak to sedí, ušklíbla jsem se. Ale musím uznat, že tohle jsem nečekala. Kdyby tady teď byl, asi bych ho štěstím umačkala. Nechtělo se mi nic vysvětlovat rodině, tak jsem beze slova Edwardovi podala dopis a on ho všem nahlas přečetl. Přitom mě pevně objímal paží a tiskl co nejvíc k sobě. Byla jsem neuvěřitelně šťastná. Vlastně všichni Cullenovi zářili jako jeden velký vánoční stromeček. Bohužel rodinná pohoda netrvala dlouho, protože si Alice umanula, že v tomhle stavu nejsem hodna k prvnímu setkání se svojí dcerou a násilím mě dovlekla k sobě do pokoje. A pak začalo několikátí hodinové mučení v podobě česání, líčení a oblékání. Když mě propustila ze svých spáru, společně s Edwardem jsme se usadili v obýváku na pohovce a zíráním na velké nástěnné hodiny čekali na naši dceru, až se vrátí z lesa…
Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ďáblova snoubenka - 18. Byl to sen?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!