Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ďáblova snoubenka - 10. Peklo

ObRob

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ďáblova snoubenka - 10. PekloTák jsem se rozhodla, že se teď pustím do Ďáblovy snoubenky, kterou jsem dlouhou dobu zanedbávala. Snad tu ještě nějací její čtenáři zbyli, no... kdyby ne, můžu si za to rozhodně sama... Takže tady se Bells vypraví do pekla... vlastně je to taková nuda, jen popis pekla a ďábla... mezi nimi jen krátký rozhovor...

18.04.2010 (11:15) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3750×

 

PEKLO
(Bella)

 

„Fuj,“ zaklela jsem a vstala ze země. To si tu neumí ani uklidit? Naštvaně jsem se celá oprášila a rozhlédla se. Kousek ode mě byl suchý strom, jen o pár větvích. Vlastně to byl jen takový pahýl, ostatně tady v pekle ani jiné nejsou. Zem byla celá poseta pískem, prachem a hlínou. Sem tam se válel šutr, některý menší a jiný větší. Občas v okolí vybuchl gejzír horké vody a v tomto horku se ihned přeměnil na vařící páru, která stoupala k černému stropu pekla, neboli spodní hranice černozemě. Nad ní pak je vrstva hnědozemě a já ani nevím, to už si ze školy moc nepamatuju. Každopádně by tu byla tma jako v pytli, kdyby téměř na každém rohu nepohoříval ohýnek. Není tu vzduch, ani nic, co by hořelo, takže nechápu, jak je to možné. Ale na peklo prostě fyzikální zákony neplatí. Každopádně směrem, kterým jsem právě koukala, byly vidět jen pahýly stromů a občasné šlehající plameny, které tu vytvářeli přítmí.

Otočila jsem se tedy na druhou stranu. Scenérie byla téměř stejné, až na jeden detail. Pár set metrů ode mě se tyčila obrovská zřícenina hradu. Vysoké hradby, malá okna s mřížemi, vysoké polorozpadlé věže a velké hodiny v nejvyšších místech hradu vypadaly s tou atmosférou tady okolo vážně děsivě. Ale jen pro toho, kdo to tu nezná. Když jsem se ještě trochu otočila a po mé pravici spatřila obrovské jezero plné vařící lávy, došlo mi, kam jsem se to dostala. Tady odsud jsem tenkrát utekla v můj svatební den. Co mi ale zpočátku přišlo divné, nikde jsem tu nespatřila ani dušičku, doslova. Kde mohou všichni duchové a čerti být? Normálně tu bezcílně bloumají ti nejzatracenější z pekla. Ti, co už si trest odpykali, pak mají volnost. Mohou jít i na zem, ale pouze jako duchové a lidé je nevidí. Až když jsem pohlédla na hodiny na věži a zjistila, že je právě půlnoc a pro duchy tedy siesta, došlo mi, kde všichni jsou. Hostina. Jediné krmení za den a hodina klidu. Teď nikdo nepracuje a každý si užívá, jak jen je v jeho silách.

S úsměvem jsem zamířila ke hradu, protože jsem věděla, kde se teď právě ďábel nachází. V jeho harému. Má tam pár hříšnic, které se mu líbili, takže je nenechal zemřít úplně. Jak by si taky užil s ženou bez těla? Procházela jsem prašnou vyšlapanou cestou k hradu a vyhýbala se plamenům a kamenům. Bylo tu tíživé ticho narušované jen praskáním ohně a písku pod mýma nohama.

Nerušeně jsem prošla otevřenými branami pevnosti a nádvořím plným mučících a vražedných nástrojů. Prošla jsem kolem hlavního vchodu do obytné části a obešla hrad dokola. Tam jsem stanula na křižovatce. Jedna cesta vedla k zadnímu vchodu do hradu, druhá okolo hradu zase dopředu, z třetí jsem přišla a čtvrtá vedla ke zdobené bráně. Nebyla vidět, co je za ní, jelikož byla obrostlá houštím, bodláčím, agátem, šípky a dalším plevelem. Došla jsem až ke kovové bráně a zašeptala zaklínadlo k otevření. Do této oblasti hradu měli povolený vstup pouze hmotní občané pekla, neboli čerti, čertice a ďáblové. Duše tu neměly co dělat. Brána se otevřela a já jí prošla.

Tady už zem nepokrývala ta rozohněná směs písku a hlíny. Tady byla dlážděná cestička a okolo ní zelená tráva. Rostly tu okrasné stromy a květiny. Chodník se brzy rozdělil na tři užší. Já se vydala nalevo, k harému. Další cesta vedla k venkovnímu posezení a ta další k hospodě. Prostě tohle byl areál, kde si čerti užívali a nepřišlo jim, že jsou v pekle.

Po pár krocích jsem zastavila u otevřeného vchodu do harému. Prošla jsem širokou a světlou chodbou do atria této kruhové místnosti. Tam se na polštářích vyvaloval ďábel, kolem něj polehávalo a posedávalo pár čertic a masírovali ho, krmili a líbali. Bylo mi z toho špatně. Už by si měl taky najít manželku, tohle je hrozné. Stála jsem v chodbě a zatím si mě nikdo nevšiml. Teď nebo nikdy, řekla jsem si a vyšla jim na oči.

„Ty!“ zavrčel okamžitě ďábel a vyšvihl se na nohy. Ještě si upravil svůj dlouhý černý župan a v pase pořádně utáhl opaskem.
„Já?“ zeptala jsem se nevinně a rozhlédla se, abych se ujistila, že mluví na mě.
„Jo, ty!“ zavřeštěl znovu rudý vzteky.
„Udělala jsem něco?“ hodila jsem po něm psí oči a zamrkala řasami.
„Přišlas mi sebrat i těch pár schopností, které jsem od tvého útěku tak pilně střádal?“ zeptal se chladně a propaloval mě nenávistným pohledem.
„Vlastně jsem je přišla reklamovat,“ usmála jsem se mile.
„Co?“
„Už je nechci, ale nemohli bychom si promluvit v soukromí?“ zeptala jsem se už vážně, jelikož o vážnou věc šlo.
„Jistě,“ přikývl už o něco vřeleji. Lidskou rychlostí se doploužil do jedněch ze dveří, které kolem této místnosti byly, a zmizel v nich. Já nervózně těkala z polonahých čertic na mramorovou podlahu a zdobený strop. Za chvíli vyšel už v jeho normálním oblečení. Bez županu a černých chlupatých papučků s očičkama. Měl na sobě černé kalhoty a dlouhý černý plášť. Alespoň že ten jeho všudy přítomný bič si odpustil. Pokynul mi rukou a já s ním po boku vyšla z harému. Prošli jsme branou a pak zadním vchodem do hradu. Celou cestu po mně zvědavě koukal a nesnažil se svoji zvědavost ani nijak skrývat.
„Byla bys hezká nevěsta,“ povzdychl si, když jsme procházeli kamennými chodbami směrem k jeho kanceláři.
„Možná, ale ne tvoje,“ řekla jsem nevzrušeně.
„Ano, to mi taky došlo,“ přitakal. „Myslel jsem spíš toho tvého upírka.“
„Hm,“ zamručela jsem, protože jsem nevěděla, jak na tuto otázku odpovědět. Taky mě přece Edward nemusí vůbec chtít za ženu, že?
„Předpokládám, že prsten jsi zničila?“ převedl větu do otázky.
„Předpokládáš správně,“ přikývla jsem a zatočila do další chodby. Dál jsme hradem pokračovali mlčky a já přemýšlela, jestli mi vyhoví. Nejspíš ano, ale splní pak svoje sliby a nepodvede mě? Ďábel je nevypočitatelný…

 

 

 

◄ ▲ ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ďáblova snoubenka - 10. Peklo:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře