Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta naděje - 6. kapitola

25.09.2010 (09:30) • MSCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1702×

6. Nový začátek

EDWARD

Vyhodila mě. A co jsem asi tak čekal. Nejhorší na tom bylo, že jsem nic necítil, jenom mi bylo Belly líto. Nic víc. Žádná bolest. Prostě nic.

Celou cestu jsem přemýšlel o Belle. Když jsem přijel k našemu novému domu, zaslechl jsem Alice a Esmé, jak se spolu baví.

„Musíme s Jasperem na chvilku odejít.“

„Proč zrovna teď, když jsem přišla o Bellu, mám přijít ještě i o tebe a Jaspera.“

„O nás nepřijdeš. Potřebujeme jen být chvilku sami. A o Bellu jsme přišli díky Edwardovi. Nemuseli jsme se hned stěhovat.“

„Aspoň se Bella moc netrápí,“ řekla se smutkem v hlase Esmé.

„Mohli jsme se aspoň rozloučit. Jsme kamarádky, ale to je Edwardovi jedno.“

„Není, Alice, když jsi její kamarádka, tak by jsi měla vědět, že by se akorát trápila. Jo a měli bychom Belle dopřát normální život, takže přestaneš kontrolovat její budoucnost,“ řekl jsem.

„Neboj, o to už se Bella postarala,“ řekla Alice a odkráčela pryč.

Celá rodina byla po odchodu Belly smutná. Jediná Taylor byla při mně. Aspoň nějaká podpora.

Pár dní na to Alice s Jasperem odjeli na ostrov Esmé, aby si udělali menší dovolenou, jak tomu Alice říkala. Ve skutečnosti už nemohla vydržet se mnou pod jednou střechou. Vyčítala mi, že ztratila Bellu.

******

Asi 2 měsíce poté, co jsme opustili Bellu, se vše vrátilo do starých kolejí, tedy skoro vše, ale pořád to nebylo ono. Alice s Jasperem se vrátili, ale pořád se na mě moje sestřička zlobila. Její myšlenky teď byly pořád stejné. Buď se točily kolem Belly, nebo kolem Jaspera. Dokonce ji pomalu přestávaly bavit i nákupy a to už je co říct. Nechtěl jsem jim tolik ublížit, ale bylo to to nejlepší řešení. Snad mě jednoho dne pochopí.

Dny utíkaly pořád stejně. Jednoho dne nám však volali Denalijští, že k nim přišel dopis pro Alice. Nikdo z rodiny netušil, kdo by mohl Alice psát dopis. Netrpělivě jsme čekali, co nám ten záhadný dopis přinese. Carlisle si myslel, že je to dopis od Volturiů, ale ti by nám poslali dopis na naši novou adresu a ne k Denalijským. Zkrátka nikdo nevěděl, co má ten dopis znamenat.

Když přišel dopis, tak jsme byli všichni zvědaví. A Alice si nás pěkně vychutnala. Jenom co jí ho pošťák předal, ho nechtěla nikomu ani ukázat. Zkoumal jsem její mysl, abych aspoň něco zachytil. To co jsem ale uslyšel v jejich myšlenkách mě překvapilo.

To je písmo od Belly. To není možné.

„Je od Belly,“ řekla nahlas svoje myšlenky Alice.

„Co píše?“ ptal se Emmett.

„Emmette. Nejdřív se musí dopis otevřít a pak zjistíš, co v něm je,“ řekla Alice a její tvář zdobil úsměv, který jsem už tak dlouho neviděl.

„Já vím, ale vždyť jsi ta vědma,“ nedal se Emmett.

„Emmette!“ zvýšila hlas, ale v jejích očích hrály jiskřičky radosti. „Navíc ti může být jedno, co v něm je , protože je pro mě,“ dodala Alice a s vypláznutým jazyk odešla k sobě do pokoje. Jasper šel s ní a v mysli si pořád přehrával, že tak skvělou náladu nezažil od té doby, co jsem se rozešel s Bellou.

Pozoroval jsem Alice v mysli, ale ona se snažila přede mnou všechno utajit, ale byla tak zvědavá, že se nedokázala na nic soustředit.

Tak si to přečti, aspoň uvidíš, jak moc jsi jí ublížil, volala na mě v mysli.

Doufám, že se plete. To už ale Alice otevřela dopis a pustila se do čtení.

Drahá Alice,

stýská se mi. Je to už tak dávno, co jsme se viděly. Zůstaly mi jenom vzpomínky na Vás. Myslela jsem, že se mi podaří zapomenout, ale nejde to. Chápu, že jsi následovala rodinu a Edwarda, jenom mi je líto, že jste se nerozloučili.

Bylo těžké se s tím vyrovnat. V jednu chvíli jsme spolu mluvily a Ty jsi si myslela, že čekám dítě a za chvíli jste pryč a já nejsem těhotná. Osud nás někdy vede spletitými cestami a nikdy nevíme, co se může stát. Chápu, proč mě opustil. Doufám, že budou spolu šťastní. Vždyť život máme žít jen s tím, kdo nás má rád. Snad se milují tak, jako jsem si myslela, že já miluju jeho. Zdá se to nemožné, ale už Edwarda tolik nemiluju. Lhala bych, kdybych tvrdila, že už ho nemám vůbec ráda, ale už to není takové jako kdysi.

Nikdy se nemáme vzdávat. Copak nepříchází po noční tmě bílý den, po sněhu tání, po loučení návrat.

Život bez Vás je úplně jiný. Rozhodla jsem se, že budu cestovat. Nedokážu zůstat trčet na jednom místě a litovat se. Začínám žít nový život, sice to jde těžko, ale snažím se. Začínám si užívat života a jsem zase po dlouhé době šťastná. Příští týden odlétám do Anglie. Doufám, že se máš dobře Ty i celá Tvá rodina.

Člověk musí žít, protože život je krátký a nikdy nevíme, co nás čeká. Vím, že Vás zrovna čas moc nehoní, ale platí to i pro Vás.

I přesto všechno co se mezi námi stalo, Vás mám moc ráda. Pořád jste pro mě jako rodina.

Všechny pozdravuj. Třeba se ještě někdy uvidíme. Mám Tě moc ráda. Vlastně Vás všechny.

Pa Bella

Je šťastná. To je dobře. Moment jaké těhotenství?

„Alice!“ volal jsem svoji sestřičku.

„Proč jsi mi nic neřekla?“

„O čem?“ hrála nechápavou.

„O tom těhotenství.“

„Jaké těhotenství?“ ptala se Esmé.

„Nebylo co říct,“ odpověděla mi. „Myslela jsem, že Bella čeká dítě, ale doktoři to nepotvrdili,“ řekla Alice Esmé.

„Jseš si jistá?“ ptala se Rose.

„Jo. Bella mi to řekla ještě dřív, než se Edward s ní rozešel.“

„A co píše?“ zajímal se Carlisle.

Tak jim Alice převyprávěla Bellin dopis.

Takže je šťatná. Udělal jsem dobře. Brzy si najde manžela a bude mít svoji vlastní rodinu. Nikdy jsem nevěřil, jak jeden dopis dokáže zvednout náladu. Bella měla pravdu, osud nás někdy vede spletitými cestami a nikdy nevíme, co se může stát.

<<< Shrnutí >>>

Autor: MSCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta naděje - 6. kapitola: