Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Celý život spolu?! 18. kapitola

27.10.2010 (08:45) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2672×

V uších měla sluchátka a dělala na nějakém návrhu.

„Mami?“ zaklepala jsem jí na rameno. Mamka rozpačitě odložila sluchátka a otočila se na mě.

„Mami, musíme ti s Edwardem něco říct. Víš, my…“

O dva roky později

„Bello! Dělejte trochu… pospícháme do školy!“ křičela Alice.

„Už letíme!“ křikla jsem zpět. Líbla jsem Edwarda na koutek úst, popadla batoh a seběhla dolů.

„No proto,“ usmála se a zamířila do garáže.

„Ahoj, děti,“ zavolala na nás mamka.

„Ahoj, mami,“ křikli jsme zpět a nasedli do auta. Za chvíli jsme byli u školy.

Už pár měsíců jsem v prváku na střední. Mám tu plno kámošů, ale hlavně… Náš vztah s Edwardem pořád existuje, sice se poslední dobou docela hádáme, ale moc ho miluju a nechci nic pokazit. Určitě se ptáte, co na to rodiče? No… my jsme jim to ještě neřekli. Ten den, jak jsme jim to chtěli oznámit, dopadl asi takhle.

„Mami, musíme ti s Edwardem něco říct. Víš, my… to,“ začala jsem. Sakra, jak to říct.

„Ano, Bell? Co s Edwardem?“ podezřívavě se na mě podívala. Ed mi zmáčknul ruku.

„Bello!“ napomenula mě mamka po dlouhém přemýšlení.

„Budeme spát u Taylora,“ vyjelo ze mě.

„Dobře, ale dejte si pozor, ano?“ usmála se.

„Ehm,“ udělala jsem zvuk na souhlas.

„Dobře,“ usmála se, nasadila si sluchátka a dál pracovala.

„Proč jsi jí to neřekla?“ zeptal se Ed.

„Já dostala strach,“ kníkla jsem. Edward se zasmál a objal mě kolem ramen. Samozřejmě jsme u Taylora nespali, ale byli jsme v nějaké chatičce v lese, kde jsme si užívali jeden druhého. Samozřejmě bezpečně.

„Bell, už jsme ve škole, haló,“ probralo mě mávání před obličejem. Alice mávala jako šílená.

„Už jdu,“ řekla jsem a vylezla z auta.

Ed mě chytil za ruku a vyšli jsme do třídy.

„Miluju tě,“ špitl, vášnivě mě políbil a odešel do své učebny.

„Bell! Nezajedeme na večeři? Vezmu Mon a ty Eda,“ přiběhl za mnou Tay. Odhodil tašku na zem a ztěžka se posadil, až to zadunělo.

Vytáhl si penál, knihu a sešit a se zdvihnutým obočím se na mě podíval.

„Hmm… můžeme, dejme tomu v 19:00 se pro vás stavíme?“ přikývla jsem.

„Ok, pojedeme do Port, otevřeli tam novou luxusní restauraci,“ usmál se. Po minutě vešel učitel a začala nudná biologie. Probírali jsme staré učivo ještě ze základky.

Po zazvonění jsem čekala, že tu na mě bude Edward čekat, ale on nikde. Hmm, když nechce, řekla jsem si v duchu a rozešla se do učebny v budově C. Dějiny Ameriky, literatura, trigonometrie a španělština. Celý den jsem Eda neviděla, až na obědě.

„Čauky,“ pozdravila jsem všechny a posadila se. Přišoupla jsem si Emmettův tác a začala mu luxovat to, co si tam dal.

„Díky, Bell,“ mrknul na mě.

„Za nic, ale asi prasknu,“ řekla jsem, když jsem do sebe naházela poslední kousek pizzy.

Zezadu se ozvalo písknutí, tak mi tam hlava automaticky vystřelila. Zase Mike. Ten kluk ze třeťáku, který se mě snaží sbalit.

Vedle mě se ozvalo zavrčení. Na Mika jsem se schválně oslnivě usmála a vrčení se ozvalo znovu a silněji.

„Copak, Edík nám tu žárlí?“ rýpnul si Jasper.

„Ne,“ odsekl a dál se rýpal ve svém obědě.

„Nekecej, mě neobalamutíš, brácho,“ poplácal ho Jazz po zádech. Ed se zvednul, vzal tác a odešel. Tác při cestě vyklopil do koše.

„Co mu zas v tý hlavě přeskočilo?“ zeptala jsem se.

„Puberta, děvče, to nevíš, že kluci jsou o 2 roky opožděnější než holky?“ uchechtla se Rose. Emm a Jazz se nafoukli a odešli nabubřeně taky. To už jsme s holkama chytly záchvat smíchu.

„Ach jo, s těma našima klukama je ale švanda,“ dostávala ze sebe Al. No kdybyste viděli ten ksicht Emmetta.

„To jo,“ usmála jsem se.

„Už musím jít,“ řekla jsem a vyběhla do učebny. Holky snad ten tác odnesou.

„Ahoj, Mon. Už víš o tom dnešku?“ Potkala jsem Monick.

„Jasně, Tay už mě informoval. Pojď se mnou,“ usmála se. Přidala jsem se k ní a šly jsme společně na tělocvik.

Hodina byla nudná. Po dvouhodinovém tělocviku jsme se s Mon přesunuly k našim autům.

„Stavíme se pro vás,“ kývla jsem na ni.

„Dobře, tak zatím,“ mávla mi. Oplatila jsem jí to a pozorovala její mizející záda.

„Jedem?“ zeptal se mě Emmett. Kývla jsem a sedla si dozadu.

S Edwardem jsme neprohodili ani slovo. Nevím co mu zase je.

„Ede? V 7 máme být u Taye a Monick. Jedeme na večeři do nové restaurace v Port,“ oznámila jsem mu.

„Ok,“ kývl a vystoupil, protože jsme už stáli v garáži. Nechápavě jsem zakroutila hlavou.

„Zajdeme si na lov, jo?“ ozval se Emmett a zmizel s Jasperem, Edwardem, mamkou a tátou za zády.

„Bell, zalez si do vany, my tě s Rose připravíme, ale máme jen 4 hodiny, tak šup,“ hnala mě Alice do koupelny. S povzdychnutím jsem vyběhla nahoru, odhodila tašku ke stolu a zapadla do koupelny.

Dala jsem si napouštět vanu s vonnými olejíčky a připravila si šampon, čistící peeling a sprchový gel.

Shodila jsem ze sebe oblečení a vlezla si dovnitř. Z vody stoupala pára, která příjemně voněla olejíčky. Namočila jsem si hlavu, pořádně promasírovala šampónem, obličej si důkladně umyla peelingem a tělo vonícím mýdlem. Zavřela jsem oči a chvíli relaxovala.

„Bello! Vylez, už tam ležíš hodinu,“ probralo mě bušení na dveře. Prudce jsem otevřela oči. Hodinu? Páni, ani mi to nepřišlo. I když voda byla už vlažná. Rychle jsem si spláchla vlasy a obličej a vylezla jsem ven. Kolem těla si obmotala ručník a vypustila vanu. S turbanem na hlavě jsem vylezla do našeho pokoje. Ani jsem to nepostřehla a už jsem stála u Alice v pokoji.

„Vezmi si tyhle kalhotky,“ podávala mi takové nic.

„Podprsenku potřebovat nebudeš,“ uculila se. S povzdychem jsem si nasadila nový trend a omotala kolem sebe Jasperův župan ležící na posteli. Sundala jsem si turban a dobrovolně se posadila k Alici na židli. 

„Rose? Já jí udělám vlasy, ty se pusť do líčení,“ navigovala. S povzdechnutím jsem se opřela a zavřela oči.

„Nevíte, co je Edwardovi? Polední dobou mi přijde jiný,“ povzdechla jsem si.

„Já si ničeho nevšimla, akorát se k sobě už měsíc nelísáte, ale třeba jen něco chystá,“ řekla Rose.

„Nevím, no. Kdyby něco chystal, tak to nebude trvat měsíc a nebude se ke mně chovat tak chladně. Přijde mi, jako by mě nemiloval,“ plačtivě jsem poznamenala.

„Miluje tě, Bell. Třeba má jen těžké období, to v pubertě bývá, ne?“ ozvala se i Alice.

„Asi ano, jen je mi to líto,“ setřela jsem si z koutku oka slzu.

„Nebul, to se spraví,“ konejšila mě.

„Dobře,“ křečovitě jsem se usmála. Co když má jinou? Probíhalo mi hlavou. To by mi neudělal. Nebo ano? Nechám to být. Zaměřila jsem se na činnost holek. Alice mi žehlila vlasy a Rose mi roztírala nějaký krém po obličeji.

„Bell? Co když se to chystá říct rodičům a je z toho vystresovaný? Měli byste to udělat. Odkládáte to už 2 roky. Neboj, oni to pochopí,“ navrhla Rose.

„O tom by se mnou mluvil nebo myslíš, že by mě z toho vynechal?“ zvedla jsem obočí.

„Třeba. Tys z toho totiž pokaždé vycouvala,“ přidala se k ní i Alice.

„Slib mi, že si s ním o tom promluvíš a řeknete to rodičům, nerada vidím, když se trápíš,“ naléhala na mě moje starší sestřička.

„Dobře, zkusím to,“ podvolila jsem se.

„Vlasy máš hotový, Bell. Jdu ti vybrat oblečení,“ řekla Alice a zmizela za dveřmi.

„Bell? Slibuješ?“ navázala Rose na náš rozhovor.

„Slibuju,“ povzdechla jsem si.

„Děkuju. Víš, mám tebe i Edwarda moc ráda a vadí mi, když jste nešťastní. Moc vám to spolu přeju, tak si to vyřešte,“ vysvětlila mi.

„Neboj, snad to bude v pohodě,“ uklidňovala jsem ji i sebe.

„Ok, a máš hotový i líčení,“ odvedla hovor jinam. Otevřela jsem oči a musela jsem je i vykulit. Líčení bylo červené, do očí bijící, ale přesto elegantní a jemné. Rty přetřené červeným leskem, růžová růž na tvářích, dlouhé černé řasy. Vlasy jsem měla kudrnaté, stažené do elegantního drdolu ze začátku 20. století. Krásně odhaloval můj dlouhý krk. Vypadala jsem tak dospěle.

„Páni, já nemám slov,“ vydechla jsem. V tu chvíli do dveří vpadla Alice s bílým vakem v ruce a černými páskovými boty na podpatku.

„Takže, tady máš šaty a boty,“ položila je na postel, otevřela vak a vytáhla černo-červené elegantní šaty dlouhé až na zem s rozparkem. Zasněně jsem je na sebe natáhla a divila se, jak skvěle mi padnou. Výstřih byl vykrojený do U a krásně zvýrazňoval má větší pevná ňadra. Černá látka obtahovala mé tělo a tím zvýrazňovala mé křivky. Rudě červený pruh pod ňadry byl ve stejném odstínu jako mé oční stíny.

Rozparek byl až na bok. Vypadalo to, jako bych žádné kalhotky neměla. Na nohy jsem si obula boty na podpatku. Podívala jsem se do vysokého zrcadla na dveřích šatny a ani jsem nedutala.

„Páni, Bello, moc ti to sluší,“ složila mi poklonu Rose.

„Jsi krásná,“ potvrdila mi to i Alice. V zápětí vyběhla ze dveří a křičela na Edwarda, ať maže nahoru, že ho musí obléci.

„Vezmi si tuhle kabelku,“ podala mi svou nejoblíbenější. Perfektně mě doplňovala.

„Nezapomeň ještě tohle,“ pověsila mi náušnice a červený náhrdelník.

„Teď je to dokonalé,“ vzdychla. S úsměvem jsem si hodila telefon, lesk, zrcátko, stíny, pudr a peněženku do kabelky a sešla dolů do obýváku, kde už seděl zbytek rodiny.

„Jedeme s Monick a Taylorem na večeři, tak nás čekejte až večer,“ usmála jsem se na mamku.

„Páni. Nemít Rose, tak nevím, nevím,“ písknul Emmett.

„Asi tak, Emme,“ kývnul Jasper.

„Moc ti to sluší, zlatíčko,“ šeptla mamka dojatě.

„Děkuju,“ zasmála jsem se.

„Sluší ti to, ale měli bychom jet,“ nabídl mi vedle mě stojící Edward rámě.

„Díky, zatím,“ mrkla jsem na kluky.

„Bell, nezapomeň,“ upozornila mě Rose. Ed se na mě zaujatě podíval. A jaj, už to ví. Sakra, měli bychom jim říct o našich schopnostech.

Edward už měl řidičák a tak jsme nasedli do jeho Aston Martina a jeli jsme nejdřív pro Taylora, který na sobě měl oblek s modrou košilí, kterou mu doporučila Alice, stejně jako Edward, akorát ten měl rudou košili, aby se ke mně hodil. Když jsme dojeli k Mon, akorát vycházela. Moc jí to slušelo, měla na sobě modro-stříbrné elegantní šaty, drdol, kabelku a boty na podpatku.

S úsměvem nastoupila vedle Taylora.

„Ahoj, moc ti to sluší, lásko,“ políbil jí.

„Ahojte, lidi, děkuju,“ trošičku zčervenala.

„Ahoj, Tay má pravdu,“ mrkla jsem na ní přes zrcátko. S radostí mi mrknutí oplatila.

„Ahoj, to má,“ zazubil se Edward a vyjel. Za chvíli jsme stáli před restaurací. Vystoupila jsem a šla vedle Edwarda dovnitř. Ach jo, už si mě zase nevšímá, povzdechla jsem si v duchu.

„Dobrý den, vaše přání,“ ozvala se mile recepční.

„Dobrý den, máme tu rezervaci na jméno Cullen,“ odpověděl Edward. My tu máme rezervaci? To ani nevím, asi to objednala Alice.

„Ale jistě,“ koketně se usmála a vedla nás krásnou restaurací do zadního boxu. Edwarda pohladila po rameni a odešla. Pěnila jsem žárlivostí, ale Edward se malinko usmál a posadil se. Sedli jsme si taky a servírka nám donesla jídelní lístek ovázaný v pravé kůži. Objednali jsme si samé lahůdky, které nám během půl hodinky donesli. Chutnalo to výborně. Hovor nikdy nestál, povídali jsme si o všem a pomlouvali lidi ze školy.

Dali jsme si i zákusek a zmrzlinový pohár. Za dvě hodiny jsme odjížděli domů. Vyhodili jsme Taylora s Mon u něho a jeli jsme domů.

„Edwarde? Musíme si promluvit,“ špitla jsem. Ed zajel ke krajnici a zastavil.

„Začni,“ povzdechl si. Odpásala jsem se a otočila k němu čelem. Napodobil mě.

„Co se to s námi děje? Chováš se jinak, dělám něco špatně?“ tlačily se mi slzy do očí.

„Ty nic neděláš špatně, jen… mě už… ne to ne… ehm, prostě chci trochu volnosti. Nemůžu si sám zajít s kluky do baru, na párty nebo jen tak probírat klučičí věci,“ volil váhavě slova.

„Vždyť můžeš, mně by to nevadilo, dělej si, co chceš,“ naštvaně jsem prskla. Prej mu nic nedovoluju.

„Vážně můžu? Už vidím tvůj výraz, až přijdu ráno domů. Nemám chuť na vyzvídání, s kým jsem byl, proč tak dlouho a podobně,“ zavrčel.

„To bych nedělala. Máš vlastní hlavu, dělej si, co chceš. Jestli si o mně myslíš tohle, tak mě neznáš,“ vřískala jsem.

„Ne, nedělala? To bych byl zvědavej,“ oplácel mi to.

„Řekni mi, o co ti jde? Chceš mě vytočit? Ok, to se ti povedlo,“ nasupeně jsem se opřela o opěradlo.

„Nejde mi o to tě vytočit! Jen se chci ujistit, že mě nebudeš omezovat,“ vykřikl chladně.

„Víš co? Dělej si, co chceš. Mě už tohle nebaví. Tahle hádka nemá smysl, ale když tě to baví, najdi si na to někoho jinýho. Mezi náma dvěma je konec,“ řekla jsem klidně a chladně, stejně jako on.

Mlčky nastartoval a vyjel domů.