Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Celý život spolu?! 20. kapitola

Kapitola je opět věnovaná Anetanii, která mi strašně moc pomáhá! Nabíjí mě, takže poděkujte i jí!

Když jsem pocítil orgasmus, dívčina na mě zvedla svou tvář a já myslel, že vyletím z kůže, byla to totiž… 

… byla to totiž Bella. Teda vypadala úplně stejně. Zamrkal jsem a protřel si oči, najednou už tam nebyla Bella, ale nějaká blondýnka s modrýma očima. Všude kolem byla těla opilých holek a kluků. Jen Tony, Robin a James si s nějakýma holkama ještě užívali.

Teď mi došlo, co že jsem to provedl. Bella je pryč měsíc a půl a já už z ní mám halucinace. Vrávoravě jsem se zvedl a šel dopít poslední alkohol, který tu byl. Pak jsem nasedl do auta a jel domů. Naštěstí mě policie nezastavila a žádné další auto taky nejelo, protože jsem docela kličkoval a málem jsem minul naší příjezdovou cestu. Zaparkoval jsem před domem a dopotácel se dovnitř. Když mě Esme začala peskovat, ignoroval jsem to, ale když se přidal i Carlisle s větami typu: „Co jsme ti říkali? Že pít už nebudeš!“ „Edwarde, co si to provedl? To jsi řídil s alkoholem v krvi?“ „Máš domácí vězení do odvolání!“ „A máš zákaz na počítač a telefon!“

Už jsem to nemohl vydržet a v opojení alkoholem, kdy jsem ani přesně nevěděl, co dělám, jsem na ně vyštěkl.

„Přestaňte, vždyť ani nejste mí rodiče!“ A zapadl jsem do pokoje. Okamžitě jsem spal.

***

Probral jsem se s ohromnou bolestí hlavy. S kňučením jsem se doplazil do koupelny a dal si studenou sprchu. Tam se mi v mysli zobrazilo všechno, co se stalo. To jak jsem se opil, jak jsem měl halucinaci ohledně Belly i to jak jsem rodičům prozradil, co vím. Opatrně jsem se osušil, ze zásuvky jsem vytáhl aspirin a pořádně se jím naládoval. Převlékl jsem se do domácího a chvíli počkal, než začnou léky působit.

Měl jsem smíšené pocity. Nevěděl jsem co si o té halucinaci myslet.  To jsem Bellou opravdu tak posedlý? Ne to určitě není pravda. Odhodlaně jsem se postavil, a když jsem zjistil, že bolest hlavy už ustoupila do pozadí, vyšel jsem do obýváku.

Seděla tam mamka v náručí taťky a slabě plakala.

„Moc se omlouvám, už se to nikdy nestane,“ zahanbeně jsem sklopil hlavu.

„Je nám líto, že se tohle děje, ale jak si to myslel, že nejsme tví rodiče?“ podíval se na mě Carlisle.

„No dejme tomu, že vím, že nejste mí pokrevní rodiče, a je mi opravdu jedno že ne, protože já vás tak beru. Jen mě včera naštvalo, jak jste na mě křičeli, i když vím, že jste na to měli právo,“ posadil jsem se vedle mamky.

„Mám tě moc rád, mami, a je mi jedno, že nejsi má pokrevní matka. Miluju tě stejně, jako kdybys jí byla. Jen mám teď divné období a odnášíte to vy. A tebe mám taky moc rád, tati. Opravdu mě to mrzí,“ sklopil jsem hlavu.

„Ach, broučku. Co tě trápí, mohu ti nějak pomoci?“ objala mě mamka.

„Promiň, mami. Ale tohle si musím vyřešit sám. A kdyby něco, určitě se s vámi poradím,“ usmál jsem se, ale myšlenkami jsem byl opět u mých „děvek“. No nebyly to děvky, ale… Teprve teď mi došlo, jak hluboko jsem klesl. Já byl vždycky slušnej kluk a v pohodě, ale teď? Drogy, sex, alkohol… Takhle to dál nejde, musím se sebou něco dělat.

Vyprdnu se na nějakýho Tonyho. Napíšu Tayovi a půjdeme si zajezdit na čtyřkolkách. Vezme s sebou Monick a můžeme do kina. Nebo třeba jen tak koukat na filmy u nás nebo u nich. Mé myšlenkové pochody přerušila SMSka.

„Ahoj bráško. Jsem v pohodě. Něco jsem ti koupila. Moc se na vás všechny těším. Tvoje SESTŘIČKA Bella.“ Teda to sestřička nebylo velkýma písmenkama, ale mě to tak bilo do očí, že mi to tak přišlo. Ach jo. Ztratil jsem jí, a to z mojí blbosti.

Najednou se ozval zvonek.

„Kdo to je?“ zeptal jsem se.

„To jsou denalijší. Říkala jsem ti o nich před týdnem,“ zamračila se na mě mamka. Pokrčil jsem rameny a zapnul si televizi. Mamka šla otevřít.

Začalo hromadné vítání. Všechny jsem tiše pozdravil, jen Tanya mě musela obejmout. Mamka je šla ubytovat a pak si všichni posedali do obýváku. Tanya vyzvídala, jestli mám přítelkyni a házela na mě zkoumavé pohledy, ale já jí okázale ignoroval. Povídali jsme si co je nového, jaké jsou změny, táta s Eleazarem opět spekulovali, co máme s Bellou za schopnosti a ani jsem se nenadál a už byl večer. Mamka mi uvařila mrkvovou omáčku s bramborem. Mňam. Poděkoval jsem jí, umyl talíř a šli jsme se koukat na film Paranormal entity. Blbost, kdybych se alespoň bál. Kolem desáté jsem se šel osprchovat a spát, i když jsem nebyl unavený. Ale štěbetání všech lidí plus jejich myšlenky bylo těžké snášet. Najednou klaply dveře.

„Edwarde?“ ozvala se Tanya.

„Hmm?“ posadil jsem se a koukl se jí do očí. Měla je černé. Pomalu ke mně přešla a posadila se mi do klína. Věděl jsem, co chce udělat. Proč ne? Ostýchavě mě políbila na rty, bála se mé reakce, protože její myšlenky vyzrazovaly, jak se na mě chce vrhnout.  Bylo mi to jedno. Ať si se mnou dělá, co chce, ale ať nečeká zázraky. Žádný pár nebudeme. To jsem jen s Bellou. Jen s ní si připadám plný.

Okamžitě jsem zajel svou rukou pod její kalhotky a začal jí dráždit. Teprve pak pochopila, že jí chci. Jenže já nechtěl jí, ale Bellu. Strhla ze mě pyžamové kraťasy a já z ní sukni, top a spodní prádlo a okamžitě jsem jí začal jazykem vzrušovat. Přesně jsem si dokázal vybavit Belliny vzdychy, když jsem to dělal jí. Najednou jsem ležel na zádech a můj penis se zabořil do měkkého a vlhkého tratoliště. Úžasné, osvobozující. Konečně se můžu oddat upíří podstatě, což jsem s lidmi nemohl. Jen s Bellou. Tanya skoro křičela slastí. Ale já neviděl ji, viděl jsem mojí lásku. Moje vzdychy se úplně ztrácely. Najednou mě ovládl orgasmus a já si naprosto úžasně představil Bellu v orgastické křeči. Najednou se otevřely dveře.

„Edwarde! Okamžitě ke mně do pracovny!“ křikl táta a zmizel. Uvědomil jsem si, co dělám. Okamžitě jsem byl na druhé straně pokoje v kraťasech. Byl jsem sám sebou znechucený ještě víc než předtím. Jak jsem to mohl udělat?

Bella není jako ona ani žádná jiná. Mohl jsem jich mít v posteli tolik, myslím, že snad všechny, které mi přešly přes cestu, ale já myslím na Bellu, mojí milovanou, jedinou lásku, která mě dokáže doplnit. Jen s ní jsem sám sebou. Poraženě jsem vyšel za tátou. Za dveřmi stáli pochechtávající se sourozenci a Kate s Irinou a zaražená mamka, Carmen a Eleazar. Prohrábl jsem si vlasy a vešel k tátovi.

„Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat? Chovej se jako muž, kterého jsme vychovali a né jako spratek z ulice! Je to rodina! Uvědomuješ si to?! Měl by ses nad sebou zamyslet! Jsi jak… jak…“ nenacházel slova.

„Já vím. Já… jsem totálně v hajzlu,“ složil jsem se na židli.

„Jsem znechucený. Nechápu své chování. Není to… je to… já… nevím, co mám dělat. Zklamal jsem jí a jsem z toho v… místě,“ naříkal jsem.

„Uvědomuješ si, že my s mamkou tolerujeme to, jak chodíš domů. Táhne z tebe laciná voňavka, ženské feromony a občas i marihuana. A řekli jsme ti na to něco? Myslel jsem, že dnes ráno jsme si řekli dost. Jenže já na to už nemám nervy, Edwarde,“ křičel, ale nakonec šeptal a zmučeně se posadil do křesla.

„Máš pravdu, musím trochu zklidnit hormon. Slibuju, že se budu snažit,“ dodal jsem, když jsem viděl jeho zklamaný pohled. Budu se muset sebrat. Ono je to opravdu trápí, ale dělám to pro mou lásku. Došlo mi, že jsem klesl ještě hloub. Měl jsem v posteli svou skoro sestřenku. Sakra. Fuj. S těmito myšlenkami jsem došel do pokoje, kde pořád ležela Tanya.

„Myslím, že je čas jít do své postele,“ řekl jsem trochu víc odměřeně.

„Ale Edí? Nechceš si dát sprchu,“ pozvedla laškovně obočí a pověsila se mi kolem krku. Silně jsem jí od sebe odpáčil a hodil po ní ne moc hezký pohled.

„Už jsem v koupelně byl! Teď vypadni, je pozdě a chci jít spát! Byla to chyba,“ řekl jsem. Tanya si oblékla tričko a kalhotky a už chtěla odejít.

„Něco sis tu zapomněla,“ hodil jsem po ní sukni. Odfrkla si a hlasitě zabouchla. S povzdechem jsem se posadil na postel a složil hlavu do dlaní. Ach jo, co se to děje. Bells, co to se mnou děláš? Zeptal jsem se sám sebe a poté ulehl do postele. Okamžitě jsem vytuhnul.

Ráno jsem se opláchl, převlékl, učesal a s předsevzetím, že budu sekat latinu, se vydal do kuchyně, kde na mě čekala snídaně. Všude bylo ticho, jen z obýváku byla slyšet televize, před kterou seděli všichni.        

„Mami, půjdu za Taylorem,“ otočil jsem se na ni. Nedůvěřivě si mě měřila.

„Už nechci pít, kouřit a dělat blbosti. Včera jsem to podělal a už nechci, aby to tak dopadlo znovu,“ promnul jsem si kořen nosu.

„Dobře, ale zavolám ti, ano?“ usmála se.

„Dobře,“ kývl jsem a vyšel do pokoje. Zavolal jsem Taylorovi.

„Čáu kámo, taky že se ozveš! Jak je?“ začal hned, jak zvedl telefon.

„Ahoj! Ale jo v poho, jen mám teď krušný období, ale to je fuk, chci na to zapomenout. Co podnikneme? Vytáhneme holky?“ zeptal jsem se.

„Ok, tu mojí káru jsem už dlouho neprotáhl, takže když k vám přijedu tak za hoďku? Musím ještě odvést Mon,“ navrhl.

„Ok, jsem doma, tak se tu stav,“ zavěsil jsem a šel si mezitím na počítač stáhnout novou muziku.  Začal jsem přemýšlet… Asi se večer stavím za Tonym, proběhlo mi myslí.

„Ne! Slíbil jsi to!“ ozval se za mnou Bellin hlas. Otočil jsem se, ale nikdo tam nebyl.  Shit! Já mám opravdu halucinace!

Vyděšeně jsem se otočil na obrazovku a křečovitě se na ni díval, dokud nezazvonil zvonek. Seběhl jsem dolů a tam už stál Taylor a akorát zdravil mamku.

„Dobrý den, paní Cullenová,“ usmál se.

„Ahoj, a říkej mi Esme,“ pokárala ho. Usmál jsem se. Zase vše při starém, teda skoro vše.

„Promiňte, Esme,“ omluvil se.

„Čáu, brácho,“ drnknul jsem ho do ramene.

„No nazdár, že ses taky ozval,“ uchechtl se a taky mi dal ránu do ramene.

„Projedem se?“

„Jasně, proto jsem tu,“ přikývl Tay. Cukl jsem hlavou, ať mě následuje a rozešel se do garáže. Tam jsme se převlékli do kombinéz a vlezli jsme si na čtyřkolky. Taylor měl tu svojí u nás, protože jsme vždycky vyjížděli od nás. Nasadili jsme si helmy a vyjeli na dráhu.

Takhle to šlo do konce prázdnin. Na Tonyho jsem radši úplně zapomněl, protože vždy když jsem na něj pomyslel nebo na sexy holky, které bych mohl v jejich kalhotkách navštívit, uslyšel jsem Bellin hlas, který mě začal peskovat, že ať mě to ani nenapadne.

Sourozenci byli šťastní, že se jim věnuju. Tay byl rád, že má prej zpátky kámoše. Mamka s taťkou mě už nebombardovali myšlenkami, že jsem se zhoršil. Teď se spíš radují, že jsem konečně v pohodě. Ale nebyl jsem.

Poslední týden se mi až chorobně stýskalo. Došlo mi, že jí strašně miluju. Ten rozchod byla největší chyba mého života a já si to nikdy neodpustím. Chci jí zpátky. Hned jak přijede, musím jí prosit o odpuštění.

Nedokážu bez ní žít.

„Ede? Jsi v pohodě?“ probral mě Moniččin hlas. Cukl jsem sebou a podíval se na ní.

„Jo jsem, jen…“ složil jsem hlavu do dlaní. Mon se ke mně přišoupla a objala mě.

„Neboj, Bella ti odpustí. Jen se budeš muset nějak snažit,“ hladila mě po zádech.

„Když, ona mi nikdy neodpustí. Totálně jsem to podělal. Já… tak moc se mi stýská,“ fňukal jsem jí do ramene. Vůbec nechápu, co se to se mnou děje. Já nikdy nefňukám.

„Pojď, zajedeme si na nákupy, ať tě rozptýlíme,“ vytáhla mě na nohy a táhla do garáže. Posadila mě do zadu Taylorova auta a sama si sedla na místo spolujezdce. Tay za chvíli přiběhl a už startoval. 

Zajeli jsme si do Seattlu. Během jízdy jsem se snažil sebrat. Asi jsem měl nával hormonů nebo tak něco. Jsem chlap! Nebudu brečet!

Celou cestu jsme všichni byli zahloubaní ve svých myšlenkách, ale když už jsme zastavili, tak jsem byl v pohodě.

„Zítra Bell přijede, tak co jí koupit dárky na uvítanou?“ zeptal jsem se.

„Super nápad, jdeme,“ chytla mě i Taye za ruku a táhla nás do patra se šperky. Okamžitě mě zaujal řetízek se srdcem. Zapadl jsem dovnitř a koupil ho. Do srdce jsem nechal vyrýt, Miluji tě!‘. Vypadá to trochu divně, ale snad se jí bude líbit. Za tři hodiny jsem si pro něj měl přijít a tak jsme si zatím zašli do KFC na něco dobrého a Monick Belle koupila plyšového sloníka, který měřil asi 1,5 metru do výšky. Tay nevěděl, jestli je vhodné jí něco koupit, ale pak uznal, že když jsou nejlepší kamarádi, tak by jí něco pořídit mohl. Vybral hrníček s nápisem, Pro kámošku, největší borec!‘. Já pak šel vyzvednout řetízek a jeli jsme domů.

Mamka byla trochu na trní, když jsem zmizel bez telefonu. Pořád se bála, že se vrátím ke svému způsobu života jako předtím, ale Bella mi to nedovolovala. Tady né Bella, ale její přelud.

A tak jsem radši na nic takového nemyslel, protože jinak bych se zcvoknul. Rozloučil jsem se s Tayem a Monick, protože už bylo 9 večer a museli jet domů. Mamce jsem vysvětlil, co jsme dělali, a šel se vykoupat. Už v 10 hodin jsem zalehal do postele, jak jsem se nemohl mého anděla dočkat.

*** 

Dneska navečer už konečně přiletí. Všem dávala zprávy každý týden, jen já dostal 2 SMSky za celé prázdniny. To je tak nefér!