Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Černý život otrokyně - 28. díl

17.04.2011 (13:45) • Jennush • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2109×

„To snad ne,“ vydechla jsem šokovaně. „Kdy se to dozvěděla? A jak?“ ostře jsem doplnila, když jsem si posbírala myšlenky.

Zvedl ruce v obranném gestu. „Dozvěděla se to, když jsi byla tuhá. A já to fakt nebyl... no možná mi to ulítlo a ona to uslyšela. Ale moc mě to mrzí,“ přiznal se váhavě. Alespoň, že omluvu myslel upřímně. Ale taková netaktnost.

„Tak to je už jedno, radši ji urychleně najdi a pošli ji za mnou. Hned,“ přikázala jsem velice naštvaně. Lítost a smutek se ve mně přeměnily v rostoucí vztek.

Něco nabručeně zamumlal, ale uposlechl.

Bez dalšího uvažování jsem se optala na Edwardův pokoj nejbližší služky. A znovu bez přemýšlení jsem vtrhla do toho pokoje. Byl to vážně luxusní pokoj, když jsem si ho zběžně prohlédla. Všechnu svou pozornost jsem ale věnovala Edwardovi postávajícímu u okna. Byl natolik zahleděn do krajiny, že mne nevnímal.

Ač jsem to nepotřebovala, tak jsem se zhluboka nadechla a přimhouřenýma očima jsem na něj spustila.

„To jsem taková nicotná otrokyně, že se to ani nedovím?! Co si o mně myslíš?! Nejdříve mě přesvědčuješ o tvé slabosti vůči mně, a potom mi ani neřekneš něco tak důležitého,“ křičela jsem a postupně zvyšovala hlas. Potěšeně jsem zjistila, že jsem vyzněla velmi výhružně.

„Co mi tím chceš říct?“ zeptal se otupěle. Jeho hlas nezněl naštvaně ani nijak. Jen prázdně. Co se to tu děje?

Rázem jsem zapomněla na všechny emoce, až na starost.

Rychlým, lidským krokem jsem přešla k Edwardovi a přitom váhavě spustila:

„Edwarde, co se ti stalo?“

Vzdychnul a konečně se ke mně otočil. Byl ještě více ztrhaný než posledně. Už zase ve mně koloval vztek. To si někdo vypije. Tanya! To byla určitě ona.

Lehce, bez dalšího slova jsem ho objala. Tím jsem mu chtěla ukázat celou svou láskou, kterou k němu chovám, ač někdy sama pochybuju, jestli si ji vůbec zaslouží.

„Nechtěl jsem tohle všechno,“ špitnul provinile a v jeho obličeji jsem snad poprvé za celou dobu shlédla neuvěřitelnou bolest. Byla už i hmatatelná.

„Já vím,“ odpověděla jsem jednoduše, protože jsem netušila, co jiného na to povědět.

Třikrát se zhluboka nadechl. Byl to úžasný pocit vnímat jeho tělo a ještě úžasnější pocit byl, že mu snad svým způsobem pomáhám.

„Bello, snažil jsem se. Tak moc. Ale osud to asi nechtěl. Nemám na výběr, musíme to skončit,“ překotně řekl a jasně v hlase zaznívala bolest a poraženost.

Rychle jsem se na něj podívala a chtěla se od něj odvinout, jenže on mi to nedovolil.

„Něco vymyslíme. Musíme,“ doufala jsem, plná optimismu. Tentokrát se chtěl vymanit z našeho objetí on a podařilo se.

Jeho tvář se zkřivila zoufalým vztekem.

„Vyzkoušel jsem vše. Ale není možnost, cožpak to nechápeš?!“

„Edwarde, nic není tak horké, jak se zdá být,“ sykla jsem smutně, aniž bych se na něj podívala. Až teď na mne dolehla plná váha těch slov. Začala jsem přešlapovat z místa na místo doufajíc, že bych před tím vším mohla utéci.

„Bellinko moje, nedělejme si to těžší než to je,“ vzdychnul.

Chtělo se mi křičet. Tak málo času jsme si pro sebe získali, ale i tak jsme se do sebe zamilovali. A potom všem, čím jsme si prošli, nám osud nepřeje? Chtěla jsem vyslat nějakou modlitbu, ale téměř okamžitě jsem si uvědomila, že je má víra už dosti pomlácená, ne-li zničená. Nadobro.

„Alespoň jednu noc,“ šeptla jsem lehce koketně. Snažila jsem se působit rozpustile, i když jsem se tak vůbec necítila.

Také se pousmál. „Tvé přání je mým rozkazem, má paní,“ prohlásil nenuceně a poklonil se mi. Bylo to nevhodné, avšak já jsem se začala smát jako smyslů zbavená. Po chvíli se ke mně přidal.

Ani nevím, jak jsme se tam dostali, ale ocitli jsme se na jeho prostorné posteli v náruživém objetí.

„Jsi krásný, můj služebníku,“ zašvitořila jsem a začala mu laskat vlasy, aniž bych věděla, že jsem spustila spínač. Ach, tak jemné, ale tvrdé. Tak krásné, ale tvrdohlavé.

Nejdříve pod mým dotekem ztuhnul, a pak jako mávnutím proutkem se rozvášnil. Všechna ta tužba se vydrala na světlo a celou nás pohltila. Podotýkám, že zaznělo i několik zavrčení. Momentálně jsem ležela pod ním a jeho paže mi velice zúžily můj osobní prostor, který už tak byl dost omezený.

Bez sebemenšího varování mne políbil. Poprvé to byl náš tvrdý a žádostivý polibek.

Ucítila jsem pronikavý žár v celém mém těle – troufám si tvrdit, že byl horší než samotná přeměna. Nic neexistovalo, jen Edward a já. Opakovaně jsem mu vjížděla do vlasů.

Své vroucné polibky přesměroval k mé lícní kosti.

„Jsi si jistá?“ pošeptal mi ztišeným hlasem do ucha.

Neobtěžovala jsem se odpovědět na takovou stupidní věc. Místo toho jsem mu hladově zaútočila na rty. Vše bylo s ním takové přirozené.

Sjížděla jsem mu po jeho vypracované hrudi a porozepínala knoflíčky jeho košile. Mezitím vyhledal mé šaty a s bleskovým šarmem mi je sundal. Nechtěla jsem přemítat nad tím, kolik dívek takto omámil a strhl z nich šaty, které se tak dlouho oblékají. Věnovala jsem své myšlenky tomu dokonalému tělu bez jakéhokoli studu.

Cítila jsem se trochu divně, když já jsem byla pod ním kompletně odhalená a on se ještě pyšnil svým oblečením. Jako by ucítil mé myšlenky, a už byl také v Adamově rouši. Přiznávám se, že bych vůbec nelitovala, kdybych celá staletí pozorovala jen tu ohromující dokonalost.

A pak mě pohltila mlha extáze.

Pamatuju si, že se mi vynořila v hlavě ještě vzpomínka na jednu událost ještě na lodi. Tam jsem byla jednou málem znásilněna nebýt Edwarda. Jenže ta vzpomínka se tak rychle vykouřila z mé mysli, jako se objevila. Pohltila mne další vlna extáze, když do mě vstoupil.

Bez mého svolení jsem zasténala. Tempo, nárazy se postupně zvyšovaly. Pak ve mně najednou vše prasklo a všechny mé potlačované emoce uprchly. Cítila jsem se příjemně prázdně.

„Ach,“ vykřikla jsem přidušeně a ve stejné chvíli se přese mne překulil Edward, který také najednou zasténal.

„Miluju tě, Edwarde,“ vydechla jsem ležíc na jeho svalnaté hrudi a obklopená jeho paží. Bylo to poprvé, co jsem nahlas vyslovila svoje emoce vůči němu.

Intuitivně jsem poznala, že se usmívá.

„Lásko, já tebe ještě víc,“ zamumlal mi do vlasů.

Tentokrát jsem se usmála já. Slastně jsem přivřela oči a snažila si udržet takovou povznešenou náladu, jakou jsem měla. Avšak pořád se mi vkrádaly do mysli obavy, že nic nevymyslíme. Že to je naposledy, kdy se k sobě více chováme jako družka k druhovi, než jako pán a otrokyně.

„Odkdy jsem Tanyi komorná?“ vychrlila jsem ze sebe náhle, když jsem si vzpomněla na její hrubé přepadení v mém pokoji. Bohužel jsem tím ošklivě pokazila tu celou romantiku. Ostatně to dělám vždy. Dříve něco řeknu, než myslím. Absolutně špatné.

Ztuhnul vztekem.

„Cože jsi?! Jak si to mohla dovolit? Tak to přehnala!“ vrčel rozhněvaně. Svou chybu jsem chtěla nějak vyžehlit, tak jsem se na něj bez varování vyšvihla. Polibek sem, polibek tam a nějaké to laskání. A už můj rozzlobený Edward roztál jako led na Slunci. Cítila jsem se velice spokojeně, když jsem si uvědomila, jaký vliv na něj mám. Avšak mé myšlenky zalétly samovolně k Tanye a k její nehorázné drzosti.

Mám ji nechat, aby zničila náš vztah? Mám ji nechat vyhrát? Nikdy, já budu ta, která vyhraje. Nenechám si vzít jediné štěstí, které mi osud dal.

V mém rozjímání a uprostřed naší škádlící hry nás vyrušilo naléhavé klepaní na dveře.

Rychle jsme se od sebe odtrhli, ale nestačili jsme se obléci ani nijak zastřít naše milování.

„Edwarde, potřebuju s tebou mluvit,“ zvolal Josh. „Páni, co jste to tu dělali. Ne, počkej žádné nečisté podrobnosti,“ dodal s úšklebkem, když vstrčil hlavu do dveří.

„Joshi, vypadni,“ zavrčela jsem potupená a zahalená ve zbytku deky. Až když podotkl, co jsme tu dělali, tak jsem se okolo sebe porozhlédla a vytřeštila jsem oči. Všude peří, roztržená látka, rozházené věci. Ani si neuvědomuji, že bychom tolik řádili.

Po dalším zavrčení od Edwarda konečně Josh odešel.

„Musíme to tu uklidit,“ vydechla jsem zahanbeně, když jsem si na sebe nandavala oblečení.

„Víš, to udělají služky. Ty nejsi služka,“ něžně odpověděl, jelikož on už byl dávno oblečen, tak mi přišel na pomoc. A oblékání se s ním bylo výtečné, jako samotné milování.

„Děkuji,“ zavzdychala jsem, když dokončil svou práci se mnou a s mým oblečením. Nejspíš mi chtěl oplatit mé dráždění. A musím říct, že se mu to náramně povedlo, nehorázně jsem pod jeho dotyky změkla.

„Tak pojď, má paní,“ zašeptal mi do ucha a následně mne uchopil za dlaň. Spolu jsme vypochodovali ze dveří.

Narazili jsme na Joshe, který se lenivě opíral na protější zdi. Moje myšlenky byly nepředstavitelné. Místo, abych myslela na potíže, kvůli kterým nás vyrušil, tak jsem myslela na jeho stejné jméno s mým Joshem. Co by na to asi řekl? A co rodina, schválila by mé milování se s Edwardem? Nikoliv. Přestaň, okřikla jsem se v duchu a odehnala myšlenky na můj bývalý domov do kouta.

„Konečně jste se pohnuli z té pozice. Nevím, nevím, jestli to někdy dostanu z hlavy. Takové prasečinky. Styďte se,“ prohodil trochu kysele. Ihned zvážněl. „Musíme si promluvit. Jde o to, že nikde nemohu sehnat Angelu.“

„Co tím myslíš?“ sykla jsem s pomalu narůstajícím strachem. Předchozí hněv mnou opět lomcoval. Ale teď jsem se uměla ovládnout.