Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čí je ta holčička 8

04.06.2010 (21:00) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4197×

Oslava začala a já se nechala obklopit těmi, které mám ráda. Jen Jacob někam zmizel. Když jsem ho našla, zrovna si to mířil ke mně.
„Bello, musím odjed. La Push má problémy.“ Dal mi jen letmou pusu a už jsem viděla jen jeho záda. Věděla jsem, že se domů dostane, ale já chtěla,aby tu zůstal se mnou.
„Bello? Vnímáš mě?“ třásl mi ramenem Alec.
„Promiň, nevnímala.“ K tomu jsem přidala psí očka.
„Odpuštěno. Říkal jsem, že tu jsou i Cullonivi.“ Ve mně hrklo.
„Co-co?“ Nedokázala jsem souvisle mluvit.
„Ajaj. Jeden jde k nám.“ Otočila jsem se tedy a sledovala Alecův pohled. K nám šel rozzářený Emmett. Věděla jsem, že se neschovám, ale víc jsem se bála, že mi vezmou malou.
„Alecu, drž se, prosím, blízko Reneesmé.“ Alec se na nic neptal a už šel za mým sluníčkem. S ním je můj andílek v bezpečí. 
Jane mě pro jistotu chytla, protože bych jinak vylítla, ale pokud budou otravovat, tak mě ani celá garda nezastaví. 
„Ahoj Bells.“ Emmett k nám už došel. Tiše jsem zavrčela, ale jeho to ještě víc pobavilo.
„No tak. Vždyť by sis mohla ještě něco zlomit.“ To mě ještě víc naštvalo a já se Jane vytrhla. Neváhala jsem ani minutku a skočila jsem po něm. Můj trénink s Demetrim a Felixem se konečně vyplatil. Emmett byl sice o hlavu větší, ale můj výpad nečekal, a tak jsem ho dostala na lopatky. Na zemi jsem ho začala škrtit tak, že člověk by byl už mrtvý.
„Je dobrá. Vycvičily jsme ji dobře.“ Zaslechla jsem za sebou Felixe.
„Pomůžem jí?“ zeptal se ho na oplátku Demetri.
„Myslím, že je jen na ní, zda to zvládne,“ odvětil mu Felix a už jsem jen slyšela, jak se naše parta sází. Cítila jsem i to, že všichni na nás koukají, ale to mi bylo teď jedno. Emmett byl teď jediné ohrožení.
Začala jsem mu mlátit hlavou o zem a nevšímala jsem si toho, že se mě snaží setřást. Měl to však marné. Já měla trénink a on jen svaly. Neměla jsem sice sílu na to, abych ho roztrhala, ale měla jsem dost pevný stisk na to, že nemohl mluvit. V očích jsem mu ale viděla udivení. Tohle nečekal od někoho jako já. 
Najednou mě však popadly něčí ledové ruce a já věděla, že nikdo z Voltareny to není. Musel to být někdo s Cullenových. Když mě odtrhly od Emmetta, začala jsem se prát s tím, kdo mě držel. Když jsem se konečně otočila čelem, zjistila jsem, že to je Edward. Ve mně vybuchla nová bomba zlosti a já se na něj vrhla. Byla jsem ještě více agresivnější než na Emmetta. Z mé zlosti se nad námi vytvořila bouřka a blesky jen zářily. Všichni radši urychleně opustili sál. Věděli, že je zle, když neovládám své pocity a ani svůj dar. 
„Hajzle!“ řvala jsem na něj a v místnosti se už zhmotnilo i tornádo. Naštěstí tenhle hrad je bytelný, a tak nehrozilo, že by mu něco mohlo ublížit. 
Já byla už celá promočená a Edward na tom nebyl o nic víc pozadu. Bušila jsem do něj, řvala a blesky nám lítaly nad hlavami. Byla jsem jak smyslů zbavená. Ve mně vřela nenávist za to, že mě nechal samotnou, křehkou dívku s dítětem pod srdcem, které bylo napůl upír a na půl člověk. Cítila jsem se teď stejně slabá jako ten den, když mě nechal zhroucenou v lese. Přitom jsem já měla teď na vrch. Já byla teď ta, kdo byl silnější.
Ani jsem nepostřehla to, že se sál zaplavuje, ale to mi bylo jedno. Teď mi bylo jedno úplně všechno. Najednou se však otevřely dveře a já k nim pohlídla. Stála v nich Renesmee a za ní se zrovna zhmotnil Alec.
„Mami?“ Hned jsem přestala mlátit Edwarda a vrhla jsem se k ní.
„Copak, zlatíčko?“ Byla celá promočená, protože se voda ze sálu vylila otevřenými dveřmi ven.
„Mami, proč mlátíš toho pána?“ Byla až moc chytrá a zvědavá.
„On mi v minulosti moc ublížil, víš zlatíčko. Teď tě však dojdeme převlíknout ať nenastydneš.“ Už jsem odcházela, když za mnou chraplavě promluvil Edward.
„Proč jí neřekneš pravdu?“ Malá se na mě tázavě podívala a já se otočila tedy k Edwardovi.
„Mám jí říct, jak jsi zametl s její matkou? Jak jsi ji měl jen pro zpestření, a nebo jak jsi z ní udělal trosku? To ona už ví. Viděla mě, jak se z toho pomalu dostávám. Tak co po mě chceš? Chceš mě zase vidět zlomenou? To já už nedovolím,“ řvala jsem na něj, ale zastavila mě ruka na mém rameni.
„Dost, dítě,“ zastavil mě Caius a já poslechla. Přece jen jsem stále pod ním. 
„Bello, běž s malou a Alecem do svých komnat.“ Otočila jsem se tedy na patě a odkráčela, tam kam mi bylo nakázáno.

Edward:

Byl jsem ohromený, když jsem viděl Bellu, jak skočila po Emmettovi. Dost jsem se o ni bál, ale on se nemohl ani bránit. Co jsem pochopil z rozhovoru Felixe a Demetriho, tak ji cvičily. Můj strach trochu opadl, ale nezmizel. Proto jsem se radši rozhodl zakročit. Popadl jsem ji, ale ona se usilovně bránila, když zjistila, že jsem to já začala na novo šílet. Mlátila mě hlava nehlava a v sále začaly šlehat blesky. Tak moje Bella ovládá počasí.
Všichni radši utekli, ale ona do mě stále mlátila. Voda z té bouřky nás promáčela a už se tu objevilo i tornádo. Ani to ji neuklidnilo. Mlátila do mě a nadávala mi. Byla krásná jako bohyně pomsty. Její rukou bych rád zemřel, ale vypadalo, že na to není dost silná. Její moc by to však dokázala, ale jako by jí to ani nedošlo. 
Sice zuřila, ale v očích jsem viděl smutek, strach a bezmoc. Přesně to samé jsem v nich viděl i v lese. Byla i nadále tak křehká a bezmocná, i když byla nejspíš nejmocnější upírkou, která kdy byla stvořena. Byla ve všem tak nejlepší a já ji stále tolik miloval. Kvůli tomu jsem se ani nemohl moc bránit, protože jsem se bál, že bych jí mohl ublížit.
Zastavila jí až ta malá holčička, co vešla. Byla mi opravdu dosti podobná, a jak jsem vzápětí zjistil, byla i po mě dosti zvědavá. Chtěla totiž vědět, proč to maminka dělá.
Když jí Bella řekla, že jsem ji v minulosti moc ublížil, bylo to jako by mi do mého mrtvého srdce zarazila rozžhavenou dýku. Její další slova jen prohlubovala mou bolest, ale měla pravdu. Moc jsem jí ublížil. Jsem netvorem ať chci a nebo ne. Nedokážu změnit svoje činy.
Kvůli mé paličatosti jsem ublížil něčemu tak čistému, jako je Bella. Ublížil jsem někomu, koho jsem miloval. Neomlouvá mě ani fakt, že jsem ji chtěl svým odchodem chránit. Rodina mi říkala, že jí tím víc ublížím než mou přítomností. Já byl však slepý a hluchý. Kvůli sobě jsem ztratil tu, kterou miluji a ublížil jsem jí, že bych si za to zasloužil skončit v nejhorším pekle co existuje. 
Do duše mi promlouval i jeden z vládců Volterry, ale já ho nevnímal. Bylo to sice vůči němu neomalené, ale nedokázal jsem ho poslouchat. Byl jsem až moc ponořený do myšlenek. Věděl jsem, že Bella je tu šťastná, ale nechtěl jsem to přijmout. Přece jen hledala pomoc u takových sobců, ale vlastně jsem rozhodl za ní já. Svým odchodem jsem ji nedal na vybranou.

Předchozí - Shrnutí - Následující

Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čí je ta holčička 8: