Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Celý život spolu?! 9. kapitola

21.07.2010 (12:30) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3094×

„Lituješ toho?“ zeptal jsem se, když jí ukápla slza.

„Ne, jen jsem šťastná, a ty?“ usmála se.

„Myslím, že…,“ začal jsem. Bella se zvedla na lokti a podívala se mi do očí. Pohled jsem jí opětoval a pokračoval.

„Myslím, že to byla…“

„Myslím, že to byla ta nejúžasnější noc a nejkrásnější okamžik co jsem kdy zažil, vlastně ne… nejkrásnější byl okamžik, když jsi mi řekla, že mě miluješ a tohle je v závěsu za ním,“ řekl jsem a pozoroval výraz mojí lásky.

Zasmála se. Přišlo mi, že až úlevně. Co si myslela? Že se mi to nelíbilo? I když ani mi tak nešlo o samotný akt, ale o to, aby bella byla jenom moje. Miluju jí jako nikoho. A kdybych s ní měl utéct, udělám to, vzdal bych se pro ni rodiny. Pochybuji, že se to rodičům bude líbit, oni ani vlastně neví, že já vím, že nejsem jejich syn. Jo zamotaná věta… Pořád si myslí, že jsem na to nepřišel, díky tomu, že čtu myšlenky vím všechno. Takových že…

„Kde jsou, sakra…,“ uslyšel jsem myšlenky Jaspera, které na mě zakřičely, že jsem se trochu lekl. Snažil jsem se totiž všechny myšlenky ignorovat, bolela mě z toho hlava.

„Bell?“ přerušil můj hlas tuto nádhernou chvíli.

„Ano?“ podívala se mi do očí.

„Jazz nás hledá, nechci, abychom tuhle chvíli ukončili, ale asi budeme muset,“ pověděl jsem jí smutně. Nejdřív zakňučela, ale chvíli na to se usmála a uhladila mi vrásku na čele, která tam vznikla mým mračením.

Pohled Belly:

Bože, bylo to tak úžasný. Nikdy jsem si nemyslela, že by se to mohlo stát, ale Edward mě miluje. Ne jako sestru, což mi ukázal ještě před vyznáním, ale… já nevím, jak to popsat, cítím se tak uvolněně, uspokojeně, šťastně, úžasně… no, použila bych mnoho slov, které existují, a sama bych ještě nějaké vymyslela, protože se můj pocit slovy ani nejde popsat.

„Bell,“ přerušil Edie tuto chvíli svým zvonivým, sladkým a naprosto sexy hlasem.

„Ano?“ podívala jsem se mu zvědavě do jeho nádherných zelených očí, ve kterých plály spokojené plamínky štěstí.

„Jazz nás hledá, nechci, abychom tuhle chvíli ukončili, ale asi budeme muset,“ smutně na mě koukal, až se mu vytvořila na čele vráska. Zakňučela jsem a chtěla se jít zahrabat někam hluboko do peřin spolu s Edwardem, ale pohled na smutnícího Eda se šťastnými jiskřičkami v očích mě pobavil, musela jsem se usmát a uhladit tu vrásku.

„Jdu do sprchy,“ řekla jsem a šla do šatny pro věci.

„Hej, tam jdu já,“ vykřikl Ed a hnal s ke dveřím, jen co jsem vyšla ze šatny s dekou omotanou kolem hrudi.

„Ne!“ vyjekla jsem a hnala se upíří rychlostí ke koupelně. Sekli jsme se ve dveřích.

„Bell… minule si šla první ty,“ začal prosit a dělal na mě štěněčí pohled.

„Bello! Jsi tam? Edwarde!!“ začal nám někdo bušit na dveře. No někdo… Jasper.

„Jo… jsem tu a jdu se vykoupat, jsem unavená,“ křikla jsem. Edie se na mě zaškaredil.

„Dobře, a kde je Edward? Nejde do sprchy s tebou, že ne?“ odpověděl a konec věty řekl značně hystericky.

„Edward je v šatně a…“ Sakra, co tam dělá? Panicky jsem na něj pohlídla.

„Hledám si nějaký normální pyžamo, tvoje manželka mi už leze na nervy,“ zakřičel Ed.

„Aha… a proč jste se zamkli?“ Nějakej zvědavej ne?

„Protože... to… jsme sem přišli a pořád sem někdo lezl, jako třeba líbající se páry, osahávající se…,“ řekl Edie a větu nechal doznít do ztracena.

„Tak ok, jdu vyprovodit poslední hosty, jsou už 3 ráno,“ řekl a zmizel. Hlasitě jsem odpustila vzduch z plic a najednou mě něco napadlo.

Otočila jsem se na Edwarda a ukázala mu prstem, ať jde ke mně. Zmateně se na mě podíval, ale přišel.

„Pojď se mnou,“ šeptla jsem mu provokativně do ucha u kterého jsem skousla ušní lalůček.

„Umpf,“ vydechl Ed.

„Ale Jasper říkal…,“ začal, ale umlčela jsem ho položením prstu na rty.

„Od kdy ho posloucháš?“ zeptala jsem se pobaveně.

Jen pokrčil rameny. Začala jsem si sundávat deku, až se svezla na zem a já před ním stála v rouše Evině.

„Tak jo, jdeme,“ zbrkle mě popadl do náruče a utíkal do koupelny. Musela jsem se zasmát jeho náruživosti. V koupelně si sundal šortky, které si připravil na židli u stolu s počítačem, a pustil sprchu.

„Lásko?“ promluvila jsem na něj šeptem a oklepala si na čelo. On pochopil a napojil se na moje myšlenky. Když Jazz vyhodil lidi, tak tu je moc ticho a někdo by nás mohl slyšet.

„Co je, Bell?“ zeptal se mě v myšlenkách.

„Miluju tě,“ políbila jsem ho.

„Já tebe taky,“ opětoval mi polibek. Milovala jsem, když jsme mohli být takhle spojeni, protože jsme mohli používat pusu na něco jiného, než mluvení a přitom spolu komunikovat.

„Víš, že jsem i ráda poloupír?“ napadlo mě najednou. Vzala jsem houbu ve tvaru třešně, namočila a dala na ní sprcháč. Ihned jsem se začala mydlit, příjemná vůně medu mě dokonale uvolnila. Z mého rozjímání mě vytrhl Ed.

„Proč?“ zeptal se na mou otázku a zmateně se na mě podíval. Vypadal srandovně, mydlil si vlasy, takže mu krásně stály do všech stran a ještě na čele měl pěnovou cestičku, která vedla, až na nos kde se mu usadil velký chuchvalec pěny ze šamponu.

Začala jsem se pochechtávat. Ještě jsem si ukázala prstem.

„Co je?“ zeptal se nahlas a zašilhal si na nos. Rychle si ho utřel a zazubil se na mě.

„Protože i když mi je 14…,“ zašklebila jsem se „… tak se cítím psychicky dospělá, víš, přijde mi, že moje fyzické dospívání je mnohem pomalejší, než to psychické. A já si přijdu jako dospělá,“ řekla jsem a podívala se mu do očí, které mě propalovaly pohledem. „No jo, no jo, já vím, myslíš moje pubertální výlevy… no, ale ty si můžu dovolit, je mi teprve 14,“ usmála jsem se nevinně.

„Jsi neuvěřitelná,“ zasmál se.

Vyplázla jsem jazyk a opláchla si šampón z vlasů.

„Jsi krásná,“ pošeptal mi do ucha a objal mě ze zadu. Opřela jsem se o něj a nechala nás smáčet vodou stříkající ze sprchy.

„Díky, víš, docela jsi mi chyběl těch pár dní. Nemluvili jsme spolu, vlastně jsme se skoro ignorovali,“ ozvala jsem se mu zase v hlavě.

„Jo, to ty mě taky, když si představím, že bych neměl dostat polibek další 4 dny, ježiši, ježí se mi z toho chlupy na těle,“ šeptal mi těsně u ucha, až jsem se zachvěla. Byl na mě natisklý až jsem zřetelně cítila, jak se na konci věty oklepal.

Otočila jsem se mu v náručí, abych ho políbila. Teď jak u mě stál, mi přišlo, že za těch pár dní vyrostl tak o 5 cm. Nějak rychle ne? Já chci taky růst, fňukla jsem si v duchu.

Edward se začal smát, nedošlo mi, že i když na mě teď šeptal, pořád jsme ve spojení v myšlenkách. Vyplázla jsem na něj jazyk, vypnula sprchu a obalila se ručníkem. Na hlavě jsem si udělala z dalšího ručníku turban. Ed mě napodobil, ale místo turbanu si je jeho modrým ručníkem vlasy vysušil, pověsil ho zpět a vylezli jsme ruku v ruce z koupelny. Z vedlejšího pokoje se zase ozývaly vzdechy a rány. No vlastně ne jen z vedlejšího, ale i z protějšího. Sakra, to nemůžou počkat, až budeme spát, naštvala jsem se. Edward se už "odpojil", ale vypadá to, že má stejné myšlenky.

„To nemůžete počkat, až budeme spát,“ zakřičel mou myšlenku. Ozvalo se chichotání, ale vzdechy pokračovaly dál.

Povzdechla jsem si a lehla. Ed si lehl za mě. Chvíli jsme takhle leželi, ale zachvíli jsme se začali mazlit, mazlili jsme se dobrou hodinu a nakonec jsem usla nahá v jeho náručí. Bylo to příjemné, nemusíme si lásku dokazovat sexem, mně stačí obyčejné mazlení nebo líbání.

Měla jsem krásný sen. Ležela jsem na pláži v Edwardově náručí, kolem mě běhal chlapeček se štěňátkem. Honily se a hráli si. Já a Ed jsme se smíchy válely v písku. Bylo vtipné pozorovat chlapečka, sotva chodícího, jak se snaží utíkat za štěnětem, které neslo klacek třikrát větší než ono samo.

------------------------------------- ráno ----------------------------------------

Probudil mě výkřik „Do prde*e, proč já, co jsem komu udělal?“

Otevřela jsem oči a viděla Jaspera stojícího ve dveřích, no spíše v díře po dveřích jelikož dveře tam nebyly. Vykulila jsem na něj oči a koukla na sebe. Měla jsem kolem beder deku a Edwardovu paži, za mnou ležel Ed s druhou dekou kolem pasu. Ou, Aliciina vize se vyplnila. Zazubila jsem se na Jaspera, který se momentálně zády k nám vydýchával. Ed ještě spal. Divím se, že ho ten výkřik neprobudil.

„Kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se, když nikdo po jeho výkřiku nepřiběhl.

„Ehm, Rose s Emmettem vám jeli pro něco k snídani do města, protože po včerejší párty nic nezbylo a Alice uklízí dole a radši se nezajímá, co jsem viděl,“ odpověděl mi pořád otočený zády.

„OK,“ řekla jsem a rychle vylezla z postele, pořád s dekou. Jak Edwardova ruka ze mě spadla, tak se probudil.

„Ahoj, lá…“ zasekl se pohledem na Jasperovi.

„Co tu děláš? Nebylo náhodou zamčeno?“ zeptal se ho.

„Ehm, já vás šel vzbudit, je už půl desátý a zachvíli vám Rose přiveze snídani…,“ začal se rychle vymlouvat. Ale jak uviděl Edwardův pohled, radši sklapnul a zmizel.

V šatně jsem se převlékla do černých domácích kraťásků a černého, upnutého tílka. Pod tím jsem samozřejmě měla černé spodní prádlo. Edward vylezl ze své skříně v naší šatně v tmavě modrých šortkách po kolena a tmavě modrém tílku nádherně obepínajcí jeho svaly. Nebyl jako Emm, ale na něm to je sexy. Vedle dveří máme oba pantofle na doma, a tak jsem se i obuli.

Podívala jsem se mu do očí a zjistila jsem, že mě pobaveně sleduje.

„Co?“ zmateně jsem se ušklíbla.

„No… zíráš na mě už 10 minut,“ zasmál se a utíkal upíří rychlostí dolů. Zavrčela jsem a následovala ho. Dohonila jsem ho až dole, a tak jsem mu ještě ze schodů skočila na záda.

„Vrr…“ ozvalo se znovu z mé hrudi a přitiskla jsem mu zuby ke krku.

Zavrčel na mě zpět.

„Už tu máme snídani!“ zakřičel Emmett právě vcházející do dveří.

„Čau, Emme, Rose“ pozdravila jsem ty dva. Rose vypadala dost naštvaně.

„Ahoj,“ pozdravily ti dva unisono. Emm nás podezřívavě pozoroval.

Nevšímala jsem si ho, seskočila z Edieho zad a šla do kuchyně.

„Ahoj, Alice,“ pozdravila jsem skřítka utírajícího linku.

„Ahoj, jak si se vyspala?“ řekla a šibalsky na mě mrkla. Cítila jsem, jak se mi nahrnulo horko do tváří, ale naštěstí to nebylo vidět.

„Ehm, krásně,“ pronesla jsem možná trošku zasněně, protože se Al zasmála. Vyplázla jsem na ni jazyk. Vzala jsem si zapečenou housku z košíku, který sem položila Rose. Pdívala se na Emmetta a hlasitě si odfrkla.

„Díky,“ zamumlala jsem s plnou pusou.

„Není zač,“ usmála se naráz milá Rose a šla pomáhat Alici, která jen stěží zakrývala smích. Co jim je? Najednou vrzla židle vedle mě a Ed na ní ztěžka dosedl. Koukl se na stůl, kde ležel košík s pečivem a ihned se hladově vrhl po jeho oblíbené koblize plněné čokoládou. Zasmála jsem se, když jí zhltnul a na puse měl čokoládu. Už jsem se chtěla nahnout, že mu jí ze rtu slíbnu, když sem vletěl Jazz.

„Hele, vy dva, už toho mám dost, nechat vás o samotě, to je teda něco,“ ukazoval na nás prstem a tvářil se docela dost vážně. Vypadal komicky.

„Ale vždyť nic nedělají,“ řekla Rose vracející se sem z chodby, na kterou se s Alicí přesunuly.

„Rose, kdybys jen věděla,“ šeptl si pro sebe, ale všichni to slyšeli.

„Aleee, že by na naše puberťáky lezly hormony?“ vlítl sem Emmett a usmíval se jako idiot.

„Jo,“ řekla jsem a Edovi tu čokoládu ze rtu slíbla. Otočila jsem se na Emmetta a ten měl oči skoro na podlaze i s bradou.

„Vy… oni… spolu…,“ koktal.

„Ne, ty pako,“ řekla jsem mu.

„Ale... co to bylo?“ zeptal se pořád zaskočeně. A pak lišácky dodal: „Bella jede po Edovi,“ a řehnil se jak pitomej.

„Chtěla jsem vidět tvoji reakci,“ řekla jsem a zakousla se do další housky.

„Jo? Tak mojí reakci?“ ptal se se zvednutým obočím.

Kývla jsem. Už už se nadechoval, že něco kvákne, ale Rose ho chytla za ruku a táhla ho pryč. Zakroutila jsem hlavou a dojedla.

Po snídani jsme uklidili zahradu. Oběd jsme měli až ve 2 odpoledne. Pak jsme si skočili na rychlejší lov a koukali se na filmy. Večer kolem 9 jsme na sebe s Edwardem měli alespoň trochu času.

„Jak to bude ve škole?“ zeptala jsem se, když Edward seděl na posteli a já na jeho klíně. Koukali jsme si do očí a ani nepotřebovali slova, abychom řekli své pocity.

„Normálně, žádná nová učitelka nenastupuje, a ani nový žák ne,“ odpověděl zmateně.

„Myslím mezi námi, ty tele,“ řekla jsem pobaveně.

„Jo ahá, no budu tě moct líbat…,“ šeptl a vrhl se na mé rty, „… budu se tě moct dotýkat…,“ pošimral mě jeho hlas na uchu a rukou zajel po bocích pod kraťásky a nakonec mi zmáčkl zadek. „… No prostě budeš jenom moje,“ zakončil svou řeč a oslnivě se usmál.

„Ale já nechci být jenom tvoje, měl by ses podělit s Mikem, Joem, Joshem, Taylerem a ostatníma klukama,“ pozlobila jsem ho. Zavrčel a přisunul mě k sobě blíž.

„Ne, ne, ne, ne, ne… nikdo na tebe ani nesáhne, jinak mu zlámu ruce,“ zavrčel výhružně.

„No jo, ty můj žárlivče,“ zasmála jsem se.

„A to se mi divíš?“ zeptal se a nevěřícně povytáhl obočí nahoru, až se mu zkrabatilo čelo.

„No…“ začala jsem, ale přerušil mě Jazz klepající na dveře. Ani nečekal na vyzvání a vešel.

„Bell, můžu s tebou mluvit?“ zeptal se.

„Jo, tak mluv,“ řekla jsem a pobídla ho i rukou.

„O samotě,“ významně se na mě podíval a já pochopila, poběžíme někam do lesa.

< >

Autor: Pawi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Celý život spolu?! 9. kapitola: