Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Černý život otrokyně - 22. díl

24.02.2011 (08:15) • Jennush • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2046×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Alice:

„Jaspere!“ napomenula jsem ho naoko příkře. „Za 2 minuty sem vrazí Emmett.“

„Takže máme ještě 2 minuty,“ odpověděl mi svádivě mezi svými polibky, kterými mi zasypával moje tělo. Musím říct, že v tom byl velmi dobrý. Snažil se mě rozptýlit, abych nemyslela na Bellu. Nechci si ani představovat, co s ní dělají. Nikdy se mu to plně nepodařilo, ale byl na dobré cestě.

„Myslím, že ho už slyším,“ postěžoval si Jasper na mém krku. Ach, jeho dech tak příjemně studil mou rozpálenou kůži rozkoší.

Vyšvihla jsem se do sedu společně s ním. Dorovnala jsem si šaty a pyšně okukovala svého budoucího chotě. Brzy už brzy. Milovala jsem ho snad každým dnem více a více. V minulosti jsem měla mírné pochybnosti, ale teď jsem věděla, co cítí. Viděla jsem to v každém jeho pohledu, postoji.

Cítila jsem se v jeho blízkosti šťastná. Až to bylo nezdravé. Svojí lásku mi dokázal i tím, že mne vlastnoručně přeměnil a bděl nad mým tělem tak dlouho až jsem se plně vzpamatovala.

„Už mě zase pozoruješ,“ postěžoval si naoko naštvaně, ale ve skutečnosti hořel takovou tohou jako já. Kdyby tu nebyla ta etiketa, tak bych se na něj vrhla a už ze svých spárů nepustila. Ale má se dodržovat jistý oddstup od muže a to v mém případě je nadupíří úkol.

„Hrdličky, co tu děláte,“ vybafl na nás Emmett, když rozrazil dveře. „Představoval jsem si docela něco jiného,“ dodal zklamaně, když nás viděl.

„To si umím představit, Emmette,“ odpověděl Jasper a vzal mě něžně za ruku a šli jsme s rukou v ruce za vyjeveným Emmettem.

„Promiň, přijde mi to trochu ještě divné, že máš vztah s otrokyní,“ omluvil se za své chování poněkolikáté. Uměla jsem si představit, jak si láme nad naším vztahem marně hlavu. Bylo to pro něj fascinující, nejdříve byl dokonce zaražený, ale pomaličku se už s tou myšlenkou sžívá.

Jasper se napjal a už se po Emmetovi ohnal s hrozivým vrčením. Byl na téma „Alice je otrokyně“ docela náchylný. Ani nevěděl, jak mi s tím svým chováním rozechvívá srdce. I když mé srdce nebuší, tak buší písničku specialně pro něj.

Po několika vteřinách byl výsledek hotový a i předem byl jasný. Sice byl Emmett silný jako samotná skála možná i více než ta skála, ale neměl takovou bojovou techniku jako Jasper.

To mi připomnělo, že když jsem byla malá, tak jsem snila o mém princi, jako mém ochránci. Nemohla jsem uvěřit, že mi osud přál a já dostala svého ochránce. Byl to takový hřejivý pocit na hrudi. Ach, chudák, Bella, ona si přála také svého prince a místo toho slouží jako hadrová panenka pro pirátské upíry. Kdyby teď tady bývala byla, tak bych se omluvila, což jsem měla udělat už dávno.

„Omluv se, dámě,“ zavrčel Emmettovi do tváře.

„Omlouvám se, Alice. Řekneš tomu šílenci, prisím, ať ze mě sleze?“ požádal mě a v nitru kypěl vzteky. Neudržela jsem se a musela jsem se usmát.

„Jaspere, prosím, už se omluvil,“ přimluvila jsem se u něj a jemně jsem Jaspera pohladila po ztuhlém rameni, které se rázem uvolnilo. Nakonec Jasper pustil Emmeta ze svého smrtonosného objetí.

„Dobře, lásko,“ odpověděl mi s něhou vepsanou ve tváři.

Vzápětí se Emmett vztyčilt a trucovitě šel pryč. „Jen sem vás chtěl upozornit na společný oběd,“ zahřměl v půli cesty a divila jsem se, že ještě něco nerozbil, což bylo u něj ve zvyku.

Nemusela jsem dlouho čekat na ten zvuk rozbité vázy.

„Pojď, ještě jsem se pořádně neseznámila s budoucím příbuzenstvem a tím nemyslím Emmetta,“ pobídla jsem mírně Jaspera do chodu.

Pomalu jsme odešli z naší ložnice a pokračovali skrz zbytek té prostorné vily. V klidu jsme prošli chodbou, která byla sladěná do béžové barvy. Po několika krocích se objevila rozbitá váza s rozházenými květy. A ten krásný, drahý koberec, který mírumilovně ležel, byl potřísněn vodou. Ani jeden z nás nic neřekl, akorát jsme se ušklíbli.

Pak jsme konečně došli na schody, které vedly k jídelně. Uvědomila jsem si, že jsem docela nervózní. Pro jistotu jsem se více přitiskla k Jasperovi.

„To bude dobré,“ zašeptal mi Jasper do vlasů.

Razila si k nám srkz schody jejich... tedy naše – zvláštní slovo... služka s připravenými čistícími prostředky.

„Pane, paní, oběd je přichystaný. Stačí dát pokyn a přijeli pán Edward a Josh,“ sputila na nás pohotově a už by si to šinula opět nahoru. Byla jsem tolik napnutá, že ta nervozita přd momentem byla nic oproti tomu, co jsem teď cítila.

„A to je všechno?! Dělej Dominique, jinak za sebe neručím,“ vyhrkla jsem výhružně, aniž bych chtěla.

„Ehmm... jistě, pán Edward, přivezl sebou i Angelu s Bellou, paní,“ zašeptala spěšně odpověď a cupitala k rozbité váze.

„Alice, ty jsi to neviděla?“ zeptal se mě udiveně Jasper, když jsme vyběhli ke vstupním dveřím.

„Budoucnost se mění,“ odpověděla jsem znepokojeně. Bylo toho hodně, co jsem viděla. A popravdě jsem své vize moc nemusela.

Upíří rychlostí jsme doběhli ke dveřím. Tam podle očekávání postával Edward s Joshem a bděli nad dobré zacházení s jejich věcmi. Jen, co nás uslyšeli, tak se Edward bleskurychle otočil a skroucené tělo, co přeopatrně držel v náručí mi vyrazil dech.

Bella, skroucená v nepřirozené poloze a třesoucí se jako osika. Než jsem stačila zareagovat, tak už se Edward ze svého transu spamatoval. Nejspíš nad něčím dumal. A já musela také začít dumat. Co se stalo Belle? Jak dalece je to vážné? Proč je Edward tak vážný?

Aniž bych si to uvědomila, už jsem byla v pokoji Edwarda. Ten se nad Bellou starostlivě nakláněl a něco jí úpěnlivě šeptal do ucha.

„Alice, Jaspere, ona... ona byla kousnutá nějakým infinkovaným hmyzem,“ špitl otřeseně a přitom si vzal její ruku mezi své a něžně ji hladil. V té chvíli byla tolik vidět ta něha, láska, kterou k ní cítil až jsem se otřásla.

Smutně jsem zakroutila hlavou. „To jsem viděla, ale doufala jsem, že se to nějak změní, kvůli tomu jsem byla poslední dobou tak jiná,“ vypověděla jsem ustaraně a vysvětlila tím to, jak jsem byla podrážděná a nemohla se pořádně na nic soustředit. Přesně jsem věděla, že vedle mě stojí Jasper a po mém vysvětlení mne konějšivě objal okolo ramen.

„A co jsi viděla, že máme udělat?! Tak mluv přeci!“ křičel Edward jako pominutý, když ke mně upíří rychlostí doběhl.

„Jsou dvě možnosti: Buď ji necháš být a ona umře, protože už je na lidskou záchranu moc pozdě a nebo ji přeměníš a tím si dooost zkomplikuješ život a jí ostatně také. To rozhodnutí je jen a jen na tobě. My dva ten krok udělat nemůžeme,“ řekla jsem lítostivě po ukončení mé kratičké vize, kde už se Edward rozhodl pro druhou možnost.

„To já vím, že to to můžu udělat jen já. Jen já mám zodpovědnost, za to co se stalo. Takže já to musím odčinit. Ale nehce se mi kazit její život. Ještě vím, jak já jsem proklínal osud, když jsem byl proměn,“ zoufale přiznal sůj postoj.

„Kdybych nepřestával, tak mne od ní odtrhněte,“ přikázal nám pevně po chvíli, kdy zíral na třesoucí se tělo Belly. Hned na to rázně přitiskl svá ústa na její ruku.

Zanedlouho začal sát krev. Bylo to nezadržitelné. Hltal a hltal. Postupně se Bella zklidňovala, tedy znehybňovala. Vysával z ní život.

Probudila jsem se z mrákoty a zasáhla. Násilím jsem vystrčila strnulého Jaspera z pokoje, jen pro jeho dobro. Pak jsem rychle přiskočila k Edwardovi a trhla s ním dozadu. Musela jsem uznat, že byl natolik chtivý po té lahodné tekutině, která dokonce i mne vábila, že se mi s prudkostí vytrhl, což bylo pozoruhodné, kvůli tomu, že jsem byla ještě teoreticky novorozená a tudíž ve mne kolovala síla. Podruhé jsem už nepolevila a s urputnou rozhodností jsem ho dostala z dosahu Belly. Samozřejmě za pomoci Jaspera, který se už poměrně uklidnil.

Netrvalo dlouho a starý, tedy napravený Edward se probudil po hladovém chtíči po krvi, co ho prudce zasáhl.

***

Krátký pohled Jaspera:

„Edwarde, musíš také jít na lov,“ začal jsem ho poněkolikáté přemlouvat.

„Nemůžu tady Bellu jen tak nechat. Ještě má před sebou 2 dny,“ ustaraně řekl poněkolikáté tu stejnou odpověď. Kdybych ho takto viděl a slyšel dříve, nevěřil bych, že to je Edward. Klečel u postele před černou dívkou a něžně ji hladil dlaň. A díky svému daru jsem také věděl, že prožívá spolu s Bellou bolest přeměny nehledě na bolest, která spočívá v jeho pocitech viny.

Což je absurdní... nu, dobrá za něco mohl, ale za vše ne.

„Slíbil jsem Alice, že tě vezmu na lov. Ona by tě určitě vytáhla na lov, ona to umí,“ začal jsem se rozplývat nad Alicí. Kdyby po mně Edward nehodil rozpačitým pohledem, tak bych býval pokračoval dále, což jsem nakonec i udělal. „Ach, Alice, už je taky značně vystresovaná, proto jsem ji také poslal na nákupy, ale je to hrozný pocit, když tu není,“ zamumlal jsem nešťastně.

„Zatraceně, Jaspere, řekni rovnou, co tě tolik tíží na srdci a pak běž,“ vybuchl rozhořčeně. Ne, schválně jsem ho ranil svým štěstím, že mám Alice.

Zhluboka jsem se nadechl a trochu začal korigovat jeho závist vůči mně.

„Vadí ti, že jsem proměnil Alice? A ještě bych chtěl vědět, co si udělal s Caroline a s Billem,“ vychrlil jsem ze sebe to, co mne tížilo od té doby, co přijeli a potom co nám vypověděl.

Povzdechl si. „Věděl jsem, že Alice jednou proměníš. A jsem rád, že teď patří ten skřítek mezi nás,“ řekl upřímně, aniž by se odtrhl od té chudinky. „A ohledně těch dvou, jsem zaujal určitá opatření. A to, že jsem poslal zprávu do Volterry a ti je dříve nebo později potrestají a protože jsem Volturiům popsal všechny překročení pravidel od Billa a Caroline, tak mají velice, ale velice nízkou možnost přežití,“ svěřil svá opatření chmurně.

Byl jsem tím náporem informací docela zaskočen. Mýlil jsem se, Edward se nezměnil, on je jiný upír. Vždy byl tak lehkovážný sukničkář, který kvůli penězům a kvůli dobrým vztahům mezi přáteli, se nechal dokonce zaslíbit. Ale zase je pravda, že ho ta dívka, s kterou měl mít svatbu, uměla rozvášnit, ačkoli se domnívám, že teď ji dokázala překonat Bella.

A teď tu klečel sebejistý vyrovnaný, oddaný muž, který se nezalekne ničeho. V duchu jsem ho obviňoval, že neřekl vše, co se mu stalo. Jen něco, abychom nebyli něčím rozrušení. Ale pokud nám to nechtěl říci, tak nebudeme naléhat. A jsou to jen mé domněnky – nic významného.

Po mém vnitřním monologu, jsem vycouval z pokoje, abych mu prokázal moment s Bellou než...

Pozdě. Bylo pozdě, už přišla. To je problém. Začínal jsem pociťovat paniku, jak si mne obmotává okolo prstu. Možná to byla i panika Edwarda.

Edward ji jistě též slyšel. Byl si jist těmi důsledky, co ho očekávají za svou lásku.

„Edwarde Cullene?!“ zahlaholila zpěvavě Tanya.

předchozí * další

Já vím, tenhle dílek se mi moc nepodařil, ale doufám, že aspoň trochu se Vám líbil. A co říkáte na ty novinky?

A v příštím díle bude už Bella upír.

Autor: Jennush (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Černý život otrokyně - 22. díl: