Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Celibát 5. díl

23.02.2010 (14:00) • Mnaaau • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3636×

Ženy a muži jsou dva různé přístroje, mezi kterými už po staletí marně probíhá touha po pochopení jeden druhého. Jsme ovládáni impulsy proudícími do mozku z toho nejsložitějšího mechanismu zvaného srdce a naše oleje, promazávající závity vnitřního harwaru tvoří spolu s jiným strojem složité chemické reakce. Tyto reakce jsou přitom zdrojem naší existence a chrání naše ubohé zranitelné biologické tělo před korozí a oxidací hrozící z nehostinného světa, ve kterém se dennodenně pohybujeme. Konstruktéři zdá se, někde na počátku věků udělali chybu. Jeden špatný výpočet, chybějící desetinná čárka či neposlušné znaménko pro nás teď znamená to, že se navzájem přitahujeme i odpuzujeme. Hledáme složité postupy i rafinované cesty, jak zmáknout toho, po kterém lačně prahneme a ani to občas samy nevíme.

Přitom jsme obklopeni, kolikrát až zaplaveni, přístroji a chápeme i scifi techniku, která by pro nás měla být záhadou přímo blair witch. Čím to tedy je, že se nedokážeme pochopit sami  navzájem? Nabízí se spousta vysvětlení. Můžeme dumat celé hodiny, ale jasné je, že když si koupíme například novou pračku, vždy k ní dostaneme i manuál. Zmáčkněte toto tlačítko, zapojte tamto udělátko do tohoto… Už takhle jsme obklopeni spoustou návodů a receptů jako například: s nikým se nevyspat na první schůzce, žena má počkat než se vysloví muž a muž by měl zase počkat nejméně tři dny, než zavolá ženě, aby se stal nedostupnějším, čehož se, jak brzy zjistíme, mnozí drží.

Proč tedy neexistuje i jeden velký manuál života, který by nám ukázal správnou cestu? Sepsaná pravidla, kterými bychom se řídili? Vždyť i to nenápadné tlačítko, které by nám zaručilo lásku toho druhého hledáme až přespříliš pečlivě. Nazí i oblečení prozkoumáváme tělo objektu našeho zájmu a stále nic nenalézáme. Kde jen je ten zpropadený čudlík? Někteří dokonce vzdali tento boj pátrání na těle opačného pohlaví a přesunuli svůj zájem na pohlaví stejného druhu, zdá se jim to tak jednodušší a mohou srovnávat s tím, s čím se oni samy narodili. Jediným štěstím je, že naši hrdinové stále snášejí útrapy tohoto krutého nevědomí a nevydali se tou jednodušší, teplejší cestou. A Edward? Ten dokonce vymýšlí recepty přímo kulinářsky dokonalé.

Edward

„Ehm, Ahoj Eriku! Tak ráda tě slyším brouku. Už jsem myslela, že nezavoláš,“ ozvalo se z toho zpropadeného sluchátka a já jsem měl co dělat, abych ho nerozdrtil v ruce. Takže jsem svou taktiku piloval k naprosté dokonalosti úplně pro nic? Copak jsem se pečlivě nedržel všech pravidel? Copak to nejsou tři dny, co jsem dostal její telefon? Kde jsem udělal chybu? Dokonce, na což nejsem zrovna pyšný, jsem tajně číhal na stromě u Bellina okna a sledoval ji, jestli na hovor ode mne čeká. Byla k telefonu přímo přilepená a já měl škodolibou radost, ale teď na má bedra dosedla krutá realita a tížila mě jako kámen. Ona vůbec nečekala, že jí zavolám já, ale ten slizoun Erik. Jsem blbej. Blbej. Blbej.

„Jsi tam kotě?“ zeptala se netrpělivě, když se dlouho nic neozývalo. Měl jsem sto chutí jí to „kotě“ omlátit o hlavu, ale to bych všechno pokazil. Vydechl jsem tedy a hrál si na mistra dokonalého.

„No… tak tohle je trošku trapný. Tady je Edward, ale jestli čekáš telefon od někoho jiného, tak tě nebudu rušit,“ zoufale jsem se snažil zachovat ledabylý tón, ale ve výsledku se mi to moc nepovedlo.“

„Ou, no… a co chceš?“

„Když už se takhle ptáš, tak nebylas to náhodou ty? Kdo mi šoupnul svoje číslo do kapsy?“

„To jo, ale ty zas musíš mít důvod, proč jsi mi doopravdy zavolal, ne?“ Sakra. Má pravdu. Nevadí, čím dřív se budu moci bavit na její účet, tím lépe.

„Dobře. Máš mě. Volám ti, abych tě pozval na večeři.“

Ticho. Pravděpodobně zvažovala, jestli si z ní nedělám srandu. Ono by se to dalo předpokládat po tom všem, jak jsme se k sobě chovali. No tak, už řekni ano, chtěl bych začít se svou pečlivě vymyšlenou strategií, jak vyhrát sázku a přitom tě elegantně vydeptat.

„Počkej, zveš mě na večeři jako že vypadám podvyživeně a ty podporuješ hladovějící a nebo to mám brát jako rande, kdy doufáš, že si pak prohlédnu tvou sbírku motýlů?“

„Nevím jak s těmi motýli, ale myslím, že bys to opravdu mohla brát jako oficiální první schůzku.“

„Tak klidně. Zítra?“ chvíli ještě přemýšlela než odpověděla.

„Jsme domluveni. Vyzvednu tě v osm a něco ti uvařím,“ ukončil jsem hovor.

„Emme, Carlisle, Esme!“ zakřičel jsem na celej barák, aby si byli všichni naprosto vědomi toho, že je volám. S hlasitým mumláním za mnou ihned všichni přiběhli do kuchyně.

„Edwarde, ty chceš někoho otrávit?“ zeptal se Emmett se zvednutým obočím.

„Ha ha… náhodou dokážu být přímo gastronomický mág, když chci,“ odpověděl jsem s ironií pohrávající si s mým úsměvem.

„Ale on má pravdu,“ ukázala má milovaná matka na Emmetta, „opravdu se tu něco pálí.“ V tom už jsem zavětřil i já. Ups. To asi bude ta marinovaná kachna v troubě. Okamžitě jsem skočil pro chňapku a vytáhl ten kus drůbeže, který teď vypadal černěji než africký domorodec.

„Jestli mi zničíš moje naleštěné nádobí, tak si mě nepřej,“ Esme se tvářila opravdu rozzlobeně, a tak jsem jí začal ujišťovat, že se jejímu vercajku nic nestane, když mě přerušil značně nervózní Carlisle.

„Ehm, hochu, měli jsme tam nahoře s mou milovanou chotí zrovna něco na práci… takže k věci, co si to potřeboval?“

„Jo, no chtěl jsem vás jen poprosit, jestli byste nemohli dneska od osmi vyklidit dům. Můžete třeba na lov. To už jste dlouho nebyli.“

Moji rodičové jen chápavě přikývli a odešli pokračovat v rozdělané práci, avšak Emmett se jen tak nedal. Postavil se vedle mne s rukama v bok a donutil mě se na něj podívat.

„Takže dneska večer vyhraju sázku?“ zeptal se a nedokázal zadržet úsměv.

„Pche. Prosim tě, copak si myslíš, že jsem nějakej amatér nebo co?“

„No tak pokud dobře předpokládám, tak tu kuchtíš pro Bellu ne? A pokud budu předpokládat dál, tak jestli tě tahle kočka má za úkol svést, tak je docela jasný, jak to dopadne. Bavil jsem se s ní ve škole. Je to přesně tvůj typ.“

„Jakej typ? Jediný co ona je moje, tak maximálně zábava. Ty přestaň předpokládat a radši si počkej na můj plán.“

„Jakej plán?“

„Budeš čumět, jak jsem to vymyslel. Mám jí prokouknutou skrz na skrz. Je to ten typ, co nesnáší romantický vtěrky. Hrozně jí takový chlapi, co jsem mohl vypozorovat, lezou na nervy, a jestli ona se mnou má chodit, tak jí tak vydeptám, že se bude divit. Na nějakej sex se mnou nebude mít ani pomyšlení a já si v klidu vyhraju sázku. S Edwardem Cullenem si zahrávat nebude.“ Na tohle už pravděpodobně neměl co říct, a tak jen pokrčil rameny a odkráčel. Cestou si ještě pomyslel, že je velmi zvědavý na to, co se stane dnes v noci.

Přestal jsem se soustředit na okolí, začal jsem pečlivě promýšlet svou strategii, u toho jsem se snažil kuchařsky excelovat a uvařit „dobrou“ večeři. Takže jak z tvora velice přitažlivého, udělat netvora odpudivého. Recept je následující. Ingredience připraveny. Stačí jen trocha žárlivosti, špetka přecitlivělosti, lžička duchovna, kostka nevděčnosti a celý kopec zbožňování. Pak už jen míchat do té doby než se to všechno bude v Belle pořádně vařit. Pokud bych použil papiňák, tak vybouchne dřív, než se naděje.

Bella

Pozval mě na schůzku dřív, než bych čekala. Není asi tak nedostupný a úžasný, jakým se dělá. Asi to bude mým vrozeným kouzlem osobnosti, kterým jsem na něj pečlivě působila. Zdál se být zaskočen mým manévrem s Erikem, z čehož jsem měla takovou malou zhýralou radost a silný pocit zadostiučinění, už jen za ty dny prosezené u telefonu. Teď už stačí jen se vyfiknout, a když to dobře půjde, mám už dnes večer jednu lehce vyhranou sázku z krku. I když mi něco říká, že to s ním nepůjde tak lehce.

Vlastně se musím přiznat, že se na to rande docela i těším. Baví mě naše malá hra na kočku a na myš. Je to osvěžující najít v tomhle malém městě někoho, kdo by vám jen tak jednoduše nezobal z ruky. Teda v tomto případě spíš nešlápl do nastražené pastičky se sýrem. Uvidíme, čím mě překvapí pan Cullen tentokrát.

Naším hrdinům opravdu stačí jen málo a z jejich podobnosti vznikne dlouhý boj k poznání jeden druhého. I když navenek se zdají býti ze železa, jejich software je velice křehkou záležitostí. Jen jeden šroubeček povolí a budou potřebovat opravdu zkušeného mechanika, aby zpravil tu obrovskou poruchu, která se neúprosně blíží. Jejich systém se pohybuje na hraně a stačí jeden krok vedle a skončí ve starém železe. Možná, že jednoho dne začnou muž a žena mluvit stejným jazykem, ovšem to by si museli uvědomit, že společnou řeč naleznou jen v riskantním náručí lásky.

Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Celibát 5. díl: