6. kapitola. Je podstatně kratší, ale víc už bych toho nejspíš dneska nezvládla napsat. Takže tuto kapitolu věnuji speciálně DamonsGirl, kvůli které jsem stále ve třičtvrtě na dvanáct vzhůru!!! :)... Ale co bych pro VD neudělala, že :D... Takže doufám, že se to bude aspoň trochu líbit a necháte nějaký koment.
30.04.2010 (08:15) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1358×
Co se to... A kurňa!
6. kapitola
Po ukončení hovoru jsem se vyčerpaně posadila na měkkou postel.
„Ehm... Tak já jsem Kim!“ vystřelila ke mně přátelsky ruku ta podivínka.
Nejdřív jsem si ji jen prohlížela z bezpečné vzdálenosti, ale nakonec jsem ji jemně stiskla.
„Já Bella.“
„Co s tím uděláme?“ Nevěřícně jsem na ni vyvalila oči.
„To se ptáš mě? Já jsem to nevymýšlela. Nevím o tom vůbec nic.“
„Ella vypila tohle,“ ukázala na témeř prázdnou láhev, ve které bylo na dně trochu modré tekutiny. Nakrčila jsem nos a znovu se otočila k ní. Sedla si na postel vedle mě.
„Proč jste to hned zkoušely na sobě?“ Stále jsem nemohla pochopit jejich počínání.
„No, já to nejdřív zkusila na kocourovi, ale s nim to nic neudělalo. Tak jsem si řekla, že to nejspíš na zvířata nepůsobí. A nijak mu to neublížilo.“ S nadzvedlým obočím jsem sledovala kočku, která právě dělala svou potřebu u nohou postele a na pejska, který ležel líně na parapetě okna a olizoval si jisté partie těla. Důležitě jsem si odkašlala. Ona se jen otočila na původce toho neuvěřitelného pachu.
„Jimmy! Ošklivý kocourek!“ zvýšila na něj hlas a chystala se to uklidit. Štěně seskočilo z okna na židli a z ní na zem a důležitě se zvedlým čumáčkem odešlo k nádobě s pískem. Názorně předvedl nevzkušenému členovi rodiny, jak se to má správně dělat a Kim se na mě zmateně otočila.
„Ty myslíš, že ...“ Jen jsem pokrčila rameny a dál sledovala její rozšiřující se zorničky.
„Proč by chtěl být Jimmy štěně?“
„Co já vím. Třeba ses tomu psiskovi věnovala víc.“ Jen si povzdechla a zvědavě si je prohlížela.
„Jak tak na ně koukám, tak jsem dostala hlad.“ Okamžitě si svoje mazlíčky schovala do náruče a nasupeně mi nakázala jediným slovem:
„Ven!“ Uchechtla jsem se.
„Teď jsem člověk, neboj.“ Její nepříčetný výraz a ještě větší stisk jejích zvířátek, kterým už začínaly vylézat oči z důlků, mě postavil na nohy. Došla jsem ke dveřím a ona se vydala za mnou.
„Zavolám tvý mamce, jestli u nás můžeš spát. Vážně nevím, jak bys to udělala doma, když ani nevíš, kde bydlíš.“ Vyšla jsem na chodbu a ona stála ve dveřích a vytáčela číslo nejspíš tý mojí mamky. Slyšela jsem akorát, jak pozdravila, a pak už jsem jí nevěnovala pozornost, jelikož se otevřely další dveře. Nejspíš od koupelny.
Vyvalilo se trochu páry a z ní se vynořil asi o hlavu vyšší kluk než já. Měl pronikavé modré oči a stejně jako ty, tak i jeho vlasy měly stejnou barvu jako Kimiiny. Byly celkem krátké a rovné a na jedné straně mu neposedně padaly do očí. Putovala jsem níž. Měl orosené tělo a kolem pasu jen bílý ručník. Ztěžka jsem polknula a snažila se dívat kamkoliv jinam, než na toho boha, který stál necelé dva metry ode mne.
„Děje se něco?“ optal se vykolejeně a mě jen ztěžka docházelo, že otázka byla nejspíš mířena ke mně. Jen jsem zakroutila hlavou a propadla se do jeho pohledu.
„A už jste dořešily tu strašně tajnou věc?“
„Jo, nejspíš už jo.“ Hlas mi nepřirozeně chroptěl a nakonec přeskočil. Odkašlala jsem si a nadějně se otočila na Kim, jestli už dotelefonovala.
„No jó! Já na to úplně zapomněla... Vyřídím jí to... Děkuju. Nashle.“ Zaklapla mobil a trochu zděšeně se na mě podívala.
„Děje se něco?“ použil ten kluk stejnou otázku i na ni.
„Teď neotravuj, Jerry!“ odsekla a chtěla mě odtáhnout pryč.
„Proč si na něj taková?“ otázala jsem se nechápavě. Pro mě bylo nepříčetný chovat se k opačnému pohlaví jinak než oddaně. Oba se zasekli v půlce pohybu a hodili po mě naprosto stejný pohled. Nejspíš sourozenci.
„No, protože je to prostě Jerry. A taky jsi na něj taková,“ zahýbala na mě obočím, jako kdyby se mi něco snažila říct. Pochopila jsem a vydala se raději rychle za ní. Cítila jsem jeho pohled v zádech, takže jsem si neuvěřitelně oddechla, když jsme byly za rohem.
„Tak co?“ vyzvídala jsem šeptem.
„Špatný. Zapomněla jsem na to, že má přijet Samantha. Tvoje lehce namyšlená sestřenice z Anglie. Byla tu naposled asi před pěti lety. Je o rok starší než ty. Zítra máte jet na pět dní na společnou dovolenou, tak mě tam zkus nějak zapresovat, abych ti mohla pomoct.“ A sakra! To je zase štěstí toto!
„Pokusím se. Odvedeš mě prosím domů?“ Zasmála se a kývla.
„Ty už jdeš domů, Ell?“ zavolal ženský hlas z jiné místnosti.
„Mamka,“ špitla Kim.
„Ehm... Ano už jdu. Nashledanou.“
„Tykáte si!“ zavrčela ta hromádka nervů vedle mě.
„Ahoj,“ napravila jsem svou chybu spěšně.
„Ahoj, Ell. A pozdravuj mamku.“
„Budu,“ pípla jsem ještě, obula se do bot, který mi Kim poradila, oblékla si bundu a vyšla na čerstvý vzduch. Provlékla si paži pod tou mou a vedla mě pod občas problikávajícími lampami. Ptala se mě odkud teda vlastně jsem, co obnáší být upírem a další otázky, kterými zaplňovala ticho ve večerním městě. Po asi deseti minutách jsme došli před žlutý domek. Tam zastavila a koukla na mě.
„Neboj se. To zvládneš. Jen nebuď nervózní a s mamkou moc nemluv. Samantha si tě nebude moc pamatovat, takže si určitě nevybavuje Elliny reakce. Buď v klidu a zítra mi zavolej, jestli prošlo to, že bych jela s váma.“ Lehce mě objala a vydala se na cestu zpátky. Chvíli jsem za ni koukala. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila vrátkami na malou zahradu. Ti lidé jsou tak pomalí. S vrznutím jsem branku zavřela a došla až ke dveřím. Nabrala jsem nový dech do plic a vešla do vyhřátého domku. Než jsem se stačila rozkoukat, visely mi kolem krku obmotané hubené paže.
„Ahoj, Ellí!“ Tiskla mě ta dívka v náručí a já jen stěží dýchala.
„Ahoj, Sam,“ domyslela jsem si téměř jasný fakt.
„Já se na tebe ták těšila!“ poskakovala vedle mě jako malá holka směrem do místnossti, která vypadala jako obývák.
„Ahoj,“ pozdravila jsem svojí nejspíš mamku.
„Nazdárek, Ell. Jak se vede? Tebe jsem taky dlouho neviděla.“ Zvedla se z křesla a objala mě. To byla Ella u Kim takovou dobu?
„Ahoj,“ ozvalo se od dveří, které podle linky za nimi vedly do kuchyně. Aha. Tak ta první paní byla nejspíš Samanthina mamka. Jestli přijde ještě někdo, komu budu muset říkat ahoj, tak to tu nejspíš zabalím!
„Čau, mami,“ střelila jsem od boku a kupodivu po mě nikdo nestřelil nechápavým pohledem. Takže bingo, Bell! Trefila jsi se!
Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Co se to... A kurňa! 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!