Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cizí život 4


Cizí život 4Po dlouhé odmlce jsem zpět. Díl je trochu kratší, ale vzhledem k tomu, že jsem ještě před pár dny přemýšlela, že se psaním skončím, tak jsem ráda i za tohle. A tak nějak jsem zjistila, že ve dvojících se mi píše líp a rychleji, tak začínám uvažovat, že bych někoho přibrala i k této povídce...

4. CIZÍ ŽIVOT


Doběhla jsem do pokoje. A i když jsem nemusela dýchat, tak jsem funěla jak vůl před porážkou. To ten lidský zvyk potřeby dýchat, je to k ničemu.

Tomu se teda říká úprk, rychlý běh se mi začíná líbit. Jestlipak jsou všichni stejně rychlí nebo někteří rychlejší. 
Ani nevím, jestli Jane utekla taky nebo tam zůstala. Hlavně ať se to od ní Aro nedozví. To by průser až za mraky. Stáhla bych ji s sebou.

A teď nastane ta těžší část mého geniálního, ač sebevražedného plánu, tou bude zrealizování. Třeba to Ara zabije. Zajímalo by mě, jestli se to považuje za vraždu když se ho v podstatě ani nedotknu? Nikdo by neměl ani důkaz, že jsem to byla já…

Kde bych asi tak měla začít? Nikdy jsem nic takového nedělala, teda aspoň o tom nevím. No, ve Zlatých stránkách to asi nenajdu.

,,Ťuk, ťuk,” ozvalo se za dřevěnými dveřmi. Snad to není ten koho myslím.
,,Dále,” řekla jsem rozmrzele.
,,Doufám, že neruším,” promluvil hlas, který jsem slyšela víc než ráda.
,,Ty nikdy,” odpověděla jsem sladce a svůdně. Ve dveřích, s rukou na klice stál Demetri. Jak jsem byla vděčná za to, že to byl on.
,,Kde máš své přátelé?”
,,Kde by… někde na hradě. Proč? To tě tolik zajímají?”
,,To ani ne, ale už jsem si spíš říkala, že se bez sebe nehnete. A co nějaká přítelkyně za patami?”
,,Díky bohu ne,” řekl a přitom sepjal ruce k sobě a bědovně s nimi zatřásl.
,,Tak jací čerti tě sem nesou?”
,,Nejspíš nuda?” zkusil nahodit nevinný výraz se zdviženým obočím.
,,Tak nudu mi sem teda nevoď“” hraně jsem na něj zavrčela a přibližovala se k němu, že ho vystrčím z pokoje, jenže po mně skočil a svalil na zem.
,,Okamžitě mě pusť nebo uvidíš!” řvala jsem na něj a mlátila kolem sebe nohama i rukama, kdybych měla něco dalšího tak i tím.
,,Vážně? A co uvidím?” 

Sebrala jsem všechny síly a v rychlosti jsem se na něj překulila, ani se nebránil. Najednou ležel pode mnou a čekal… čekal na to, co se bude dít. Naklonila jsem se k němu, svými rty jsem se téměř dotkla těch jeho a zašeptala mu: ,,Mučení - to uvidíš…” a odmrštila jsem se od něj.
,,Nevím jak ty, ale já bych si docela dala sprchu,” řekla jsem a pomalu jsem si cestou do koupelny začala sundávat oblečení.
,,Jo to já taky!” zahalasil a začal se soukat z pod košile a dalšího oblečení, až na něj nezbylo vůbec nic. Nejspíš se ani v nejmenším nestyděl, taky je fakt, že vůbec nemá za co. Své očumování jsem musela přerušit, jinak bych to nedotáhla do konce a to já chtěla. Někdo mu musí srazit ten hřebínek na hlavě nebo za chvíli neprojde ani dveřmi.
,,Tak si to užij, ale ve své koupelně,” křikla jsem, chňapla jeho oblečení a zabouchla se v koupelně. 
,,To si děláš prdel ne?!” zařval na mě. Měla jsem co dělat, abych mezi záchvaty smíchu ze sebe vůbec dostala jednoduché prosté slovo: ,,NE!”
,,Okamžitě mi otevři ty mrcho!” ječel čím dál tím zuřivěji. Tak chlapeček se nám zlobí.
,,To zapomeň! A jestli ty dveře vyrazíš, tak tě s nimi umlátí, tomu věř. Vypadni z mého pokoje!” 

Jestli ty dveře vyrazí, tak budu mít po ptákách. Třeba nebude silnější jak já, přece jen někdo z nich mektal cosi o novorozené síle a nějakých schopnostech. Aspoň bych si ověřila co je a co není pravda.

Po chvíli jsem už vůbec nic neslyšela, třeba fakt odešel a nebo čeká, až vylezu a pak mě uškrtí. Kašlu na něj. 
Vlezla jsem si do sprchy a pustila na sebe proud teplé vody. Konečně nějaká úleva tělu. Bylo příjemné cítit dopadající kapky na svém těle. Ale najedou jsem si připadala tak nějak osamělá, opuštěná a sama. Chyběl mi někdo. Někdo, kdo by tu pro mě byl.


Ten někdo se potuloval. Ten někdo bloudil a nevěděl co dál. Pár dní po té, co ji viděl naposledy, se rozhodl, že ji vyhledá a promluví si s ní, ačkoli přesně nevěděl o čem. Nevěděl, co ji říct, ale věděl, že s ní potřebuje mluvit, ještě jednou se ji omluvit a vše znovu vysvětlit a pak, pokud by si to přála, by odešel, ale doufal v opak. Jenže ji nikde nenašel a začínal mít zlý, hodně zlý, pocit, že se stalo něco velmi špatného…


« SHRNUTÍ »


 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cizí život 4:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!