Smrt... Jedno jediné slovo, přesto tak bolestivé.
18.02.2012 (13:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 3793×
Vše se semlelo příliš rychle, ale co přesně? Srážka červeného auta s černým voříškem nebo celý život mladíka, který až po několika letech bytí poznal, co je to štěstí?
„Prober se!“ křičela mladá dívka nad svým psem. Ten z posledních sil nabíral kyslík do svých plic.
„Já… Je mi to líto! Z ničeho nic mi vběhl pod kola, nic jsem nestihl… Proboha!“ Řidič zmateně pobíhal kolem dokola a vyčítal si, že nejel pomaleji. Do konce svého života bude vidět tohoto pejska, jak ztěžka dýchá.
„Nesmíš!“ křikla naposledy, opatrně vyzvedla pejska do náruče a co nejrychleji utíkala. Utíkala na místo, kde vše začalo. Do domu, kde se narodil a přežíval.
Ačkoli u něho doma byla jen jednou, moc dobře si pamatovala cestu, avšak teď, přes slzy, které tekly proudem, téměř nic neviděla.
„Vydrž, lásko,“ šeptala zoufale. Měla jediné přání – ať není pozdě. Přála si, aby se dalo něco udělat a on si vesele běhal po všech čtyřech. Aby se před jejíma očima opět proměnil v toho nejkrásnějšího kluka, kterého kdy viděla. Aby se opět šťastně usmál, objal ji kolem pasu a začal jí šeptat, jak moc ji miluje. Že je jeho slunce, jediné štěstí, které kdy ve svém životě potkal.
„Už jen chvilku.“ Netušila, zda utišuje jeho, nebo sebe. Vyčítala si, že neumí běhat mnohem rychleji.
„Pomoc!“ zakřičela do celého domu hned, co proběhla dveřmi. Udělala pár drobných krůčků k pohovce a opatrně ho na ni položila.
„Co se… Proboha!“ vyjekla Ailenova matka. Jako na povel seběhl celý zbytek rodiny schody a rozestoupil se kolem sedačky.
„Co se stalo?!“ odsekl přísně Carlisle a začal opatrně prohmatávat drobné psí tělíčko. Jaká škoda, že jako zvěrolékař nemá žádnou zkušenost.
„My… Běželi jsme do parku a já jsem přeběhla na druhou stranu silnice… a… On chtěl taky přeběhnout, ale to auto…“ vzlykala. Jaké štěstí, že dům byl plný upírů a vlkodlaka, zrůd s vynikajícím sluchem, takže i přes její vzlyky rozuměli.
„Zlatíčko,“ vzlykala Renesmé. Jacob ji pevně objal a slůvky lásky se ji snažil tišit. „Nech mě být!“ křikla. „Je to tvoje vina! Kdybys na něj nebyl tak hnusnej, tak by nemusel být věčně pryč! Kdybys mě nenutil volit mezi vlastním dítětem a tebou, nebál by se být v tomto domě! Vždyť to je tvůj syn! Proč ho tak nenávidíš!“ zoufalý křik matky se ozýval domem.
„Byl…“ vyrušil je Carlisle. Všichni se otočili na pohovku, kde ještě před chvílí ležel potlučený pes, teď ale se proměňoval zpět v toho chlapce, kterého všichni tak obviňovali za jeho existenci - byl celý od krve.
Jen na okamžik v místnosti nastalo ticho, avšak poté se rozezněl zoufalý pláč, křik a výčitky. Až teď si všichni kromě Elly uvědomili, jak moc jim přirostl k srdci, i když to nedávali znát. Dokonce i jeho otci, který mu ze života dělal peklo, otci, který se postaral o tom, aby nenáviděl svůj život, ukápla slza stesku. Vlastně ani nevěděl, proč na něj byl takový. Možná to bylo tím, že nevypadal přesně tak, jak si představoval. Možná to bylo tím, že ho málem připravil o jeho ženu. Možná se k němu mohl chovat lépe, ale když si to začal uvědomovat, bylo příliš pozdě. Raději si hrál na tvrdého otce, než aby poznal svou chybu.
***
Bylo podivuhodné, kolik lidí se sešlo na místě uctění jeho památky. Kolik lidí mu vzdalo hold, uronilo slzu, vyčítalo si, že na něj nebyli milejší. Ale na to bylo pozdě.
„Drahý Ailen,“ začala svůj proslov. „Když jsem nastoupila na místní střední školu, ihned si upoutal mou pozornost. Jeho hnědé vlasy a neobyčejný nos…“ usmála se. „Vlastně, co tu všichni děláte?! Nechápu vás… On se k vám vždy choval slušně, i když jste ho pořád dokola uráželi, dělali si z něj srandu nebo ho bili! Vůbec jste ho neznali, a přesto jste ho odsoudili… Je mi z některých z vás zle, některé z vás lituji a některé z celého srdce nenávidím. On je poslední, kdo si zasloužil smrt.“ Mluvila zřetelně a jasně. Většina zalapala po dechu nad její drzostí, přestože věděli, že má pravdu.
Ella se u pultíku nezdržela dlouho. Přešla k otevřené rakvi, ve které ležel její milovaný. Natáhla ruku a pohladila ho po jeho vlasech, tváři a nakonec palcem přejela po jeho rtech.
„Miluji tě, Ailene Blacku, a vždy budu. Postarám se, aby se na tebe nezapomnělo. Děkuji ti za všechno.“ Naklonila se a lehce ho políbila na čelo. „Sbohem.“
Hrdě kráčela daleko od lidí, které před chvilkou urazila a s úsměvem si pohladila trošku zakulacené bříško.
„Nikdo nezapomene…“ zašeptala si pro sebe.
11. kapitola *** Prolog + 1. kapitola
Pushinka - prolog + 1. kapitola (pokračování...)
Nebyl s námi dlouho, ale přesto byl námi milován. I když mnozí nechtěli, potkal ho tragický osud.
Prosím všechny o vyjádření. Je to poslední kapitola, tak snad i ti, co normálně nekomentují, poruší své pravidlo.
Jinak... Chcete pokračování?
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Chlupáček - 12. kapitola + epilog:
ježiš, tak to je něco!! Chudák!! To si nezasloužil, ale jsem zvědavá, jaká bude jeho dcerka
DiankaCullen: Jsem ráda, že se ti povídka líbila a rozhodla ses nechat komentář, ve kterém se ptáš na zakulacené bříško. V minulé kapitole Ailen vzpomínal na jejich šťastné chvíle, kde se zmínil, že se mu Ella odevzdala.
I vám všem dodatečně děkuji za vaše komentáře. Jste zlatíčka.
ZAKULACENÉ BŘÍŠKO??? BLÁZNÍŠ?!? Vždyť spolu strávili jen jednu noc a to byl Chlupáček v chlupaté podobě, tak jak to?!?
Jinak kapitolovka to byla úžasná!! Proto palec nahoru!
Byla to úžasná povídka. Trochu krátká, ale úžasná. Možná by příště neškodilo pár detailů, jelikož jsem se v tom sem tam, obzvláště pak na začátku, ztrácela. Ta poslední kapitola mě fakt dostala. Jen málo povídek, asi tak dvě i s tou tvojí, mě dokázalo rozbrečet . Určitě by to chtělo pokračování. Jen, prosím, žádné tragédie .
Takže...
Většinou se začíná od začátku, že??
Asi před 15ti minutami jsem začala číst "Chlupáček - prolog + 1. kapitola". Říkala jsem si "Hmmm, skvělý nápad..." A taky byl!!! Jenže jsi to mohla víc rozepsat... Měla jsem to přečtené... No, asi za těch 15 minut... A dalších 15 budu psát komentář...
Já miluju krátké kapitoly (Rychle se čtou, když nestíhám a mám náladu na čtení ), jenže... Zdá se mi, že tak kraťunkou povídku jsem ještě nečetla...
I když... Je možný, že kdyby jsi to rozepsala, bylo by to špatný... Já ti nevím, jestli mám radši dlouhé, nebo krátké kapitoly...
Smutné konce?
Tak ty mám celkem ráda, protože jednou za čas můžu pustit uzdu své představivosti a domyslet si, jak se kdo choval a jak se budu chovat já...
Hooodně mě překvapilo, jak se na pohřbu zachovala ta... Ta holka...-Ella..! (Promiň, vypadlo mi to )... Hladí si bříško, usměje se... Skvělej nápad, protože málokdo se tak chová v reálu...
Když už jsme u toho chování (Promiň, všecko musím okomentovat... ), Cullenovi... Idioti..? S prominutím... A Jacob..? Toho miluju, ale tady měl "zajímavou" povahu... Renesmeé byla skvělá, chovala se jako matka... Která miluje a nevadí jí, že zprdne manžela... I když, kdo by ho nezprdl, že..?
Celá povídka..?
Skvělé, úžasné, originální, smutné, dojemné, přesto radostné... Holka, ty jsi talent..!
P.S. Když už jsme u té originality... Štěně... To by mě fakt nenapadlo..!
No to nie! Ja som stále mala nádej. Dúfala som, že si zo mňa strieľaš. Ježiš, ja som tak naštvaná. Chudák Jacob. To prehnal. Uvedomil si to veľmi skoro a Renesmé je vážne blbá, že sa namiesto syna rozhodla pre neho. Och, môj bože! Ako môže byť niekto tak nespravodliví. Príliš smutné, na môj vkus - rozplakala si ma, ale to ty vieš perfektne.
Klobúk dole, toto bolo mega-perfektné. Celý príbeh bol úžasný! Nechápem, ako môže niekto tak dobre písať. Celý čas som bola smutná, úplne si to preniesla na mňa. Si... Si skoro ako Meyerová!
Prekrásne! A ten koniec ma dostal, tak ona si ešte bude tehotná? Ukradla mi zosnulého manžela!
Naprosto dokonalýý!! Doufám že budeš pokračovat. Je to nehorázně smutná povídka, hlavně pro mě která brečím u každého smutného filmu
určo pokračování
Tak, já jsem si konečně našla čas, abych tu povídku okomentovala. Je trošku pozdě, ale lepší, než nikdy, ne? Ale teď k povídce. Už asi od půlky jsem věděla, že umře a abych pravdu řekla, nevyčítala jsem ti to. K této povídce to nějak patřilo, mělo to tak být, takže myslím, že nemá smysl ti tady psát, jak si hrozná, kdy mu ani na chvíli nedopřeješ štěstí. Štěstí měl, s Ellou, i když jen na tu malinkou chviličku. Dále mě také mrzí, že si jeho rodina uvědomila jak ho milují, až už bylo pozdě. Třeba se to nikdy nemuselo stát, třeba nemusel umřít, kdyby se chovali líp. Ale to je prostě samé kdyby tohle, bylo by tamto. A pokud jde o kapitolu, tak byla moc kvalitně napsaná. Dokonce jsi mě rozbrečela, což se mi moc často nestává. No, moje konečné hodnocení je asi takovéto:
Je mi trochu líto, že jsme se s chlupem museli rozloučit tak brzo, ale pokud bude pokračování, tak budu velmi ráda. A já bych teda osobně brala holčičku, ale ty nás určitě ještě překvapíš. Stejně jako s tím těhotenstvím. To jsem ani za boha nečekala. No, a já jdu na knihovnici... Ta taky strádá, pokud jde o mé komenty.
P.S. Když se dívám na ty dlouhatánské komenty předemnou, tak se cítím mírně zahanbeně, ale myslím, že víc dohromady nedám, tak snad ti to stačí...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!