Tak a tady je další dílek. To, co je modré tak jsou to obrázky. Snad se to bude líbit
17.12.2009 (13:15) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4808×
Bella:
Hned, co jsme se s Alecem uklidnili, šla jsem Ness oblíc, protože jsme měli nejvyšší čas. Oblékla jsem ji do šatiček, a pak jsem ji předala Alecovi, který ji dá najíst. Hned jsem zapadla k sobě a tam naskládala učení do nového batohu a vzala si šaty s bolerkem, legíny a baleríny.
Když jsem seběhla dolu tak Alec už stál s malou u dveří. Na sobě měl džíny, triko, přes ruku přehozenou mikinu a na zádech batoh. Prostě dokonalí, jako vždy. Mihlo se mi hlavou.
„Jdeme?“ Vytrhla mě otázka mého „bratra“.
„No jo ty nedočkavče. Už se těšíš na holky?“ Musela jsem si hold rýpnout. Nedalo se odolat.
„Grrr. Kdybys nebyla moje sestra tak tě zabiju.“ Už jsme se tak hold brali i Jane mě brala jako sestru. Získala jsem dva sourozence a moje matka dvě další děti.
„Pán je nějak náladoví?“ Radši jsem, ale hned vzala klíčky a vyrazila, protože jesle jsou na druhou stranu než škola a mi máme již jen hodinu.
Jen, co jsme dorazili do školky, tak jsem popadla malou a zazvonila. Byly to takové ty lepší jesle. Vyšla milá slečna asi okolo 20 a mile se usmála.
„Co si přejete.“
„Jsem Isabella Masen. Dneska jsem měla přivést svoji dceru Reneesmé.“ V očích té slečny svitlo.
„Ano, paní Masenová. Tak mi malou dejte a do pěti vyzvednou, protože pak končíme.“ Dala mi informace a já se obrátila a letěla k autu, abych to s Alecem do školy stihli v čas.
„Myslím, ségra, že tu nebudeme mít nejlepší auto.“ Konstatoval Alec, když jsme dojeli na školní parkoviště. Zaparkovala jsem vedle jeepu, který měl Alek namysli.
„Tak alespoň jednou nebudeme mít to nej.“ Konstatovala jsem sarkasticky.
„Deme.“ Zavelel Alec a naráz jsme vystoupili. Hned na nás spočinuli pohledy všech lidí na parkovišti a já konečně pochopila, jak muselo být Cullenům, au. To jméno stále bolí.
Alec obmotal svoji ruku kolem mého pasu a já učinila totéž. Dohodli jsme se, že budeme předstírat, že spolu chodíme. Sice je to troch zvrhlé, ale co. Alespoň se zbavíme všech zájemců a zájemkyň.
Esmé:
Již rok jsme v Londýně a já se tu rozhodla, že již nebudu jen doma, a proto jsem si našla práci jako vychovatelka v jeslích. Stále mám v sobě mateřské pudy.
„Esmé, je tu ta nová holčina.“ Zavolala Sam z předsíně. Hned jsme se otočila, a kdybych byla člověkem tak dostanu infarkt. Sam měla v náručí holčičku, která jako by Edwardovi z oka vypadla, ale měla i rysy Bell.
„Jak se jmenuje?“ To jsem sice věděla, ale chtěla jsem to slyšet z nova.
„Reneesmé Masen, zkráceně Ness.“ Odpověděla normálně a podala mi ji, protože tu budu mít nestarosti já.
Hned jsem však začala s tím jménem pracovat a vzešlo z toho René a Esmé, neboli mé a Bellininy matky jména. Přímení zas sedělo k lidskému přímení Edwarda a jediný, kdo jej zná, jsme my a Bella.
„Tak maličká, maminka přijde až večer.“ Ta malá se na mě podívala a uvěznila mě ve svých očích. Měla je oříškově hnědé, ale i tak dospělé, že neseděli k tělíčku.
Bella:
Celý den probíhal normálně a blížila se doba oběda, což znamenalo hrát si na lidi. S Alecem jsme se k sobě tulili, ale místo slovíček lásky jsme se škádlili. Prostě jako normální sourozenci, ale pro svět jsme byli párem.
„Jdeme jíst ty blafy.“ Zašeptal mi Alec do ucha a vydali jsme se v těsném objetí do jídelny. Když už jsme seděli u stolu a nimrali se v jídle, tak najednou někdo věšel. Někdo, kdo mi moc ublížili. Alec je taky zpozoroval a začal tiše vrčet, ale oni to slyšeli. Díky tomu jsem po dvou letech pohlédla do očí Alici, Jasperovi, Emmettovi, Rosalii, Edwardovi a nějaké další upírce, co se na něj lepila.
Měla zrzavé vlasy a menší postavu, asi jako Alice, ale s tím rozdílem, že vypadala jako nána.
Alec mě hned objel a já se mu vděčně stulila do náruče. Celá má rodina věděla, jak mě to stále bolí a to znamenalo, že to věděl Alec, Jane, Marcus a René. Byla jsem teď ráda, že tu mám Aleca, protože on byl mojí záplatou. Věděla jsem, že mě nemiluje, protože se mu stalo něco jako u měničů otisk a tak jeho vyvolenou je Ness.
Jeho obětí bylo dost příjemné a pro okolí asi dost romantické, ale on i já věděli, že tím mě drží po hromadě. Vždy když jsem vzpomínala tak jsem měla pocit, že se rozpadnu a on mě takhle držel pohromadě.
„No tak, Belli, pššš.“ Utišoval mě velmi potichu Alec. Nechtěl totiž, aby věděli, že mě to bolí. Byla jsem mu tolik vděčna.
„Dokážeš jít?“ Zeptal se starostlivě. Já jen zavrtěla hlavou a tak mě opatrně vzal do náruče, abychom odešli. Museli jsme však okolo nich.
„Bell.“ Zaslechla jsem Alicin bolestný hlas, ale neotočila jsem se. Alek mě odnášel k autu, protože jsme již nic neměli a chtěl, abych se dostala, co nejdál od těch, co mi tolik ublížily.
Předchozí - Schrnutí - Následující
Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Čí je ta holčička? 3 :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!