Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Celý život spolu?! 17. kapitola

13.10.2010 (11:30) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2915×

„Jsme domá!!“ zakřičela jsem, ale nikdo se neozýval. Pokrčila jsem rameny a vyšla do pokoje. Byla jsem totálně unavená. Edward přišel chvilku po mně. Dal si rychlou sprchu a pak už nevím, usnula jsem.

„Bello! Edwarde!!“ ozval se křik. Šokovaně jsem se probrala a…

… rozhlížela se kolem, abych se podívala, co se děje. Mamka se na nás šokovaně koukala, a tak jsem se také prohlédla. Měla jsem kolem hrudníku omotanou deku a ležela jsem na Edwardově nahé hrudi. No, teď už jsme oba zděšeně koukali, co se děje.

„Jak jste to mohli udělat? Jste sourozenci!“ křičela. Táta vedle ní jen zuřivě přikyvoval. Ten křik mi rozbolavěl hlavu. Když mi došlo, co mamka křičela, upustila jsem deku a zírala na ně s otevřenou pusou. Jak to sakra zjistili. Zvednul se mi žaludek, ale udržela jsem to.

„Bell, oni si myslí, že jsme dneska spolu spali… jako spali,“ ozval se mi Edův hlas v hlavě.

„Mami, ale já jen usnula,“ ukázala jsem na svoje tričko.

„Aha, promiň, když ono to vypadalo jako to…“ stydlivě sklopila hlavu. Vybuchla jsem smíchy. Bože, na co mamka nepřijde. Edward se ke mně přidal a mamka po chvíli taky. Taťkovi jen cukly koutky a s kroucením hlavy odešel. Stoupla jsem si, ale zatočila se mi hlava. Opět se mi zvednul žaludek, to jsem už neudržela a letěla jsem k záchodu.

„Bell, co je ti?“ ucítila jsem máminu ruku na čele.

„Bolí mě hlava a je mi trochu blbě,“ stoupla jsem si a pořádně si vyčistila zuby.

„Dám si sprchu,“ šeptla jsem. Mamka odešla a zavřela za sebou, tak jsem se mohla v klidu svléknout a vlézt pod proud teplé vody. Nechávala jsem si uvolnit ztuhlé svaly a můj žaludek se uklidňoval. Sprchovým gelem s vůní lučního kvítí jsem si promasírovala ramena a šíji. Bylo to tak uvolňující a příjemné, že jsem musela pod náporem slasti párkrát zasténat. Pořádně jsem si umyla vlasy a smyla ze sebe všechnu pěnu. Vlasy jsem si osušila, omotala si je do turbanu a kolem těla si omotala ručník. Přistoupila jsem k zrcadlu a chtěla si očistit obličej, ale…

„Bell? Pojď, lehneme si k bazénu,“ přiřítila se Alice. Na nic víc se neptala a táhla mě za ruku dolů do přízemí ke krytému bazénu. Lehla jsem si vedle Monick na lehátko a nechala se opečovávat. Rose i Alice si připravily nějaké přípravky a začaly si hrát s naší pletí. Všechny jsme byly v ručníku s turbanem na hlavě.

„Uvolni se, Bell,“ špitla mi Al do ucha. A tak jsem ji poslechla. Zavřela jsem oči a nechala se. Nejdříve mi po obličeji přejížděla něčím vatovým, asi tampónem, namočeným v čisticím prostředku. Pomalu, ale jistě jsem začínala usínat. Z krásného polospánku mě vyrušilo něco šíleně studeného na obličeji.

„Co to děláš?“ vyjekla jsem.

„Jenom masku,“ začala se Al nevinně culit.

„Hmm…“ zamručela jsem a položila se zpět. Chvíli na to jsem měla na obličeji nádherně vonící masku.

„Z čeho to je?“ zeptala jsem se.

„Mmm… Mango a pomeranč,“ špitla moje osobní maskérka.

„Hezky to voní,“ konstatovala jsem.

„To ano,“ přidala se Mon.

„Hmm…“ ušklíbla se znechuceně Al. Uchechtla jsem se a radši zavřela oči.

„A jak se vám to včera líbilo? A nechápu, proč já zvracela a ostatní ne, no teda kromě Taye, ale je fakt, že je mi trochu blbě,“ zeptala jsem se.

„Jo, šlo to. Sice jsme to trochu přehnali, a jestli to zjistí mamka, tak mě zabije, ale bylo to super. Takhle jsem se už dlouho nebavila,“ rozplývala se Mon.

„No, až na to, že jsme vás nechali se takhle zřídit, jsem si to taky užila,“ řekla Rose, která ležela mezi mnou a Monick, na tváři stejný make-up jako my.

„To jo, ty emoce, které vysílal Jasper, teda to okolí,“ opravila se rychle Alice. Jasně, ještě aby Mon zjistila, kdo jsme. Vrhla jsem na ni podrážděný pohled. Kajícně na mě zamrkala. Povzdechla jsem si a zase zavřela oči. Opět jsem začala usínat. Nakonec jsem upadla do uvolňující tmy.

Zdálo se mi, jak plavu v moři s delfíny, kolem mě jsou korály a mořské rybičky. Vypadalo to tak nádherně. Máchala jsem rukama kolem sebe a snažila se udržet na jednom místě. Kolem mě bylo barevno. Dokonce jsem tu rozpoznala i ty rybičky z té pohádky Nemo. Jenže se kolem mě něco mihlo. Otočila jsem se, ale nikde nic nebylo, jen voda, písek a ryby. Opět kolem mě něco proplulo. Tentokrát jsem to poznala, žralok. Už od malička mám z nich hrůzu a netuším proč. Chtěla jsem začít křičet, jenže všude kolem mě byla voda.

Vykřikla jsem jen bublinky mého posledního vzduchu. Začala jsem kolem sebe máchat rukama, ale pořád jsem zůstávala na místě. Žralok na mě dorážel a já se nemohla bránit. Zoufale jsem lapala po dechu, ale mé plíce se plnily vodou. Chtěla jsem se probudit, ale nešlo to. Najednou na mě to ošklivě vypadající zvíře zaútočilo a ve vodě se začala vznášet krev. Moje krev.

Všechny rybičky zmizely, i ten žralok a já tu plavala sama. Ve vodě s příchutí krve, začala jsem ztrácet vědomí, až jsem upadla do tmy.

***

„Dýchej!“ křičel někdo.

„No ták! Prober se!“ cítila jsem tlak na hrudi a vzduch v puse. Začala jsem zoufale vykašlávat vodu. Pokusila jsem se otevřít oči, ale oslepilo mě světlo.

„Bello, díky bohu,“ začal mě někdo zuřivě objímat.

„Co se stalo?“ zachroptěla jsem a sedla si. Pořád jsem byla u bazénu, akorát na zemi, mokrá a s bolestí hlavy.

„Emmett tě hodil spící do bazénu, moc velkou silou. Máš rozbitou hlavu,“ objímal mě dál Edward.

„Blbec,“ odfrkl si Jasper, který akorát přicházel.

„Jsi v pohodě?“ objal mě taky. Edwardovi se z hrudi ozývalo vrčení.

„Je mi dobře, jen mě bolí hlava,“ ujistila jsem ho a chytla Eda za ruku.

„Mamka, Rose a Alice mu dávají čočky,“ uchechtl se.

„Tay, Mon,“ špitla jsem.

„Před hodinou odjeli domů, spíš jsem je odvezl,“ ozval se opět můj nejrozumnější bráška.

„Aha, dojdu se převléct,“ chtěla jsem se zvednout, ale zamotala se mi hlava.

„Pomůžu ti,“ zvedl mě do náručí Edward.

„Děkuju,“ vtiskla jsem mu jeden rychlý polibek na rty. Překrásně se usmál a odnesl mě do pokoje. V koupelně jsem si znovu omyla vlasy a Edward mi ošetřil hlavu. Pomáhal tátovi dva měsíce v nemocnici, takže by šít měl umět. Nakonec to vyšlo na čtyři stehy. Osušila jsem se a převlékla se do domácích kraťásků a tílka.

„Pojď ke mně,“ přitáhl si mě Edward k polibku. Nadšeně jsem ho začala líbat. Naše jazyky spolu hrály vášnivý tanec.

„Miluju tě,“ špitla jsem.

„Já tebe taky,“ oplatil mi Ed a něžně mě položil na postel. Moje ruce automaticky začaly bloudit po jeho těle. Během chvíle jsme se proplétali ve vášnivém tanci našich těl. Bylo mi všechno jedno. Dokázala jsem vnímat jen Edwarda uvnitř mě, jeho rty po celém mém těle. V podbřišku jsem cítila velmi vzrušující pocit, vibrování.

Steny se nedaly utišit. Kousala jsem do rtů sebe i Edwarda. Prudkými pohyby našich pánví jsme se doháněli ke hvězdám. Nemohla jsem to vydržet, a tak jsem se poddala. Mé lůno se začalo stahovat silným orgasmem a mé ruce si vyhledaly hýždě mého milence. Tlakem jsem ho donutila vniknout do mě, až na samé dno. Tím jsem mu přivodila poslední impuls k orgasmu.

Jen tak jsme leželi, Edward nade mnou prudce oddechoval. Podpíral se o lokty a hlavu měl položenou na mých ňadrech. Láskyplně jsem ho vískala ve vlasech a pobrukovala si. Ed se najednou posadil a rychle si oblékl kraťasy, po mně hodil šaty. Jen tak, tak jsem si je na sebe navlékla a rozrazily se dveře.

„Edwarde!“ přiběhla k němu mamka a vlepila mu facku, až otočil hlavu na druhou stranu. Všichni se nahrnuli do místnosti a pusu měli dokořán.

„Co to děláš, mami!“ křikla jsem na ni.

„On s tebou! Vždyť jste sourozenci! Jak jsi to mohla dovolit, Isabello! Je ti 14!“ řvala na mě. To bylo poprvé, co jsem viděla mamku takhle vyvádět.

„Mami, nech toho! Víme, že nejsme sourozenci!“ křičela jsem na ni zpět.

„Co? To je mi jedno, pozítří odjíždíš na internátní školu,“ prskla a vyběhla dolů. Následně jsem viděla její mizící záda v lese.

„Omlouvám se,“ přelezla jsem si k Edwardovi do klína.

„Za co, nic mě nebolí a jsem poloupír, takže…“ odmlčel se. Políbila jsem ho na rty.

„To bylo hustý,“ řekl Emmett.

„Můžeš za to ty! Kdybys Belle neublížil, Esme by nebyla tak rozohněná!“ křikl na něj Jasper.

Emmett viditelně posmutněl.

„Já nechtěl, Bello! Odpustíš mi to?“ skoro vzlykal Emmett.

„Jasně, že jo, pojď sem,“ přitáhla jsem si ho za tričko a pořádně ho objala.

„Děkuju, sestřičko,“ sevřel mě v medvědím objetí.

„Není zač,“ políbila jsem ho na tvář.

„Jaspere, přestaň ho obviňovat, on za to nemůže,“ prosila jsem ho.

„Hmm…“ prsknul naštvaně a taky zmizel v lese.

„Co mu je?“ koukla jsem na Alici.

„Nic, ale měli jste si dát pozor, ne si to tu rozdávat, když je mamka doma,“ mávla rukou a taky zmizela.

„Rose?“ koukla jsem na ni. Ta jediná se usmívala, ale nebyl to upřímný úsměv.

„Co je?“ roztáhla rty ještě víc.

„Co jim je?“ nechápavě jsem zvedla obočí.

„Nic, chovají se normálně, ale Bell, krásně voníš,“ šeptla a přibližovala se ke mně krokem lovce. Projel mnou mráz.

„Edwarde!“ křikla jsem vyděšeně, ale Edward ležel v louži krve pode mnou a nad jeho krkem byl Jasper a sál jeho krev.

Najednou se na mě vrhla Rose a zakousla se mi do krku. Cítila jsem, jak ze mě uniká život a já pomalu ztrácím vědomí. Neměla jsem sílu, ani chuť se bránit, bez Edwarda jsem nic. Najednou mě pohltila tma a já viděla obličeje celé mé rodiny. Edwardovi tekly slzy, Rose a Jasper se tvářili spokojeně a utírali si rty od krve, mamka s taťkou je pyšně hladili po hlavách a Alice šťastně objímala Jaspera.

„Neměli nám lhát,“ špitla mamka.

***

S výkřikem jsem se probrala. Sáhla jsem si na krk, naštěstí žádné stopy po kousnutí. Hlava mě nebolela. Teda, jen jsem měla menší migrénu, ale nebyla rozbitá.

„Co se děje, Bell?“ zeptala se zděšeně Rose.

Měla jsem na sobě ručník, na obličeji masku a na hlavě turban.

„Měla jsem hrozný sen,“ řekla jsem.

„Aha, vyděsila jsi nás k smrti,“ zatrylkovala Alice.

„Promiňte, a jak dlouho tu jsme?“ zeptala jsem se.

„Asi hodinu, proč?“ odpověděla moje nejstarší sestřička.

„Jen tak, Rose. Al, sundej mi to,“ ukázala jsem na svůj obličej.

„A kde je Monica?“ došlo mi.

„A jak je Edwardovi?“

„Bell, ty jsi dost zmatená, že jo?“ zasmály se obě mé sestry.

„Monica je na záchodě, je jí ze včera špatně, Eda taky není zrovna v pohodě, ale ukradl tátovi aspirin z lékárničky, a jo, sundám ti to,“ smála se Alice dál.

„No jo,“ vyplázla jsem na ni jazyk.

Alice s kroucením hlavy došla ke mně a smývala mi masku dolů. Měla jsem nádherně hebkou pokožku. Asi se nechám častěji.

„Jdu se převléci,“ oznámila jsem jim. Vyšla jsem do obýváku a mířila si to po schodech nahoru. Na vrcholu jsem se potkala s Mon.

„Jak ti je?“ zeptala jsem se jí.

„Už líp, Edward mi dal aspirin,“ zasmála se a scházela dolů.

„Tak to jo,“ kývla jsem a zapadla do pokoje.

Tam se na posteli rozvaloval Edward. Na sobě jen tílko a šortky. Ruce za hlavou, poslouchal hudbu a kmital překříženýma nohama tam a zpět. Zapadla jsem do šatny a převlékla se do domácích šatů a na nohy si nazula domácí pantofle s králíčky. Zamířila jsem si to do koupelny. Pořádně jsem si rozčesala vlasy a snažila se u toho nemyslet na ten sen. Sakra, mám z toho i noční můry.

Z rozčesaných vlasů jsem si udělala volný drdol, obličej jsem si přepudrovala a na oči nanesla jemné stíny. Rty jsem přejela jahodovým jelením lojem a vpadla jsem zpět do našeho pokoje.

„Edwarde? Musíme si promluvit,“ sedla jsem si k němu.

„Dobře,“ posadil se a přitáhl si mě na klín.

„Musíme to říct rodičům, mám z toho noční můry,“ oklepala jsem se.

„Dobře, ale vydrž ještě chvíli, jo? Musím si opatřit brnění, aby mě mamka nemohla roztrhat a táta spálit,“ zvedl se z postele a šel k počítači.

„Neboj, tak horký to nebude, přežijeme to oba dva, když tak to svedem na Emmetta,“ mávla jsem rukou a táhla Edwarda dolů, kde je mamka.

V uších měla sluchátka a dělala na nějakém návrhu.

„Mami?“ zaklepala jsem jí na rameno. Mamka rozpačitě odložila sluchátka a otočila se na mě.

„Mami, musíme ti s Edwardem něco říct. Víš, my…“