Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Celý život spolu?! 15. kapitola

09.09.2010 (10:30) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2820×

Škola utíkala jako voda. Už byl zase pátek. Taylor začal chodit s Monicou a oba jezdili k nám. Monica je docela milá holka a rozumíme si, takže není co řešit. Alice se dokonce přimluvila i u jejích rodičů, aby mohla u nás spát příští týden o víkendu. Spal by tu i Taylor. No, ještě se uvidí, ale teď se jdeme připravovat na obrovský náákupyyy.

„Alice!“ zakřičela jsem do útrob domu.

„Co je?“ přiběhla za mnou do koupelny.

„Pujč mi sukni,“ zaprosila jsem.

„Dobře,“ usmála se a odběhla. Během chvíle mi podávala černo bílou, kostkovanou a překládanou sukni, k tomu jsem si vzala bílou halenku a černou kravatu. Na nohy jsem si navlíkla páskové boty s podpatkem. Z vlasů jsem si udělala neposedný drdol a obličej si namalovala jen jemně.

„Můžeme,“ seběhla jsem dolů jako poslední.

„Užijte si to,“ objala nás mamka. Táta objal všechny holky a kluky poučil o tom, jak nás chránit v tak velkém městě. Emmett s Jasperem nás měli i hlídat, protože jsou nejstarší. Po rozloučení jsme nasedly my holky do Roseinýho BMW kabrioletu a kluci si vzali Emmettův Jeep. Ti jeli za námi a povídali si. To my jsme měly staženou střechu a zpívaly s rádiem. Seděla jsem vzadu, takže jsem tam měla místa dost. Zpívání mě už nebavilo, a tak jsem si zapla notebook. Ihned mi přišla zpráva na Skype od Edwarda.

„Chybíš mi.“

„Vydrž ještě 15 minut a jsme tam.“

„Ach jo, měl jsem jet s tebou. ;-( “

„Vydrž, taky chci být s tebou.“

Pak jsme si psali, co budeme dělat, abychom se v letadle nenudili a najednou Rose zastavovala na letišti. Zaparkovala a zaplatila garáž. Kluci vyndali naše kufry, kterých bylo 24, ale jen 4 plné. Ostatní jsou na nové oblečení.

„Dobrý den, mám tu rezervaci na jméno Emmett Cullen,“ šel Emmett k recepci.

„Jistě, pane. Tady mi to podepište a zaplaťte,“ posunula k němu slečna čtečku na kreditky. Emmett to podepsal, přejel kartou a naťukal pin kód. Slečna mu vytiskla 8 letenek a mohli jsme jít. Odbavili nás a my šli do letadla. Bylo to akorát, že jsme nemuseli pospíchat a ani čekat. Uvnitř jsme se chtěli posadit, ale 4 místa byly u sebe a dvě na druhé straně 1. třídy.

„Emmette, ty pako, můžeš mi vysvětlit, jak jsi to objednával?“ prskla na něj Alice.

„Normálně, jako vždycky,“ obořil se na ni.

„Hmm, dneska se ti to nějak nepovedlo,“ řekla ironicky Rose.

„Nějaký problém?“ přišla letuška.

„Ne, kromě toho, že můj bratr je idiot,“ usmála se Al zářivě.

„Hej, zas se tolik nestalo, ne? Jen jsem objednal blbý místa,“ obhajoval se.

„Nehádejte se a nechte Emmíka na pokoji, my si tam s Edwardem sedneme,“ pohladila jsem Emmetta po tváři a Edwarda jsem táhla dozadu, kde nikdo neseděl.

„Nemyslím, že je to dobrý nápad,“ zdráhal se Jazz. Ach jo, bratrská ochrana.

„Nech je chvíli samotné, chudáci na sebe nemaji čas o samotě,“ peskovala ho Rose a Alice se přidala. Vděčně jsem se na ně podívala a zalezla si do sedaček. Letuška nám řekla, ať se připásáme, že vzlétáme. Vzlety naprosto nesnáším. Začala jsem drtit Edwardovu ruku.

„Klid, lásko,“ konejšil mě. Za chvíli jsme byli ve vzduchu a mohli jsme se odpásat.

„Bell,“ šeptl Ed a hladově si přitáhl moje rty. Konečně jsme se mohli pořádně líbat, aniž bychom za zády měli rodiče. Edward se do polibku pak nevžil tak moc, protože hlídal myšlenky. Ale teď jsem se dočkala.

Zapletla jsem mu ruce do vlasů a posadila se mu obkročmo na klín.

„Hmmm…“ zamručel můj anděl a víc se ke mně přitiskl. Rukama mi zmáčkl zadeček pod sukní a já slastně vydechla. Ruce jsem mu zapletla do vlasů a trochu za ně zatahala. Jeho nenechavé ruce bloudily po mých zádech, zadečku a stehnech. Nemohla jsem se udržet a rukou jsem zajela pod košili a velmi pomalu začala rozepínat knoflík a zip u kalhot.

„Můžu vám něco nabídnout?“ ozvala se jízlivě letuška. Napřímila jsem se a položila sukni tak, aby kryla Edwardův značně vzrušený klín.

„Jistě,“ usmál se Ed. S tou slabě růžovou rtěnkou kolem pusy vypadal rozkošně.

„Dáme si dvoje hranolky, jeden big steak a velkou colu,“ řekla jsem. Na Edwarda se mile a koketně usmála a na mě se zašklebila. Oplatila jsem jí to obrovským úsměvem a na sedačku vedle jsem roztáhla hadřík, který se správně dává jako bryndák. Jídlo jsem na to vyskládala a poslala letušku pryč.

Vzala jsem do ruky hranolky a začala nás krmit. Snědli jsme všechno a pití v nás zmizelo taky rychle. Vytáhla jsem žvýkačky a nabídla i Edovi. Pak jsem se o něj jen lehce opřela a poslouchala tlukot jeho srdce. Objal mě rukama kolem pasu. Po chvíli jsem to nevydržela a začala ho znovu líbat. Kalhoty si zapnul, jak jsem zjistila, ale to mi nebránilo v jeho dráždění. Svým klínem jsem dráždila ten jeho a téměř ihned mě začala tlačit obrovská boule. Pořád jsem kroutila boky a vrhla se na Edwardovy rty ještě vášnivěji. Tření bylo příjemné a Edward byl asi stejného názoru, protože mi pomáhal.

„Bello, Edwarde!“ ozval se vedle nás Jasperův hlas.

„Jo?“ polekaně jsem se napřímila.

„Můžeš mi vysvětlit, co tu děláte?“ šokovaně a nasupeně na nás koukal.

„Nic,“ kníkla jsem.

„Tady to řešit nebudeme, ale byli byste tak laskaví a vylezli? Přistáli jsme,“ odešel pryč. Překvapeně jsem se na Edwarda podívala a vlezla do uličky. Ruku v ruce jsme vystoupili a zamířili pro kufry. Jasper hodil klíčky Rose a Emmovi a my opět vyjeli, tentokrát do hotelu. Holky v jenom a kluci v druhém autě. Emmett řídil Lamborgini a Rose Porsche. Zastavili jsme před nejprestižnějším hotelem v NY. Hotel Plaza s pěti hvězdičkami. Rose a Emm hodili poslíčkům klíče a my se vydali dovnitř.

„Chceme Královské apartmá se čtyřmi pokoji,“ přicupitala Alice k recepční ve slušivém, tmavém kostýmku, který měl na sáčku znak hotelu.

„Jistě, platit budete hotově ihned, nebo až po ukončení pobytu,“ falešně se usmála.

„Až potom,“ ušklíbla se Al.

„Dobře,“ podala jí kartu.

„Zde mi to podepište, slečno,“ podala jí nějaké papíry. Pult byl vyšší a Al musela stát na špičkách, aby vůbec viděla na tu holku za ním.

„Děkuji a užijte si to tu,“ křečovitě se usmála a vzala si už podepsané papíry zpět. Nastoupili jsme do výtahu a v tichosti vyjeli až do 28. patra.

Alice dveře odemkla kartou a vpadla tam jako první. Všichni si bleskově zabrali pokoje. Kufr jsem vybalila do šatny, co tu byla, a vydala jsem se na prohlídku.

Apartmánu určitě dominoval obří zelený obývací pokoj s obrovskou televizí, gaučem, křesly, huňatým kobercem a obývacím skleněným stolkem. Za zástěnou byla bílá kuchyně, velmi dobře vybavená. Obrovská okna byla o kousek menší než u nás doma. Vrátila jsem se zpět do obýváku a všimla si, že je tu 6 dveří. Na každé straně 3. Uprostřed byla koupelna a po stranách pokoje a na druhé straně to samé. Z obou pokojů byl vstup do koupelny. Já měla koupelnu jen s Edwardem a druhou pro sebe měli Emmett, Rose, Alice a Jazz.

„Alice? Proč jsi chtěla 4 pokoje?“ zeptala jsem se.

„Snad pro každého z vás jeden,“ vysvětlil Jasper.

„Vlastně…“ ozvala se Al. Jasper na ni vykulil oči.

„Co vlastně?“ zeptal se opatrně.

„Měla jsem vidění, že Emmett a Rose pokoj dneska zničí a pak by neměli kde, spát…“ udělala ve vzduchu uvozovky, „… a Emmett by nám zkazil nakupování, a tak jsem vzala pokoj navíc, aby měli náhradní,“ vysvětlila.

„A to je dva necháš spolu v jednom pokoji, když jsou nadržení?“ vykvíkl.

„Já nejsem nadržená,“ prskla jsem. Emmett se zasmál a Edward naštvaně nafoukl tváře.

„To není pravda,“ přidal se ke mně.

„Néé a kdo podléhá svým hormonům všude, kde nejsou rodiče?“ pozvedl obočí.

„Ale já za to nemůžu,“ přitulila jsem se k Edwardovi.

„To je mi jasný, ale já ještě nechci být tak brzo strejda,“ zasmál se.

„Tss… dáváme si pozor,“ zarazil mi Ed hlavu do vlasů.

„Dobřé, ale až bude Bella těhotná, vysvětlujete to rodičům sami,“ zvedl ruce v obraném gestu. Vyplázla jsem na něj jazyk a Ed zavrčel.

„Mně by to nevadilo,“ usmála se Rose. Emmett se jenom huhňal a Alice se uculovala. Trochu jsem zrudla a sklopila hlavu.

„Rose je jim sotva 15,“ obořil se na ni Jazz.

„Klid, jo? Neřešte náš vztah, jdeme nakupovat,“ nasupeně jsem vydupala ven z apartmá. Všichni mě následovali. Kluci šli úplně vzadu, protože se jim vůbec nechtělo a my holky jsme si to kráčely vepředu, div jsme neběžely.

Auta jsme zase vyzvedli a vyjeli do největšího nákupního centra v NY. Nadšeně jsme běhaly z obchodu do obchodu a kluci se za námi zmučeně plazili ověnčeni taškami jak vánoční stromečky.

„Ještě musíme nakoupit zimní oblečení a za měsíc jsou Vánoce, takže bychom mohli koupit i vánoční dárky, ne?“ zeptala se Alice, když jsme teprve po 4. odnášeli tašky do aut.

„Dobře… to by šlo,“ kývly jsme na souhlas s Rose.

„To stačí,“ zakňučeli kluci jednohlasně.

„Ne, máme toho málo,“ utnula jejich protesty Alice.

„Hmm…“ zamručeli a my se opět vydali do obchodů. Nakoupili jsme si kombinézy, kozačky, bundy, svetry, rukavice, šály, čepice, vyteplené kalhoty, teplé ponožky, termo-prádlo a nezapomněli jsme na nový snowboard a veškerou výbavu k němu. Holky to tak nepotřebovaly, ale já ano. Klukům budeme nakupovat až zítra, takže se o nic jejich nestaráme… zatím.

S Edwardem jsme si zašli na jídlo do místní luxusní pizzerie a ostatní odvezli věci do hotelu.

„Dobrý den, chtěli bychom nějaké odlehlejší místo,“ oznámil Edward číšnici.

„Jistě,“ usmála se. Edward mě chytil za ruku a mířil za ní do boxu.

„Za chvíli vám donesu jídelní lístky, co si dáte za pití, prozatím?“ Byla milá a vůbec to nepředstírala.

„Já si dám colu,“ usmála jsem se na ni. Její úsměv byl nakažlivý.

„Já taky. Děkujeme.“ Slečna se otočila a odešla.

„Miluju tě,“ přitulila jsem se k Edwardovi.

„Já tebe taky,“ políbil mě do vlasů.

„Půjdeš se mnou v neděli nakupovat ty dárky?“

„Můžeme a pak se přidám k Alici, abych mohla koupit něco tobě.“ Něžně jsem se otřela o jeho rty.

„Dobře,“ kouzelně se usmál. Miluju ho. Ty jeho něžné nálady, občas náruživá, ale vždy se chová přirozeně vášnivě. Trápí mě, že to nemůžeme povědět rodičům, ale určitě by nám to zakázali.

„Tady je to pití a jídelní menu. Můžu vám doporučit New yorské medailonky s hranolkama a přílohou. Je to můj osobní typ a od té doby, co jsem to ochutnala, si je objednávám pořád,“ zasmála se.

„Tak já si je dám,“ vrátila jsem jí menu zpět.

„A já taky, akorát místo hranolek krokety a dvojitou porci,“ zazubil se Ed. Slečna na něj vykulila oči.

„Nic si z něho nedělejte, je ve vývinu, jak on říká. Pokaždé si dá dvojitou porci,“ vysvětlila jsem jí to.

„Aha, tak to jo,“ zasmála se a odešla.

„Co je? Já za to nemůžu, naprosto jste mě utahaly nákupama,“ bránil se.

„Já nic neříkám,“ zvedla jsem ruce.

„Ale koukáš na mě s tím plamínkem v oku, který moc dobře znám,“ ukázal na mě prstem.

„Promiň,“ zasmála jsem se a objala ho. Za chvilku nám donesli jídlo a my se v klidu najedli. Bylo to vynikající.

Edward zaplatil a dal té servírce tučné dýško za její milé chování. Jen co jsme vyšli, uviděli jsme Lamborgini stojící před restaurací. Vylezl z něj Jasper. Nastoupili jsme si dozadu a vyjeli jsme. Hned jsem si šla dát sprchu. Po mně šel Edward a pak jsme se věnovali jeden druhému.

Druhý den jsme se brzy ráno vydali opět do nákupního centra. Na cestě jsem napsala mamce, že se máme dobře. Stýskalo se jí po nás, ale přála nám, ať si to užijeme. Dnes jsme nakupovali oblečení pro kluky a vše jsme je nutily si zkoušet. Od trenek až po bundy a kluci z toho byli na prášky, ale my se výborně bavily. U bot to bylo nejpřijatelnější pro všechny. Kluci neodporovali a my holky byly spokojené. Alice předpověděla, že bude málo kufrů, a tak jsme jich ještě pár museli koupit, ale Alice nakonec rozhodla, že je toho moc, tak koupila rovnou tryskáče, naše osobní soukromé letadlo. Emmett s Jasperem a Edwardem se dali nadšeně do výběru vhodného modelu. Byl to perný den a my s Edwardem jsme si zašli o přestávkách, které vymyslela Alice, do KFC na oběd a do Mc‘Donalds na večeři. Všichni jsme byli spokojení, protože jsme koupili, co jsme chtěli, a úplně vyčerpaní, teda alespoň já a Edward, jsme se vrátili do hotelového pokoje. Zmohla jsem se jen na rychlou sprchu a jen co jsem se dotkla peřin, přepadl mě spánek. Zdál se mi sen o malé asi 3leté holčičce a asi půl ročním chlapečkovi. Naprosto jsem netušila, o co jde, ale v tom snu jsem byla naprosto šťastná.

***

„Belli? Vstávej, miláčku, čeká nás nakupování dárků,“ pusinkoval mě Edward po obličeji.

„Ahojky,“ políbila jsem ho. Asi jsme se do toho moc vžili, protože se náhle rozrazily dveře a Edward zmizel.

Trošičku kratší kapitolka. Nebudu se vás ptát, jestli se to líbilo. :-D Ale mohli byste mi tu nechat komentářek?? Prosííím stačí jenom smajlík. :-) Díky, Pawi.