Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čí je ta holčička? 12

23.09.2010 (10:15) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3108×

Alec:

Hned jak jsme dojeli domů, tak se Bells zavřela v pokoji a pustila hudbu, abychom neslyšeli její vzlyky. Ničilo mě ji takhle vidět, protože byla jako moje sestra a dala mi mého andílka, kterého už teď miluju. Jak rád bych toho Cullena zabil, ale Bella nám to zakázala.

Vzal jsem si tedy malou k sobě do pokoje, protože Jane musela na lov. Přece jen neabstinuje tak dlouho jako já nebo Bells. Demetri přijede až za soumraku a Bella se bude topit v moři bolesti. Jak rád bych jí pomohl, ale nevím jak.

Zazvonil mi mobil, ale já byl mimo a tak mě probral až můj andílek, když mnou zatřásl. Vzal jsem si od ní mobil a přijal hovor.

„Ahoj, kámo.“ Byl to Felix, kterého jsem již deset let neviděl. Byl na nějaké dlouhodobé misi.

„Felixi, že se ozveš.“ Felix byl mím dobrým kamarádem a dost mi chyběl.

„Jen vám oznamuju, že se k vám stěhuju. Příkaz Marcuse.“

„To jsem rád, kamaráde. Bude tu sranda.“ Ještě jsme si chvilku povídali, ale nakonec jsem to ukončil, protože jsem se chtěl věnovat svému andílkovi.

Bella: (Druhý den odpoledne)

Ráno mi Alec oznámil, že přijede Felix. Já ho osobně nikdy nepoznala, protože byl na dlouhodobé misi, ale říkalo se o něm, že je to dobrák. Konečně se ozval zvonek a já šla otevřít. Ve dveřích stál svalnatý, tmavovlasý upír, který mě hned okouzlil.

„Nejspíš slečna Isabella Volturry?“ zeptal se mě a sjížděl mě pohledem, který mi vůbec nebyl nepříjemný.

„Ano a vy budete Felix, má nová osobní stráž.“ Za mnou se objevil Alec i se zbytkem mé rodiny. Až do noci jsme si povídali, ale na Demetriho přišly touhy a tím jsme naše sezení rozpustili. Alec odnesl již dávno spící Nessi do postele a Jane s Demetrim odběhli do své ložnice. V obýváku jsem zůstala jen já a Felix.

Přišel mi velmi milý a charismatický. Něco mě k němu táhlo a já se nechala ovládat. Přešla jsem k němu a sedla si vedle něho.

„Felixi, proč mi připadá, že tě znám?“ zeptala jsem se na rovinu.

„Tou misí jsi byla totiž ty. Aro se o tobě a tom Cullenovi doslech, chtěl, abych monitoroval situaci. Já se tak stal tvým stínem. Po roce jsem se do tebe zamiloval, ale nesměl se to nikdo dozvědět, protože tys byla můj cíl, který jsem měl v nejhorším zabít. Po roce jsem si však byl jitý, že už tě zabít nedokážu, i kdyby mi to nakázali. Ty jsi mě totiž očarovala.“ Něžně mě pohladil po tváři a já se cítila v bezpečí. Pak jsem si na něco vzpomněla.

„Tos byl ty, který mě zachránil před srážkou s kamionem?“ zeptala jsem se.

„Ano. Nemohl jsem dovolit, aby se ti něco stalo, ale ne kvůli Cullenovi, ale kvůli mně. Mně by to zlomilo srdce.“ Až teď mi docházelo, že jsem se necítila v bezpečí díky Edwardovi, ale díky Felixovi. Vždyť mě sledoval od doby, kdy jsem byla s Edwardem pouhými kamarády.

„Něco mi teď došlo. To díky tobě jsem se cítila v bezpečí.“ Konečně jsem si připustila pravdu.

„Dovolíš mi, abych si vydobyl v tvém srdci místo?“ zeptal se mě a tím mi nabízel šanci vycouvat.

„Ano, dám.“ Felix byl tak šťastný, že mě políbil. Já mu polibek oplácela, protože jeho rty mluvily za něj. On mě miloval a nechtěl mě zklamat. Polibek byl váhavý a něžný, ale přesto plný touhy. Ukončil to on a mě to moc mrzelo, dokonce se to odrazilo v mém obličeji, což ho rozesmálo. Cvrnknul mě do nosu jako malou holku a přitáhl si mě na klín.

„Měla bys dneska v noci spát. Přece jen jsi napůl vlkodlak.“ Neochotně jsem s ním souhlasila.

„Mohu vás, slečno, donést do postele.“ Horlivě jsem přikývla a nasměrovala jsem ho do mého pokoje, kde mě položil na postel. Začal mě svlékat jako malé dítě a já se tomu smála. Nakonec jsem byla jen ve spodním prádle a on mě přikryl. Chtěl odejít, ale já nechtěla.

„Prosím, neodcházej.“ Felix se tedy taky svlíkl do spodního prádla a lehnul si vedle mě. Já se k němu přitulila a cítila jsem se jako panenka v jeho ohromném náručí. Byla jsem oproti němu tak drobná až to bylo komické.

„Spinkej, lásko. Ráno s tebou začnu chodit do školy. Máme stejné hodiny a tak si tě ohlídám.“ Položila jsem si tedy hlavu na jeho hrudník a nechala jsem jeho ohromnou dlaň, aby mi jezdila po páteři, což mě uklidňovalo. Byla jsem po dlouhé době plná a necítila jsem žádnou bolest. Spánek byl tedy klidný.

Ráno mě Felix probouzel motýlími polibky na šíji. Bylo mi to příjemné a vrněla jako nějaká kočka.

„Kočičko moje, musíme vstávat. Rodina na nás čeká.“ Musela jsem se usmát, při oslovení kočičko. Neochotně jsem se začala oblékat a dolů jsem šla zavěšená ve Felixovi, který si mě ohromnou ruku přidržoval u boku.

Pod schody se na mě vrhli Jane s Alecem.

„Konečně jsi šťastná, sestřičko.“ Oba se radovali a s nimi i Demetri, který se uvítal s Felixem. Nessi se smála, že maminka, já, jsem šťastná a běžela obejmout Aleca. Teď se moje rodina skládala ze tří párů, i když jen dva z nich to mohly říkat veřejně. Alec taky miloval Renesmé, ale zatím jí byl bratrem a čekal, až dospěje do věku, kdy se jí stane přítelem.

Do školy jsme dojeli během chviličky. Felix si mě hned, jak vystoupil z auta, přivinul k boku a chránil mě před vším zlým ve svém obřím náručí. Cullenovi tu už byli a já slyšela, jak vrčí. Bylo mi jedno proč, protože já se cítila se svým ochráncem v bezpečí.

První hodinu jsme měli matiku a já zatáhla Felixe do poslední lavice. Děkovala jsem bohu, že na všech hodinách sedím sama. Do třídy se dostavili i Cullenovi a hned zamířili k nám. Emmett promluvil jako první a neskrýval vrčení.

„Dej ty pracky z ní pryč!“ Já se ještě víc nalepila na Felixe a ten si mě přesunul na klín.

„Nevím proč. Ona chce, abych ji držel!“ vrčel na něj na oplátku Felix. Ukončil to až profesor, který vešel do třídy. Cullenovi si sedli na svá místa a Felix šel dát papíry na podpis. Celou dobu mě však po očku pozoroval. Já se teď cítila nechráněná. Vůbec jsem se v sobě nevyznala, ale byla jsem ráda, že tu mám Felixe. Ten se ke mně vrátil, co nejrychleji a opět mě objal. Takhle to šlo celý den a já se těšila z přítomnosti Felixe i pocitu bezpečí. S příchodem Felixe odešla bolest a já si konečně uvědomovala, že Edward nebyl má spřízněná duše.     

Předchozí - Shrnutí - Následující

Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čí je ta holčička? 12: