Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Celý život spolu?! 5. kapitola

14.06.2010 (20:15) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3374×

Já jdu do osmé, Ed do deváté a Alice, Emm, Jazz a Rose do druháku. Alice nás odvezla před školu.

„Hodně štěstí,“ popřála nám a zmizela. Zato já a Edward jsme se vydali do jámy lvové…

Úplně všichni na nás zírali. Bylo to docela nepříjemný. Oba jsme najednou vykročili a mířili do kanceláře.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem paní za stolem, který nesl obrovskou váhu papírů a k tomu ještě PC.

„Dobrý,“ pozdravil Edward.

„Oh… Dobrý den,“ usmála se a nandala si brýle. Bylo jí asi tak 30 a vypadala dobře. Byla štíhlá, blonďatá a měla zelené oči. Oblečená taky dobře. Riflové bermudy, k tomu růžové tričko a růžové brýle, ale boty hrůza. Měla k tomu takový starodávný botky.

„Vy budete určitě Cullenovi, že?“ zeptala se mile a svůdně se usmála na Eda. Ten jen pobaveně zvedl obočí a přikývl na její otázku. Ona se začala přehrabovat v té haldě papírů a vyplazovala u toho jazyk soustředěním.

„Co?“ zeptala jsem se v myšlenkách.

„Nic, jen si v duchu pořád opakuje ,Je mu 15, je mu 15, je mu 15‘,“ uchechtl se v duchu.

„No, Ede, to už tě balí i třicítky, jo? No to se máš, člověče, za chvíli se k ní přidají čtyřicítky, padesátky a nakonec i osmdesátky,“ začala jsem se chechtat nahlas.

Ed jen podrážděně zavrčel.

„Caylow, Cindyová, Copeová, Crowley, Cullet… Ááá tady to je… Cullen, Cullenová,“ mumlala si sekretářka a konec zakřičela.

„Takže tady máte rozvrhy, seznam sešitů a knih k zakoupení. Isabella má třídu v budově C. třída 15 a Edwarde vy také v budově C., ale ve třídě 16,“ řekla a podala nám potřebné věci.

„Děkujeme,“ řekla jsem a vyšla ven s Edwardem v závěsu.

Šum, který se ozýval ze všech skupinek 7., 8. a 9. třídy utichl a zase na nás upřely pohledy. Já nedávala nic znát a kočičí chůzí zašla do budovy C.

Ve třídě jsem si sedla do přední lavice a čekala, až se přihrnou ostatní. Periferně jsem viděla, jak Edward profičel do vedlejší třídy a za ním utíkala parta asi čtyř vřískajících holek. Jen jsem se zasmála. Do třídy vešla parta kluků.

Byli 4. Všechny jsem si prohlídla. Uprostřed šel kluk s uhlově černými, na krátko ostříhanými vlasy a krásnýma, uhrančivýma modrýma očima. Kolem něj 2 blonďáci jeden se zelenýma očima a druhý s modrýma, ale mnohem bledšíma než ten první krasavec. A vedle modrookého blonďáka šel kluk se zrzavými vlasy a hnědýma očima. Vypadali jako by nějak sportovali, měli totiž docela vymakaný postavy. Teda na osmáky (nemyslím zvíře :-D).  Jejich oči se na mě upřely. Ten krasavec (musím mu vymyslet přezdívku) se na mě usmál. Já na něj taky a flirtovně mu mávla rukou. Jeho úsměv se ještě více roztáhl. Slyšela jsem lapání po dechu.

Vešla nějaká parta holek. Čtyři brunetky a čtyři blondýnky. A ta blondýnka uprostřed, asi jejich vůdkyně, mě propalovala pohledem. Já dostala chuť jí naštvat.

Usmála jsem se na toho kluka a prstem mu naznačila, ať jde blíž. Ten milerád uposlechl a blížil se. Měl na sobě dobře padnoucí bílé triko, které obepínalo jeho svaly a černé uplé džíny, které zvýrazňovaly jeho sexy zadeček.

Dokonce mi přišlo, že vypnul prsa. Posadil se na židli vedle mě a mě natočil k sobě.

„Ahoj, krásko, jsem Josh, smím znát tvé jméno?,“ zeptal se a přiblížil se ke mně.

„Mmmm,“ zamručela jsem. Dostala jsem chuť si s ním hrát.

„Jsem Isabella, ale říkej mi třeba Bello nebo Izzie.“ Přiblížila jsem se k němu blíž.

„Jak budeš chtít,“ špitla jsem mu do ucha.

On se jen samolibě usmál a prstem ukázal na kluky, kteří zaraženě stáli na tom místě, kde se zastavili, aby přišli. Ti frajersky přišli k našemu stolu.

„Takže, Izzie, tohle je Brian,“ ukázal na zrzka.

„Taylor,“ modrooký blonďák, „a Joe,“ zakončil to zelonoočkem.

„Kluci, tohle je Izzie, nejkrásnější holka na škole,“ pronesl trošku víc nahlas, že to slyšela celá třída, která se začala pomalounku naplňovat lidmi. Ta blondýnka se naštvala a prudce se otočila ke svým stoupenkám.

„Tu holku musíme zničit,“ řekla otráveně.

Josh se podíval směrem co já.

„Těch si nevšímej, to jsou EG [:ídží:],“ řekl a mávnul nad nimi rukou.

„Ty blondýny jsou Jessika, Maya, Selena a jejich vůdkyně Serena. Ty brunetky jsou Angela, Kiley, Sydney a Ashley,“ řekl a postupně mi je všechny ukazoval.

„Serena mě chce už od šestky, já s ní chodil asi měsíc, jenže je to taková trubka, že jsem se s ní rozešel, ale ona mě chce zpátky,“ řekl znechuceně. Kluci si sedli za nás a Brian vedle nás.

„Hmm, tak to ti můžu pomoct,“ řekla jsem.

On se jen usmál, zvedl obočí nahoru a nahnul se ke mně. Už, už jsem ho chtěla políbit, ale vyrušila nás učitelka.

„Ach, slečna Cullenová, že?“ řekla sladce, div jí neukapával med od pusy. Jen jsem pobaveně protočila oči.

„Tak se nám tu představte,“ řekla a pobídla mě k tomu, abych šla před tabuli. Já zděšeně vykulila oči. Ta Serena se začala smát.

„Ta bude snadná, se stydí jít před tabuli,“ šeptala své sousedce Kiley nebo jak se jmenovala. Já se odhodlaně zvedla a šla před tabuli.

„Tak ahoj no, jsem Isabella Cullenová, je mi 14, přistěhovala jsem se z Aljašky, miluju nakupování, svoje autíčko, motorku, můj phone, hezký kluky,“ mrkla jsem na Joshe. Ten se usmál. „Ráda cestuju, a abych pravdu řekla, nesnáším blondýnky jsou pěkně blbý, obzvlášť ty s modrýma očima (poz. aut.: Holky jestli některá z vás tak vypadá, neberte to jako urážku ju? Je to jen k povídce, ptž já si to nemyslím. :-D),“ řekla jsem a otočila se na učitelku. Teď jsem si jí prohlédla. Byla silnější, asi padesátiletá, blonďatá, s modrýma očima. Měla na sobě košili, sukni až k zemi s rozparkem až do půli stehen a k tomu silonový podkolenky zařízlý těsně pod kolenama. Já dostala záchvat smíchu. Celá třída se ke mně přidala až na ty husy v rohu a učitelku.

Ze smíchu mi ukápla slza.

„O-o-omlouvám-m se, j-já to tak-k-k nemys-s-slela-a-a,“ dostávala jsem ze sebe při záchvatu a sedla si zpět na své místo.

„Doufám, že to nebylo nic proti mně!“ křikla na mě učitelka.

„Ne,“ snažila jsem se udržet vážnou tvář, ale cukaly mi koutky.

„No proto.“ Ukázala na mě prstem a začala hodinu. Matematiku. Hodina utekla rychle a to jen proto, že jsme si z Joshem povídali. Když zazvonilo všichni jsme se vyhrnuli na chodbu. Devítka už tam taky byla. Viděla jsem Edwarda, jak se v rohu líbá s nějakou blondýnkou.

Pohltila mě vlna zlosti a horka. Odtrhla jsem od něho oči a vyhledala Joshe. Ten si to ke mně namířil. Položil mi ruku na zadek a přitáhl si mě. Musela jsem kouknout nahoru, protože byl o hlavu vyšší. Naklonil se ke mně a políbil mě. Dala jsem mu ruce kolem krku, abych na něj lépe dosáhla. V hlavě mi křičel hlas, že to není správný, že ho znám jen hodinu a že miluju někoho jiného. Jenže koho, to jsem si zatím neuvědomila.

Odtrhla jsem se od Joshe a usmála se.

„Víš, já o víkendu asi budu pořádat párty, nechceš tam přijít?“ zeptal se mě Josh.

„Nemůžu,“ řekla jsem a on svěsil koutky.

„U nás je totiž párty, tak přijď a nezapomeň plavky,“ dopověděla jsem. Joshovi najednou v očích zajiskřilo.

„Hmm, a bude to bez rodičů, pořádá to moje ségra, ale vsadím se, že za chvíli tu budou všude plakáty,“ řekla jsem a o krok odstoupila.

„Super!“ vyhrkl Josh a šel to říct klukům. Toho využila Serena a přišla ke mně.

Otevřela fantu a vylila mi jí na boty, takže teď růžový botky chytli barvu až dočervena. Mě to tak rozpálilo, že jsem jí dala facku, jenže jsem neodhadla sílu a jí se z nosu vyhrnula krev. Na boty mi nikdo sahat nebude a ona mi zničí jedny z nejdražších bot, co mám a k tomu jsou jen jedny na světě.

„Au! Tys mi zlomila nos,“ začala pofňukávat.

„Tys mi zničila boty,“ zavrčela jsem na ní.

„Ty vole!“ slyšela jsem odevšad.

Serenina parta se k ní rychle přihrnula a začali jí pomáhat.

„Co se to tu děje!“ zakřičel asi ředitel.

„Bello, co jsi zase provedla,“ ptal se mě Edward.

„Tss, ta nána mi zničila boty,“ vyjekla jsem mírně hystericky.

„A do pr… Na boty si nenechá šáhnout ani od vlastní mámy,“ řekl Ed řediteli.

„Slečno Cullenová, vy jí teď ten nos ošetříte, a vy, slečno Woodsová, jí ty boty zaplatíte,“ řekl.

„Víte pane řediteli, na ty boty asi v kasičce mít nebude,“ řekla jsem mu.

„Tss, co si o mě myslíš? Kolik stáli 100$, 200$?“ zeptala se.

„Ne, stály 2 830$ (asi 60 000Kč),“ řekla jsem.

Všichni okolo zalapali po dechu kromě Edwarda, který se mnou ty boty kupoval.

„C-cože?“ vykoktal ředitel.

„No co, ty boty jsou ze speciální kolekce Pierra Mocanniho, jednoho z předních návrhářů, a jsou jedny na světě,“ řekla jsem jako bych to vykládala blbečkovi.

„Takže mě bude stačit, když tady slečna dostane prospěšné práce, hmm třeba 60 hodin,“ řekla jsem.

„C-co? Já žádný prospěšný práce dělat nebudu, to tys mi zlomila nos,“ začala vřeštět. Edward jí zatím ten nos srovnal a řekl: „Nemáš ho zlomený, jen naražený a praskla ti žilka, tak tekla krev, no?“

A jemu už odporovat nemohla, protože Edward je tak slaďoučkej a okouzlující.

„Myslím, že to je dobrý nápad, slečno Cullenová,“ řekl ředitel a odcházel do ředitelny.

Já se jen vítězně usmála a vytáhla telefon.

„Alice to bys nevěřila, co se mi stalo. Nějaká nána mi zničila moje milované botičky,“ žalovala jsem.

„Cože?! To budeme muset na nákupy,“ zavýskla.

„Jo to budeme,“ souhlasila jsem. A z druhé strany jsem slyšela někoho z kluků umučeně zamručet.

„Neprotestuj, stejně se tomu nevyhneš, Jaspere,“ začala tam Alice peskovat.

„Al, nechceš mi přivézt nový boty? V těchto čvachtá,“ řekla jsem.

„Ok, o přestávce tam jsem,“ řekla a zavěsila, zrovna když začalo zvonit.

Šla jsem si sednout na své místo k Joshovi.

„Ty si hodně potrpíš na luxus viď?“ zeptal se.

„Ani ne, o tohle nejde, jenže já mám sestru, která mě nenechá koupit věci jinde než u předních návrhářů a všelijakých módních značek. Byla jsem k tomu vychovaná už od malička, tak jako mí sourozenci,“ odpověděla jsem mu.

„Já taky, moje ségra je o 10 let starší jak já a stará se mi o všechno, prej nebudu naší rodině dělat ostudu,“ řekl. Jen jsem se uchechtla.

Náš rozhovor ukončil právě vcházející učitel.

Měli jsme Anglický jazyk. Hodina uběhla pomalu, ale nakonec mě vysvobodilo zazvonění.

Alice mi o téhle přestávce přivezla nové boty a rovnou tu na stůl dala plakáty na náš mejdan, které jsme vytiskly o víkendu. Holky už nic nezkusily, a tak zbytek hodin proběhl normálně.

Zrovna jsem šla na oběd, když mě někdo chytil za ruku.

„Belli? Proč se mnou nemluvíš?“ zeptal se Edward. Byla jsem na něho naštvaná, ani nevím proč, ale nějak mi vadilo, že se k té blondýně Nicky, jak mi řekl, nějak moc má.

„Mluvím,“ odsekla jsem a vydala se na oběd.

„Ale jsi na mě naštvaná a já ani nevím proč,“ řekl smutně.

„Proč? Ty se ptáš proč? Víš co? Jdi si za tou tvojí Nicky a mě nech nepokoji,“ řekla jsem mu a rychle odkráčela k pultu s obědem. Vzala jsem si salát a šla si sednout ke stolu.

Edward si ke mně přisedl.

„Ty žárlíš?“ zeptal se.

„Ne,“ odsekla jsem.

„Ale jo, jde to vidět. Víš, Nicky je jen holka. Není moc inteligentní, ale je hezká. Nikdy jí nebudu mít radši než tebe, Belli,“ řekl a objal mě. Taky jsem ho objala.

„Já vim, tohle mě ani nijak netrápí,“ zašeptala jsem.

„A co tě trápí?“ zeptal se a zrakem zamířil k Joshovi a začal si ho přimhouřenýma očima měřit.

„On ne, Edwarde,“ řekla jsem. Přišla k nám Nicky a sedla si k Edwardovi na klín. Docela mě bolelo je dva takhle vidět. Vzala jsem svůj tác a odešla za Joshem.

Ten si mě taky posadil na klín. Jen jsem se na něj usmála a dala mu pusu. Pohledem jsem zamířila k Edwardovi, který si Joshe měřil zlostným pohledem. Oběd proběhl v klidu, až na ty vražedný pohledy směřovaný na mě od Sereny a jejích holek.

„Proč si vlastně říkají EG?“ zeptala jsem se Joshe.

„Jako eight girl. Je jich osm víš, nesmí jich být ani víc ani míň,“ řekl.

Najednou se rozrazily dveře jídelny a nakráčel si to sem Emmett. Když mě uviděl sedět na klíně Joshe a na Edwardově klíně Nicky, jen nechápavě zakroutil hlavou.

Zatnul zadek, vypnul prsa a s výrazem ‘Já jsem king‘ si to mířil přímo k našemu stolu. Vzal si židli od vedlejšího stolu, obrátil jí opěrátkem k nám a sednul si na ní obkročmo.

Všichni v jídelně včetně mě jsme sledovaly každý jeho pohyb. Emmett se nadechnul a…

< >

Autor: Pawi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Celý život spolu?! 5. kapitola: