Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ďáblova snoubenka - 15. Slzy

26.04.2010 (09:45) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3688×

SLZY
(Bella)

Dopoledne uběhlo jako voda. Všichni jsme si povídali, nebo sledovali televizi. K otázce přeměny se už nikdo nevracel. Rodina chtěla večer vyrazit na lov, ale jen proto, abych to mohla Edwardovi říct. Sice to už není potřeba, ale oni lov rušit nechtějí. Na oběd mi Esme uvařila rizoto, které bylo jako vždy výborné. Ale ty lidské potřeby mi byly odporné, víc než rok jsem je provádět nemusela a teď, brr. Už abych byla upír.

Odpoledne měla být bouřka a Emmett nedal jinak, než že si zahrajeme baseball. Byla jsem z toho docela zklamaná, nejenom že jako člověk jsem hrát nemohla, ale ani dívat jsem se nemohla, jelikož jsem ty jejich rychlé pohyby nestačila vnímat. Prostě jsem z toho nic neměla, ale někdy to byla sranda. Většinu času jsem trávila na druhé straně hřiště, protože Edward byl zase příliš opatrovnický. Neuvěřitelně mě mrzelo, že jsem si s nimi nezahrála jako čertice. To bych jim to natřela, ale pozdě bycha honit. Jako novorozená snad taky nebudu k zahození, teda pokud budu ovládat žízeň stejně jako čertice. Přece jenom nevím, jestli jsou pudy čerta  a upíra stejné. Každopádně bych na tom měla být líp, než většina novorozených. A Cullenovi mě ohlídají, takže není čeho se bát.

Po baseballu jsem byla totálně vyčerpaná a mokrá. Převlékla jsem se do suchého a sešla dolů, kde už byl pouze Edward a něco mi kuchtil v kuchyni. Ostatní už byli na lovu a mně se náhle vrátila energie, když jsem si uvědomila, že máme dům jen pro sebe a noci se dají trávit i lepší činností, než je spánek.

„Dáš si míchaná vajíčka?“ houkl na mě Edward z kuchyně, když jsem se posadila do obýváku na pohovku.
„Ráda,“ odvětila jsem tiše a byla si jistá, že on to slyšel. Nevěděla jsem, co mám zatím dělat. Pro ovladač od televize se mi natahovat nechtělo, stejně mě z ní bolely oči ještě z rána. Jsem na ni koukala několik hodin bez přestávky. Tak jsem se rozhlédla po místnosti a hledala něco, čím bych se zabavila. Pohled se mi zastavil až na krémově bílém piánu. Zvedla jsem se z pohovky a přešla k němu. Opatrně jsem ho otevřela a jemně prsty přejela po klávesách. Stálo tu tak samo, na mírné vyvýšenině před prosklenou stěnou, za kterou se zračil měsíc a hvězdy. Dnes nebylo zataženo, jak to bývalo téměř vždy ve Forks.

„Mám ti zahrát?“ uslyšela jsem za sebou sametový hlas a překvapením poskočila. Nebyla jsem zvyklá, aby mě někdo vyděsil, když jsem ho vycítila i na několik kilometrů.
„Ano,“ přikývla jsem a od piána ustoupila. On přišel s talířem vajíček až ke mně, posadil se na stoličku a mě si stáhl na klín. Jídlo položil na klavír a ruce připravil ke hraní. Jeho hbité prsty se pomalu rozeběhly po klávesách a mě se chtě nechtě z oka vyřítila slza. Tohle mi zase chybělo, pláč. On hrál moji ukolébavku. Tolikrát jsem ji chtěla ještě jednou slyšet a teď mu sedím na klíně a on hraje pro mě.

Najednou přestal a já k němu zvedla uslzené oči. Nevím, proč jsem brečela. Jestli kvůli vzpomínkám, dojetím, nebo prostě proto, že jsem mohla.
„Proč pláčeš?“ zeptal se a zvedl mi hlavu. Já se na něj i přes slzy usmála a olízla si je alespoň ze rtu. On můj pohyb rentgenoval a pak mi zůstal na rtech viset.
„Já nevím,“ vzlykla jsem. „Jsem šťastná a navíc si užívám, že můžu.“
„Ty jsi trdlo, já jsem si myslel, že jsem něco provedl,“ řekl něžně a políbil mě. Pláč mě přešel a já se víc ponořila do našeho polibku. Pootevřela jsem ústa a Edward bez váhání jazykem vnikl do těch mých. Ale bohužel mi začal docházet dech, hloupé lidství! Edward se trochu odtáhl a slíbal mi všechny slzy z tváře.

„Teď už by ses měla najíst,“ zašeptal mi do ucha, když měl hotovo. Jako na zavolanou mi zakručelo v břiše. Edward se jen usmál a podal mi talířek s jídlem. S chutí jsem se do toho pustila a on začal znovu brnkat na klavír, jak mu jen moje sevření dovolovalo. Jednou rukou mě držel kolem pasu a druhou hrál.

„Hotovo?“ zeptal se, když jsem talířek úplně vyčistila. Jen jsem s úsměvem přikývla.
„Bylo to skvělé,“ pochválila jsem jeho dílo.
„Pořady o vaření,“ pokrčil rameny. „Nejhorší je, když máš něco přidat podle chuti.“
„Brzo už to nebudeš muset ochutnávat,“ řekla jsem a čekala, jak zareaguje.
„Ale já to přece neochut-“ najednou se zasekl a podíval se do mé tváře. „Jak moc brzo?“
„Nejlépe dnes,“ řekla jsem a sklopila hlavu. Teď jsem člověk a vyskakovat si nemůžu, ale přece jen mi to slíbil, ne?
„Dej mi týden,“ řekl zkroušeně.
„Na co čekat?“
„Prosím,“ zašeptal, že jsem ho skoro neslyšela.
„Zítra večer.“ Tohle bylo maximum, které jsem byla ochotna mu poskytnout.
„Jen jeden den?“ zašeptal zlomeně.
„Edwarde, děláš, jako by to měl být konec světa! Jen budu jako ty, silná, nerozbitná a nebudu marnit čas spaním!“ řekla jsem už trochu rozzlobeně.
„Dobře,“ přikývl nakonec neochotně. „Ale teď se o tom už nebavme.“ Na to jsem ráda přikývla a věnovala mu úsměv. Za pár dní budu upír!

Zbytek večera mi Edward hrál a skládal nové skladby. Taky jsem to zkoušela, ale moje prsty byly příliš pomalé a neohrabané. Možná se to naučím, až budu upírka. Asi v deset se mi začínaly klížit oči, tak jsem se odporoučela do koupelny pro sprchu. Dnešní plán nevychází, jelikož jsem příliš unavená. Oblékla jsme si teplé bavlněné pyžamo a zalezla do postele. Ještě jsem se ani nestihla přikrýt, a už vedle mě ležel usmívající se Edward. Na otázku, kde byl, mi odpověděl, že budu brzo stará. Tomu jsem se musela zasmát. On mě zamotal do deky a přitáhl si mě na hruď. Do říše spánku jsem upadla za tónů své ukolébavky…

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ďáblova snoubenka - 15. Slzy: