Já jsem Jane. Jsem upírka, žiju ve Volteře a patřím do gardy, hlavně díky mému daru vyvolat iluzi bolesti. Někdo by řekl, že jsem tak dobrá, protože nemám slabinu, ale mýlil by se, mám jich rovnou několik.
Takže tohle je moje první povídka. Budu vděčná za komentáře.
Je to jen takový krátký úvod, další kapitola je dlouhá! BJV
21.06.2011 (15:00) • BJaneVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1836×
Prolog
Pohled Jane:
Budu vám vyprávět můj příběh. Protože si myslíte, že jsem ta zahořklá bezcitná mrcha z Volterry, ale to není pravda. Jakmile uslyšíte můj příběh, pochopíte. Ale kde začít? Od začátku… by to bylo moc dlouhé. Začneme v době, kdy můj život dostal již třetí zvrat. První byl, že jsem se stala upírem. Druhý se dozvíte za chvilku a třetí se dozvíte… v průběhu vyprávění. O tom vlastně celý život je. O tom, jaké karty ti život dá do ruky, pak je jen na tobě, jak budeš hrát, ale život je hrozná mrcha, karty ti přidává a ubírá. Je to vlastně o tom, co život dal a vzal Jane Volturiové.
Seděla jsem v křesle v mém pokoji. Věděla jsem, že přijde, nikdy se nestalo, že by nepřišel, už to tak bylo asi tři roky. Kvůli němu jsem přišla o Demetriho, jedinou bytost, která mě kdy doopravdy milovala a chápala mě.
Stalo se to v létě, před třemi lety. Demetri byl zrovna pryč, uklidňoval spory v Jižní Americe. Zrovna jsem šla z tréninkové haly. Ano, díky mému daru jsem se k fyzickému boji dostala málokdy, vlastně skoro vůbec, ale stále jsem trénovala. Pokaždé se může v armádě vzbouřenců objevit někdo tak nadaný, že by měl štít, tak jako Renata. Šla jsem kolem jednoho prázdného pokoje. U dveří mě někdo vtáhl dovnitř a zamkl za námi, i když pochybuji, že kdybych chtěla utéct, tak by mi to v útěku zabránilo. Byl to Aro. Chtěla jsem se zeptat, co potřebuje, bylo totiž divné, že pro mě došel osobně, většinou někoho posílal, aby mě dovedl do jeho pracovny, nebo prostě někam, kde zrovna byl. To jsem ovšem nestihla. Začal mě líbat a mezitím mi uvolnil moji sponu, kterou jsem si spínala mé dlouhé blonďaté lokny vlasů, aby mi nevadily při boji. Chtěla jsem se odtrhnout a odejít, ale on mě zadržel jedinou větou.
„Jestli chceš, aby Demetri, případně Alec zemřeli, tak si klidně odejdi. Pokud je chceš mít radši naživu, tak budeš dělat to, co budu chtít,“ řekl a vítězně se přitom usmíval. Věděl, že Demetri a Alec jsou mi nadevše. Znovu mě políbil a začal mi vyhrnovat sukni mých nových černých šatů. Druhou rukou mi zajel výstřihem pod podprsenku a začal mě osahávat.
Dost! Vytrhla jsem se ze snění. Na tohle jsem nerada myslela a přeci to bylo tak nevyhnutelné. Aro svým jednáním zničil můj vztah s Demetrim. Kvůli němu se mě nemůže Dem ani dotknout, bojím se, vím, jak to bylo s Demem krásné, ale nemohla jsem. Asi před rokem jsme se definitivně rozešli. Tolik lituji, že náš vztah musel skončit. Kdyby to s Arem skončilo, možná bych se k Demetrimu mohla vrátit. Časem, ale to nemohu, nechci ohrozit Aleca, ani Demetriho. Odejít taky nemůžu, i kdyby mi bylo jedno, že je zabije, z gardy se nemůže odejít beztrestně, obzvlášť když máte tak mocný dar jako já, ten trest by byla smrt. Já zemřít nechci, je mi sice asi pět set let, ale celou dobu jsem byla zavřená ve Volteře, až na občasné akce, na které už taky jezdím málokdy, protože Aro o mě nechce přijít. Kdyby se mi ovšem nějakým zázrakem podařilo utéct, aniž by mě chytili, nebo našli, Aro by si našel jinou oběť a já nechci, aby trpěl někdo jiný, jako třeba Rozete, vypadá tak křehce a má krásný vztah s Alecem, tohle by jejich vztah zničilo. Tak jako vztah mně a Demetrimu. Alec by byl tak smutný, zničený a skleslý, stejně, jako je teď Demetri. A já nechci, aby se někomu dalšímu hnusil pobyt ve Volteře.
Někdo zaklepal a vešel Aro. Začal mě líbat a osahávat a já, ač mi to bylo nepříjemné, jsem se mu poddala s myšlenkou, že chráním své blízké.
Následující díl »
Autor: BJaneVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Co život dal a vzal - Prolog:
Rouzemarry: Nezapomeň, že zemře pouze v našich "otázkách", v téhle povídce žije a bude žít.
BJane,stejně nechápu proč se tady snažíš ochránit Aleca, když ho pak sama zabiješ...Ale to že píšeš hezky platí pořád...
Jane! Skvělé, že je další povídka o ní. Pokračuj
AndyAlice: další dílek ti pošlu! Amimochodem, já si ho dokážu živě představit, přesně tak vypadal po rozchodu s tebou! A ani ho tak neuvidíš, ty víš proč (ostatní tohle ignorujte, nepochopíte)
Díky moc za komentíky, je krásné vidět, že někdo napíše komentík. Další kapitolku napíšu brzo, slibuju!
Nápad je dobrý a vypadá to hezky, určitě budu sledovat dál
Genialita, Janie, genialita... příště ti to radši opravím, jestli si ceníš času Adminů... a mimochodem, neumím si představit smutnýho Aleca...
jůůůůů, pěkný a prosím, rychle další :D
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!