Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co se to... A kurňa! 2. kapitola

17.02.2010 (11:15) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2653×

Co se to... A kurňa!

2. kapitola – Zmatená

„Bello, nejspíš bychom měli zajít za Carlislem. Chováš se zvláštně.“  Co to pořád povídá? Jaká Bella? Jakej upír? Jakej Carlisle? Kurňa Kim, kde jsi.

Vstal z postele a navlékl si džíny. Potom kolem mě jen prošel a zastavil se až u dveří.

„Hodláš jít dolů nahá, nebo tu vystát důlek?“ Trhla jsem sebou a rozhlédla se po pokoji. Všude ležely rozcupované kousky dámského oblečení a prádla.

„Já ...“

„Vem si mojí košili,“ hodil po mě jedinej zachovalej kousek něčeho na sebe. Bezeslova jsem to na sebe nandala a stále zírala, jak kdybych právě spadla z vesmíru. A možná že taky jo. Neměly jsme se s Kim pouštět do věcí, o kterých nic nevíme. Potichu jako myška jsem šla po schodech za jediným člověkem, kterého jsem tu znala déle než pár vteřin. Sešli jsme nejspíš do obývacího pokoje. Byli tam 3 nadpozemsky krásní lidé a každý se zabýval nečím jiným. Zapnutou televizi, kde právě běžel basseball, sledoval svalnatý kluk s černými, na krátko střiženými vlasy. Vedle něj seděla dívka podobná elfovi s rozčepýřenými vlasy a drobnou postavou a prohlížela si nějaký časopis. U obsáhlé knihovničky postával vysoký blonďák se zjizvenou tváří a byl až po uši zabraný do psaného příběhu.

„Kde je Carlisle?“

„Ještě nepřišel z práce. Mají pohotovost. Proč?“ ozvala se ta elfka.

„Isabella se chová nějak divně.“ Upřeli se na mě zraky všech přítomných a zavládlo ticho. Připadalo mi, že mě pohledem propaluje i televize skandující nad právě zaznamenaným gólem domácích.

„Já být jí, Edwarde, tak bych taky neměla náladu s tebou spát kdykoliv si poručíš,“ odbyla ho a já byla konečně o něco moudřejší. Edward se jmenuje.

„Do tohodle se nepleť, Alice.“ Jen tak dál a můžu si začít psát taháky. Možná bych je měla upozornit, že si mě s někým pletou a že bych milostivě odjela domů.

„Mu-můžu si zavolat?“ Teď na mě dokonce koukala divně i ta Alice.

„Proč se ptáš? Svůj mobil máš v kuchyni na stole. Viděla jsem ho tam.“ Uf. Díky bohu! Rozhlédla jsem se. Hmm... Kde je kuchyně? Jeden východ vedl ven, druhý do druhého poschodí, takže to musí být ten poslední. Rozeběhla jsem se. Se šokem jsem zabrzdila o necelou sekundu později před kuchyňskou linkou. A tohle bylo co? Čapla jsem mobil a chtěla vytočit Kimiino číslo, jenže mi oči padly na čas a místo výskytu. 02:41 hod. Washington. To je divný, že se mi nechce spát. Moment! Washington? A do p...! Málem se mi povedlo rozmáčknout tu chytrou věc v ruce, když jsem ťukala do malých tlačítek.

„Přesměrovávám,“ uzvalo se tútání.

„Prosím?“ zeptal se vyvedeně z míry mě tak známý hlas.

„Kim!“

„S kým to tam mluvíš, Bello?“ zavolal Edward. Tiše jsem si pro sebe zavrčela, otevřela zadní dveře vedoucí z kuchyně do zahrady a vyšla do deště.

„Kdo je tam?“

„Panebože, Kim! To sem já. Ell !“

„To má být vtip? Elliino číslo znám a navíc tu právě sedí se mnou. Teda doufám. Je nějaká mimo. A vůbec ,co si tu s váma povídám? Mám důležitější věci na starost!“ Z telefonu vyšel zase ten otravný zvuk. Ona mi to típla! Znovu jsem vytočila její číslo. Jednou se ozval vyzváněcí tón, ale hned byl přerušen hlášením, že je volaný nedostupný. Kurňa, musí mě štvát zrovna v takovýhle děsný situaci?! Klikla jsem na napsat zprávu.

„Prosimtě, Kim, vezmi to. Vážně jsem to já. Tvoje nejlepší kámoška Ell Beckerová. Před chvílí jsem vypila ten nápoj a nějak se to zvrtlo. Jsem nějaká divná. Sice vypadam tak, jak jsem chtěla, ale mám jinej hlas a pár odlišností tu taky ještě je. Například to, že mi ti andělé tady říkají Bello! Prosím vem to... PS:Máš otravnýho bráchu Jerryho. Už mi věříš?“ Odeslat. Napočítala jsem do třiceti a potom znovu volala.

„Jsi to vážně ty?“ ozvalo se z druhého konce po chvíli ticha a napětí.

„Prosim tě, já sama nevím. Všechno je nějaký divný. Co dělá moje tělo?“

„No... Právě sedí a poslouchá a... a... Dej to sem!“

„Haló? Kdo je tam?“ To byl můj hlas! Já mluvim se sebou! No konec radosti. Spíš bych měla navštívit psychiatrickej ústav.

„Tady je Ell. Teda Bella. No, můžeš si vybrat.“

„Co to povídáš? Já jsem Bella. Můžeš mi aspoň ty vysvětlit, co se stalo? Ta holka tu do mě hučí, že se to asi nepovedlo a já vůbec nevim co a pak mi tu říká, že ....“

„Pšt. To je fuk, co ti Kim říká...“

„Díky. Aspoň už vim, jak se jmenuje,“ přerušila mě.

„No. Spíš mi řekni, co dělam ve tvém těle a ty v mém.“

„Panebože. Vy lidi jste strašně nesoustředění. Ta tvoje kámoška mi tu drká do ruky, aby taky slyšela a já ti pak vůbec nerozumím.“

„Zapni reproduktor. Co myslíš tim ' vy lidé?'  “

„No, řekla bych, že teď seš tak trošíčku upír.“

„Že se ptám. Dneska už mě nic nepřekvapí! No fajn. Jsem mimo. Myslíš to vážně?“

„Jako že se Bella jmenuju.“

„Ale teď se jmenuješ Ella. Jestli se prokecneš před mýma rodičema, tak hned letíš k psychiatrovi. Takže to ani nezkoušej. Musíme se sejít a nějak to vyřešit.“

„Jo a kde bydlíš, Bello? Je divný někoho oslovovat svým jménem.“

„V Londýně. Takže na úplně jiném kontinentě.“

„Hm, bezva. A ty hlavně taky nic neprozrazuj. Carlisle je doktor a znáš jejich vědu. Šla bys do cvokárny a sešly bychom se tak akorát na onom světě, kam ty nikdy nedojdeš. Panebože, já teď stárnu!“

„Aha. No, můžeš mi teda ještě něco říct o mě? Teda tobě? No, prostě o Belle?“

„Jo. Nikdy! Ale jakože fakt nikdy! Nesmíš zaútočit na člověka.“

„Proč bych to dělala, šmarjá?“

„Víš ty něco o upírech?“

„No jo. Já jsem vlastně ten upír! Můžu na slunce?“

„Jo. Ale ve Washingtonu ta žlutá koule nehrozí moc často. A budeš lovit jen zvířata, jasný? Chci si nechat zlatý oči!“

„Jo. Ehm. Já jako budu pít krev??“

„Nééé... Pomerančovej džus! Jasně, že krev. Teď členové rodiny.“

„Kdo je ten černovlasej?“

„To je Emmett. Ten ostražitej blonďák se jmenuje Jasper, skřítek je Alice a ten, se kterým.... Aaa, se kterým ses pravděpodobně probudila v posteli, tak to je Edward.“

„No, trefila jsi to.“

„No tak se k němu prosim tě chovej mile. Nebo prostě jen dělej to, co chce, abys dělala. Na oplátku mám kde bydlet a hlavně skvělou sestru a zbytek rodiny. Snaž se, aby sis ho neznepřátelila. Nemám kam jít.“

„Jo. No takže. Emmett, Alice, Jasper, Edward a doktor Carlisle.“

„Carlisle je teď něco jako tvůj otec. A ještě Esmé. Tvoje matka. Nejspíš se ještě nevrátila ze služební cesty.“

„Upozorňujeme na nízký stav kreditu.“ Dvakrát to tútlo.

„Jo a ještě třebaaa... No Alice ráda nakupuje. Edward hraje na klavír, Jasper je nejnovější vegetarián, jako že nepije lidskou krev, a byl vojákem. Emmett je takovej rodinnej šašek. S nim si nemusíš dělat hlavu, že nebudeš mít co povídat.“ Chrlila na mě v rychlosti, ale já jí i přes to rozuměla každé slovo.

„Tak děkuju. Ozvi se pak.“

„ Jo, jas....túúút - nedostatek kreditu pro uskutečnění hovoru.“  Bezva. Jinej kontinent, dům plnej upírů a nadrženej páneček, kterýho musim na slovo poslouchat. Jde se na věc.

Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Co se to... A kurňa! 2. kapitola: