Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chtíč 10. kapitola

22.10.2010 (17:45) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4116×

 Bella:

„Paní, ale já Vás nemohu pustit nahoru. To nejde!“ snažila se mi zabránit ve vstupu.

„Opravdu si myslíte, že mi v tom dokážete zabránit?“ zeptala jsem se jí se sebevědomým úsměvem. Byla o dost menší než já a určitě nedělala žádné bojové sporty, na rozdíl ode mě. Neměla šanci.

Podle všeho si to uvědomila i ona a nepatrně ustoupila, přesně tolik, abych se kolem ní mohla protáhnout.

„Děkuji,“ usmála jsem se na ni a pokračovala k výtahům. Cestou jsem uvažovala, co mě nahoře asi čeká. Ví už Viktor o mém úletu s Emmettem? Jistěže ano. Proč by mě jinak nechtěl vidět? Nebo se stalo to, co jsem čekala už od začátku? Přestala jsem ho bavit?

Ať už to bylo tak a nebo jinak, jedno jsem věděla jistě. Já jsem nic špatného neudělala. S Viktorem jsme si nic neslibovali. Bylo mi s ním dobře, možná, že i víc než dobře, ale stále jsme byli jen přátelé, nic víc. Přátelé, kteří si dobře rozumí v posteli.

Dveře výtahu se otevřely a já vstoupila a zmáčkla třináctku. Jak příhodné, třináctka byla vždy mé oblíbené číslo. No po dnešku se to možná změní.

Cesta k Viktorovu pokoji se mi zdála nekonečná, čím výš jsem stoupala, tím víc jsem přestávala být přesvědčená o tom, že já byla tady ta oběť a nikdo mi neměl co vyčítat.

Během těch několika málo chvil, které trvala cesta do třináctého patra jsem ztratila pevnou půdu pod nohama. Nevěděla jsem co dělat. Moje nově nabyté sebevědomí se vypařilo jako dým. Měla jsem tam přijít, kleknout si na kolena a prosit ho, aby mi odpustil a aby mě znovu miloval? Ne, takhle jsem klesla před Edwardem a už nikdy bych nedovolila, aby se to opakovalo.

Ale přijít tam a dělat, jako by se nic nestalo a pořádně to Viktorovi vytmavit. To jsem také nemohla, to rázně zamítl můj smysl pro spravedlnost. Nebyla jsem si vůbec jistá, zda bych to dokázala a i kdyby náhodou ano. Jak bych se pak na sebe mohla podívat? Lháře jsem vždy nesnášela a hnusili se mi a teď bych se měla stát jedním z nich?

Ještě před Viktorovými dveřmi jsem si nebyla jistá co udělám až ho uvidím. Po chvíli váhání jsem se odhodlala vzít za kliku a vejít. Ale ve chvíli, kdy se mé prsty omotaly okolo držadla, klika mi vylétla z ruky a dveře se otevřely.

Když jsem Viktora uviděla, bylo jedno co jsem si myslela ve výtahu, nebylo důležité, že ještě před pár hodinami bych ho bez nejmenšího zaváhání opustila, jen kdyby se Emmett zmínil.

Byla jsem jen já a on. Toužila jsem být opět v jeho náručí, laskat ho po celém těle…

On ale nevypadal, že je mou přítomností příliš nadšený. Když mě uviděl, jeho výraz se zachmuřil a z očí mu doslova sršely blesky. Má touha rázem opadla, v tuhle chvíli mi tolik připomínal mého manžela. Až mě zamrazilo. Najednou se mi vybavily všechny ty chvíle, kdy jsem něco neudělala tak, jak jsem měla a Edward se rozzuřil. A já byla ještě tak pitomá, že jsem ho litovala, že má tak neschopnou manželku. A někdy, jen občas, jsem si přála, abych se raději nikdy nenarodila a nebyla tak pro svět jedním velkým zklamáním.  

Zklamáním pro svého otce, když jsem si vzala Edwarda. Zklamáním pro Edwarda, že jsem nedokázala splnit požadavky na ideální manželku. Že jsem ve škole nikdy nepatřila k premiantům. Najednou se mi zatmělo před očima a já upadla do temnoty.

„Bello, probuď se.“ Viktorův hlas mě vytrhl z nevědomí.

Pomalu jsem otevřela oči a setkala se s Viktorovým pohledem, klečel vedle postele, na které jsem ležela.

„Co se stalo?“ odvážila jsem se zeptat. Jeho pohled vyzařoval strach, strach o mě.

„Omdlela jsi mi přede dveřmi,“ odpověděl a mírně se zamračil, „co tu vlastně děláš?“ zeptal se a odhrnul mi zbloudilý pramen vlasů z čela.

Ne, tohle ne. Přestože jsem věděla, že tahle otázka přijde, slova mi uvázla v hrdle. Nebyla jsem si vůbec jistá, zda dokážu odpovědět. Přesto jsem to musela zkusit.

„Já, přišla jsem za tebou. Ale recepční mě nechtěla pustit, říkala, že se mnou nechceš mluvit.“

Viktorova tvář se ještě víc zamračila a odvrátil hlavu. Rozhlédla jsem se po pokoji a zrak mi padl na dva na půl zabalené kufry ležící v nohách postele.

„Ty někam jedeš?“ Přestože jsem se zeptala, nebyla jsem si jistá, zda chci slyšet odpověď.

„Ano, musím neodkladně do Itálie,“ odpověděl chladně.

„Do Itálie? Aha a kdy se vrátíš?“ Snažila jsem se udržet tón hlasu na neutrální rovině, ale nebyla jsem si jistá, jak dlouho to ještě vydržím.

„Bello, já už se nevrátím. Nebo při nejmenším příštích padesát let,“ odpověděl a začal si skládat věci do jednoho z kufrů.

„Proč? To mě tu necháš samotnou?“ vzlykala jsem do polštáře.

On se na mě ale jen tvrdě podíval. „Včera jsem ti nechyběl, tak proč bych měl teď?“ zeptal se bez špetky citu.

„Viktore, to není jak si myslíš!“

„Není? Chceš mi říct, že jsi včera nespala s bratrem tvého manžela?“ Začal na mě řvát.

„Ne, spala jsem s ním. Ale vždyť spolu ani nechodíme, myslela jsem, že to oba bereme stejně, jako milé povyražení. Sám jsi to tak přece říkal!“ bránila jsem se.

„Ano, ale to bylo předtím!“ Hlas se mu najednou zlomil a klesl na zem.

„Před čím?“ nechápala jsem. Viktor se na mě ale jen zničeně podíval.

„Viktore, tak před čím?“ nedala jsem se.

Pomalu, jako by se bál, že mě vystraší, se vrátil zpět k posteli a sednul si vedle mě.

„Než jsem se do tebe zamiloval,“ řekl tiše a něžně mě políbil na čelo.

„Ty mě miluješ?“ Téhle informaci se dalo jen těžko uvěřit.

„Samozřejmě, že ano. Tebe je nemožné nemilovat,“ zašeptal a lehce se otřel svými rty o mé.

 V tu chvíli jsem zapomněla na celý svět, jediné, co jsem chtěla, byl Viktor. Překonala jsem tu malou mezeru mezi námi a spojila naše ústa v jedno. Překvapilo mě, že se neodtáhl. Naopak mi začal odpovídat, z počátku váhavě, ale postupně přidával na intenzitě. Z úst se přesunul níž a zasypal mi polibky celý krk. Slastně jsem zavzdychala. Tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala. Viktor mi rukama začal hladit ňadra, ale k ničemu víc se neměl. Rozhodla jsem se tedy převzít iniciativu. Rukama jsem zajela k zapínání jeho košile a začala ji rozepínat. Pochopil mou snahu a pomohl mi, během vteřiny jsme byli oba nazí.

Tentokrát to ale nebyla žádná romantika, jen sex, syrový, divoký sex. Bylo to úžasné, jako bychom teprve teď našli společnou řeč. Pak se to stalo. Když jsme byli v nejlepším, Viktor se sklonil k mému krku a mým tělem najednou projela doposud nepoznaná bolest. Během vteřiny se mé tělo zkroutilo v nelidském utrpení. Jakoby se můj mozek odpojil od těla, jediné, co jsem byla schopná vnímat, byl spalující žár, postupně se šířící z mého krku do celého těla

„Tohle musí být peklo,“ pomyslela jsem si ještě, než jsem ztratila vědomí...

Doufám, že se vám kapitolka líbila a zároveň se chci omluvit. Chtíč teď bude mít asi chvilku pauzu, chtěla bych totiž nejdřív dokončit své starší povídky. A navíc s ním teď nejsem moc spokojená, přijde mi, že se jeho kvalita horší každou kapitolkou. Tak se nezlobte.

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chtíč 10. kapitola: