Má další povídka. Je to takové zvláštní. Edward opustil Bellu a ta našla pomoc u Marcuse Voltury a porodí Edwardovi holčičku Reneesmé. Marcus udělá z Belly svou dceru a následnici trůnu. Jak to bude dál, tak to si musíte přečíst.
08.12.2009 (21:15) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5359×
Marcus vešel do mého pokoje a celý zářil. Od mé proměny uběhl týden, ale já se chovala jako stoletý upír. Ovládala jsem již dokonale svůj dar a ani s ovládáním žízně jsem neměla od první chvíle problém.
Malá Reneesmé vyrůstala jako každé jiné lidské dítě, ale mentálně již byla vyspělá dost. Měla jsem z ní radost a byla jsem na ni pyšná. Nezáleželo, že musím teď žít věčně s bolestí z jeho odchodu, ale mohu se radovat z dcery.
„Má milá Bello, mám pro tebe oznámení.“ Prolomil ticho Marcus, kterého jsem již milovala jako svého otce. Uděl pro mě mnoho a já mu zato byla vděčná.
„Jaké Marcus?“ Bylo vidět, že to je dobré, protože zářil jako sluníčko.
„Přijal jsem tě jako svou dceru a učinil jsem z tebe svého následníka.“ Tak to jsem nečekala. Věděla jsem, že mě má též rád, ale až tolik to jsem netušila. Hned jsem se mu vrhla ke krku.
„Děkuji ti. Jsi pro mě jako otec a pro Ness zas dědeček.“ Tím jsem mu udělala ještě větší radost, protože si mě více přimáčknul k tělu.
„Teď však musíme do Voltareni, protože mí bratři si žádají vidět tvůj dar na živo. Nechtějí mi věřit, že ovládáš počasí.“ Tomu jsem se musela zasmát, protože celý týden se počasí po celém světě měnilo s mojí náladou. Teď jsem však uměla udělat mrak i v místnosti a s počasím venku to nic neudělalo. Dokonce jsem uměla vrhat blesky a mnoho dalšího, prostě jsem byla podle Marcuse nejmocnější upírkou v jejich dějinách.
„Tak jo, ale nemám nic vhodného na sebe.“ Než jsem se nadála tak okolo mě pobíhaly dvě upírské švadleny a braly mi míry.
„Šaty budeš mít hotové do západu slunce.“ Tomu jsem se musela zasmát. Marcus mě rozmazloval již v těhotenství a nehnul se odemě ani, když jej volali povinnosti do Voltareni.
„Děkuji, otče.“ Tohle oslovení se mu moc líbilo a i potěšilo.
„Za nic holčičko.“ Byla jsem ráda, že mohu Marcuse nazývat otcem.
„Mohu jít za Ness?“ Obrátil se ještě, když odcházel.
„Musíš. Já teď nemohu odejít a nechci, aby byla s cizími. Tebe moc miluje a tak tam musíš jít.“ Pousmál se a já již jen zahlédla lem jeho pláště, jak míří ke komnatám mé dcery.
Nerada jsem byla bez ní, ale občas jsem ji musela nechat u chůvy a teď přibudou ještě povinnosti následníka trůnu. Budu ji však tahat všude sebou, protože je to můj život.
Večer mi jedna z těch švadlen donesla krabici a já z ní vyndala nádherné šaty jako pro princeznu, ale počkej já jsem princezna.
Hned jsem běžela za Marcusem a políbila jsem ho na tvář se slovy. „Děkuju, otče.“
On se jen usmál a já šla zabalit mému andílkovi, který mi naplňoval moji existenci smyslností.
Po západu slunce jsme již mířili na soukromé letiště, kde bude čekat tryskáč, který nás doveze domů. Ano, Voltarena se stala mím a Nessiininým novým domovem.
Když jsem již u toho mého andílka, tak vám jej popíši.
Stará je jen týden, ale podobá se již teď více otci. Vlasy má bronzové, jako ten, kterého jsem milovala. Oči i zbytek obličeje má po mě, ale úsměv má po otci. Ten úsměv, který mě vždy dostával na kolena.
Nelituji toho, že ji mám ani, že ta noc, kdy byla počata byla důsledkem jeho odchodu. Ona za to stála a stojí.
Je to malá a velmi nadaná poloupírky. Má již zoubky a umí mluvit a chápat jako dospělá. To je také jediné čím se liší od normálních lidí. Sice potřebuje krev, ale není na ni závislá. Dokonce ani já, ale to si Marcus neumí vysvětlit.
„Bello, jsme tady.“ Probral mě ze vzpomínání Marcus. Dorazili jsme totiž na letiště. Vzala jsem tedy malou ze sedačky a vystoupila.
V letadle to bylo útulné a hned jsem si všimla, kdo je naším pilotem.
„Ahoj Alecu.“ Pozdravila jsem jej, protože za tu dobu, co jsem byla s Marcusem se stal Alec mím přítele, protože měl na starosti Marcusovu ochranu.
„Ahoj mamino.“ Když jsem ho poznala blíž, zjistila jsem, že se chová jako Emmett, ale jen v soukromí. Na rozdíl od Emmetta měl vychování.
„Tak, holčičko, za chvíli budem v tvém a Nessiininým novým domově.“ Prolomil to ticho Marcus. Já mu odpověděla jen pokynutím a sledovala dění venku.
Stará dobrá Bella zůstala, ale bolest odložila někde po té hrbolaté cestě života a to jen kvůli tomu malému andílkovy, který teď spinká.
Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Čí je ta holčička?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!