Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co se to... A kurňa! 3. kapitola

16.04.2010 (08:15) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1746×

Co se to... A kurňa!

3. kapitola

„Jo, jas....túúút- nedostatek kreditu pro uskutečnění hovoru.“  Bezva. Jinej kontinent, dům plnej upírů a nadrženej páneček, kterýho musim na slovo poslouchat. Jde se na věc.

Uvědomila jsem si, že mi ani není zima v tom dešti jen v košili. Zakroutim nad tim hlavou a vydám se do domu.

Alicin pohled:

Chová se divně. Určitě jí z toho všeho už přeskočilo. Chudák holka. Edward by se k ní tak chovat neměl. Hrozně se změnil od té doby, co ztratil Tanyu. Mysleli jsme si všichni, že s Bells bude zase šťastnej, ale on se k ní chová jako ke kusu hadru.

Už jde zpátky. Vešla do obýváku duchem úplně jinde. Dělala na koberci mokré ťápoty a z vlasů jí odkapávala voda. Edwardova košile, kterou měla na sobě, byla také celá promočená. Ale ona jen stála a nepřítomně sledovala vzduch před sebou. Vypadala trochu jako já, když mám vizi.

„Ehm.“ Snažím se jí vrátit na zem. Povedlo se. Mírně sebou trhla a zaostřila na mě. Chtěla jsem využít její zvláštní nálady a potichu promluvila. Spíš jsem skoro zašeptala:

„Bell, půjdem zítra nakupovat?“  Přikrčím se a čekám i to nejhorší odmítnutí. Přimhouřila oči a potom se jí rozšířily jako malému dítěti při pohledu na pouť.

„Já věděla, že ty jsi normální. Už od začátku jsi mi byla sympatická! Jasně že půjdem!“ Naprázdno otevřu pusu. Ale na to, abych se divila, jsem teď až moc šťastná. Emmett se odtrhl od obrazovky a zíral na ní jak na velkýho chlupatýho mimozemšťana. Ostatní na tom nebyli o moc líp.

„Takže v neděli mají otevřeno v obchoďácích akorát v Seattlu. Teda v těch dobrých. Vyrazíme hned brzo ráno, jelikož zavírají už v šest večer.“

Bellin pohled:

Začla plánovat jak to všechno bude, ale já jí opět nedokázala věnovat pozornost. Z toho pálení v krku už je mi na nic. Něvěděla jsem, že můžou být upíři nachlazení. V tom jsem ucítila tak lahodnou vůni, že mě téměř zbavila smyslů. Viděla jsem kolem sebe obrázky stromků, potoka, stromů a pak jsem se ponořila do slasti. Po pár dlouhých vteřinách jsem si uvědomila, že držím v náruči malou srnu, jsem zakouslá v její tepně a její krev mi třísní jedinný kousek mého oblečení. Po chvíli vedle mě zastavila Alice s Edwardem. Když jsem se konečně zmateně odtrhla od vysáté mršiny, tak jen Edward naprázdno otevřel pusu.

„Tys teda musela mít žízeň,“ poznamenala Alice a ukázala na zkrvavenou košili. Právě mi došlo, že jsem zabila živé zvíře a ještě si pochutnala na jeho krvi. Znechuceně jsem se zašklebila, ale musela jsem uznat, že mi to chutnalo.

Pomalu se rozednívalo a Alice zděšeně koukla na hodinky.

„Honem! Vždyť ještě nejsi připravená!“ Vzala mě za ruku a tryskem jsme se dostali zpět k bílému domku. Teda luxusnímu velkému domu. Chvíli jsem na něj užasle zírala, ale Alicina ruka mě vtáhla dovnitř.

„Bež se vykoupat. Zatím ti připravím nějaké oblečení.“ Zatetelila se a už zmizela ve druhém patře. Emmett s Jasperem si mě zkoumavě prohlíželi, ale Jazz zahanbeně uhnul pohledem, jakmile si všiml, že jsem je odhalila. Emmovi to nedělalo žádný problém. Potutelně nadzvedl jedno obočí a já si všimla, že tu právě stojím v promáčené a zkrvavené košili, která mi sahala sotva po stehna. S rozpaky jsem si dala jednu ruku před prsa a druhou jsem se snažila okraj látky co nejvíce prodloužit a vytahat. Edward mě pobídl ke schodům, ale s omluvným úsměvem jsem ho pustila jako první. Došlo mu to, zakroutil hlavou a vydal se přede mě.

„Děláš, jako bych tě nikdy neviděl,“ pronesl kousavě. Je tak frustrující nevědět nic o své minulosti. Zabočil zpět k osudnému pokoji, kde jsem se probrala a zhroutil se na postel. Přešla jsem k pootevřeným dveřím, za kterými byla vidět sprcha a rychle zapadla dovnitř. No né! Zrcadlo! Vytřeštěně jsem koukala na své zmáčené vlasy a dokonalou tvář. Skoro stejně jsem si představovala samu sebe v té představě. Sice je to velká změna, ale když máte možnost se změnit jednou v životě, tak ať to stojí zato. Abych pravdu řekla, tenhle konec jsem nečekala. Nepomyslela jsem na to, že bych mohla být až takhle jiná. Že bych se mohla stát někým jiným a objevit se na jiném kontinentě. Rozepnula jsem si košili a vlezla do sprchy.

„Nech jí to tady, Alice,“ uslyšela jsem jasně Edwardův hlas. Jen něco zamumlala pod fousy a zacvakli se za ní dveře.

Kapky vody ze mě smyly špínu a zaschlou krev. Promasírovala jsem si vlasy šampónem a celá se spláchla. Obmotala jsem kolem sebe ručník a vešla zpět do pokoje. Na posteli kromě Edwarda ležela i hromádka oblečení. Cítila jsem se rozpačitě takhle málo oblečená před pro mě cizím klukem. Vydala jsem se k hromádce a periferním pohledem jsem zaznamenala, jak si mě Edward prohlíží. Tak chtivě, ale bez jakéhokoliv hlubšího citu. Už jsem se téměř konečky prstů dotkla jemné látky připraveného trička, když mě Edward stáhl k sobě a hladově políbil. Rukou mi zajel pod ručník a razil si to po vnitřní straně stehen. S vyjeknutím jsem se mu vyškubla avyskočila na nohy. Z jeho výrazu mi došlo, že by se tak Bella nezachovala.

„Já … Promiň. Jenom že už budu muset, aby se Alice nezlobila,“ snažila jsem se to nějak zakecat.

„Nesnášíš nakupování. Tak proč to děláš? Moc dobře víš, že tě má Alice ráda i bez toho.“ Nechápavě, ale stále svůdně na mě hleděl. Rychle jsem šáhla po bílém tričku bez ramínek a tmavě modrých uzkých džínech a bezeslova zaplula zpět do koupelny. Opřela jsem se zády o dveře a úlevně vydechla. Usušila jsem si fénem vlasy a hodila na sebe bleskově oblečení, jelikož takhle polonahá jsem se tu cítila nesvá i v jiné místnosti než je Edward. Prej že mam dělat vše, co chce. To jako kdykoliv si umane, že se s nim mam vyspat, tak musim? Tak to teda ne! Nejspíš je Bella moc křehká a nesebevědomá, když mu neumí říct „NE!“. To si se mnou ještě užije! Se zdviženou hlavou jsem kolem něj prošla a vydala se do obýváku. Alice už tam čekala. Měla na sobě bílé kalhoty a zlatý top, který sklouzával z jednoho ramene. Vypadala krásně. A já měla radost, že jsem se jí svou krásou rovnala.

„Čůs, kluci,“ rozloučila jsem se a následovala jí k jejímu autu.

„No teda!“ ulítlo mi, když jsme se dostaly ke kanárkově žlutému Porshe.

„Co je?“ ptala se nechápavě a zatím nastoupila na místo řidiče a nastartovala.

„Já jen, že … ti to dneska vážně moc sluší.“ Div jsem se nepoplácala po rameni, jak pěkně jsem to vymyslela. Zmateně natočila hlavu na stranu, zakroutila s ní a věnovala se řízení.

„Bello, musim si s tebou promluvit.“

„O čem?“

„O Edwardovi. Chci, abys věděla, že u nás zůstaneš, ať se s nim budeš bavit nebo ne. Jsi pro nás rodina a on je idiot, že si tě neváží. Jsi na něj až moc hodná a on si to nezaslouží. Moc bych si přála, aby tě nechal. Jenže na mě nedá. Ale jestli to takhle půjde dál, tak už u nás nebude vítanej,“ ukončila svůj prostor a pohled měla zabodnutý do silnice před sebou. Chvíli jsem byla ticho. Dokud jsme nedojely do toho Seattlu.

„Máš pravdu,“ odpověděla jsem nakonec a doufala jsem, že to vypadalo, jako že jsem nad tím celou cestu přemýšlela. Bylo by divný, kdybych najednou změnila na celou věc názor.

„To už si říkala mockrát, Bello.“ Vystoupila z auta a blaženě pohlédla na obrovské obchodní centrum. Celé ráno, dopoledne i odpoledne jsem si s ní náramně užila. Ona je můj člověk. Teda spíš upír. Vracely jsme se šťastné a vydováděné. Ve dveřích nás zastavili překvapení Jasper s Emmettem.

„Chudák Bella,“ posmutněl Emm. „Nezasloužila si přijít o rozum tak brzo.“ Vypadal i, že to myslí vážně.

„O čem to mluvíš?“

„Podívej se na sebe. Strávila jsi celý den s Alicí na nákupech a usmíváš se!“

„To víš. Lidé se mění.“

„Lidé možná. Ale my né, Bello,“ usmál se na mě soucitně Jasper. Proč mě tu mají všichni za blázna? Nákupy s mojí novou sestřičkou byly úžasný!

„Z toho si nic nedělej. Oni prostě nerozumí citu k módě a kráse,“ promlouvala ke mně Alice a přitom po nich stíhala házet nafučené pohledy. Edward sešel dolů a zvědavě si nás prohlížel. Potom se posadil na sedačku a my ostatní se přidali a začali si povídat. Teda já občas jen prohodila něco, co se v danou chvíli hodilo. Po pár minutách jsem zaslechla kroky. Z horního patra scházel krásný můž se zlatými vlasy.

„Ahoj, Carlisle,“ poradila mi nevědomky sestřička a já byla v obraze. To je ten můj něco jako otec.

Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Co se to... A kurňa! 3. kapitola: