Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chtíč 4. kapitola

30.08.2010 (12:15) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3848×

Edward: 

Isabella se pomalu začala zvedat ze země. Ve chvíli, kdy se na mě otočila, jsem se zhrozil. Na pravé tváři měla rudý obtisk mé ruky a pod levým okem se jí začínala rýsovat krevní podlitina, jak se při pádu praštila o hranu stolu.

Vypadala příšerně, tohle jsem vážně přehnal. Úplně jsem se přestal ovládat, je zázrak, že nemá nic zlomeného.

„Jsi v pořádku?“ otázal jsem se jí a jemně jí pomáhal na nohy.

„Ty se mě ptáš, jestli jsem v pořádku?“ začala na mě hystericky ječet. „Tak se na to podívejme, můj manžel vlítne ke mně do pokoje bez zaklepání, potom mě obviní, že jsem děvka a jako třešničku na konec mi vrazí bezdůvodně facku, že necítím celou pravou půlku obličeje. Takže ne Edwarde, nejsem v pořádku! Můžeš mi laskavě vysvětlit, co do tebe vjelo? K téhle scéně jsi neměl jediný důvod.“

V tu chvíli se má znovu nabytá sebekontrola vypařila a já se přestal ovládat.

Chytil jsem ji pod krkem a tvrdě přirazil na nejbližší zeď, až se odloupl kus omítky. Isabella na mě jen vyděšeně zírala. 

„Takže já jsem neměl vůbec žádný důvod? Vážně? Není náhodou pravda, že jsi mě dnes v noci podvedla s Viktorem Volturi? A nesnaž se zapírat, viděli vás spolu. Tak co mi na to povíš?“ Cítil jsem, jak ve mně vztek sílí čím dál tím víc, bylo to k nevydržení.

„Edw-arr-de, pusť mě. Nemůžu dýchat…“ Chrčela z posledních sil, údery jejího srdce začínaly slábnout a její obličej dostával nepěknou, nafialovělou barvu.

Já to ale ignoroval. Nemohl jsem ji pustit, ne dokud nepřizná, že mě podvedla.

„Pustím tě, pustím. Ale nejdřív se přiznej, ty děvko!“

„Edddwwardeee, prrroosííímm…“ V tu chvíli mě ale od ní někdo odtrhl a Isabella se zhroutila na zem.

Zlostně jsem se otočil a zjistil, že ten někdo je Jasper. Chtěl jsem se mu vykroutit, ale držel mě pevně.

„Okamžitě mě pusť! Ty idiote! Ještě jsme si s Isabellou všechno nevyjasnili!“ vrčel jsem na něj.

„Edwarde, proboha, uklidni se! Vždyť jsi ji málem zabil!“ uklidňoval mě Jasper.

„No a co! Tohle není tvoje věc! Nepleť se do toho!“

Najednou mě zaplavila vlna klidu a všechen vztek zmizel neznámo kam. Došlo mi, co se děje, ten bastard na mě použil svou moc.

„Tohle nebylo nutné, měl jsem to pod kontrolou.“

„Jo jasně, to bylo vidět.“ Usmíval se ironicky Jasper. A začal prohlížet Bellu.

„Dýchá, ale radši bychom měli zavolat doktora, mohla by mít nějaké vnitřní zranění.“ Prohlásil po chvíli.

„Ty jsi se zbláznil! Jak myslíš, že bych to asi vysvětlil? Pádem ze schodů? To by mi sežrali asi dost těžko. Nemohl bys zavolat Alici? Ta přece má nějaké zkušenosti, jednou jsi říkal, že pracovala někde v nemocnici.“ 

„Jistě, to pracovala. Ale když byla ještě člověk, což bylo asi tak před sto lety. Od té doby se toho docela dost změnilo!“ vyjel na mě Jasper.

„Já vím, ale ošetřit ty šrámy a podlitiny určitě zvládne a kdyby se něco stalo, vždycky můžu zavolat Carlislea.“

„Edwarde, tohle není dobrý nápad. Co myslíš, že s tebou asi udělá Charlie, jestli se jí něco stane? Otevřenou válku s vlkodlaky si teď vážně nemůžeme dovolit. To přece víš…“ hučel do mě.

„Dobře, dobře,“ kapituloval jsem, „jdu zavolat Carlisleovi, ach jo, to bude zase peněz. Ten chlapík si za své služby účtuje majlant.“

Carlisle dorazil během deseti minut. No jo, jak by taky ne, když jsem mu slíbil dvojitou taxu. Sakra, to se mi ta malá eskapáda vážně nevyplatí.

„Tak, pánové, dal jsem jí nějaká sedativa, zdá se, že žádné vnitřní zranění nemá, ale někdo by u ní přece jen radši měl být. Alespoň dokud se neprobere. Jo a nechám vám tu prášky na zmírnění toho otoku na tváři, dohlédněte na to, aby je brala dvakrát denně,“ oznámil nám po půl hodině Carlisle.

„Díky, tady jsou peníze.“ Podal jsem mu naditou obálku a vyprovodil ho ke dveřím. Poté jsem se vrátil k Belle do pokoje. Jasper se opíral o dveře a zadumaně ji pozoroval.

„Hele, musíš zavolat Alici. Hospodyně má dneska volno a já nemám čas ani chuť sedět u ní celý den.“ Což byla pravda, už bohatě stačilo, co jsem musel zaplatit Carlisleovi. Teď ať se o ni zas laskavě stará někdo jinej.

„Edííí, co se stalo? Kam pak jsi mi to zmizel?“ ozval se za námi medový hlásek.

Sakra, já úplně zapomněl… Rosalie!!!

„Zlatíčko, proč pak jsi už vstala? Vrať se hezky zpátky do pokoje a dej si sprchu. Já za tebou hned přijdu.“ Potřeboval jsem se jí co nejdřív zbavit, kdyby zjistila, co se stalo, na další sex bych mohl rovnou zapomenout. A to by byla vážně škoda.

„Dobře, Edí, ale pospěš si. Jsem celá nažhavená a sprcha mi na zchlazení asi stačit nebude,“ zašvitořila a při tom si svůdně olízla horní ret.

Okamžitě jsem ucítil silný tlak v kalhotách. Oh Bože, tahle holka je to nejžhavější, co jsem kdy potkal. Ta by rozpálila i kámen.

„Takže my dva jsme domluvený, zavolej Alici a požádej ji, ať se o Bellu postará. A teď mě omluv, musím si ještě něco vyřídit.“

A už jsem pospíchal za Rosalií.

„Jistě, tak si to vyřizování užij. A ne abys zas musel volat Carlislea, jedna zmlácená kráska už dneska stačila,“ houknul za mnou ještě Jasper.

Tak to trochu přehnal. Ano, občas jsem se neudržel a některá z mých postelových společnic skončila s pár modřinami. Párkrát jsme dokonce museli volat Carlislea, ale tohle bylo poprvé, co jsem se nechal takhle unést. Nechápu, co to do mě vjelo, jako by se mi úplně zatemnil mozek. Musím si dávat větší pozor, tohle se už nesmí opakovat. Poslední, co by mi k tomu všemu ještě chybělo, by bylo, aby Isabella zjistila, co jsem zač. To je jedno, budu to řešit později. Teď mám na práci důležitější věci.

Vešel jsem do pokoje a zamířil do koupelny, odkud se už ozýval zvuk tekoucí vody. Cestou jsem ze sebe sundal všechno oblečení. Otevřel jsem dveře a naskytl se mi pohled snů. Rosalie pod sprchou, kapky vody jí pomalu stékaly po jejím dokonalém těle. Ach ty pevná prsa, ploché bříško, ten pevný vypracovaný zadeček. Přistoupil jsem k ní ze zadu a jemně ji polaskal na šíji.

Otočila se a rukou pohladila můj ztopořený úd.

„To ti to trvalo, už jsem myslela, že vybuchnu,“ zašeptala mi do ucha.

Teď jsem netoužil po ničem jiném, než jí to udělat právě teď, právě tady. Vyhoupl jsem si ji nahoru, rychle do ní vnikl a začal tvrdě přirážet. Ona mi obtočila nohy kolem pasu a prohloubila tak naše spojení. Tohle bylo přesně to, co jsem potřeboval. S každým přírazem jako by slábl můj vztek vůči Belle. Až jsem si už téměř nevzpomínal, proč jsem vlastně tak zuřil.

Rose je vážně třída. Pomalu jsem ji spustil na zem a ona se mi vyčerpaně opřela o rameno. V tuhle chvíli jsem nemohl být spokojenější. Emmett měl pravdu, sex je lék na všechno. A najednou mě to napadlo, jak ukázat Bellince, kde je její místo. 

„Rosalie, nechtěla bys tady chvíli zůstat? Se mnou…“

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chtíč 4. kapitola: