Posuneme se v čase o dva roky. Zjistíme, jak moc daleko zašel Jacobův odpor k miminku. Hezké čtení...
17.11.2011 (10:45) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 3582×
„Ailene, ne!“ křičel jsem. Štvalo mě, že nedokáže být chvilku na stejném místě, co mu to udělá? Nic…
„Tati…“
„Žádný tati! Řekl jsem ne! Kolikrát ti mám opakovat, že nebudeš chodit ke krbu?“ Už mě zase rozčílil. To jsme nemohli mít nějaké hodné a normální miminko? Počítal jsem, že bude jiné, ale ne zas tak moc.
Ailen se posadil a zaraženě na mě koukal. Poté se mu začal krčit nos a já poznal, co přijde – pláč. Pokaždé, když jsem mu něco zakázal, zvýšil na něj hlas nebo se na něj přísně podíval, udělal jeho oblíbený ublížený obličej a rozkřičel se, aby ho všichni slyšeli.
„Proboha! Co se to děje? Ailenku, pojď k mamince,“ přiběhla do pokoje Nessie a vrhla se k němu. Opakovala mu stále dokola slova útěchy a objímala ho. Sledoval jsem celé toto divadlo, dokud nepřestal brečet.
„Už neplakej, broučku, ano?“ řekla mu a poté se na mě přísně podívala. „Alice? Mohla bys, prosím, na chvilku pohlídat Ailena? Potřebuju s Jacobem mluvit!“
„Ráda,“ zapištěla Alice mezi dveřmi a vrhla se k němu. Protočil jsem oči a následoval mou krásnou a stále roztomilou Nessie.
„Co to mělo být?!“ spustila na mě hned, co jsme vyšli z baráku. „Ty jsi snad nenormální! Jak se k němu můžeš takto chovat? On se snaží… Co ti na něm vadí?“
„Je to zvíře!“ zašeptal jsem a odvrátil hlavu.
„Co?! To má po tobě, milej zlatej, tak laskavě přestaň ohrnovat nos nad svým synem!“
„Viděla jsi ho?! Vždyť má na hlavě srst a má načernalý nos! A navíc… Není normální, aby se dvouleté dítě přeměňovalo - a ještě k tomu na… brr,“ nedokázal jsem to zvíře vyslovit nahlas.
„Má je krátké, takže to nejde rozpoznat od vlasů! Načernalý nos? No a co?! Nikdo není dokonalý. Nemůže za to, že mu jsou dva a jestli to nevíš, tak pes je potomek vlka!“
„Štěně…“ opravil jsem ji.
„Jacobe!“ vzlykla. Otočila se ke mně zády a složila si hlavu do dlaní. S obavami jsem položil svou dlaň na její rameno.
„Nech mě!“ trhla sebou. Prošla kolem mě jako bych byl vzduch a vešla do domu. Nešel jsem za ní. Už mě unavovalo se pořád dokola omlouvat a říkat, že jsem ten špatný já. Kašlu na to… Ať ví, jak moc je ponižující se za někým plazit.
Rozeběhl jsem se do lesa a namířil si to na místo, kam jsem s ní dřív chodil. Bylo to naše nejoblíbenější – útesy.
***
„Ailene!“ chodila jsem po pokoji a hledala svého neposedného syna. Už je to hodinu od naší hádky. Proč tu ještě není? Vždy je hned po mém boku… Nestalo se mu něco? Co když už nepřijde?
„Ailene, okamžitě vylez!“ přikázala jsem a čekala. Zpod postele vyběhl malinký černý pes, který po mně okamžitě začal skákat.
„Co jsem ti řekla o tom přeměňování,“ pohladila jsem ho po hlavě. „Víš, že to tatínek nemá rád.“
Ihned po mých slovech už přede mnou nesedělo štěně, ale naše dítě. Dá se považovat za naše dítě? Když ho Jacob odmítá?
„To po mně nemůžeš chtít!“ nechápavě kroutil hlavou. „Podívej se na něj!“ Jacob na něj namířil prstem a znechuceně se odvrátil. „Někde se musela stát chyba. To nemůže být naše dítě.“
„Ale je! A je krásný…“ dodala jsem. Mohla bych říct jediné slovo a vystihla bych ho – jedinečný. Už na pohled bylo vidět, že po tatínkovi zdědil vzhled.
„Krásný?! Mluvíme o tom samém dítěti?“
„Mamí,“ dožadoval se Ailen mé pozornosti. Sehnula jsem se k němu a popadla do ruky jeho oblíbenou hračku. Hýbala jsem s ní sem a tam a doufala, že se maličký nebude dožadovat většího výkonu.
„Mamí,“ zopakoval. Přicupital ke mně blíž a položil mi dlaně na tvář. Dožadoval se mého daru. Miloval, když jsem mu ukazovala vzpomínky na moje a Jacobovy šťastné chvíle. Chvíle, než se nám narodil. Přestože o něj Jacob nejevil zájem, Ailen ho miloval. Snažil se mu to dokázat - chodil pořád za ním, když na něj Jake promluvil, byl štěstím bez sebe. Nic nepomáhalo. Nic, co by ho dokázalo uvědomit si, že je to skutečně jeho syn.
Tato kapitola je kratší, ale příští bude delší. Slibuji...
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Chlupáček - 2. kapitola:
Ailen je chuděrka... Proč se k němu Jacob chová tak ošklivě... Vždyť je to jeho synek... A je roztomilý. Co já bych dala za to mít štěně, které se mění na chlapečka... Vlastně chlapečka, který se mění na štěně...
Renesmé by mu měla hezky vysvětlit, co to znamená být otcem... A ne takovýmhle šmjedem.
A zase - moc pěkné!
Už po několika kapitolách jsem si povídku oblíbila a to přitom ani není o Edwardovi a Belle.
další kapitolu si přečtu až zítra teď není čas.
Nááádhera rychle další díl !
A víš co??? Konečně někomu došlo, že poloupír a vlkodlak nemůže mít "normální" dítě... Jsi úžasná!!!
Jujky... Chudák Ailen. Je mi ho líto.
Když ho odmítá jeho vlastní otec... A i když se proměnuje v, ehm, štěňátko, tak Ailen za to nemůže, za to může Jacob! No jo, geny... Jacob je idiot! Ať se podívá na sebe, zablešenec!
Doufám, že se Jacob polepší! Jinak bude sekec mazec! ( )
Být Renesmé, tak Jake letí jako namydlený blesk! Copak to se dělá, opovrhovat vlastním synem? Nejspíš by přál, aby se mu narodil vymakaný alfa samec... Mě naštval! :D
Krásně napsané! Originální, zajímavé, čtivé! Snad tu bude další kapitolka brzy. Hrozně se těším!
Tak to je krásné.. ae dost mě mrzí ten Jacob jak se chová
No páni! Kika, ja ani neviem, čo na to. Toto som vážne nečakala. No z Jacobovho syna si urobila šteniatko... Ehm... To je tak kreatívne, až to bolí. Je mi Ailena ľúto a Nessie tiež. Asi by mala niečo s Jacobom spraviť. Je strašné, ako sa správa. Je to predsa jeho syn, i keď má sklony k Penelope.
Nie som si istá, či som okomentovala aj prológ, ale ak nie, tak sa ospravedlňujem, momentálne vôbec, ale vôbec nestíham... Už sa teším, až si dôjdem Lásku za mrežami.
Tento príbeh je úplne originálny a krásny. Plný lásky a nenávisti, ale neustále tam cítim podklad humoru, čo ty zvládaš excelentne. Aspoň Edík by ho mohol mať rád. Teším sa na ďalšiu časť.
jake by se mel stydet! nikdo neni dokonaly, tak co jsem zvedava, co bude dal
Všechno bych opisovala od ostatních, upřímně, mám chuť zkopírovat Johiinu básničku... :D
no, já jacoba chapu. kdo by chtel mit dite-psa?? ale kazdopadne je mi ailena lito
jinak super povídka
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!