Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co se to... A kurňa! 4. kapitola

21.04.2010 (07:15) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1702×

Co se to... A kurňa!

4. kapitola

„Ahoj, Carlisle,“ poradila mi nevědomky sestřička a já byla v obraze. To je ten můj něco jako otec.

„Ahoj,“ pozdravila jsem toho mně úplně cizího muže. Jen se na mě pochybovačně usmál a sednul si k nám.

„Edward říkal, že… že ti není moc dobře,“ promluvil ke mně a na krátkou dobu po něm střelil pohledem.

„O tom nic nevím. Je mi skvěle.“ Na důkaz svých slov jsem na ně blýskla svými dokonalými zuby.

„Teď mě prosím omluvte. Ta jedna malá srnka mi nestačila.“ S dalším úsměvem jsem se postavila a opustila místnost. Jen jsem zaslechla Carlislea, jak se ptá Edwarda, jestli jsem opravdu strávila celý den s Alicí na nákupech. Pobaveně jsem zakroutila hlavou a znovu si začala užívat nadpřirozeně rychlého běhu, vůně lesa, louky a toho, jak všechno vidím tak ostře a bezchybně. 

Najednou ke mně dolehla ta nejkrásnější vůně. Cítila jsem, jak se mi zatnuly všechny svaly a do úst se mi nahrnul jed.

„Bello, ne!“ uslyšela jsem jen někde v pozadí Alicin hlásek, ale už se kolem mě míhaly stromy. Někdo chytil moje ruce a já se ještě pár vteřin zmítala. V železném sevření mohutných paží jsem neměla šanci dostat se za tou svádějící vůní, která pohltila celé mé tělo. Pomalu se vzdalovala a já začala vnímat okolní dění.

Emmett mě o pár minut později pustil v lese, kam se mnou utekl, když uznal, že už jsem v klidu. Co to bylo? Určitě krev. A podle jejich chování lidská. Omluvně jsem k němu zvedla pohled. Nejspíš cítil to moje napětí. Pobaveně mě drcl do ramene a pronesl:

„Ty máš teda páru. Myslim, že bysme zas někdy měli zkusit zápas.“ Uvolněně jsem vydechla. Ještě, že to se mnou nehodlá nějak řešit.

„Děkuju,“ pípla jsem a znovu se mu podívala do očí v barvě mléčné čokolády se zlatýma žilkama. Měly v sobě takovou tu šibalskou jiskru.

„Kousek na severozápadě je stádo laní. Počkam tu, kdyby něco,“ mrknul na mě a posadil se na spadlý kmen stromu.

„Proč nepřišel Edward?“

„Alice požádala mě. Tebe v afektu nikdo jinej zadržet nedokáže,“ zachechtal se. „Ale na mě jsi pořád krátká,“ vyplázl jazyk a spokojeně se uculil, když jsem založila ruce na prsou. Mam tohle brát jako výzvu? Využila jsem chvilku jeho radosti, kdy nedával moc pozor a vrhla se na něj. Jediný, co se mi podařilo, bylo rozlomit ten kmen a zůstat bezmocně ležet pod Emmettovým tělem se spojenýma rukama za hlavou. Koutky vysmátých úst se mu pomalu vracely do normální pozice a já je pozorovala.

„Uf! Bello, ještě, že jsem to včas viděla,“ vyrušila nás Alice a já jen protočila oči. Emm se s odkašláním postavil.

„Říkal jsem to,“ zakřenil se na mě a já jen přimhouřila oči.

„No, jen se neboj. Já ti to jednou vrátim,“ dupla jsem si a vydala se za již zmíněným stádem. Napila jsem se do sytosti a vrátila se domů.

„Bello, možná bys neměla jít zítra do školy. Nejspíš máš jen nějaké špatné období. Nemůžeme vystavit lidi takovému nebezpečí,“ promluvil ke mně vážně Carlisle. Zahanbeně jsem přikývla a rozhodla se jít znovu vykoupat. Sice už mi to šlo teď trochu líp, ale stejně jsem jsem se při lovu umazala.

Ve skříni jsem si našla volné triko a bikiny. Váhavě jsem se otočila na Edwarda. Měl skousnutý ret a opět mě pozoroval. Rychle jsem si vyhrabala ještě nějaké volné tepláky.

V koupelně jsem se svlékla a tentokrát si vlezla do napuštěné vany. Přestože mi voda nepřišla ani horká, ani studená a ani mi neuvolňovala žádné ztuhlé svaly, tak byla uklidňující. Vyčistila mi hlavu a já mohla přemýšlet jen nad jedinou věcí, nad kterou jsem chtěla. Nad Emmettem.

Vzpomínala jsem na dnešek. Bylo mi s ním příjemně a navíc si s ním i skvěle rozumím. Myslím, že když kluk holku pošťuchuje, tak mu není úplně lhostejná a mně to dělalo dobře. Jeho silné paže, obmotané kolem mého drobného těla ve mně vzbuzovaly pocit bezpečí. Chtěla bych ho znovu vidět a znovu si s ním povídat. Chtěla bych, aby se mne znovu dotýkal.

Ruka mi samovolně sklouzla z hrany vany pod hladinu a putovala mi po těle. Oči jsem měla zavřené, takže když jsem je oteřela, tak mě celkem překvapil Edward opřený o futra dveří s jedním koutkem úst zdviženým a s jiskřičkama v očích, které bloudily po mém pod pěnou schovaném těle.

„Co tu chceš?!“ vyprskla jsem, jelikož jsem byla zaskočená a zahanbená, že mě takhle nachytal.

„Moc dobře víš, co chci,“ zašeptal a kleknul si k vaně. Jeho ruka se položila na hladinu a plula k mému pokrčenému koleni. Jeho dotek byl stejně jemný, jako ten Emmettův.

Znovu jsem zavřela oči a představovala si, že prsty, které mi teď přejížděly po lýtku jsou Emmettovy. Sunuly se až ke konečkům prstů a po holeni přes koleno se vracely. Putovaly po vnitřní straně stehna a tentokrát jsem to byla já, kdo si skousnul ret.

To mě ale přivedlo zpět k realitě. Prudce jsem otevřela oči a odstrčila jeho ruku.

„Už chci jít ven z vody.“ Ani jsem se na něj nepodívala a vzala jsem ručník, který byl položený na skříňce hned u vany. Takže jediný holý kousek mé kůže, který zahlédl, byly nohy, paže a dekolt.

Neměl se k odchodu, tak jsem se na něj s povzdechem vyčkávavě podívala. Trochu se zamračil a odešel. Bleskově jsem na sebe hodila připravené oblečení, kdyby ho náhodou napadlo se sem zas nenápadně vkrást.

Vešla jsem do pokoje a vplula do ustlané postele. Hodila jsem přes sebe deku a s lehkým úsměvem zavřela oči. Po pár minutách, kdy mi došlo, že se mi ani trochu nechce spát, jsem je znovu otevřela. Edward na mě vyjeveně zíral.

„Co to děláš?“ Vypadal, že se skoro bojí toho, co mu odpovím.

„Pokouším se usnout, nevidíš? Ale když na mě budeš zírat, tak mi to moc dobře nepůjde,“ odsekla jsem a otočila se na druhý bok.

„Ahá.“ V jeho hlase jsem zaslechla úšklebek. „To je nová technika, jak mě dostat do postele, co?“ zavrněl mi do ucha a já se jen nevěřícně odtáhla.

„No to jsi teda uhodl,“ hodila jsem mu deku přes hlavu a sama rezignovaně vylezla. Když se mi nechce spát, tak se mi nechce, no.

„A běž se zchladit,“ dala jsem mu před odchodem z pokoje dobrou radu. Emmett ve spodním patře chytil záchvat smíchu. Rozhodla jsem se jít zjistit, co tam zase provádí. Když jsem sešla schody, tak se na mě upřely všechny pohledy. Carlisle, Alice, Jasper i Emmett mě nevěřícně a zároveň obdivně sledovali.

„Ty si ho teda dáváš,“ zachechtal se znovu Emm a mě došlo, že já jsem středem jeho veselí. To mi taky mohlo dojít, že všechno slyšeli.