Náštěva nemocnice a odvoz domů. Hezké čtení, Ali.
12.05.2012 (15:15) • alanisealicecullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1857×
Bella:
„Co si přejete?“ vyštěkla na nás starší paní u recepce.
„Prosím, je můj otec, doktor Cullen, v kanceláři?“ zeptal se jí Edward mile, i když si to nezasloužila.
„Na vaše mladistvé problémy nemá čas. Měli jste brát ochranu,“ odsekla mu a pár nejbližších kolemjdoucích se po nás otočilo. V tu chvíli jsem viděla rudě. To, že mě podpírá v chůzi, ještě nic neznamená.
„A co když ano? Je to naše věc. Jsme pacienti a tím to hasne. Důvod, proč tam jdeme, není vaše starost. Takže kde je pan Cullen?“ vybuchla jsem. Edward se na mě udiveně díval. A sestra blekotala něco ve smyslu, že je v kanceláři.
„Děkuji,“ usmála jsem se na ni mile a nechala jsem se vést Edwardem ke kanceláři.
„Měla by ses psychicky připravit. Z mého otce se stále ještě dívkám podlamují kolena,“ vtipkoval. Rázem byly parkoviště a recepce zapomenuty.
„Neboj, mně se kolena nepodlomí,“ řekla jsem jistě. Edward na to nic neřekl, jen mu utekl letmý úsměv.
Jo, kdybys věděl, z koho jdu do kolen.
Bello, neříkala jsi náhodou, že se od něj budeš držet dál?
No co? Praštila jsem se do hlavy. Je to jako když chodila k zubaři, potom jsem chtěla vždycky čokoládu, ale tohle bolestný chce lepší záplatu. O hodně lepší. Od zítřka se polepším.
Koukáš na něj hůř než na tu čokoládu a moc dobře víš, žes ji snědla do pěti minut.
Edward se zastavil přede dveřmi a zaklepal. Přívětivý hlas ho vyzval dál. Poslušně jsem šla za ním.
„Pitomý svědomí,“ zabrblala jsem si pod vousy a pozdravila pana Cullena, který měl milý úsměv na tváři.
„Tati, tohle je Bella. Na chodbě jsem se s ní srazil a ona se bouchla do hlavy, tak jsem tě chtěl požádat, jestli by ses na ni nepodíval,“ prohlásil Edward.
Milý úsměv byl pryč a pan Cullen se tvářil nanejvýš vážně, jako bych měla prostřelené břicho. Pan Cullen byl středně vysoký a měl blonďaté vlasy, jantarové oči a pohlednou tvář. Edward měl pravdu, když říkal, že se musí holkám podlamovat kolena, ale já jsem to ustála, i když jsem na chvíli měla problém. Bylo to, jako by měl místo očí dva magnety a ty mě strašně přitahovaly.
Ještě, že tohle neumí Edward.
„Dobrý den, pane Cullene.“
Po úvodních frázích přišla na řadu prohlídka, jestli jsem si něco neudělala. Stála jsem za závěsem a oblékala se, zatímco si Edward šeptal se svým otcem. Jakmile jsem vyšla zpoza závěsu, přestali.
„Vidíš, já ti to říkala,“ obvinila jsem ho, jen co za námi klaply dveře. Na to jen nepatrně zvedl koutek do úsměvu. Potom se každý ponořil do svých myšlenek. Když jsme míjeli paní recepční, oba jsme se andělsky usmáli a rozloučili se.
V autě jsem se v klidu opřela a přivřela oči. Najednou se mi chtělo spát. Edward mi moc nepomohl, když zapnul klavírní skladby.
„Klidně spi. Vzbudím tě, až tam budeme.“
„Kde? Na Sahaře? Jo, troška sluníčka by neškodila.“
„Třeba tu bude o víkendu, pak bys tak daleko nemusela.“ Ha ha, tak to těžko.
„Clair de Lune, že?“ změnila jsem téma.
„Ano, jak to víš?“ vydechl překvapeně.
„Je to klavírní skladba. Vždy mě fascinovala hra na klavír.“
„Velmi překvapivé,“ zašeptal a věnoval se řízení.
Pak už bylo opět ticho, tak jsem zavřela oči a užívala si jízdu. Musím uznat, že jízda v Edwardově Volvu je pohádka. Krásná, pomalá a plynulá jízda.
Najednou se někdo dotkl mého ramene. Otevřela jsem oči a nade mnou se skláněl Edward s rošťáckým úsměvem.
„Už jsme tu, Bello.“ Měl pravdu. Za Edwardem se tyčil náš bílý dům.
Poděkovala jsem mu a začala bojovat s pásem. Vystoupila jsem z auta, ale zatočila se mi hlava. Pomalu jsem to vydýchávala. Vedle mě stál Edward. Než jsem se zmohla na slovo, vzal mě do náruče a rozešel se k domu.
„Postav mě na zem. Hned,“ vztekala jsem se.
„Aby sis ublížila při seznámení s chodníkem? Zapomeň,“ odporoval mi.
„Stejně nemáš klíče a nikdo není doma.“
Edward si povzdychl, postavil mě na zem s jednou rukou kolem pasu a druhou mi zašátral v zadní kapse v džínách.
„Ty…“
„Mám je,“ zahlásil a nesl mě do domu. V patře se zastavil s otázkou v očích.
„Poslední vlevo.“
V pokoji mě posadil na postel. Přešel ke skříni a vytáhl pyžamo, které mi hodil, a pak se otočil.
Tvrdohlavý paličák.
Edward mě přikryl až po bradu.
„Kdy se vrátí pan Swan z práce?“
„Nežiji s otcem, ale s bratrem, který je na služební cestě.“
„V tom případě zůstanu tady.“
„V žádném případě.“ Protočil oči v sloup.
„Tak dobrá. Teď půjdu domů, zamknu za sebou a ráno tě o půl osmé vyzvednu, abych věděl, že jsi v pořádku.“
„Fajn. A pusu na dobrou noc nedostanu?“ Usmál se na mě.
„Ne, ale ráno dostaneš překvápko, když budeš hodná holka,“ poučil mě jak malé dítě.
Zamračila jsem se do prázdna a nechala se odnést do říše snů na křídlech pohádkových víl.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Takže jsem ráda, že jste to dočetli až sem. Za prvé bych se vám chtěla omluvit, že mi to tak dlouho trvalo, ale múza byla na dovolené. Sama nevím, kde byla, ale bylo to hodně daleko. Za druhé vám moc děkuji za komentáře u dvou posledních kapitol. A bohužel, příští týden toho budu mít moc ve škole, tak netuším, kdy bude další kapitola.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: alanisealicecullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cizinec 4. kapitola:
Super, skvělě jsem se zasmála a jsem zvědavá na to překvapení.
super, přečetla jse všechny díly na jeden zátah :-)
aspon tú pusu mohol dať:D
Páni, krásná povídka
Moc se mi líbí tvoje téma, Edward jako outceider a zavrhovaný a ne krásný a oblíbený, všemi chtěný. Moc se mi líbí, jak ho Bella opravdu poznává, ne jen to co si lidi o něm myslí kůli jeho vzhledu.
To jak je Edward starostlivý je sladké
A taky by mě zajímalo co je Edward zač - člověk, spíš poloupír. A taky co se mi vlastně stalo, že je zjizvený? Já vím, jsem nedočkavá, že to nejde hopem a dočkám se v příštích kapitolkách.
Jediné co mě mrzí jsou krátké kapitolky vždy se do toho rozečtu a najednou je konec. No ale když není múza, nebo čas ... chápu.
Těším se na další kapitolku, kterou budu vyhližet
Náádhera, tahle povídka má úžasnej děj ale podle mě jsou hrozně krátký kapitoly :D
Ahoj, příště si dej větší pozor na níže vypsané chyby, na tak krátký článek jich tam bylo poměrně dost. Díky.
- Čárky (!),
- Oddělování oslovení,
- Ji/jí,
- Jsme/jste,
- Mezery (!);
> Zdvojené mezery (vždy se píše pouze jedna),
> Na místech, kde být nemají (př. po počátečních uvozovkách),
> Chybějící (po interpunkčních znaménkách, po koncových uvozovkách),
- Přímá řeč,
- Shoda podmětu s přísudkem,
- Skloňování,
- Jsi/si,
- Vynechaná písmena,
- Volba slov (obžalovala ho -> obvinila ho),
- Nesmyslné věty,
- Cleire de Lune -> Clair de Lune,
- Můza -> múza.
Také příště neměň velikost písma.
Pokud si sama s gramatikou nevíš rady, navštiv Pomoc autorům a vyber si tam některého z našich korektorů, který ti s ní pomůže.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!