Jedna nejmenovaná studentka byla včera spatřena, jak vychází z klučicích záchodků. Zanedlouho odtamtud vyšel jistý pan C. Tajnému zdroji to nedalo a sledoval podezřelou dvojci a viděl, jak pan C. předává dotyčné čokoládu. A naše forkská superdrba se ptá: „Je pan C. natolik zaostalý, že neví, čím se platí děvám lehkého ražení?“ - článek ze školných novin
25.05.2013 (16:45) • alanisealicecullen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1894×
Kolem nás se rozprostřela napjatá atmosféra. Začala jsem nervózně šoupat nohama.
„No já už… půjdu,“ zakoktala jsem se.
„Bello,“ zastavil mě Edward „mohla bys na mě počkat? Něco pro tebe mám.“
„Jasně,“ vzala jsem si tašku a odešla. Opatrně jsem prošla kolem Rose. Ona se na mně ani podívala a dál zabodávala vzteklý pohled do svého bratra.
Už jsem měla ruku na klice, když se ozvalo:
„Kdyby se někdo dozvěděl, žes byla na pánských záchodech, měla bys průser,“ ozvala se Rose.
Proč se každý po mně vozí? A zrovna před ním.
„Tak bych mu řekla, že nejsem jediná, kdo tam byl,“ odpověděla jsem a vyšla na chodbu, kde jsem se opřela o sloup. Vyprovodil mě sytý, mužský, podmanivý smích. Podle toho, jak se později Rose vyřítila z WC, tipla bych to na sourozeneckou hádku.
Za pět minut vyšel Edward v sněhově bílé košili. A strašně mu to slušelo.
„Co tak koukáš?“
„Nic, jen hezká košile.“
„No, to je práce Alice. Celé rodině dělá módní poradkyni,“ zasmál se.
„Občas jí závidím její blonďaté vlasy,“ práskla jsem na sebe. Opět se zasmál.
„Bello, ty jsi velmi zajímavý člověk. Jen ty si pleteš moje sestry.“
„Počkej, Alice byla ta černovlasá s košilí?!“ Přikývl. Frustrovaně jsem si povzdechla. Super, další nepřítel na seznamu.
My o vlku a vlk kráčí prostředkem chodby. Šla stylem à la modelka, ale v konečném důsledku se valila jako růžový tank. Už jsem jí chtěla uhnout, ale Edward mě vzal za ruku a pošeptal:
„Pomsta bude sladká,“ a začal mě táhnout směrem k Jess. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale jeho stisk byl jako svěrák.
„Udělej krok do strany,“ rozkázal a já ho automaticky poslechla. Těsně u Jessicy zvedl naše ruce do vzduchu jako bránu a Jessica v klidu prošla (ani nezpomalila, i když věděla, že bychom se mohli srazit, ale asi si myslela, že jí půjdeme z cesty), jakmile si to uvědomila, prudce zastavila a začala se utírat, jako by měla kopřivku, a skoro u toho hystericky ječela. Asi jí vadí že někdo „podřadný“ jako my jí narušil osobní prostor. My jsme v klidu pokračovali dál. Jakmile jsme byli dostatečně daleko, konstatovala jsem se strachem:
„To nám asi neodpustí.“
„Hm, to asi ne,“ prohlásil ležérně, když uviděl v mé tváři strach, dodal:
„Neboj, my jsme na ni dva,“ utěšoval mě a mě to pohladilo na duši.
„Teda, ty jsi dokonalý ideál muže.“ Zčervenala jsem, když jsem si uvědomila, že jsem to řekla nahlas.
„Vážně si to myslíš?“
„No… jo“
„Jo?“
„Ano.“
„Proč?“ Z jeho hlasu zněla zvědavost a nedůvěra v mé tvrzení.
„Já nevím… Prostě to tak cítím.“ Pohybovala jsem se na tenkém ledě a má nejistota byla znát.
„A co můj obličej?“
„A co s ním?“
„Není to vada?“
„Ne.“ Čekal rozsáhlejší odpověď, ale já jsem mlčela. Co jsem měla říct? Že vypadá tajemně? Nebezpečně? Že z něho mám trochu strach? Nebo přiznat, že jsem chtěla, aby ji sundal, protože jsem hloupě žárlila na to, že o něm nevím všechno?
Ale Bello, ty o něm nevíš, nic, zradil mě můj vnitřní hlas.
„Proč?“ opakoval se.
„Protože tvá vnitřní krása ji předčí. Tvá duše.“
„Duše.“ To slovo řekl tak zvláštně. Jako bych řekla něco hloupého.
Najednou jsme zastavili v chůzi. Nechápala jsem proč. Pustil moji ruku.
My jsme se celou tu dobu drželi za ruce?!
Přešel ke skříňce a začal zadávat kód. Pozorně jsem se podívala kolem, abych věděla, kde má skříň, abych se tu mohla později náhodně objevit.
„Zavři oči,“ řekl. Zuřivě jsem odmítala.
„Udělej to.“ Bojovně jsem vystrčila bradu a zadívala se mu to očí.
„Ne.“ Jak jsem se mu dívala do očí, pomalu můj odpor slábl. Naposledy jsem se pokusila mu vzdorovat svým „zatvrzelým pohledem“, ale byl to boj s větrnými mlýny. On měl klidný pohled a vlastně předem věděl, kdo bude vítěz. Rezignovaně jsem je zavřela a poslouchala, jak se přehrabuje ve svých věcech.
„Bello!“ pokáral mě, když jsem se pokoušela pootevřít oči.
„Když pominu, že ses pokoušela podvádět, tak tady máš dárek.“
Když jsem otevřela oči, držel v rukách úhledně zabalený balíček. Nejistě jsem si ho vzala s tichými díky. S očekáváním se na mě díval a já začala ničit to umělecké dílo svou nedočkavostí. Když jsem konečně roztrhla papír, vykoukla na mě Gejša – moje oblíbená čokoláda.
„Jak jsi to věděl?“
„Včera jsi mluvila ze spaní a pořád jsi opakovala: čokoška jako bolestný." Zčervenala jsem a pak ho prudce objala. Naše objetí přerušil zvonek na hodinu.
„Víš co? Jestli ti to nevadí, můžeš si dneska sednout k nám u oběda," pozvala jsem ho.
„Rád,"odpověděl a já jsem se rozběhla do třídy.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
No, tak to dopadlo, jak osud chtěl. Další kapitolka je na světě. Snad se vám líbila. Děkuji vám za vaši přízeň. Možná se opakuji, ale pravda je, že bez vás bych se jen horko těžko dostávala dál. Takže díky moc.
Věnováno martina946.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: alanisealicecullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cizinec - 6. kapitola:
Krásna poviedka :) Len tak dalej
Jej tak nejdříve děkuji za věnování. A teď k povídce. Asi se budu opakovat, ale já se jí přimo nemohla dočkat. Pořád jsem se chodila dívat, zda už náhodou nevyšla a jí jen hloupým nedopatřením nepřehlídla.
Ach já tvího Edwarda miluji. Připadám si jako Bella, která se do něj postupně zamilovává, jen s tím rozdílem že já ho už miluji.
Tak nejdřív jsem si myslela, že sis spletla sestry, protože Rosalie a černý vlasy, to mi vážně nejde k sobě. No nakonec si je spletla Bella. Ale co mi nejde do hlavy je to proč na ní byla Alice taková...No prostě taková. Takové chování bych čekala spíš od Rose.
A taktéž by mě zajímalo kvůli čemu se chytli. Chjo tolik otázek. No ale jak už jsem psala Ed je tady naprosto úžasný. Jsem ráda, že není takový ustrašánek a dokáže se Jassice postavit. Jak ta mě štvě, taky by jí měl dát konečně někdo lekci
Chudák Bella mohla jsem se potrhat smíchy, když jí Edward pověděl že mluvila ze spaní Čokoška jako bolestný. Já nemohla
Chjo proč vždy ukončuješ v tom nejlepším, já vím že je to kvúli tomu abychom se mohli těšit na další díl, ale stejně.
Jo mimochodem ještě mě napadlo, že by Ed mohl být vlkodlak, ale jelikož bydlí s Cullenovimi tak to asi né
Moc se těším na další díl
Ahoj, článek ti bohužel vracím, kvůli chybám:
+ přímá řeč (koncept ti posílám níže),
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
+ jsi/si,
+ skloňování podstatných jmen.
Až si vše opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.
Ahoj,
"Článek je hotov" zaškrtni až vtedy, čo budeš mať predchádzajúcu kapitolu vydanú. To platí pri všetkých kapitolách.
Ďakujem.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!