Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovi rodinou trochu jinak - 8. kapitola

18.02.2012 (10:00) • AliHaleCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2128×

Cullenovi rodinou trochu jinak - Budeme sourozenci!

Seděl tam Jasper. Krucinál, proč se tohle musí stát zrovna mně?

„Promiň, ale mami mi ještě nikdo neřekl,“ řekl trochu přiškrceně přes smích. Zakoulela jsem očima.

„Promiň. Myslela jsem, že to je někdo jiný než ty,“ omluvila jsem se a otočila pohled na oblohu. Viděla jsem, že on udělal to samé. Chvíli jsme seděli mlčky.

On se na mě najednou otočil a zeptal se:¨

„Ty máš ráda noční oblohu?“ Noční oblohu? Nemohl říct normálně hvězdy? On asi opravdu bude z jiného století.

„Jo,“ přikývla jsem. Chvíli jsem ještě koukala na hvězdy, potom se otočila na něj. Smutně jsem si povzdychla.

„Dnes tu nejsem kvůli nim,“ přiznala jsem smutně. Koukal na mě s otázkou v očích. Rezignovaně jsem si povzdechla a začala.

„Fajn. Mamka sedí dole s tvým tátou a já vím, jak to celé dopadne. Nemyslím jenom dnes, ale celkově. Moje sestry jsou na pokoji a přemýšlejí, co si zítra vzít na sebe. Stále přemýšlí, jak být nejhezčí a já vím, jak to nakonec dopadne. Budou nádherné a všechno jim vyjde,“ začala jsem ze sebe sypat. Koukal na mě chvíli opatrně, potom se uvolnil a jenom poslouchal.

„Dobře. Možná tě trochu nechápu. Jak dopadne tvoje mamka s mým taťkou?“ zeptal se trochu zmateně.

„No, mám dar jako tvůj bratr. Ale je trochu jiný. Já vidím budoucnost. Řeknu to takhle, budou z nás sourozenci. Chápeš?!“ vyhrkla jsem na něj.

Vykulil na mě oči a otevřel pusu. Po chvíli se vzpamatoval a řekl: „Cože? To snad ne?! Můj otec si vezme tvoji matku?“ ptal se nechápavě. Já jenom přikývla. „A jak to dopadne s tvými sestrami?“ zeptal se najednou. Tohle jsem nečekala.

Vzpamatovala jsem se a odpověděla: „No, takže, moje sestry jsou krásné, vědí, co chtějí a mají sebevědomí. Líbí se jim tvoji bratři, takže se může stát, že z nich budeš mít švagrové,“ pousmála jsem se.

„A ty budeš moje…?“ zeptal se a já nevěděla co odpovědět.

„No, zřejmě nevlastní sestra,“ zakoktala jsem. Smutně jsem se pousmála, aby to neviděl. Ač jsem ho skoro neznala, tahle představa mě bolela víc, než by měla. Nechápala jsem to.

„Aha,“ odpověděl. Slyšela jsem špatně, nebo byla v jeho hlase slyšet stopa smutku? Spíš jsem si to jenom vymyslela v mozku, protože jsem to chtěla slyšet. Povzdechla jsem si a koukla se na nohy. Chvíli jsem je pozorovala, jak se kývají. Po chvíli jsem opět promluvila

„Asi se půjdu projít,“ spíš jsem to zamumlala, než řekla. Kývl hlavou a koukal před sebe. Já se dost dlouhou dobu přemlouvala, abych vstala a konečně odešla.

On po chvíli vstal, stoupl si přede mě a zeptal se: „Smím ti dělat doprovod?“ Při těch slovech mi nabídl své rámě. Zvedla jsem hlavu a koukala na něj. Mlčky jsem přikývla a vstala. Přijala jsem nabízené rámě.

Šli jsme lidskou rychlostí po silnici, po chvíli odbočili na nějakou polní pěšinu. Povídali jsme si a celkem i bavili. Ptal se mě na můj lidský život a já byla nucena mu říct, že si z něj skoro nic nepamatuju. On mi řekl, že za lidského života byl vojákem v občanské válce. Proměnila ho jistá upírka Maria a využila jeho daru k zvládání novorozené armády. Dlouhou dobu byl normálním upírem – živil se lidskou krví. Kvůli jeho daru toho musel nechat a stát se vegetariánem. Už přes deset let je úspěšným vegetariánem. Úspěšným, protože deset let neochutnal lidskou krev. Jeho dar se mi velice líbil. Cítí emoce a umí s nimi manipulovat. Tohle bych taky občas brala. U nás doma by se to hodilo.

Byli jsme venku už asi dvě hodiny, ne-li déle. Došli jsme do penzionu a já se ještě stále usmívala. Dnešní večer byl kouzelný. Dlouhou dobu jsem se necítila tak dobře jako s ním. Jasper byl okouzlující, milý, přátelský, mohla bych jmenovat dál a dál. Upřímně řečeno, líbil se mi čím dál víc. Myslím, že jsem se do něj začala zakoukávat víc a víc. Doprovodil mě před pokoj a lehce políbil na ruku jako za dob jeho mládí. Tedy někdy z doby 19. století. Usmála jsem se na něj a lehce ho pohladila po dlani. Poté jsem se otočila a zamířila k pokoji. Když jsem otevřela dveře a viděla, co se děje uvnitř, nemohla jsem věřit svým očím.

Pohled Jasper Cullen

Otec pro nás přišel, abychom šli na večeři. Všichni jsme bez protestů šli. Mně osobně se moc nechtělo, ale co jsem mohl dělat?! Nic. V jídelně jsme si sedli k jednomu stolu. Povídali jsme si a po chvíli přišly ty upírky. Byly opravdu čtyři a já si je konečně mohl prohlédnout. Ta, kterou jsme potkali na parkovišti, vypadala velmi mateřsky. Určitě je to mamka těch upírek. Další z nich, blondýnka, vypadala jako blonďatý anděl. Jistě věděla, že tak působí na okolí, protože se chovala jako princezna. Třetí z nich byla celkem hezká hnědovláska. Vypadala dobře, ale mně se stejně nejvíc líbila ta třetí. Měla elfí obličejík a vlasy rozježené do všech směrů. Nebyla moc vysoká. Popravdě byla malinká. Mohla mít nanejvýš metr a půl.

Ona si nás taky všechny prohlížela. Na mě koukla jako na posledního. Rychle sklouzla pohledem ze mě na zem. Edward se zachichotal a já na něj chvíli koukal jako na veverku s mrkví. Nechal jsem to plavat, protože nám přinesli večeři. Paní majitelka během večeře něco vykládala, ale já ji moc neposlouchal. Pohledem jsem stále brouzdal kolem té malé upírky. Jak jí to Emm jenom říkal? Skřítek? Ano, skřítek. Bylo to celkem trefné.

Po večeři jsme se sebrali a šli do pokoje. Čekal jsem na otce, jestli půjde taky, ale naznačil mi, že tu ještě zůstane. Pokrčil jsem rameny a odešel za bratry.

Emmett se na pokoji vyloženě nudil. Já si sedl do křesla a četl. On najednou zmizel v koupelně a spláchl. Nechápal jsem proč. Okamžitě se začal smát. Koukal jsem na něj se zdviženým obočím, dokud se neozvalo zaklepání na dveře a necítil jsem hněvivé emoce. Emm si sedl na okno a vybídl mě, abych šel otevřít. Zvedl jsem se a šel. Jaké pro mě bylo překvapení, že za dveřmi stojí ten malý elfí skřítek. Byla jenom v ručníku. Vykulila na mě oči a já ji sjel pohledem od hlavy až k patě. V tom ručníku vypadala naprosto dokonale. Nejkouzelnější na ní byly kapičky vody, které jí stékaly z mokrých vlasů. Musel jsem se hodně ovládat, protože po hodně moc dlouhé době se ve mně probudila moje mužská stránka.

Probral jsem se a zeptal se jí, co potřebuje. Řekla, že chce mluvit s Emmettem. Ustoupil jsem ze dveří a rukou naznačil, aby šla dál. Začalo mi pomalu docházet, proč se Emm tak debilně uculuje a proč spláchl. Prohlížel jsem si ji a ignoroval jejich rozhovor. Chtěla už odejít, když přišel Edward. Chvíli se dohadovali a ona potom opravdu odešla. Edward vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Ach jo. Ten tu bude sedět dlouho.

„Emmette, kdo byl to stvoření v ručníku?“ zeptal se Emmetta a blbě na něj koukal. Věděl, co je zač, ale chtěl to slyšet od něj.

„Upírka, bratříčku. Na to, že čteš myšlenky, máš asi špatný zrak, že nepoznáš holku,“ odpověděl v klidu Emm. Zaculil se na něj. Ještě chvíli se takhle vytáčeli, ale já je neposlouchal. Nakonec jsem odešel z pokoje. Chtěl jsem zjistit, kde je skřítek.

Na zemi přede dveřmi ležel lísteček. Je neslušné číst cizí vzkazy, ale já si ho prostě přečetl. Zaradoval jsem se. Ve vzkazu bylo napsáno, že je na lavičce před penzionem. Lísteček jsem položil na zem a vyrazil za ní. Opravdu seděla na lavičce. Měla hlavu otočenou na oblohu a zavřené oči. Pomalu jsem k ní přišel a sedl si vedle ní. Ona si opřela hlavu o moje rameno a zašeptala: „Mami, proč mají holky takové štěstí.“

Zachichotal jsem se a ona se okamžitě odtáhla a napřímila. Vysvětlil jsem jí, že mi takhle ještě nikdo neřekl. Ona byla ještě chvíli podrážděná, ale nakonec se uvolnila a my si povídali. Chtěla se jít projít, ale nějak se nemohla zvednout z lavičky. Napadlo mě, jestli nečeká, že něco udělám. Zvedl jsem se, nabídl jí své rámě a svůj doprovod. Vím, že to vypadá, že je to z donucení, ale já chtěl sám. Mé rámě přijala a já byl nad míru šťastný. Dál jsme si ještě povídali. Myslím, že se celý večer nakonec vyvedl moc hezky. Já jsem si její přítomnost hrozně užíval.

Autor: AliHaleCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi rodinou trochu jinak - 8. kapitola: