Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cit? To slovo neznám - 7. kapitola

22.05.2010 (09:30) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2588×

Uběhly dva dny, kdy jsem viděla Cullenovi. Dva dlouhé dny, kdy má srdce jakoby „obžilo“ a znovu cítilo strach, bolest, chtíč a lásku. Nikdy jsem už nepočítala s tím, že bych něco takového mohla zase cítit. Vzdala jsem se toho všeho, když mě opustil, ale když jsem ho znovu spatřila, tak se vše vrátilo. Myslela jsem, že už milovat někoho ve svém nekonečném životě nebudu, ale mýlila jsem se. Pořád ho miluji a zřejmě nikdy i nepřestanu.

Tenkrát mi řekl, že mě nemiluje, ale před dvěma dny mi řekl, že se mě nevzdá. Tak jak je to? Proč mě opustil a teď o mě chce bojovat? Miluje mě stále nebo ne? Proč by mě tedy opouštěl, kdyby mě miloval? Proč by mě tam nechal samotnou uprostřed lesa? Jak je to tedy?

Z mého přemýšlení mě vytrhlo, až slabé zaklepání na mé dveře, které se následovně otevřely.

„Máš jít do hlavního sálu, Isabello,“ řekla mi Jane a podívala se na mě lítostivým pohledem. Nechápala jsem to, proč se na mě tak dívá. Proč mě lituje?

Vzala jsem si svůj černý plášť a na hlavu jsem si dala černou kapuci a společně s Jane jsem šla do hlavního sálu.

Velké kovové dveře se otevřely a já jsem ucítila vůni, kterou jsem znala. Edward. Edward je tady. Plní svůj slib a chce mě získat zpět. Ale dokážu mu odpustit to vše, co se v posledních letech stalo, i když ho miluji? Dokážu to? Jsem natolik silná, abych to zvládla?

„Isabello,“ oslovil mě Aro a já jsem odtrhla zrak od Edwardova krásného těla a podívala jsme se na Ara.

„Bello,“ zašeptal Edward a na jeho tváři se objevil jeho krásný úsměv, který jsem tolik jako ubohá lidská dívka milovala, a který miluji i teď.

„Proč jsi mě nechal zavolat, Aro?“ zeptala jsem se a bála jsme se toho nejhoršího, že se Edward chce přidat k Arově gardě.

„Nechal jsem tě zavolat, Isabello, abys věděla, co se chystá tady Edward udělat, aby tě získal zpátky,“ moje nejhorší myšlenky se zřejmě plní. Chce opustit svoji rodinu, aby mohl být semnou. Chce opustit ty, pro které je bratr a syn.

„Ale proč by to dělal?“ zeptala jsem se ho, i když jsem tušila, jaké jeho odpověď bude. Proč jinak, by toto všechno podstupoval? Mohli bychom být po letech všichni znovu šťastní? Mohli bychom být jedna velká rodina?

„Protože tě miluji a nikdy jsme tě milovat, nepřestal,“ odpověděl mi Edward a pomalým krokem se ke mně blížil.

„Tak proč jsi mě tedy tenkrát opustil? Proč jsi mě tam nechal samotnou uprostřed lesa?“ zeptala jsem se ho, a kdybych byla ještě člověk, tak bych se zajisté rozplakala.

„Myslel jsem, že tě tím uchráním před tímto světem. V ten den, kdy tě Jasper nepadl jen kvůli malé kapičce krve, jsem věděl, že tě musím opustit. Opustit i za tu cenu, že budu trpět až do konce své existence. Byla to ta nejhorší věc, kterou jsem musel udělat. Bál jsem se, že mi neuvěříš, když jsem ti říkal, že tě nemiluji, ale ty jsi mi to uvěřila. Tolikrát jsem se chtěl vrátit zpět a prosit tě o odpuštění, ale dal jsem Ti slib, že to bude jako bych nikdy neexistoval a že mě už nikdy neuvidíš. Chtěl jsem pro tebe normální lidský život. Ale jednou jsem to už nevydržel a rozběhl jsem se zpátky k tobě. Ale to, co jsem tam našel byly pro mě muka. Našel jsem tam jen náhrobek s tvým jménem  a Victorii, která myslela jen na to, jak tě zabila. Uvěřil jsem jí a prahl jsem jen po pomstě. Když jsem s ní a s její armádou setkali na té louce, tak jsme ji chtěl sám zničit a roztrhat a poté jít za tebou, protože bych nedokázal žít ve světě, kde nejsi ty, ale pak jsi tam přišla ty a já jsem měl další důvod k životu. Miluju tě, Isabello Swanová, a udělám cokoliv, abych mohl výt s tebou. Ať je ta cena jakákoliv, tak ji podstoupím. Hlavně, že budu s tebou,“ to co řekl. Řekl toho tolik a já jsem věděla, že mě miluje. Miluje mě, a proto mě opustil, abych mohla žít normální lidský život. I když mě miloval, tak chtěl, abych byla šťastná.

„Miluju tě,“ zašeptal a já jsem se podívala do jeho zlatavých očí, plných lásky, ale i bolesti.

„Miluju tě, Edwarde Cullene,“ zašeptala jsem a celým mým tělem projel jako kdyby elektrický proud.

Jsem šťastná. Mé srdce jako by se scelilo a já můžu být už zase šťastná. Zase můžu cítit všechny pocity.

„Odpustíš mi to všechno, co se muselo stát, Bello?“ zeptal se mě Edward a já místo odpovědi jsem spojila naše rty v polibek. Edward se dlouho nenechal pobízet a polibky mi vracel.

„Miluju tě,“ zašeptal.

„Já tebe taky,“ a byla to pravda. Jak jsem dokázala necítit žádný pocit? Jak jsem něco takového mohla dokázat?

„Krása!“ zatleskal Aro a já jsem se na něho podívala.

„Takže tady budeme mít páreček ve Volteře.“ Ve Volteře? On si myslí, že tady budeme nadále? Že neodjedeme za Cullenovými? Edwardovi se zhrdla ozvalo varové zavrčení a já jsem zpozorněla a podívala jsem se na něho.

„Myslíte, že Vás teď necháme jen tak odejít?“ zeptal se nás Aro a já jsem věděla, že nastanou problémy. On se nezdá, někoho jako jsme my s Edwardem, kdo má tak vzácné dary.

„Přišli jsme sem dobrovolně a podle mě můžeme kdykoli odejít,“ odpověděla jsem mu na jeho otázku.

„To se mýlíte! Já si nenechám, mezi prsty proklouznou, tak vzácné bytosti jako jste vy dva!“ zakřičel na nás a Edward si stoupnul přede mě.

„Nemáš právo, nás tady držel!“ křikl na něho Edward.

„Že ne?“ zeptal se Aro ironicky.

„Chyťte je!“ zakřičel Aro a já jsem viděla jak členové Arovi gardy jdou proti nám. I ti co si říkali mí “přátelé“ jsou proti mně a Edwardovi.

Jedna sekunda jako by trvala roky a minuta století. Proč když jsem konečně šťastná, tak se musí něco zlého stát?

předchozí << shrnutí >> následjící

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cit? To slovo neznám - 7. kapitola: