Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovi rodinou trochu jinak - 6. kapitola

26.01.2012 (12:00) • AliHaleCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1767×

Cullenovi rodinou trochu jinak - Vyměněné kufry

Pohled Emmett Cullen

Jmenuji se Emmett Cullen a jsem vegetariánský upír. Taťka nás vzal na dovolenou. Všichni jsme se na ni moc těšili, ale ještě víc jsme se těšili na události, které následovaly. Taťka si tam našel manželku a my máme, konečně, maminku. Esmé je úžasná maminka. Dokonce každý z nás má dvě sestry a jednu dívku snů. Ale moc předbíhám. Asi bych měl pokračovat v příběhu…

Ta celkem pěkná slečna nás odvedla do jednoho pokoje. Byl celkem hezký. Nevěnoval jsem mu až takovou pozornost. Na chodbě jsem cítil pach ještě nějakého upíra. No, vlastně spíš upírky, a myslím, že ne jedné. Musí jich tu být víc. Začal jsem v mysli vymýšlet, co všechno by se tu dalo dělat, když tu jsou ještě nějaké upírky. Vždy, když takhle přemýšlím, se tvářím blbě – jako sluníčko. Viděl jsem Jaspera, jak protočil očima. Vzal mě za předloktí a táhl do vedlejšího pokoje. Tam si na chvíli sedl na postel a o něčem přemýšlel. Po chvíli se zvedl a odešel, zřejmě pro jeho kufry. A já zůstal sám.

Prozkoumal jsem celý pokoj. Prolezl jsem skříň i koupelnu. Začal jsem si mnout ruce, protože se mi to tu líbilo. Najednou se rozrazily dveře a do pokoje nakráčel Jazz. V obou rukách nesl kufr. Nechápal jsem, proč nemůže ty kufry tahat po jednom.

„Na, tady máš klíče od auta. Jdi si pro kufry,“ řekl a podával mi klíče od otcova auta. Beze slova jsem si je vzal a šel k autu. Ve dveřích jsem se střetl s tou ženou, která předtím stála na parkovišti. Mateřsky se na mě usmála a šla dál. Já se na ni taky usmál a pokračoval k autu.

Z auta jsem si vyndal kufry na kolečkách a táhl je do přezouvárny. Na chvíli jsem se tam zarazil. Byly tam dva kufry, stejné jako má Edward. Jenže ten by je tu nikdy nenechal takhle bez dozoru. Ty určitě budou jedné z těch upírek, co tu bydlí. Napadl mě menší vtípek. Vzal jsem svoje kufry a odběhl s nimi do pokoje, položil je na zem a zase zmizel. Jasper na mě nechápavě koukl a pomalým krokem šel za mnou.

„Co to děláš?“ zeptal se mě, když viděl, jak koukám na ty kufry v přezouvárně.

„Nic. Chci vyměnit ty kufry,“ oznámil jsem mu. Už jsem se skláněl k jednomu kufru, abych ho vzal a odnesl. Jenže na schodech jsem slyšel nějaký pohyb, tak jsem zvedl hlavu. Přede mnou se objevila malá dívka s rozježenými vlasy. Podle obličeje a výšky vypadala jako elf. Málem spadla přes jeden kufr, protože to skoro neubrzdila. Koukala na mě pěkně nazlobeně.

„Emmette Cullene, okamžitě nech můj kufr na pokoji!“ zavrčela na mě. Koukal jsem na ni jak z jara. Jak zná moje jméno? Jak ví, co jsem chtěl udělat? Hlavou mi běhalo tolik nezodpovězených otázek. Jasper, ten se schoval za dveře, takže si ho ten malý skřítek nevšiml. Potom se tam objevil ještě taťka. Ach jo. Bude kázání.

„Emmette, co si zase vyvedl?“ zeptal se mě taťka. Koukal střídavě na mě a na toho skřítka. Rozhodl jsem se, budu jí říkat skřítek. Než jsem se stačil nadechnout, abych odpověděl, ozvala se ona.

„Chtěl mi vyměnit kufr za jeden, který patří jednomu z vás,“ řekl ten malý rozježený skřítek. Podle hlasu se zdál dosti podrážděný.

Otec se na ni otočil a řekl: „Promiňte, slečno, můj syn je trochu „hravý“. Slibuji, že už se to nebude nikdy opakovat.“ Já jsem hravý? To má teda pěknou pravdu.

„V pořádku.“ S těmihle slovy vzala oba kufry a odešla. Otec se otočil na mě a zamračil se. Věděl jsem proč. Věděl jsem, co teď přijde. Zvedl jsem hlavu a čekal.

„Emmette, Emmette. Co jsi to, proboha, zase vyváděl? Nemůžeš si jednou odpustit tyhle srandičky? My jsme na to už zvyklí, ale tyhle slečny ne. Nech si tyhle věci na doma,“ řekl mi důrazně. Potom se otočil a vydal se k autu. Já jsem, se sklopenou hlavou, odešel. Slyšel jsem za sebou kroky, věděl jsem, že to je Jasper. Pomalu mě začala zaplavovat vlna klidu a… ospalosti? On mě chce uspat? Vždyť to ani nejde. Jsem upír – nespím!

Došel jsem do pokoje a sedl si na postel. Chvíli jsem přemýšlel o nesmrtelnosti chrousta, potom jsem začal vybalovat. Všechno hezky složené do komínků. Slyšel jsem z chodby otevřít a zavřít dveře. Byly na stejném patře. Zamnul jsem si ruce a pocítil vzrušení. Slyšel jsem z chodby hlasy a potom zase zavření dveří. Někdo přešel po patře a šel ke schodům. Podle tichosti a lehkosti, s jakou ten někdo šel, bych to tipoval na toho mrňavého skřítka, kvůli kterému jsem dostal vynadáno. Už jsem se rozcházel ke dveřím, že jí za odplatu něco vyvedu, ale zapomněl jsem, že je tu se mnou můj „bratříček“. Chytil moje paže a držel je za zády.

„Emmette, neblbni. Uvidí tě otec a zase dostaneš vynadáno. Nezahrávej si,“ pokoušel se mi domluvit. Já jsem se zklidnil a on mě pustil. Zase jsem začal vybalovat. Po chvíli někdo zaklepal na dveře.

„Dále!“ zvolali jsme s Jasperem sborově.

Otevřely se dveře a do pokoje vešel Edward. Prohlédl si pokoj a potom si sedl do jednoho křesílka. Kdyby teď někdo přišel, nevšiml by si ho. Seděl krytý jednou stěnou, takže ho ode dveří nebylo vidět. Chvíli nás pozoroval a potom promluvil: „Tak, kluci. Vím, co a kde jsou ti druzí upíři. Respektive upírky.“

„Kde?“ vyhrkl najednou Jasper. Co ho znám, nikdy takhle nereagoval. Že by se mu některá z nich líbila? To ne. Vždyť ani jednu neviděl. Vlastně viděl, ale pochybuju, že by se mu líbila. Byla proti němu hrozně malá a vypadala na hyperaktivní upírku. Ale co já vím. Třeba se mu líbila. Mávl jsem nad tím rukou.

Edward se zasmál a řekl: „Bydlí hned naproti. Ty dvoje dveře jsou jejich. Myslím, že jsou čtyři. Tři mladší a jedna, co jim dělá matku. Prostě, jsou ve stejném počtu i „věkovém“ poměru jako my,“ ukončil Edward, co chtěl říct. Super. Tři upírky v mém věku před proměnou. Bude sranda.

„Myslím, že nebude Emme. Carlisle tě k nim nepustí ani na krok. Už plánuje program,“ vytrhl mě z přemýšlení Edward. Ach jo. Taťka plánuje program a mně se nic neřekne. A nebude mě chtít pustit k upírkám. Mám já to ale pech.

„Je nějaká šance vykroutit se z jeho výletů?“ zeptal jsem se pro změnu já. Jasper stál u okna a přemýšlel. Zajímalo by mě o čem.

„Ne. Pokud nebudeš nemocný,“ zasmál se. „Což myslím, že u tebe nehrozí,“ dodal se smíchem. Na chodbě jsem slyšel nějaké kroky – někdo šel po schodech. Najednou se v pokoji objevil ten malý skřítek. Koukal vyjeveně a zmateně zároveň. Podle výrazu bych tipoval, že čekala jiný a hlavně, prázdný pokoj.

Vzpamatovala se a řekla: „Jejky. Promiňte, spletla jsem si pokoje,“ rychle se otočila a zmizela. Edward se na ni chtěl otočit, ale nestihl to. Než se odlepil od křesla, byla pryč. Všichni jsme koukali jako z jara, na dveře. Najednou jsem se vzpamatoval.

„Co to, kruci, bylo?“ položil jsem řečnickou otázku a nečekal odpověď.

„Spíš, kdo to byl?“ vysypal ze sebe Edward. Můj inteligentní bratr si, podle hlasu, nestačil všimnout, že to byla jedna z těch upírek. Protočil jsem oči a podíval se na něj.

„Tohle byla jedna z těch upírek. Takový malý skřítek,“ vysvětloval jsem mu. „Na to, že máš dobrý zrak, ti asi neslouží sluch," dodal jsem a poplácal ho se smíchem po rameni. Potom se ozvalo klepání na dveře. Ten někdo nečekal na vyzvání a vstoupil.

„Tak, kluci, jdeme na večeři,“ oznámil nám taťka. Trochu jsem se zašklebil a oklepal při pomyšlení na lidské jídlo. Fuj. Brr. Jediné, co mi nevadí, je ovoce a zelenina. Snad taťka zajistil vegetariánskou kuchyni. Modlil jsem se, aby to tak bylo.

Vyšel jsem z pokoje za bratry a otcem. Ten jediný věděl, kde je tu jídelna.

Autor: AliHaleCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi rodinou trochu jinak - 6. kapitola: