Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Černý život otrokyně - 29. díl

21.04.2011 (20:15) • Jennush • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1870×

„Asi bychom to tu neměli řešit,“ odpověděl mi Josh vyhýbavě a upřeně se díval na Edwarda.

„Máš pravdu. Pojďme do pracovny,“ navrhl zachmuřeně. Měla jsem takové neblahé tušení, že je tu něco nekalého. „Bello, jdeme do té pracovny, kde už jsi byla,“ ujasnil mi konverzačním tónem a pevně mne zachytil okolo pasu.

„Vím,“ odsekla jsem, ale přitiskla se k jeho hrudi. Jako bych očekávala, že mne ochrání před každou strastí.

„Říkala ti Bella, že se Angela dozvěděla o Regině?“ zeptal se Josh Edwarda a ignoroval naše dotyky.

„Ano,“ odpověděl stručně a políbil mne na temeno.

Stydlivě jsem sklopila pohled před služkami, jež zrovna poklízely. Zbytek cesty jsem už hrdě a zároveň bojovně stála zpříma. Celou cestu jsem nevnímala, o čem se radí, pečlivě jsem si třídila myšlenky. Po nějakém uplynulém čase jsme se dostali k pracovně.

„Tak, co mi tu všichni tajíte?!“ zeptala jsem se ostřejším tónem, než jsem chtěla, když jsme se všichni usadili. Nevědomky jsem si začala nervózně žmoulat šaty.

Zaraženě na mne zírali. „Nic,“ uraženě prohlásil Josh.

„Bello, Angela nejspíš někam utekla a nikdo neví, co má za lubem, vypadá to špatně,“ objasnil mi Edward zaraženě.

Tentokrát jsem nevydržela sedět a rázovala jsem po pokoji. „To jakože si něco udělá, aby odešla za Reginou? Nesmysl,“ hysterčila jsem.

„Přesně to hrozí,“ bez otálení přitakal mé dedukci. Prudce jsem zavrtěla hlavou a přísahám, že jsem v ten moment chtěla do něčeho velmi silně bouchnout. Ale do čeho? Nebo do koho? Ihned mne napadlo jméno, ale to by bylo nepřípustné.

Bezmocně jsem tedy rozhodila rukama. „Tak co tedy budeme dělat?“

„Jsi po tom sexíku úplně rozhozená, co? Nedostala jsi náhodou dar?“ uštěpačně podotkl Josh, čímž si vysloužil od Edwarda přísný pohled.

„Jak vidím, tak už o tvém daru ví celý dům, doufejme hlavně, že to nebude tak i o něčem jiném,“ podotkl Edward kousavě. To snad ne, oni se teď budou hádat a ještě o našem milování.

Josh najednou zesmutněl a pravil velmi vážným tónem: „Tanya si to nezaslouží.“

Neudržela jsem se a reagovala za zaraženého Edwarda. „To by ses divil. Je to sobecká, žárlivá, nepřející mrcha... Bez urážky.“

Teď oba na mne zaraženě koukali. Asi se divili, jak jsem se vyjádřila. Ale je to pravda a já jsem jen upřímná.

„Tak dobrá, nebudeme řešit zrzku a začneme řešit černovlásku,“ prohlásila jsem a začínala jsem se plně soustředit na Angelu. Pochopila jsem, co mi před tím chtěli říci. Mám použít dar. Toto mě opět nenapadlo a nejraději bych se proto zahrabala pod zem.

„Tebe?“ zeptali se oba najednou a já se musela velice, ale velice přemáhat, abych něco někomu neudělala. Ale myslím, že Josh ještě stihl před mým výbuchem zamumlat: „Tanya není zrzka, ale učiněná krasavice.“

„Angelu! Angelu jsem myslela!“ zaječela jsem na ně. „A teď mě laskavě omluvte, použiju teď dar,“ rozhodla jsem konečně předejít k tomu důležitému.

Ani jsem si ji nijak výrazně nepředstavovala a už jsem byla uprostřed mé vize.

Byl pozdní večer a tvář malé dívky skrápěly slzy nebe. Pro svůj účel si nemohla vybrat lépe. Mlha plazící se, rozpínající se kamkoliv ji napadne, ji dokonale skryla. Skromně oděná dívka stála na hraně mostu a komíhala se v rytmu mírného větříku. Byla nerozhodná. Má odejít za svojí rodinou? Anebo uctít jejich památky tady v živoucím světě?

Nemusela se rozhodovat. Hluboko uvnitř byla dávno rozhodnutá. Stačil by k tomu jediný krok do rozbouřené řeky, a bylo by po všem. Jenže, co se stane s Bellou? Tato otázka ji jediná zabraňovala uskutečnit svůj plán. Avšak byla si vědoma kamarádčiny síly a udělala ten osudný krok.

Pevně zavřela oči a čekala na svůj skon. Mlčky a natěšeně.

„Ne!“ zaječela jsem bolestně a tiskla jsem si dlaně na hlavu. Ne! To nemůže být pravda! Skrz hrdlo se mi draly vzlyky, ale vytoužené slzy nepřicházely. Mé nohy už mě neudržely a já se řítila nezadržitelně k zemi. Něčí paže mě pohotově ochránily před pádem.

„Bello, co jsi viděla?!“ zeptal se mě můj zachránce starostlivě. Nezmohla jsem se na odpověď a jen jsem si v hlavě přetáčela znovu a znovu tu vizi. Chvilkové zaváhání a pak skok do neznáma, do brány smrti.

„Tak se jí jednoduše podívej do hlavy, jako mně,“ otráveně utrousil hlas Tanyi.

Svoji vinu a bolest jsem zastrčila do rohu své mysli. Před Tanyou nebudu slabá, rozhodla jsem se, i když jsem věděla, že je to zbytečné. Mimochodem, máme nevyřízené účty.

Dezorientovaně jsem se rozhlédla po místnosti. Okolo pasu mě přidržovaly Edwardovy paže. Nevesele jsem se na něj usmála a trochu se odtáhla. Avšak on si mě stejně přitáhl zpět. Připravená na útok jsem pohlédla na Tanyu, a co jsem spatřila, to mě odzbrojilo. Tanya byla opřená o protější zeď s překříženýma rukama. Zírala na nás v zamyšleném a trochu smutným pohledem. Mimoděk jsem sklouzla pohledem k lísajícímu se Joshovi. On by snad vyjel po každé dívce. Ještě štěstí, že na mě to nezkoušel. No, i když, proč to nezkoušel na mě?!

„Nemůžu. Nějak mě blokuje, možná je to součástí toho daru,“ osvětlil Tanye shovívavým hlasem. Sympatie tu pořád byly. Ale přede všemi dal přednost mně.

Nechápavě jsem se zamračila. „Prosím? To jsem nepochopila,“ vyplynulo z mé pusy. Hned na to jsem se zastyděla za své umění přiznat hned mou nechápavost.

„No, Edo, proč jsi tady madam nepřiznal svůj dar?“ pokáral Josh Edwarda, který se parádně zamračil při vyslovení zdrobněliny jeho jména. Všimla jsem si, že Josh letmo švihnul pohledem k Tanye, asi aby zjistil, jak na tom bodově je. Vždy byl takový vlezlý, jako ty mouchy. Málokdy se na něj mohlo spolehnout, ale myslím, že kdyby šlo o něco zásadního, tak by se rozhodl správně... a nebo ne.

„Ty máš dar?“ otázala jsem Edwarda překvapeně, když se nikdo neměl k tomu, aby mi to osvětlil.

Zhluboka se nadechl a upřel svůj nejostřejší pohled na Joshe. „Ano, Josh má pravdu,“ odsekl, zatímco Josh se na něj provokativně zašklebil. Po mém zasyčení obrátil celou svou pozornost ke mně. „Mohu každému nahlédnout do mysli, kromě jedné osoby,“ přiznal se pomalu a zkoumavě mi hleděl do tváře. Určitě se v mé tváři rýsoval šok a zahanbenost, jak mi postupně docházel smysl těch slov. A potom mi to došlo úplně.

„Kromě mě?“ zeptala jsem se pro upřesnění. A doufala jsem, že má dedukce je správná, neboť mé myšlenky nebyly vždy ukázkové.

Usmál se. „Ano.“

Ulehčeně jsem si oddychla. Poprvé za celou dobu jsem byla skutečně ráda za svůj dar.

„Dobře, to jsme si ujasnili, takže vraťme se k tématu,“ namítla Tanya a překazila jiskření mezi námi. Ale měla pravdu.

Když jsem si na to znovu vzpomněla, tak mě opět zalila vlna bolesti a lítosti, ale rozhodla jsem se nepoddat se tomu. Ač jsem to nepotřebovala, tak jsem se o Edwarda více opřela, jen pro jistotu.

„Viděla jsem Angelu skočit z mostu,“ vydechla jsem potichu s velkým úsilím. Joshova pobavená tvář se změnila na vážnou a následně zalapal po dechu. Možná nebyl zas až takový sukničkář, měl Angelu rád pouze jako sestru. Ne jako další osobu, kterou zavalí na posteli a už nepustí.

Jedinou osobou to nijak nehnulo, a tou byla Tanya. Ta citově kamenná Tanya. Ale něco mi říkalo, že možná je jiná, než se zdá být. Chtěla jsem k ní chovat úplnou nenávist, ale nešlo to.

„Bello, to zatím nic neznamená,“ opatrně se ujal slova Edward. Chtěl mě uklidnit. Vděčně jsem se na něj pousmála. „Umíš vidět přítomnost, minulost, ale i budoucnost.“

„A to znamená, že sem musí přitančit skřítek,“ dokončil za Edwarda Josh s malým úsměvem.

„Edwarde?“ zeptala jsem se lehce zmateně.

„Myslí tím Alice. Alice má také dar, dokáže pomocí rozhodnutí koukat do budoucnosti,“ vysvětlil mi Edward s menším úsměvem na tváři.

„A já myslela, že to mají upíři za odměnu,“ vychrlila jsem ze sebe překvapeně.

„Závisí to hlavně na tom, pro co má ta osoba nadání a...“

Nestihl doříct své vysvětlení a už se do pokoje vřítila Alice. Někdy má moc dobré načasování. Přirozeně vešel už do tak dost naplněné místnosti i Jasper.

„Taková sešlost!“ bujaře zašvitořila Alice a chytila Jaspera za ruku. „Bello, potřebuju tě, abys mi poradila s přípravami svatby.“

„Alice, prosím tě...“ začal Edward, když mě povzbudivě hladil.

„Přejdi k věci.“

„Co se stalo Angele?“ zeptala jsem se místo Edwarda já. Najednou se zamračila a usilovně se soustředila. Záhy zalapala po dechu a velmi smutnýma očima se podívala na mě. Nic nemusela říkat. Pochopila jsem.

předchozí * další

No jo, taková oddechová kapitolka. V příští kapitole to snad bude lepší.

Autor: Jennush (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Černý život otrokyně - 29. díl: