Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chtíč 2. kapitola

10.08.2010 (19:30) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3694×

Bella:

Celý zbytek dne jsem strávila s Alicí zavřená v mém pokoji. Alice na mě pořád něco plácala, česala mě, líčila. Byla tak hodná, bez ní, bych se už nejspíš dávno zabila. Ona jediná mnou neopovrhovala. Stále dokola mi tvrdila, jak jsem skvělá, že jsem úžasná a že svou krásou předčím všechny ženy, se kterými Edward kdy spal.

Jistě, kdyby to tak bylo, zahřívala bych mu postel já a ne ony. I přesto jsem jí však za tu lež byla vděčná. Dokazovala mi tím, že jí na mně záleží a to jsem, od doby co jsem potkala Edwarda a vdala se, nezažila. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Bylo mi zrovna osmnáct, seděla jsem v obývacím pokoji, když přišel projednat něco s mým otcem. Jen jsem ho uviděla, věděla jsem, že on je ten pravý, že to k němu patřím. Vypadalo to, že on je na tom stejně, začali jsme spolu trávit každou minutu, chodili jsme do divadla, na procházky. Bylo to úžasné. Edward byl vždy dokonalý gentleman, až na jeden mrazivý polibek, mezi námi k ničemu víc nedošlo. Byl jako z jiného století, jaká byla má radost když mě požádal o ruku. Nemohla jsem se dočkat svatební noci, tolik jsem po něm toužila, bylo mi osmnáct a byla jsem plná života. Teď je mi devatenáct a nic se nezměnilo.

Stále stejně toužím po jeho vášnivých dotecích, po tom, aby mě všude líbal, aby se se mnou miloval celou noc. Bože, co bych dala za to, být alespoň jednou na místě některé z jeho společnic a cítit ho v sobě.

To se však nikdy nestane, nestojí o mě a já už mám dost toho hrát si na jeptišku. Proto jsem se nemusela vdávat, mohla jsem jít rovnou do kláštera a složit slib cudnosti!

„Co říkáš na tyhle? Já myslím že jsou dokonalé a budou ti skvěle sedět.“ Probrala mě Alice a podávala mi šaty, které vybrala.

„Alice, není to trochu moc? Já vím, že jsem chtěla být sexy, ale tyhle se mi zdají dost odvážné.“ Ty šaty byly sice krásné, ale na pro mě celkem dost vyzývavé.

„Ale Bello, copak nechceš být královnou večírku? V těchto šatech ti nikdo neodolá, za to ručím,“ začala mě přemlouvat Alice.

„Dobře. Já ti tedy budu věřit.“ Raději jsem kapitulovala, Alice by přesvědčila i umírajícího, že smrt je vlastně bezva. V přesvědčování byla vážně jednička.

Oblékla jsem si, s Alicinou pomocí šaty a nejistě se podívala do zrcadla. Žena která na mě hleděla, mi vyrazila dech. Neměla se mnou nic společného, pryč byla ta ustrašená šedá myška, která se ze mě stala během posledního roku. Byla jsem nádherná, šaty mi skvěle padly a dokonale podtrhovaly mou postavu.

„Bello, je čas. Všichni už jsou tady a Edward čeká,“ drkla do mě jemně Alice.

Už? Vlastně je to lepší, alespoň to už budu mít za sebou. Pomalu jsem vyšla na schody, kde na mě už čekal můj manžel. Když mě uviděl, překvapením zalapal po dechu.

„Sluší ti to,“ zašeptal. To bylo poprvé, za celou dobu našeho vztahu, kdy mi složil poklonu. Nemohla jsem uvěřit svým uším, na tohle jsem nebyla zvyklá. Vždy jsem slyšela jak mám něco dělat lépe, jak bych měla být hezčí atd. Ale pochvalu jsem od něj ještě nikdy neslyšela.

Vyrazil mi tím dech.

„Děkuji. Jsem ráda, že jsi se mnou spokojený,“ pípla jsem potichu.

„Ano, to jsem. Tak pojďme.“

Pomalu jsme sešli až dolů k hostům, kde Edward pronesl několik uvítacích frází a pak mě, se slovy, že jde za svými obchodními partnery, opustil. Moc dobře jsem věděla, za kým jde, pro dnešní večer upoutala jeho pozornost prsatá blondýna v rudých šatech sotva pod zadek. Rosalie, tak se myslím jmenuje. Už jsem ji párkrát viděla, nechápu, že si jí všiml až teď. Na rozdíl od jeho obvyklých společnic, tahle byla opravdu moc hezká. To jsem musela uznat.

Chtěla jsem dál pokračovat v úvahách, když v tom mě upoutaly čísi oči. Kousek ode mě stál vysoký, tmavovlasý muž a zaujatě mě sledoval.

Přátelsky jsem se na něj usmála a on se ke mně přiblížil. Přestože nebyl kdovíjak krásný, něco mě na něm neodolatelně přitahovalo.

„Dovolte, abych se představil. Jsem Viktor Volturiů,“ promluvil kouzelným hlasem.

„Moc mě těší. Já jsem Isabella Cullenová, ale přátelé mi říkají Bello.“ Bylo až neuvěřitelné, jak jsem se v jeho přítomnosti cítila dobře. Bylo to, jako by se vrátilo mé staré já z doby, než jsem poznala Edwarda.

„V tom případě Vám budu říkat Bello.“ Usmál se na mě a odhalil tak své dokonale bílé zuby.

Celý večer jsme se báječně bavili, cítila jsem, jak mi vlévá novou chuť do života. Když mi však nabídl, že bychom se mohli nenápadně vytratit k němu do hotelu, zaváhala jsem. Je to správné? Chci to vůbec?

Bezděky jsem zahlédla Edwarda, jak odchází z Rosalií a bylo rozhodnuto.

Když jsme dorazili k Viktorovi na pokoj, znovu mě přepadala nejistota. Jak se mám proboha chovat? S touhle situací jsem neměla žádné zkušenosti. Byla to pro mě jedna velká neznámá.

Jak já toho Edwarda nenávidím! Nebýt jeho, nikdy bych se nedostala do něčeho takového.

Viktor si mezitím sundal sako a začal mě něžně laskat na šíji. Pomalu jsem se otočila a jemně ho políbila na ústa. Bylo to něco úžasného, naše jazyky se začaly proplétat a já přestávala myslet.

Začala se mi vařit krev, bože po tomhle jsem tolik toužila, tak dlouho jsem čekala, až se mě bude dotýkat nějaký muž. Pomalu jsme se přesunuli na postel a Viktor mi začal sundávat šaty, když byly dole a já před ním ležela jen v kalhotkách, zachvátila mě panika.

„Viktore, já ještě nikdy. Víš,“ snažila jsem se mu vysvětlit a bála se jeho reakce.

„Neboj se, budu opatrný,“ ujistil mě a sundal si kalhoty i s boxerkami. Začal letmými polibky zasypávat má prsa a postupovat níž a níž. Když se dostal až k lemu mých kalhotek, byla jsem už napůl šílená vášní. Toužila jsem po jediném, cítit, jak se ve mně pohybuje.

„Viktore, prosím. Už to nevydržím. Chci tě,“ žadonila jsem.

„Však se dočkáš,“ uchechtl se a pomalu mi sundal kalhotky. Po té jazykem obkroužil mé místečko a zajel dovnitř.

„Bells, chceš vědět jak chutnáš? Po broskvích, jako nejsladší broskvička ze všech,“ slastně si olízl rty a z mého místečka pokračoval pomalu zpět, až k mým bradavkám, jemně je obkroužil jazykem, a pak se nade mě nadzdvihl.

„Jsi si jistá, že to opravdu chceš?“

„Ano,“ odpověděla jsem zastřeným hlasem. Viktor se jen usmál a částečně do mě vnikl.

„Tohle by mohlo bolet,“ zašeptal.

„Jsem připravená,“ odpověděla jsem. Už jsem nechtěla déle čekat.

Viktor se do mě ponořil celý a mnou projela tupá bolest. Bolelo to o tolik víc, než jsem si představovala. Jen s těží jsem zadržovala slzy. Viktor vycítil mou bolest a začal se pomalu pohybovat, líbal mě na obličej a šeptal mi, že přestane, jestli chci. Potom najednou, bolest začala ustupovat, slábla s každým jeho přírazem. A pak to přišlo, uvnitř mě se rozpoutala bouře, která nešla vydržet, slastně jsem vykřikla a vyčerpaná jsem padla na polštář. Omámeně jsem vnímala Viktorovy poslední, rychlé přírazy, než se svalil vedle mě. Oba jsme těžce oddychovali a já se mu spokojeně stulila v náručí. Teď, už jsem byla pravá žena.

Ráno jsem se probudila v posteli sama, Viktor byl už pryč. Posadila jsem se a ucítila cosi lepkavého mezi nohama. Dotkla jsem se toho místa a podívala se na své prsty, byly červené. Tiše jsem vzlykla. Mé panenství je pryč a ne zásluhou mého manžela. Cítila jsem se jako rozbitá váza, jako by odešel i kus mě samotné.

Pomalu jsem se začala oblékat a doufala, že jsem neudělala chybu.

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chtíč 2. kapitola: