Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta naděje - 10. kapitola

02.10.2010 (12:45) • MSCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1764×

10. Svatební příprava

Dlouho jsem nad tím vším, co mi říkal Demetri, přemýšlela. Ale nic jsem nevykoumala.

Najednou se do pokoje vřítily Jane a Heidi a nesly různé časopisy.

„Ahoj, Isabello,“ pozdravila Jane.

Už jsem začínala být alergická na Isabellu. Takhle mi nikdy nikdo neříkal.

„Jestli mi ještě jednou řeknete Isabello, tak vás prohodím zdí.“

„Dobře a jak ti můžeme říkat?“ ptala se Heidi a cukaly ji koutky.

„Můžete si vybrat - buď Bella nebo Is,“ dala jsem jim na výběr a doufala, že si vyberou tu druhou možnost.

„Já jsem pro Is, co ty na to Jane?“

„Souhlasím,“ usmála se Jane.

„Myslím, že jsme se ještě oficiálně nepředstavily. Já jsem Heidi a tohle je Jane.“

„Já jsem Is,“ odpověděla jsem s úsměvem. Nevím proč, ale přišly mi v celku fajn. Jak říkal Dem. Jsou tu i upíři se srdcem, tak snad to jsou ty dvě.

„Je nějaký speciální důvod, proč jste přišly nebo jste si řekly, že se jenom tak stavíte?“

„To si z nás děláš srandu?“ ptala se Heidi a cukaly jí koutky. Jane na tom nebyla o moc líp.

Vůbec jsem nechápala, co je tak pobavilo.

„Zřejmě bude první upír s výpadky paměti,“ bavily se dál na můj účet ty dvě.

„Můžete mi laskavě říct o čem to tu mluvíte?“ rozčilovala jsem se. Než mi stačily cokoli říct, tak mi to došlo.

„Svatba...“

„No, ale trvalo ti to,“ smála se Jane.

Ty dvě se snad na tu svatbu těší.

„Je povzbuzující vědět, že se hosté těší na svatbu víc, než nevěsta,“ řekla jsem sarkasticky.

Holky se na mě koukly soucitným pohledem. Tak o soucit jsem vážně nestála.

„Promiň, netušily jsme, že ti to je tolik proti srsti, ale mohlo nám to dojít,“ omlouvala se Heidi a Jane k tomu přidala štěněčí pohled, který byl podobný tomu, co dělala Alice, aby mě dostala na nákupy. Ach, Alice, jak ta by si užila svatbu. Určitě by naprosto vyšilovala.

„V pohodě. Jenom je to všechno moc rychle. Ještě před pár dny jsem byla normální člověk a teď jsem upír a budu si brát úplně cizího člověka, teda upíra.“

„Chápeme, jestli s tou svatbou nechceš mít nic společného. Můžeme všechno zařídit my. Jenom jsme myslely, že by sis ráda něco vybrala sama,“ mluvila Jane.

Tenhle nápad se mi líbil. O nic se nestarat, když už mě k tomu Aro donutil, tak mu to nebudu ulehčovat. Lidí, teda upírů, kdy si konečně na to už zvyknu, má po celé Volteře dost. Ale na druhou stranu, co tu budu ty čtyři dny do svatby dělat. Nejspíš nic. Budu se litovat a nudit. Kdybych jim pomohla, mohla bych se aspoň trochu odreagovat a začít si tady zvykat. Ara určitě moje vstřícnost potěší. A čím mi bude více důvěřovat, tím budu mít větší šanci, že mě z Volterry pustí dobrovolně. No jasně, že mě to nenapadlo dřív. Naoko budu spolupracovat, plnit jeho příkazy a začnu hned tou svatbou, a pak mi bude věřit a já budu moci opustit Volterru, aniž bych se bála, že ubíží Cullenům. Moje úvahy mi nezabraly ani vteřinu.

„Máte pravdu. Je to moje svatba. Navíc vás moc neznám a hlavně vy neznáte mě, určitě byste vybraly šaty, které by se mi vůbec nelíbily. Tak s čím začneme? Myslím, že nemáme zrovna moc času.“

Obě na mě koukaly jako na zjevení. Takovou reakci asi nečekaly. Musím říct, že i sama sebe jsme překvapila, s jakým klidem jsem to řekla. Zdá se, že moje herecké schopnosti se po přeměně zlepšily.

Holky mi ukázaly časopisy, které přinesly. Byly v nich hlavně svatební šaty a další věci na svatbu, ale to nás moc nezajímalo. No řekněte, k čemu bude na upíří svatbě sváteční tabule a věci s tím spojené. No přece k ničemu. Pustily jsme se do prohlížení svatebních šatů. Byla jich tam taková spousta, že jsem si říkala, že si nikdy nemůžu vybrat. Prohlídly jsme si všechny šaty a každé jsme okomentovaly. S holkama jsem si užila tolik legrace, že mi to přišlo až neskutečné. Nakonec jsme se jednomyslně shodly. Byly opravdu kouzelné.

Vybrala jsem ještě jedny, ale holky nechápaly, na co mi budou dvoje šaty. A navíc ty druhé byly světle modré. Tentokrát jsem se smálá já jim, protože vůbec nic nechápaly. Už jsem to nemohla vydržet a řekla jim to.

„To jsou šaty pro vás dvě, protože mi někdo musí dělat družičky,“ řekla jsem a culila jsem se od ucha k uchu. Musím říct, že tohle mi šlo vážně od srdce. Holky mi totiž hrozně přirostly k srdci. Byly úžasné. Upír by řekl, že už je znám snad několik let a přitom je to jenom pár hodin. Měly jsme si spolu pořád o čem povídat. A celá ta doba, kdy jsme vybíraly šaty, utekla hrozně rychle.

Holky zůstaly chvilku zaraženě sedět, ale potom se mi vrhly kolem krku a já byla snad poprvé vděčná za to, že jsem upír a nepotřebuju kyslík, jinak bych se určitě udusila.

„Děkuji, Is, ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost,“ pištěla mi do ucha Jane.

„A mně samozřejmě taky,“ dodala Heidi.

„No, ale my už musíme jít. Máme toho ještě spostu na zařizování.“

„Jestli chcete ještě s něčím pomoct, tak stačí říct,“ nabídla jsem se.

„Byl by tu jeden takový úkol, jestli ti to ovšem nebude vadit. Nechám ti tu katalog a mohli byste s Demetrim vybrat prstýnky. Já vím, že to už je asi moc a pokud ti to vadí, tak to všechno zařídíme s Jane,“ říkala Heidi a čekala na moji reakci.

V první chvíli jsem chtěla vybouchnout, ale pak jsem si vzpomněla na můj plán.

„Jenom ho tu nech. Musím si zvykat, že budeme s Demetrim manželé, takže bych se s ním měla naučit komunikovat.“

„To je super, ale mohli byste si trošičku pospíšit. Myslím, že do rána byste to mohli zvládnout. Však víš, tlačí nás čas,“ dodala se smíchem Jane.

„Jasně, hned jak něco vybereme, tak se to dozvíte. Stejně myslím, že to nebude trvat zrovna moc dlouho.“

„Dobře. Tak zatím,“ loučily se holky.

„Ahojte.“

Tak a co teď. To ten můj upíří život, ale začíná skvěle. Aspoň, že jsem za celý den nepomyslela na lidi, které jsem dneska zabila.

Jane i Heidi jsou fajn. Dokážou mě zaměstnat a ještě si navíc skvěle rozumíme. Vtom někdo zaklepal na dveře a vešel.

<<< Shrnutí >>>

Autor: MSCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta naděje - 10. kapitola: