Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chtíč 6. kapitola

11.09.2010 (07:30) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3513×

Edward:

Tak tohle mi trochu nevyšlo. Po tom, co jsem Isabelle oznámil tu skvělou zprávu, měla být naprosto zdrcená a začít se zase znovu chovat jako poslušná, domácí puťka, kterou byla donedávna. To první mi sice vyšlo přesně podle plánu: zavřela se v pokoji a brečela do polštáře, ale to, že se po chvíli sebere a půjde znovu za Viktorem, jsem vážně nečekal. Možná, že Jasper má pravdu a v ní se skutečně skrývá něco víc.

Pamatuju si, že když jsem ji poznal, dokázala být i celkem zábavná, trávit s ní čas bylo občas i docela příjemné. A já byl šťastný, tedy, alespoň v rámci mezí. Zabil jsem dvě mouchy jednou ranou. Nejenže jsem měl pokoj od vlkodlaků, ale zdálo se, že jsem získal i nového kamaráda. Jako jedna z mála se nebála se mnou pohádat a nebo si ze mě dělat vtípky. Pak se ale něco změnilo, najednou už si ze mě neděla legraci, a zdálo se, že je v mé přítomnosti nesvá. No a po svatbě už to šlo od desíti k pěti, jako by už neměla vůbec vlastní názor. Moje slovo bylo zákon a ona bezpodmínečně poslouchala. Musím přiznat, že mi to takhle vyhovovalo, nemusel jsem se jí z ničeho zpovídat, nic jí vysvětlovat, ale taky to s ní začala být pěkná nuda. Měl jsem problém s ní vydržet vůbec v jedné místnosti, jen pohled na její obličej dychtivě naslouchající každému mému slovu, mě odpuzoval. Přestože jsem jí jako jediné nedokázal číst myšlenky, za ten rok už mi to nepřipadalo vůbec důležité. Byla pro mě jako otevřená kniha, dokázal jsem přesně odhadnout její reakce. Ale tohle s tím Viktorem, to k ní vůbec nesedělo, tohle bych od ní nikdy nečekal.

No co. Jestli chce holčička válku, má ji mít. Ještě bude litovat. Já ji totiž zničím, se mnou si nikdo zahrávat nebude a zvlášť ona ne!!!

Bella:

Pomalu jsem otevřela vstupní dveře a vydala se do svého pokoje, přestože jsem měla ukrutný hlad, jídelně jsem se raději vyhnula, neboť se z ní ozýval Edward s Rosalií a podle všeho provozovali činnostm při které určitě nechtěli být rušeni. Došla jsem až do mého pokoje a v tom mě něco napadlo. Je to přece i můj dům, proč bych se Edwardem měla nechat omezovat? Jasně jsme se domluvili, že jídelna je společná. Tak proč bych měla umírat hlady, jen kvůli tomu, že je Edward prase a musí si to z Rosalií rozdávat přímo na našem jídelním stole? Tyhle věci ať si dělají v jeho pokoji!!!

Rázně jsem se otočila a zamířila do jídelny, čím jsem byla blíž, tím víc jsem dostávala podezření, že tam místo sexu demolují nábytek. Přestože Edward nikdy nebyl se svými známostmi zrovna tichý, tohle bylo moc i na něj. Moc bych se divila, jestli nábytek přežil bez újmy.

Došla jsem až na práh jídelny, když se mi naskytl velmi zajímavý pohled: Edward se santovskou čepicí na hlavě a politý javorovým sirupem, no a Rosalie s hlavou v jeho rozkroku, pomalu postupující vzhůru a slízávající při tom sirup, který měl Edward snad úplně všude. Jo, a abych nezapomněla, oba samozřejmě úplně nazí.

Na chvíli jsem se zarazila a zvažovala, jestli je to vážně dobrý nápad jim tam vtrhnout. Edward určitě zase vypění a mně se sotva začaly hojit modřiny po jeho včerejším výbuchu. Po dalších teda rozhodně netoužím.

Co to sakra povídám? Přece se od něj nenechám zastrašit! Navíc dost pochybuju, že by si něco zkusil před Rosalií, to by pak totiž taky už žádné lízání nemuselo být. Protože jestli je Rosalie jenom trochu normální, tak by sním už nechtěla nic mít. Násilí na ženách je něco, co netoleruje žádná žena. Protože když chlap jednou uhodí nějakou ženu, jak dlouho potrvá, než uhodí Vás?

Pomalu jsem udělala první krok a Edward zvedl hlavu a vypadal jako vrah. Sakra, teď to přijde. Hlavně zachovat klid, mám stejné právo tu být jako oni dva.

„Co tady děláš? Nevidíš, že tady máme něco rozdělaného?“ vyjel po mně vztekle.

…Takže nádech, výdech. A rychle nějakou chytrou odpověď…

„Nic, jen si jdu pro něco k jídlu. Nenechte se rušit a v klidu pokračujte, já budu jako myška,“ usmála jsem se nevinně.

Jo, to bylo docela dobrý. Rosalie se otočila zpět k Edwardovi a chtěla pokračovat ve své bohulibé „práci“, naprosto ignorujíc mou přítomnost. Ale Edward toho evidentně nebyl schopný, odstrčil Rosalii a následoval mě k ledničce.

„A jak máme asi pokračovat, když na nás koukáš?“ začal na mě ječet.

„Na vás? Zas tak si nefandi, Edwarde. Upřímě, není zrovna na co koukat, tělo máš sice ucházející, ale to vybavení… Nic moc, vážně nechápu, na co ty ženský lovíš. Vychování nemáš, vybavení nic moc, vzít si je taky nemůžeš, protože už máš mě. No tak snad jedině, že by je zajímaly ty tvoje prachy, jinak už vážně nevím.“

Byla jsem překvapená, jak to najednou šlo samo. Dvě noci s Viktorem a stará Bella už se vrací zpátky…

Podívala jsem se Edwardovi přímo do očí, měl je černá jako noc a doslova sršely blesky. Zajímalo by mě, jaká je jeho skutečná barva očí, nechápu, proč pořád střídá čočky. Navíc tyhle jsou příšerně, vypadá v nich opravdu hrozivě. Měl by nosit ty medové, ty mu moc sluší.

Chvíli jsme tam tak stáli beze slova a já měla možnost si Edwarda lépe prohlédnout, bylo na něm vidět, že se jen s těží ovládá a je jen krůček od toho, aby se neopakoval včerejšek.

Jak jsme tam tak stáli, najednou jsem zatoužila po tom, aby se zase vytočil, aby Rosalie viděla, co ji čeká.

„Tak co bude? To tady budeš stát a koukat jak jím?“ zeptala jsem se a teatrálně mu zamávala kuřecím sendvičem před nosem.

On na mě ale stále jen zaraženě koukal. Asi budu muset přitvrdit…

„No tak, Edwarde, co bude? Chceš snad taky něco? Možná by ses měl zeptat i Rosie, jestli něco nechce. Jak jsem vás tak pozorovala, málem mi tě celého snědla. Určitě musí mít strašný hlad. Krmíš ty ji, chudinku, vůbec?“

Přestože jsem se snažila o co nejnevinnější výraz. Příliš se mi to nedařilo a nahý, nevěřícně na mě koukající Edward mi v tom, abych se nezačala dusit smíchy, moc nepomáhal.

Edward pomalu otevřel pusu a já se připravila na nějakou peprnou poznámku, kterou mi moje provokování oplatí, on však ale znovu zavřel, otočil se a bez jediného slova odešel nechávajíc mě za sebou, stejně jako nic nechápající Rosalii. Ta chudinka stále ještě úplně nahá klečela na místě, kde ji Edward nechal a vypadala, že asi brzo omdlí. Já na tom ale nebyla o nic lépe, Edwardova reakce mě dokonale vykolejila.

Co to mělo znamenat? To si to nechá líbit? Chvíli jsem čekala, že se vrátí a já skončím opět v rukou Carlislea a nebo rovnou na hřbitově. Když se ale ani po pěti minutách nic nestalo, došlo mi, že náš rozhovor tímhle skončil. Pomalu, krůček po krůčku, mě začal zaplavovat zvláštní pocit a mně došlo, že je to uspokojení. Tuhle bitvu jsem vyhrála, dokázala jsem Edwarda znemožnit a vyjít z toho se zdviženou hlavou. Cítila jsem se najednou o tolik větší a silnější. Když jsem se dokázala postavit Edwardovi, tak už dokážu cokoliv, bylo mi, jako by mi narostla křídla.

Tohle byl nejlepší pocit, jaký jsem kdy zažila, dokonce lepší než sex. Dobře, to trochu přeháním, ale bylo mi nádherně.

„Edííí! Kam to odešel, vrátí se ještě?“ ozvala se Rosalie.

Úplně jsem na ni zapomněla, asi nebude zrovna nejchytřejším když je pořád ve stejné pozici a ani ji nenapadlo na sebe něco hodit. I přes můj odpor k ní, mi jí ale bylo trochu líto, ať byla sebe blbější, tohle chování si od Edwarda nezasloužila. Sundala jsem si svetr, přehodila ho přes ní a pomohla jí se posadit na židli.

„Děkuju,“ šeptla téměř neslyšně a vděčně se na mě usmála.

„Není za co,“ oplatila jsem jí úsměv a po té ji opustila. Potřebovala jsem sprchu a neměla jsem náladu se o ni starat. Přitáhnul ji sem Edward, tak ať se o ni taky postará, já to teda rozhodně dělat nebudu, nejsem žádná chůva.

Došla jsem do pokoje a rozhodla se zavolat Alici. Včera jsem k ní byla nespravedlivá a ona pak najednou zmizela, takže jsem se jí nestačila ani omluvit. Navíc, zítra je ta party u Neila a já se rozhodla, že tam půjdu s Viktorem. Když může mít Edward oficiální milenku, tak co bych nemohla já, mít oficiálního milence. Manžílek se ještě bude divit, koho si vzal za ženu. Potřebuju kompletně změnit šatník a s tím mi může pomoct jen jediná osoba.

Okamžitě jsem vytočila její číslo. Zvedla to hned na první zazvonění.

„Haló?“ ozval se její pištivý hlásek.

„Alice, tady Bella, potřebuju pomoc…“

…

„Bello jsi si opravdu jistá? Já vím, že jsem říkala, že se máš trochu odvázat a změnit šatník, ale jsi si tímhle jistá? Tyhle šaty jsou pro sebevědomou ženu, která si je vědoma svých předností a umí je prodat. Ne pro nesmělou a stydlivou dívku. Být tebou, raději si vezmu tyhle,“ přemlouvala mě už dobrých deset minut Alice.

Nechápala jsem, čeho se bojí, nebyly o tolik odvážnější než ty, co mi vnutila posledně a pro novou Bellu se přesně hodily. Pokud jsem se měla změnit a zbavit se závislosti na Edwardovi, potřebovala jsem se změnit od základů.

„Alice, díky, ale mně se líbí a půjdu v nich. Teď jen k nim najít vhodné boty,“ odpověděla jsem rezolutně.

„Jak myslíš…“ povzdechla si Alice.

Po dvou hodinách…

„Tak už konečně máme všechno. Konečně, jsem už hrozně utahaná.“ Už jsem vážně nemohla, Alice byla k nezastavení.

„Počkej! Žádné sezení, musíš se připravit. V kolik tě Viktor u nás vyzvedne?“

A do háje! Viktor! Celý den jsem byla tak zaujatá tím, jak jsem to ráno nandala Edwardovi, že jsem mu úplně zapomněla zavolat! Co když nebude mít čas? Přece tam nemůžu jít sama, když jde Edward s Rosalií!

„No, my jsme se ještě úplně nedomluvili…“ snažila jsem se nějak vykroutit, ale Alici se mi oblafnout nepodařilo.

„Isabello Cullenová! Neříkej, že ses ho ještě nezeptala! Kdy mu hodláš zavolat? Co když už něco bude mít? S kým tam asi pak půjdeš?“ ječela na mě tak, že se kolemjdoucí zaraženě otáčeli. Skvělé, dělat tady přede všemi šaška. To mi teda vážně chybělo!

„Myslíš, že to nevím? Myslíš že mi nedochází, jak je dnešní večer důležitý? Přestaň na mě řvát a radši mi puč telefon. Já si ten svůj někde zapomněla!“

Alice mi zaraženě podala svůj telefon a posadila se vedle mě.

Číslo se mi podařilo vytočit až na potřetí, prsty se mi příliš třásly. Jestli nebude mít Viktor čas, je celý můj velkolepý plán v háji. Nikoho jiného tak narychlo neseženu. Ledaže bych si objednala gigola…

Telefon zvonil a zvonil a stále to nikdo nebral. Když v tom najednou…

„Chybím ti?“ ozval se za mnou Viktorův podmanivý hlas.

„A víš, že ani ne? Jen jsem se tě chtěla zeptat. Co děláš večer?“ usmála jsem se koketně a snažila se na sobě nedat znát, jak moc ho dnes večer potřebuju.

„Jestli jsem ti nechyběl, tak proč tě tak zajímá, co budu dělat večer?“ oplatil mi Viktor.

„Možná bych chtěla, abys mě někam doprovodil.“

„Myslíš třeba ten večírek u Neila?“ nadzvedl Viktor pobaveně obočí.

Jak se o tom proboha dozvěděl?!?

„Možná…“ ušklíbla jsem se a naklonila se k němu, takže naše rty byly jen pár centimetrů od sebe. Najednou jsem dostala nesnesitelnou chuť ho políbit. Líbat se s ním tady, před Alicí, přede všemi, a bylo mi úplně jedno, kdo nás uvidí.

Přinutila jsem se odtrhnout od jeho rtů a podívat se mu do očí, jeho pohled jasně naznačoval, že touží po tom samém. Překonal tu zbývající vzdálenost mezi námi a vášnivě mě políbil.

Naše jazyky se proplétaly a já si ho přitáhla blíž. Rukama jsem mu zajela do vlasů a on mi těmi svými začal přejíždět po zádech. Natiskla jsem se k němu celým svým tělem, když v tom jsem ucítila jemný tlak na břiše…

„Ale, podívejme, kdo se nám probudil,“ neudržela jsem se a odtáhla se od něho.

„Jo, ehmm, no…“ začal blekotat Viktor, téměř se mi zdálo, že se červená.

„Za tohle se přece nemusíš stydět. Mně to lichotí,“ usmála jsem se a políbila ho na tvář.

„Haló, lidi! Já jsem tady a do večírku zbývají už jen dvě hodiny!“ strhla na sebe pozornost Alice. Chudinka malá, já na ni úplně zapomněla.

„Alice, klid. To stihneme, uvidíš, bude to v pořádku,“ smáli jsme se s Viktorem.

Edward:

Už  hodinu jsem seděl ve svém pokoji. A uvažoval o tom, co se stalo v jídelně. Ať jsem to bral z jakéhokoliv úhlu, nedokázal jsem pochopit, jak se mnou mohla Isabella takhle zamést. Tohle se přece nemohlo stát, já měl být ten, kdo s ní bude zametat. Měla mě vidět s Rosalií a být z toho zničená a místo toho… Ona mě tam pěkně setřela! Jak je tohle sakra možný? To se přece nemohlo stát!!!

„Edííí! Pusť mě dovnitř, jsem děsně nadržená!“ ozvala se za dveřmi Rosalie.

„Rosalie, sklapni! Teď na tebe vážně nemám náladu!“

Už mi ta holka začíná lézt na nervy! Blbá je jak poleno a v hlavě kromě sexu má tak maximálně piliny. Začínám pochybovat, jestli to byl dobrý nápad si ji nakvartýrovat do baráku. Měla to být pomsta Isabelle, ale té je to podle všeho jedno, takže se jí asi co nejdřív zbavím…

Najednou mi zazvonil mobil…

„Čau, Edwarde, tady Jasper. Hele s kým jdeš dneska na tu party u Neila?“

„Abych pravdu řekl, ani se mi tam moc nechce. Proč se ptáš?“

„Aha. Já jenom, že Bella se u nás připravuje s Alicí a doprovod jí dělá Viktor.“

„Cože?!? To nemyslíš vážně!“

Co si ta děvka o sobě vůbec myslí? Edwarda Culena nikdo ztrapňovat nebude, o to se postarám!

„Dík za zprávu, uvidíme se na večírku,“ odpověděl jsem Jasperovi a chystal se zavěsit.

„Takže ty tam půjdeš? Edwarde, neudělej žádnou pitomost!“ stihl mě ještě varovat.

Pitomost? To se nemusí bát. Jen ukážu Bellince, že se mnou nikdo zametat nebude!

„Rosalie! Vem si něco na sebe, jdeme na večírek…“

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chtíč 6. kapitola: